Článek
Zatímco dříve nás stát nutil k digitální identifikaci, dnes sází na „lidskost“. Doslova. Aby úřad odfiltroval roboty, nasadil vskutku neotřelou formu CAPTCHA testu. Pokud nevíte, co ta zkratka znamená, jde o „plně automatický veřejný Turingův test k odlišení počítačů a lidí“. Zatímco dříve jsme jen opisovali pokroucená písmenka, dnes musíme dokazovat svou existenci skládáním rozpixelované mapy.
Hra na kartografa v nácviku
Úkol, který před vás systém postaví, zní na první poslech banálně, až dětsky: dostanete mřížku devíti dílků vyříznutých z katastrální mapy. Každý čtvereček je náhodně otočen o 90, 180 nebo 270 stupňů. Vaším úkolem je prostým klikáním každý dílek srovnat tak, aby výsledný obraz dával smysl a čáry na sebe navazovaly. Jenže v ten moment začíná realita, která má k dětskému puzzle hodně daleko. Nahlížení do katastru se totiž právě stalo novým národním e-sportem, kde hlavní cenou není pohár, ale prosté zjištění, kdo vlastní tu boudu za plotem.
Problém tkví v samotném „zdrojovém materiálu“. Mapové podklady, které úřad pro test vybral, jsou v tak nízkém rozlišení a s tak agresivním digitálním šumem, že by i zkušený kartograf potřeboval silnou lupu a panáka něčeho ostřejšího. Každý dílek vypadá jako náhodný výstřel z tiskárny, kterému dochází barva. Sherlock Holmes by v tom zmatku marně hledal logiku – je ta růžová čmouha v rohu skutečně hranice pozemku, nebo jen grafický artefakt z hloubi devadesátých let? Je ta modrá šmouha rybník?
Sestavit tuhle skládačku, která má blíže k abstraktnímu expresionismu než k oficiálnímu dokumentu, vyžaduje skoro nadpřirozenou prostorovou představivost. Musíte sledovat mikroskopické náznaky čar, které na hranách čtverečků o tloušťce jednoho pixelu buď navazují, nebo (což je častější) prostě mizí v digitální mlze.
Mně osobně trvalo několik nekonečných minut intenzivního mžourání do monitoru, než jsem systém přesvědčil, že nejsem sofistikovaný bot, ale jen zoufalý občan, který si chce ověřit pár údajů. Člověk u toho zažívá zvláštní druh existenciální krize: vteřinu před kliknutím na tlačítko „Hotovo“ si říkáte, jestli se ty čáry skutečně potkaly, nebo jestli se vám jen od té námahy začaly dělat mžitky před očima.
Chyby se neodpouštějí
Frustraci z nečitelnosti mapy umocňuje fakt, že tento digitální revizor je naprosto nekompromisní. Zapomeňte na nějaké „skoro“ nebo „vždyť to takhle vypadá logicky“. Systém neuznává snahu, pouze stoprocentní přesnost, která je u rozmazaných a barevně rozpitých čar prakticky na hranici lidských možností. Stačí, abyste u jednoho jediného dílku z devíti netrefili správnou rotaci a osud vašeho dotazu je zpečetěn.
V momentě, kdy s mírným třesem v ruce kliknete na tlačítko „Hotovo“, nečeká vás žádné upozornění typu „tady vám to nesedí, zkuste to znovu“. Katastrální úřad na vás aplikuje metodu „všechno, nebo nic“. Pokud jste se netrefili, systém vás bez jediného slova vysvětlení vykopne zpět na startovní čáru. Váš dosavadní pokus je nemilosrdně smeten ze stolu a jako trest za vaši domnělou nepozornost vám algoritmus naservíruje zbrusu novou sadu obrázků, která je často ještě nečitelnější než ta předchozí. Je to nekonečná smyčka, která prověří stabilitu i toho nejtrpělivějšího jedince.
Zajímavost z digitálního podsvětí: Podle globálních statistik stráví lidstvo řešením nejrůznějších CAPTCHA testů v souhrnu přes 150 000 hodin denně. To je více než 17 let čistého času, který každý den obětujeme na oltář boje proti robotům. Po zkušenosti s novinkou na webu ČÚZK se však zdá, že Češi se rozhodli tuto celosvětovou statistiku pořádně „nakopnout“. Pokud totiž nad jedním nahlédnutím strávíte pět minut skládáním puzzle, stává se z běžné administrativy celoodpolední šichta. Otázkou zůstává, zda je cílem odlišit lidi od strojů, nebo prostě jen odradit lidi od toho, aby do katastru vůbec lezli.
Bariéra pro lidi, nikoliv pro roboty?
Ačkoliv je snaha státu o ochranu dat před agresivními spamovými roboty a automatizovaným vytěžováním informací naprosto logická a legitimní, zvolená metoda vyvolává značné otazníky. Namísto elegantního zabezpečení jsme totiž dostali regulérní peklo. Pro starší spoluobčany, kteří nejsou srostlí s monitorem, nebo pro uživatele se zrakovým postižením, se nahlížení do katastru stalo téměř nepřekonatelnou bariérou.
Vrcholem absurdity je pak technologický paradox, ve kterém se nacházíme. Zatímco moderní umělá inteligence a pokročilé neuronové sítě už dnes dokážou podobné vizuální úkoly louskat během zlomku sekundy, běžný smrtelník u monitoru marně mžourá a snaží se rozklíčovat, kde končí sousedova parcela a kde začíná polní cesta.
Pokud se tedy v nejbližší době chystáte nahlížet do katastru a nemáte zrovna po ruce (nebo v oblibě) bankovní identitu či eObčanku, kterými se těmto nuceným pracím naštěstí vyhnete, doporučuji solidní výbavu. Obrňte se svatou trpělivostí, uvařte si silný čaj a možná si ke klávesnici přibalte i lupu po prarodičích.
Česká státní správa se totiž rozhodla vyslat jasný vzkaz: přístup k veřejným informacím už není samozřejmostí, ale odměnou, kterou si musíte zasloužit. Nezbývá než doufat, že příště nebudeme muset pro zjištění čísla popisného počítat integrály nebo skládat Rubikovu kostku.
