Článek
Čtrnáctiletý student z Jeseníku si předsevzal ambiciózní cíl: stát se nejmladším člověkem v historii, který zcela sám procestuje všech 50 států Evropy. Se svým odhodláním, IT dovednostmi a podporou rodiny má k zápisu do Guinnessovy knihy rekordů našlápnuto víc než dobře.
Od prvních zastávek k babičce po „tajný dozor“
Dominikův příběh samostatnosti se začal psát v době, kdy si většina jeho vrstevníků teprve osvojovala cestu na nejbližší hřiště. Už v pěti letech poprvé nastoupil do hromadné dopravy zcela sám. Šlo o přímý spoj z Jeseníku k babičce do Krnova. Ačkoliv měl malý cestovatel pocit absolutní svobody, jeho rodiče nic neponechali náhodě. Celou akci jistili „v utajení“ – tatínek občas sledoval autobus autem nebo se domluvil s průvodčím vlaku, aby na chlapce diskrétně dohlížel. Na cílovém nádraží pak Dominika vždy čekala babička, čímž byla zaručena maximální bezpečnost při prvních krůčcích k nezávislosti.
Sebejistota mladého dobrodruha rostla s každým ujetým kilometrem. Zlom nastal v sedmi letech, kdy poprvé absolvoval samostatnou cestu vlakem do Prahy. I tehdy čelil zvídavým pohledům dospělých. Jednou dokonce musel průvodčímu podávat telefonní číslo na rodiče, aby dokázal, že neutíká z domova, ale pouze cestuje za příbuznými. Právě tyto rané zkušenosti s českou železnicí v něm probudily celoživotní vášeň pro vlaky a naučily ho orientovat se v jízdních řádech i složitých dopravních uzlech.
Jeho dosavadním vrcholem je velkolepá měsíční sólo výprava, která směřovala až na Pyrenejský poloostrov. Během této cesty Dominik projel deset evropských zemí a území, včetně Nizozemska, Belgie, Francie, Monaka či Gibraltaru, až dorazil do cílového Portugalska. Tato cesta byla pro čtrnáctiletého chlapce křtem ohněm – musel si sám organizovat dny, hlídat návaznosti spojů a komunikovat v cizích jazycích. Právě v Portugalsku a Španělsku si uvědomil, že evropská železnice je sice fascinující, ale také plná byrokratických pastí pro nezletilé cestovatele.
Výzva z Norska: Překonat bratry Rolénovy
Dominikův cíl není jen osobní dobrodružství, ale oficiální útok na historické tabulky. V hledáčku má aktuální zápis v Guinnessově knize rekordů, který od roku 2023 drží norská dvojčata Sander a Mathias Rolénovi. Ti dokázali navštívit všech 50 uznaných států Evropy ve věku 17 let a 133 dní. Mladý cestovatel z Jeseníku si však věří, že tento rekord dokáže posunout o více než rok a půl. Jeho plánem je navštívit poslední z padesáti zemí – symbolicky rodné Česko – přesně v den svých 16. narozenin a okamžitě odeslat žádost o zápis, aby mu vítězství už nikdo nemohl vzít.
Dosáhnout takového milníku vyžaduje extrémně přísný časový management, protože Dominik odmítá kvůli cestování zanedbávat vzdělání. Jeho situace je o to složitější, že paralelně studuje osmileté gymnázium v Jeseníku a mezinárodní anglickou školu v kyperském Limassolu. Aby vše zvládl, stává se z něj mistr plánování – většinu svých expedic směřuje do období letních a vedlejších prázdnin. Během dvou měsíců volna je schopen strávit na cestách i sedm týdnů v kuse, přičemž domů se vrací jen na nezbytné přebalení věcí a kontrolu techniky.
Rok 2026 je pro Dominika naprosto klíčový, protože se pokouší zkompletovat náročné a logisticky vzdálené regiony. V jeho itineráři figuruje především Spojené království a Irsko, kam se plánuje přepravit kombinací vlaků a trajektů. Následovat má ambiciózní cesta do Skandinávie, kde chce projet Dánsko, Švédsko a Norsko – tedy domovinu svých rekordních rivalů. Kromě těchto rozlehlých území se zaměří i na „sbírání“ jihoevropských mikrostátů, jako jsou Vatikán a San Marino, které vyžadují precizní načasování v rámci italských železničních tras.
Největší otazník v jeho souboji s časem visí nad zeměmi na východě. Kvůli trvající válce na Ukrajině a napjaté situaci v Rusku mu rodiče tyto destinace prozatím zakázali. Dominik tak musí doufat v uklidnění situace, neboť tyto země hodlá navštívit až jako úplně poslední body svého seznamu. Další překážkou jsou pravidla dopravců – v zemích mimo Schengen mohou děti často samostatně cestovat až od 16 let. Dominik je však odhodlaný na tyto konkrétní státy počkat a navštívit je v momentě, kdy mu to legislativa dovolí, aby splnil podmínku „zcela sám a bez doprovodu“.
