Článek
Geniální vizionář, který předpověděl animovaný film, ale zároveň byl vyšetřován pro své vlastenecké a zednářské názory. A přestože jej dnes vnímáme jako ryze seriózního vědce, jeho život byl plný dramat, osobních tragédií a vášnivé tvůrčí duše, která toužila po poezii víc než po čemkoliv jiném.
Mladý rebel, který se vzepřel systému
Narodil se v roce 1787 na zámku v Libochovicích do rodiny, kde otec spravoval šlechtické panství. Brzká otcova smrt v jeho šesti letech zanechala rodinu v nejistotě, a tak byl Jan Evangelista ve svých jedenácti letech poslán za vzděláním k piaristům. Piaristické gymnázium v Mikulově a pobyt ve Staré Vodě mu sice poskytly základní vzdělání, ale život v řádu ho dusil. Cítil, že jeho duše patří jinam, k poznání a svobodnému myšlení. V pouhých dvaceti letech řád opustil, což byl v té době čin plný odvahy a nejistoty. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, a právě jeden z jeho zaměstnavatelů ho nasměroval ke studiu medicíny, kde konečně našel své poslání.
Už během prvního ročníku studia v Praze ukázal, že má nadání nejen pro vědu, ale i pro umění. Ve Vídni mu vyšla první báseň „Orážení obrazu bez konce“. Po úspěšném obhájení doktorské práce o subjektivním vnímání zraku v roce 1818 se stal asistentem na pražské lékařské fakultě. Ale jeho kariéra v českém prostředí se zasekla. Jeho vlastenecké názory byly trnem v oku rakouskému establishmentu a získat profesuru v Praze bylo nemožné. Purkyně byl ale houževnatý a nikdy se nevzdával. Na mocnou přímluvu vlivných osobností, jako byl pruský ministr vzdělávání Karl vom Stein zum Altenstein, lékař Johann Nepomuk Rust a dokonce i samotný Goethe, získal místo profesora na univerzitě v tehdy pruské Vratislavi. Tato událost se ukázala jako klíčová, neboť ho osvobodila od konzervativního pražského prostředí a umožnila mu plně rozvinout svůj vědecký potenciál.
Éra průlomových objevů
Vratislav se stala jeho druhým domovem, ale i místem velkých osobních tragédií. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi, dcerou svého zastánce. Narodili se jim dva synové a dvě dcery. Manželské štěstí však netrvalo dlouho. Jeho milovaná manželka a obě dcery tragicky zemřely na choleru. Purkyně zůstal sám s dvěma syny. Starší Emanuel se stal uznávaným přírodovědcem, zatímco mladší Karel se proslavil jako malíř. Otec ho sice celý život finančně podporoval, ale Karel zemřel dříve než on. Purkyně musel čelit nelehkému osudu, kdy pochoval nejen manželku a dcery, ale i svého syna.
Navzdory těmto ranám osudu se Vratislav stala Purkyněho vědeckým rájem. V roce 1832 získal výkonný mikroskop, který mu umožnil nahlédnout do mikroskopického světa s nebývalou detailností. Právě díky němu učinil svůj nejzásadnější objev, který prezentoval v pražském Karolinu v roce 1837. Jako jeden z prvních vědců na světě přisoudil buňkám jejich klíčový význam pro život. Tím se stal jedním ze zakladatelů cytologie. Jeho jméno je dnes v učebnicích biologie a medicíny na desítkách míst: Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy buňky v mozečku, Purkyňův jev pro vnímání barev ve tmě a mnoho dalších.
Vynalezl první animovaný film
Purkyněho rozsah zájmů byl dechberoucí. Neomezoval se jen na fyziologii a anatomii. Zkoumal spánek a sny, přičemž už v roce 1857 zdůraznil, že sny mají osvěžující a léčivou funkci pro duševní rovnováhu, čímž předběhl myšlenky Sigmunda Freuda o desítky let. Byl také jedním z mála českých vědců, kteří s otevřenou myslí přijali Darwinovu evoluční teorii, což svědčí o jeho intelektuální odvaze a progresivním myšlení.
Purkyněho talent přesahoval i do techniky a umění. Ve 40. letech 19. století sestrojil kinesiskop, předchůdce moderního kinematografu, u něhož použil rotační závěrku. V roce 1861 nechal podle svých nákresů vytvořit kotouč, který animovaně zobrazoval práci lidského srdce. Tehdy šlo o pouhou hračku pro názornou výuku, ale Purkyně správně předpověděl, že se tato technika stane svébytným druhem v umění. Byl to vizionář, který viděl, kam se bude ubírat vývoj.
Jeho život byl také poznamenán tajnými aktivitami. Byl členem zednářské lóže, což mu v Rakousko-Uhersku vyneslo vyšetřování. Musel slíbit, že s touto činností skončí, aby se vyhnul dalším problémům.
Poslední triumf
V roce 1850 se vrátil do Prahy, kde založil fyziologický ústav. Ačkoliv se jeho badatelská činnost zpomalila ve prospěch organizační a buditelské práce, zůstal v centru vědeckého světa. Stal se členem Královské společnosti v Londýně a mnoha dalších prestižních akademií. Založil časopis Živa, který popularizuje vědu a vychází dodnes.
Jeho životní drama vyvrcholilo v jeho posledních dnech. Za své vynikající zásluhy mu císař František Josef I. udělil rytířský kříž Leopoldova řádu. Purkyně, již těžce nemocný, na základě toho požádal o povýšení do šlechtického stavu. Stalo se tak 15. července 1869, pouhých 14 dní před jeho smrtí. Získal erb s modrým a stříbrným polem a hvězdami, který symbolizoval jeho vzestup z prostých poměrů. Zemřel ve Spálené ulici v Praze a jeho pohřeb se stal velkou národní manifestací.
Jan Evangelista Purkyně je pohřben na Vyšehradském hřbitově, a jeho jméno dnes nese brněnská i ústecká univerzita, stejně jako kráter na Měsíci a planetka.
Zdroje: Wikipedia, Prima Zoom, Český rozhlas
