Chystáte se na Zanzibar? Tak nechte igelitky doma, jinak vám hrozí pokuta

Souostroví v Indickém oceánu, které tvoří hlavní ostrovy Unguja a Pemba, je fascinující kulturní křižovatkou. Jde o rodiště Freddieho Mercuryho, místo s 20 000 let starou historií a region, který byl v roce 1973 průkopníkem barevného televizního vysílání v Africe. Dnes však tento „ostrov koření“ bojuje o své přežití. Pod náporem téměř milionu utristů ročně se křehký ekosystém hroutí. Hlavním viníkem je plast.

Tanzanské úřady už před lety pochopily, že v boji za záchranu unikátního ekosystému pouhá osvěta nestačí. Od 1. června 2019 proto platí v celé sjednocené republice, včetně autonomního Zanzibaru, nekompromisní zákaz dovozu, výroby, prodeje i pouhého držení igelitových tašek. Hlavním terčem tohoto opatření jsou především takzvané „lehké plasty“ s tloušťkou do 30 mikronů. Právě tyto extrémně tenké sáčky představují pro ostrov největší hrozbu – jsou natolik lehké, že je vítr snadno roznáší z vnitrozemí přímo do mangrovových bažin a na korálové útesy.

V oceánu se tašky stávají smrtelnou pastí pro mořské živočichy, kteří si je pletou s potravou, ale tragické následky mají i pro místní ekonomiku. Plasty se totiž zachycují v polích algakultury – pěstování mořských řas, které je po turismu a koření nejdůležitějším pilířem ostrovního hospodářství. Pro tisíce místních žen, pro které je sběr řas jediným zdrojem obživy, znamenají plasty znehodnocenou úrodu, která kvůli chemickému znečištění a nedostatku světla pod nánosem odpadků doslova hnije v moři.

Situaci na souostroví kriticky zhoršuje fakt, že na Zanzibaru neexistuje ani jeden recyklační závod. Zatímco dříve se na ostrov dováželo neuvěřitelných 250 až 350 tun plastů měsíčně, infrastruktura pro jejich likvidaci zůstala nulová. Výsledkem byly hory odpadků hromadící se na divokých skládkách, v ulicích historického Stone Townu nebo přímo v korytech odpadních vod, které se pak ucpávaly a znečištěná voda vytékala rovnou do moře. Spalování plastů v domácích podmínkách navíc uvolňuje toxické zplodiny, což jen prohlubovalo zdravotní rizika pro místní obyvatele.

Dnes je přístup úřadů k plastům až nečekaně represivní a kontroly začínají už na hranicích. Každý turista je hned po přistání na mezinárodním letišti Abeida Amaniho Karumeho varován oficiálními vládními letáky. Ty jasně říkají, že vstup na území Zanzibaru s igelitovou taškou je nelegální. Cestující jsou vyzýváni, aby se veškerých plastových obalů zbavili ještě v letadle nebo v prostorách terminálu. Pokud kontrola při namátkové prohlídce zavazadel objeví nákupní tašky z PVC, končí veškerá přátelská atmosféra a nastupují drakonické postihy, které mají jediný cíl: udržet „ostrov koření“ čistý pro další generace.

Tresty za porušení „plastového zákona“ jsou v Tanzanii nastaveny s takovou přísností, aby budily respekt už při pouhém čtení vládních nařízení. Úřady totiž přešly od proseb k drsné represi, protože plastový odpad začal přímo ohrožovat turistický průmysl, který tvoří 25 % příjmů ostrova. Pro běžné turisty a místní občany platí jasná sazba: pokud vás hlídka přistihne s nelegální igelitkou v ruce, můžete na místě počítat s pokutou v přepočtu kolem 2 000 Kč. Pokud byste však odmítli zaplatit nebo se dopustili opakovaného přestupku, zákon umožňuje nahradit finanční postih týdenním pobytem za mřížemi.

Na samotném Zanzibaru, který si jako autonomní oblast určuje vlastní pravidla, jsou však pravomoci úředníků a policie ještě širší a tresty mnohem citelnější. Zdejší Úřad pro ochranu životního prostředí (DoE) může za držení, používání nebo prodej zakázaných plastů vyměřit pokutu až do výše 2 000 USD (přes 45 000 Kč). V nejextrémnějších případech, kdy dojde k maření úředního rozhodnutí nebo k nelegální distribuci plastů ve velkém, hrozí provinilcům dokonce až 12 měsíců v tanzanském vězení. Pro průměrného návštěvníka se tak jedna zapomenutá igelitka může stát nejdražším „suvenýrem“ v životě.

Skutečně bez milosti však stát postupuje proti těm, kteří na plastech profitují – tedy proti výrobcům, velkoobchodníkům a dovozcům. Pro ně končí veškerá legrace v momentě, kdy celníci nebo inspektoři odhalí nelegální sklad či zásilku. Pokuta za výrobu či dovoz plastových tašek se může vyšplhat až k astronomické částce jedné miliardy tanzanských šilinků (přibližně 10 milionů Kč). K této likvidační pokutě navíc soudy často přidávají i nepodmíněný trest odnětí svobody v délce až dvou let. Stát tím dává jasně najevo, že ochrana přírody má přednost před jakýmkoliv byznysem.

