Stárne nám premiér? Z Andreje Babiše se stává generátor náhodných myšlenek

Je možná na místě se ptát, zda se za tímto chaotickým stylem vládnutí skrývá propočítaný marketingový koncept, nebo zda nad sebou předseda kabinetu postupně neztrácí kontrolu. Věk 72 let, kterého dosáhl, přirozeně otevírá veřejné diskuse o mentální svěžesti, přirozené únavě lidského materiálu či fyziologických limitech spojovaných se stárnutím vysoce exponovaných osob.

Zatímco tělesná schránka předsedovi vlády na první pohled slouží poměrně dobře, způsob jeho veřejné komunikace a rozhodování vyvolává čím dál větší rozpaky.

Příkladů, kdy Babišova veřejná prezentace připomíná spíše spuštěný generátor náhodných myšlenek než uvážlivou a promyšlenou státnickou politiku, v posledních týdnech dramaticky přibylo.

Nedávno se premiér nechal slyšet, že by stát mohl zrušit finanční příspěvek na provoz soukromých a církevních škol. Babišův argumentoval tím, že soukromé školy stejně vyžadují po rodičích školné a církve získaly značný majetek v restitucích, takže není důvod, aby jim stát ze společného rozpočtu cokoli přispíval. Jenže tento nápad okamžitě vyvolal vlnu zmatku. Ministr školství Robert Plaga musel premiérovi znovu vysvětlovat základní principy fungování školské soustavy. Když navíc do Strakovy akademie začaly proudit tisíce rozhořčených e-mailů a telefonátů od dotčených rodičů a voličů, předseda vlády ze svého návrhu narychlo zařadil zpátečku a celou věc raději zametl pod koberec.

Jen krátce nato vystřelil premiér ve svém nedělním hlášení na sociálních sítích další revoluční myšlenku, tentokrát zaměřenou na řešení klesající porodnosti v České republice. Bez jakékoli předchozí diskuse s koaličními partnery nebo odbornými útvary ministerstva práce a sociálních věcí oznámil plán, podle něhož by stát vyplatil rodině milion korun za druhé dítě a za třetí dítě by rodičům doživotně odpustil placení daní z příjmu. Tento nápad okamžitě podrobil odborné propočtu bývalý člen Národní ekonomické rady vlády Daniel Prokop.Ten spočítal, že takto plošně rozdané peníze by státní pokladnu stály okolo 50 miliard korun ročně, aniž by měly hmatatelný dopad na demografický vývoj. Experti navíc upozornili, že plošné finanční injekce porodnost dlouhodobě nezvyšují, což si v praxi ověřili například v Polsku nebo Babišem tak často vzývaném Maďarsku.

V daňové politice předvádí Babišův kabinet také pořádný veletoč. Před parlamentními volbami Babiš i jeho nejbližší spolustraníci opakovaně ujistili veřejnost, že vláda pod jejich vedením nebude v žádném případě zvyšovat žádné daně a že potřebné finance zajistí lepším výběrem a efektivní správou. Pouhých několik měsíců po převzetí moci však ministryně financí Alena Schillerová otočila a potvrdila, že se chystá zvýšení daní z hazardu, návykových látek i investičních nemovitostí. Předseda vlády tak nastoupil přesně na tu cestu, za kterou v minulosti ostře spílal svým politickým rivalům, když je obviňoval ze lží a podvodu na voličích.

Namísto udržování nadhledu a respektu k dělbě moci, jež se od šéfa exekutivy očekávají, volí Andrej Babiš rétoriku bezohledného útočení na každého, kdo nevyjadřuje absolutní souhlas s jeho viděním světa.

Zvláště varovným příkladem byl předvolební mítink v Havířově, kde byl Babiš konfrontován přímým dotazem jednoho z přítomných občanů. Tazatel mu připomněl jeho vlastní slova z roku 2017, kdy Babiš označil poslaneckou imunitu za zbytečnou a přežitou výsadu s tím, že politici nejsou žádní nadlidé a imunita by se měla zrušit. Když se ho občan zeptal, zda v tomto směru hodlá něco udělat, premiér reagoval podrážděně: „Jo, jo. Ale Zeman taky říkal, jen blbec nemění názory. Ale to jsem ještě nevěděl, že tady funguje mafie, která vás zavře na objednávku. Takže jsem změnil názor.“

Tento výpad nezůstal bez odezvy. Republiková rada Soudcovské unie České republiky vydala důrazné prohlášení, v němž upozornila, že opakovaná obvinění o soudcích rozhodujících bez důkazů nebo na objednávku jako za minulého režimu závažným způsobem podrývají důvěru veřejnosti v nezávislou justici. Unie zdůraznila, že nesouhlas se soudním rozhodnutím, tím spíše u člověka osobní dotčeného trestním řízením, neospravedlňuje vypouštění nepodložených domněnek. Babiš členům Soudcovské unie vzkázal, ať si prostudují spis v dotační kauze Čapí hnízdo, kde vrchní soud potvrdil trest pro jeho spoluobžalovanou Janu Nagyovou, a nabídl jim, že jim proces rád „vysvětlí“ jeho právník přímo ve Strakově akademii. Vůbec přitom nebere v úvahu, že zpochybňováním verdiktů odvolacích soudů oživuje uvažování, v němž je justice chápána jen jako služebník držitelů moci.

