Epstein věřil ve svou nadřazenost. Pro nesmrtelnost byl ochotný obětovat svět

Nová svědectví, která vyplouvají na povrch, vykreslují ranč Zorro jako místo s dvojí tváří. Zatímco horní patra sloužila k ubytování hostů z řad světových elit, rozsáhlé podzemní prostory a izolované přístavby byly koncipovány jako moderní laboratoře. Epstein, fascinovaný transhumanismem, zde nechtěl jen ukájet své pudy, ale vytvořit kontrolované prostředí pro realizaci svých eugenických snů. Přeživší vypovídají o přítomnosti špičkového medicínského vybavení, které neodpovídalo standardnímu vybavení soukromé rezidence, a o personálu, který se pohyboval v přísném utajení a často v bílých pláštích či ochranných oblecích.

Epsteinova vize „osemenění lidstva“ vlastní DNA nabyla na ranči Zorro až průmyslových rozměrů. Dokumenty odtajněné ministerstvem spravedlnosti potvrzují, že projekt nebyl pouhou fantazií stárnoucího miliardáře, ale promyšleným plánem. Epstein hodlal ranč využít jako místo, kde by bylo v jeden moment ubytováno až 20 vybraných žen, které by skrze umělé oplodnění či přímý kontakt vynosily jeho potomky. Kritéria výběru byla přísná: soustředil se na ženy s vysokým IQ a specifickými estetickými rysy. Cílem bylo vytvořit jakousi „genetickou aristokracii“, která by v budoucnu ovládla klíčové pozice ve společnosti.

Výpovědi obětí z poslední doby přinášejí detaily o tom, co se dělo za zavřenými dveřmi těchto „laboratoří“. Mnohé ženy vzpomínají na opakovaná a bolestivá gynekologická a neurologická vyšetření, která neměla žádný zjevný medicínský účel. Tyto zákroky byly často prováděny pod vlivem neznámých látek, které způsobovaly dezorientaci a následná „bílá místa“ v paměti trvající hodiny i dny. Experti oslovení v rámci vyšetřování naznačují, že mohlo jít o testování experimentálních psychotropních látek zaměřených na potlačení traumatu nebo na zvýšení submisivity obětí. Tato svědectví naznačují, že Epstein ranč nevyužíval jen k rozmnožování, ale také k testování hranic lidské psychiky a možností jejího ovládnutí skrze chemii a strach.

V roce 2013 poslal Epstein Billu Gatesovi e-mail, který dnes působí jako manifest jeho zvráceného vidění světa. Ostře v něm napadl základní pilíř moderní civilizace – přesvědčení, že každý lidský život má stejnou hodnotu. Tuto myšlenku označil za směšnou a „katolicismus v tom nejhorším slova smyslu“. Pro Epsteina nebyla rovnost ideálem, ale překážkou v pokroku. Věřil v přirozenou a technologickou hierarchii, kde cena člověka odpovídá jeho intelektu, majetku a genetickému potenciálu. Tímto postojem se fakticky vyčlenil z lidské komunity. Pokud si životy nejsou rovny, pak ti „vyšší“ mají právo parazitovat na „nižších“, což vysvětluje jeho naprostý nedostatek empatie k obětem.

Epsteinovo pohrdání etikou nebylo prázdným nihilismem, ale fanatickou vírou v transhumanismus. Zatímco pro širokou veřejnost je transhumanismus tématem o vylepšování lidstva jako celku, v Epsteinově podání šlo o elitářský nástroj separace. Chtěl využít genetické inženýrství, rozhraní mezi mozkem a počítačem a pokročilou umělou inteligenci k tomu, aby se on a jemu podobní stali „nadlidmi“. Tím, že označil tradiční soucit za slabost, si vytvořil morální alibi pro své investice do technologií, které měly v konečném důsledku sloužit k selekci a kontrole populace, nikoliv k jejímu blahu.

V posledních měsících svého života, jak ukazují e-maily Peteru Thielovi z roku 2019, se Epsteinova mysl upínala k jedinému cíli: biologické nesmrtelnosti. Jeho dotazy na omlazování organismu a kvantové počítače nebyly vedeny zvědavostí investora, ale existenciálním strachem. Epstein věřil, že peníze mu mohou koupit čas, který věda potřebuje k prolomení bariéry smrti. Financoval výzkumy v oblasti kryoniky a digitálního vědomí. Jeho fascinace kvantovými počítači pramenila z naděje, že právě ony dokážou simulovat lidský mozek a umožnit jeho „upload“ do digitální sféry. Epstein nechtěl po sobě zanechat odkaz. Chtěl tu fyzicky či digitálně zůstat navždy, aby mohl sklízet plody své budované hierarchie.