Od prodeje nanuků k vlastnímu IT byznysu
Dominik pochopil hodnotu peněz mnohem dříve než jeho vrstevníci. Už v osmi letech začal pracovat na své finanční nezávislosti – prodával noviny a v létě nabízel nanuky na ulici. Cíl byl tehdy jasný: vydělat si na vlastní technické vybavení. V devíti letech si z těchto brigád skutečně pořídil svůj první notebook, který se stal odrazovým můstkem pro jeho další podnikání. Místo hraní her se na něm začal učit pokročilé operace se softwarem, což vyústilo v založení jeho projektu „létajícího PC servisu“.
Dnes Dominik funguje jako samostatný IT specialista, který se nezastaví před žádnou technickou výzvou. Jeho služby zahrnují zrychlování starších počítačů, přeinstalace operačních systémů, odstraňování softwarových chyb, a dokonce i nastavování set-top boxů nebo mobilních telefonů. Své služby nabízí nejen v rodném Jeseníku, ale i v Bruntále či Krnově. Často pomáhá seniorům, kterým své služby poskytuje zdarma nebo za dobrovolný příspěvek, zatímco ostatní klienti ho podporují v jeho cestovatelském fondu. Právě tyto výdělky tvoří základ jeho rozpočtu na jízdenky a ubytování v evropských metropolích.
Transparentnost a podpora fanoušků
Cesta přes 50 států Evropy je finančně extrémně náročná – Dominikovy odhady hovoří o celkových nákladech kolem 750 000 korun. Vzhledem k tomu, že jedna průměrná návštěva země vyjde zhruba na 15 000 korun, musel mladý cestovatel začít hledat i externí zdroje. Kromě brigád a podpory rodičů, kteří mu hradí stravu a část nákladů, se mu podařilo získat významné partnery. Jako nadšený fanoušek železnice využívá vouchery od Českých drah, na silnicích mu pomáhá FlixBus a v logistice spolupracuje s cestovní kanceláří Experitour.
Dominik ke svému snu přistupuje jako profesionál. Na svých webových stránkách si vede přesný přehled o naspořených financích – například na začátku roku 2025 měl v „pokladničce“ přesně 30 186 korun z vlastních zdrojů. Svou cestu prezentuje i jako inspiraci pro ostatní děti a rodiče, což mu přináší podporu drobných dárců a fanoušků, kteří mu fandí v rozhovorech pro média jako DVTV nebo Show Jana Krause. Každá koruna, kterou si vydělá opravou softwaru nebo kterou mu pošle fanoušek, ho posouvá o další vlakovou zastávku blíže ke Guinnessovu rekordu.
Samostatné cestování nezletilých po Evropě není jen o koupi jízdenky, ale především o precizní právní přípravě. Dominik naráží na fakt, že každá země a každý dopravce má nastavená jiná pravidla. Zatímco v Česku je čtrnáctiletý kluk ve vlaku běžným úkazem, v zahraničí může vyvolat poplach. Například ve Španělsku platí striktní pravidlo, že děti mohou cestovat bez doprovodu až od 14 let. Když tam Dominik dorazil ve třinácti, čekala na něj v cílové stanici policie. Díky tomu, že měl u sebe úředně ověřená potvrzení od rodičů v několika jazycích a zachoval chladnou hlavu, situaci po hodině vysvětlování zvládl. Tyto byrokratické bariéry jsou pro něj často náročnější než samotná navigace v cizím městě.
Vize vlastního železničního impéria
Pro Dominika není rekord cílovou stanicí, ale spíše odrazovým můstkem. Jako hrdý železniční nadšenec už nyní buduje základy svého budoucího podnikání pod značkou Nexis Rail. Jeho vizí není jen další dopravce na hlavních koridorech, ale firma, která propojí zapomenuté regiony s evropskými metropolemi. Sní o tom, že jednou vypraví přímý lůžkový vůz z rodného Jeseníku až do Barcelony. Své budoucí profesní směřování vidí jasně – po maturitě zvažuje studium na dopravní škole a v mezičase už sbírá zkušenosti jako průvodce v cestovní kanceláři nebo při studiu technických specifikací různých typů lokomotiv napříč kontinentem.
„Mým záměrem je propojit místa, která dnes nemají přímá spojení. Chci ukázat, že i z malého města se dá dojet do celého světa, když se nebojíte vystoupit z komfortní zóny,“ vysvětluje Dominik svou motivaci.
Dominikův příběh má i silný sociální podtext. Vidí, že jeho vrstevníci často tráví volný čas pouze v digitálním světě a cesta vlakem do nejbližšího krajského města je pro ně nepředstavitelným dobrodružstvím. Svým příkladem chce inspirovat nejen děti k větší samostatnosti, ale i rodiče k tomu, aby svým potomkům více důvěřovali. Věří, že samostatné cestování učí zodpovědnosti, jazykové vybavenosti a schopnosti poradit si v nečekaných situacích – což jsou dovednosti, které žádná učebnice nenahradí.
Zdroje: Czech Crunch, Novinky, Aktuálně, Radiožurnál, Deník