Současně se druhým terčem premiérových výpadů stala Česká národní banka a její guvernér Aleš Michl. Je přitom pozoruhodné, že Michl byl v roce 2014 Babišovým osobním ekonomickým poradcem a společně natáčeli servilní propagační videa. Jakmile však centrální banka začala v zájmu krocení inflace a udržení cenové stability držet úrokové sazby na vyšší úrovni, předseda vlády k ní zaujal nesmírně nepřátelský postoj. Babiš prohlašuje, že ho Michl rozčiluje, že centrální banka může za drahé hypotéky a že odborná argumentace bankovní rady jsou jen teoretické kecy. Babiš tím ale jen dokazuje, že odmítá akceptovat ústavně zakotvenou nezávislost centrální banky.

Podobně těkavý a rozporuplný styl přenesl Andrej Babiš také do oblasti zahraniční politiky a obranyschopnosti státu. Na Pražském obranném summitu vystoupil s dramatickým projevem, v němž prohlásil, že svět kráčí ke branám pekla a třetí světové války. V návaznosti na to navrhl vytvoření společného evropského systému protiraketové obrany pod názvem „Euro Patriot“.

Tento na první pohled velkolepý návrh však okamžitě odhalil hlubokou neinformovanost českého premiéra o reálném dění v mezinárodních strukturách. Evropa totiž již obdobný projekt rozjela pod názvem Integrovaná protivzdušná a raketová obrana NATO, jejíž vznik byl deklarován v červenci ve Francii pod vedením prezidenta Emmanuela Macrona. Samotný Babiš se tohoto setkání v Paříži osobně zúčastnil. Místo toho, aby Česká republika projekt aktivně podpořila, premiér se po návratu vyhýbal odpovědnosti, kritizoval ministerstvo obrany za nedostatečnou informovanost a ostatní evropské země nevhodně poučoval, že by měly z iniciativy vyřadit Velkou Británii, protože již není členem Evropské unie.

Předložený koncept „Euro Patriot“ navíc stál v úplném rozporu s reálnými kroky Babišovy vlády při plnění obranných závazků v rámci NATO. Na témže pražském summitu vystoupil americký velvyslanec při NATO Matthew Whitaker a neobvykle ostrými slovy zkritizoval českou vládu za stagnující obranný rozpočet, který označil za velké zklamání. Zdůraznil, že Česká republika směřuje k tomu, aby se řadila k nejslabším členům Severoatlantické aliance. Babišova reakce na tuto kritiku byla opětně plná výmluv: před novináři i samotným velvyslancem argumentoval tím, že Spojené státy vynakládají na zbrojení 167krát více než Česká republika a že jeho vláda převzala státní pokladnu prázdnou, takže na obranu dává maximum možného. Do toho však jeho koaliční partner Tomio Okamura z SPD veřejně vyhlašuje, že vláda na zbrojení přidávat nehodlá, protože peníze raději rozdá českým občanům.

Při pohledu na dlouhou řadu premiérových otoček a přešlapů vyvstávají tři hlavní hypotézy, jak tento neuspokojivý stav českého vládnutí vysvětlit. První spočívá v cynickém marketingovém kalkulu po vzoru Donalda Trumpa, kdy jde spíše o ovládnutí mediálního prostoru než o fakta – premiér vypustí populistickou myšlenku, a pokud se zvedne silný odpor, zařadí zpátečku. Druhé vysvětlení staví na pasti autokratického mikromanagementu, kde potřeba kontrolovat vše od rozpočtu po detaily na ministerstvech vede k tomu, že se podřízení ze strachu bojí říkat jasné „ne“. Lídr tím ztrácí reálnou zpětnou vazbu a chrlí nedomyšlené nápady, které pak jeho tým namáhavě koriguje. Třetí hypotéza pracuje s faktorem věku, kdy v 72 letech pod trvalým stresem přirozeně klesá koncentrace a rostou emotivní reakce, přičemž chaotické výroky a zapomínání vedou veřejnost k úvahám o ztrátě mentální svěžesti – a ačkoliv spekulace o diagnózách zůstávají bez lékařských zpráv jen domněnkami, už sama jejich existence dokresluje, jak zmatečným dojmem předseda vlády působí. Ať už je hlavní příčinou cokoli, výsledkem je správa státu podřízená výkyvům nálad jednoho muže.