Zveřejnění interních dokumentů ministerstva spravedlnosti vrhlo nové světlo na firmu Carbyne (původně Reporty Community), do které Epstein investoval miliony dolarů. Tato technologická společnost se specializovala na krizový software pro tísňová volání, který umožňuje v reálném čase přistupovat k polohovým datům a kameře mobilního telefonu. Problémem je, že v čele firmy stál Ehud Barak, bývalý izraelský premiér a ministr obrany, který byl pravidelným návštěvníkem Epsteinova bytu v New Yorku. Experti na kybernetickou bezpečnost nyní potvrzují podezření, že software obsahoval tzv. „zadní vrátka“, která umožňovala tajným službám monitorovat uživatele po celém světě. Epstein tak nefungoval jen jako investor, ale jako prostředník pro šíření technologie, která sloužila k masivnímu sběru dat pod pláštíkem veřejné bezpečnosti.

V lednu 2026 otřásl slovenskou politickou scénou únik e-mailové korespondence, která propojila špičky diplomacie s Epsteinovým světem. Miroslav Lajčák, bývalý předseda Valného shromáždění OSN a slovenský ministr zahraničí, musel narychlo opustit pozici poradce slovenské vlády. Spisy odhalily jeho komunikaci s Epsteinem, v níž se neřešila vysoká politika, ale logistika „lovu“ na východě. Zprávy o „nádherných dívkách v Kyjevě a Moskvě“ naznačují, že Epstein využíval své diplomatické kontakty k vyhledávání nových obětí v chudších postsovětských zemích. Tato „středoevropská linka“ potvrzuje, že Epsteinův vliv nesahal jen do Washingtonu či Londýna, ale že si systematicky budoval síť loajálních úředníků v Evropě, kteří mu za protislužby či finanční injekce otevírali dveře k dalším zdrojům zneužívání.

Nová svědectví naznačují, že Epstein mohl pracovat pro více stran najednou. Jeho ranč Zorro a ostrov Little St. James byly protkány skrytými kamerami a odposlechy. Cílem nebylo jen uspokojení zvrácených tužeb, ale sběr materiálu pro budoucí vydírání. Dokumenty naznačují, že tyto nahrávky nebyly určeny pro Epsteinovu soukromou sbírku, ale byly pravidelně předávány třetím stranám. Tím se vysvětluje, proč byl Epstein schopen desítky let unikat spravedlnosti – byl příliš cenným zdrojem informací o slabostech nejmocnějších mužů planety. V roce 2026 se tak otázka „Agent, nebo vyděrač?“ mění na konstatování: byl obojím a jeho smrt byla logickým vyústěním hry, ve které začal být nebezpečný i pro ty, kteří ho kryli.

Zatímco se svět v roce 2014 díval na Bitcoin s nedůvěrou, Epstein už v něm viděl ideální nástroj pro anonymní přesuny kapitálu a budování nové moci. Dokumenty odhalují, že byl jedním z prvních, kdo vložil 3 miliony dolarů do tehdy začínající burzy Coinbase při valuaci pouhých 400 milionů dolarů. Tato „trefa“ nebyla náhodná, Epstein využíval své sítě v Silicon Valley k tomu, aby se dostal k nejlukrativnějším seed-investicím dříve než kdokoli jiný. Dnes, kdy má Coinbase tržní kapitalizaci v řádech desítek miliard, by jeho původní podíl (pokud by nebyl rozprodán k zakrytí stop) dosahoval hodnoty stovek milionů dolarů. Tento kapitál pravděpodobně sloužil k financování jeho nákladného životního stylu i v době, kdy mu velké banky jako JPMorgan začaly uzavírat účty. Kryptoměny pro něj nebyly jen investicí, ale únikovou cestou ze systému, který se ho snažil izolovat.

Vypuštění gigantického balíku 3,5 milionu dokumentů ministerstvem spravedlnosti označují komunikační experti za učebnicový příklad „řízeného chaosu“. Strategie je jednoduchá: zahltit veřejný prostor takovým množstvím dat, že je nemožné je v reálném čase analyzovat. Mezi miliony stran se mísí banální e-maily o večeřích s šokujícími důkazy o zneužívání, čímž dochází k tzv. „demokratizaci viny“. Když se v souborech objeví jméno téměř každé vlivné postavy – od technologických gigantů typu Billa Gatese až po řadové estonské či lotyšské poslance – skandál přestává být adresný. Veřejnost se unaví dříve, než stačí ukázat prstem na ty, kteří Epsteinův systém aktivně budovali a chránili. Tento digitální smog slouží jako dokonalá kouřová clona pro ty nejmocnější, jejichž skutečná provinění zůstávají bezpečně ukryta v hlubších vrstvách archivu.

Epstein v Silicon Valley nefungoval jen jako investor, ale jako „broker mozků“. Využíval své fondy k dotování elitních vědců a profesorů, kteří se ocitli v nouzi o granty (jako AI výzkumník Joscha Bach či Joi Ito z MIT). Tím si kupoval nejen přístup k nejmodernějším technologiím umělé inteligence, ale především legitimitu. Pokud s vámi obědvá zakladatel PayPalu nebo špičkový expert na kvantové počítače, vaše jméno získává na váze bez ohledu na kriminální minulost. Dokumenty ukazují, jak systematičtí byli jeho spolupracovníci v utajování jeho identity – při prověřování investic do firem jako LedgerX či Layer1 instrukce zněly jasně: „Nepoužívejte jméno Epstein, vyvolává to otázky u regulátorů.“

V roce 2024 došlo k šokujícímu přiznání, které otřáslo důvěrou v americké federální orgány. FBI oficiálně potvrdila, že originální digitální záznamy z kamerových systémů nápravného zařízení v Manhattanu (MCC), pořízené v kritickou noc Epsteinovy smrti, byly nenávratně zničeny. Jako důvod vyšetřovatelé uvedli, že data byla vyhodnocena jako „již nerelevantní“ pro další vyšetřování. Tento krok je v právní praxi naprosto nevídaný. Zmizely právě ty minuty, které mohly potvrdit, zda dozorci skutečně spali, nebo zda do bloku vstoupil někdo nepovolaný.

Na oficiálních záběrech z věznice chybí minuta. Hodiny přeskočí z 11:58:58 na 12:00:00.

Nejděsivějším novým detailem je výpověď bývalého údržbáře věznice, která se na veřejnost dostala až koncem roku 2025. Ten popsal, že krátce před vyhlášením poplachu spatřil na schodišti vedoucím k cele č. 10 postavu v oranžovém oděvu, který standardně nosí zaměstnanci technické správy věznic. Tato osoba se však pohybovala v místech, kde neměla v danou hodinu co pohledávat, a její tvář byla zakryta kšiltovkou. Svědek uvádí, že postava nepůsobila jako vězeň, ale jako někdo, kdo dokonale zná slepá místa kamerového systému. Tato „oranžová postava“ se stala symbolem teorie o asistovaném odchodu – tedy scénáři, kdy byl Epsteinovi buď umožněn způsob, jak si vzít život, nebo byl přímo eliminován profesionálem maskovaným za personál.

Debata se nyní vrací i k pitevní zprávě, kterou mnozí forenzní experti stále zpochybňují. Epstein měl trojitou zlomeninu krčních kostí, včetně jazylky (os hyoideum). Zatímco u oběšení se tato kost láme jen zřídka (v méně než 10 % případů u starších osob), u uškrcení jinou osobou jde o zcela běžný nález. V kombinaci s faktem, že Epstein byl v cele krátce před smrtí zbaven režimu sledování kvůli riziku sebevraždy a jeho spoluvězeň byl narychlo přeložen, působí celá scéna v cele č. 10 jako připravené jeviště. Analytici naznačují, že Epstein věděl příliš mnoho a jeho umlčení bylo pro stabilitu systému důležitější než jeho svědectví u soudu.

Nejsilnějším symbolem odepřené spravedlnosti se v dubnu 2025 stala smrt Epsteinovy oběti Virginie Giuffre. Žena, která se nebála postavit britskému princi i americkým miliardářům, byla nalezena mrtvá ve svém domě v Austrálii. Oficiální verze zní: sebevražda. Její bratr Sky Roberts však v emotivních rozhovorech z počátku roku 2026 vykresluje jiný obraz – obraz ženy, kterou systém systematicky drtil tak dlouho, až ji zlomil. Virginia čelila před smrtí bezprecedentní kampani zastrašování, anonymním výhrůžkám likvidací rodiny a neustálému sledování. Podle Robertse byla „dehumanizována“ nejen svými trýzniteli, ale i politickou rétorikou, která ji vnímala jako pouhý majetek. Trumpův výrok o tom, že ji Epstein „ukradl“ (jako kus nábytku či věc), se stal pro rodinu důkazem, že pro špičky moci zůstávají oběti pouze objekty v politickém boji.

V ostrém kontrastu k osudu Virginie Giuffre stojí aktuální situace Epsteinovy komplicy Ghislaine Maxwellové. V roce 2026 prosákly na veřejnost informace o jejím neobvyklém přesunu do nápravného zařízení s mnohem mírnějším, téměř „hotelovým“ režimem. Tento krok vyvolal bouři spekulací o tajné dohodě s administrativou. V kuloárech Washingtonu se otevřeně mluví o možnosti prezidentského pardonu (milosti). Maxwellová totiž disponuje tím nejcennějším: schopností identifikovat hlasy a tváře na nahrávkách, které v odtajněných spisech zůstávají anonymní nebo začerněné. Spekuluje se, že její svoboda je cenou za to, že „informační mlha“ nad 3,5 miliony stran dokumentů nikdy neprořídne natolik, aby zasáhla ty nejvýše postavené.

Odtajnění spisů, které mělo přinést katarzi, vyvolalo spíše chaos. Přeživší, jako je Annie Farmer, upozorňují na to, že ministerstvo spravedlnosti s nimi odmítá komunikovat, zatímco se tajně schází s právníky obviněných elit.

Spravedlnost se vypařila v souboji o to, čí jméno bude v dokumentech zvýrazněno a čí zůstane skryto pod nánosem redakčních úprav.

Zdroje:

Forbes, NPR, News err, CNN, AlJazeenra, The Guardian, First Think, Wikipedia, The Guardian, idnes