Aby však turisté nebyli zcela odříznuti od praktických potřeb, úřady zavedly několik velmi specifických výjimek. Povolena jsou například plastová balení pro potraviny (pokud jsou nezbytná pro hygienu), zdravotnický materiál nebo průhledné, opakovaně uzavíratelné „ziplock“ sáčky na kosmetiku, které vyžadují letecké společnosti pro přepravu tekutin. Má to však jeden podstatný háček – tanzanská vláda v letácích upozorňuje, že tyto sáčky musí turista po celou dobu pobytu vlastnit a po skončení dovolené si je povinně odvézt zpět ze země. Zanzibar zkrátka nechce, aby na jeho území zůstal byť jen jediný gram cizího plastu.

Kromě nekompromisní „plastové policie“ musí čeští cestovatelé počítat i s dalšími riziky, před kterými důrazně varuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Ačkoliv je politická situace v zemi po klidném předání moci v roce 2021 stabilní, kriminalita cílená přímo na zahraniční turisty má bohužel rostoucí tendenci. Častým scénářem jsou útoky na osamoceně se pohybující osoby, a to i na plážích nebo v izolovaných oblastech. Úřady proto doporučují po setmění vůbec nevycházet na ulici a při večerních návratech z restaurací využívat výhradně předem domluvený odvoz.

Mimořádně nebezpečným a rozšířeným fenoménem jsou takzvané krádeže za jízdy. Gangy na motocyklech se pohybují v blízkosti chodců či cyklistů a bleskově vytrhávají tašky, kabelky nebo drahé fotoaparáty. MZV v tomto případě paradoxně radí: nenoste tašku křížem s popruhem přes hrudník. Pokud se totiž zloděj na silném stroji zmocní vašeho zavazadla, popruh vás může strhnout přímo pod kola motocyklu nebo způsobit vážná zranění při smýkání po asfaltu. Je bezpečnější nechat tašku viset volně na rameni a v případě útoku ji raději okamžitě pustit.

Ještě závažnější hrozbu představují organizované únosy, které začínají zcela nevinně – oslovením od pouličních obchodníků nebo nabídkou levného odvozu od nelicencovaného taxikáře. Zejména v Dar es Salaamu a v historickém Stone Townu dochází k incidentům, kdy jsou turisté vtaženi do vozu a pod hrozbou násilí nuceni k výběrům z bankomatů až do výše několika tisíc eur. V některých případech únosci vyžadují po příbuzných v zahraničí výkupné zaslané přes služby jako Western Union. Jedinou účinnou obranou je využívat výhradně oficiální hotelové minibusy nebo prověřené aplikace jako Uber, které jsou vybaveny systémem GPS.

Zapomínat nelze ani na širší regionální hrozby. Východní Afrika je oblastí, kde operují extremistické skupiny napojené na somálský aš-Šabáb nebo Islámský stát. Nebezpečí teroristických útoků je v Tanzanii hodnoceno jako poměrně vysoké, přičemž potenciálními cíli jsou právě místa navštěvovaná cizinci – od kostelů a mešit až po nákupní centra a luxusní hotely. MZV proto doporučuje maximální ostražitost na veřejných místech a důsledné vyhýbání se všem demonstracím a politickým shromážděním. Ty se totiž na Zanzibaru a sousedním ostrově Pemba mohou v mžiku změnit v násilné střety s bezpečnostními složkami, které nezřídka končí i tragicky.

Zanzibar není jen anonymní plážovou destinací, ale hluboce věřícím regionem, kde je 98 % obyvatelstva muslimského vyznání. Tento fakt prostupuje každým aspektem každodenního života – od volání muezzinů k modlitbě až po unikátní architekturu, jako jsou perské lázně v Kidichi, které nechal vybudovat sultán Barghash bin Said pro svou manželku. Zatímco v uzavřených turistických resortech panuje uvolněná atmosféra, jakmile překročíte brány hotelu, ocitáte se v konzervativním světě, který vyžaduje přísné dodržování etikety. Respekt k místním zvyklostem je zde vnímán stejně vážně jako dodržování ekologických zákonů proti plastům.

Zásadním pravidlem pro každého návštěvníka je konzervativní způsob oblékání. Ženám se mimo plážové oblasti důrazně nedoporučuje nosit šortky, minisukně nebo oblečení bez rukávů. Ideální volbou je oděv, který zakrývá ramena a kolena. Muži by se rovněž měli vyvarovat chození bez trička nebo v příliš krátkých kalhotách v městských uličkách. Toto pravidlo platí dvojnásob při návštěvě náboženských míst nebo venkovských komunit. Pokud se vydáte do historického centra Stone Townu, buďte připraveni na to, že místní obyvatelé mohou na příliš odhalené turisty reagovat odmítavě nebo na ně i slovně upozornit.

Specifickou a velmi citlivou oblastí jsou společenská tabu. Homosexualita je na Zanzibaru nelegální a v tamní společnosti představuje naprosté tabu. Jakékoliv veřejné projevy náklonnosti mezi osobami stejného pohlaví mohou vést nejen k sociálnímu vyloučení, ale především k okamžitému zatčení a hrozbě vězení. Nicméně i heterosexuální páry by se měly na veřejnosti chovat zdrženlivě – přehnané projevy citů, jako je vášnivé líbání nebo objímání, nejsou v místní kultuře vítány a jsou považovány za urážlivé vůči místním tradicím a víře.

Pokud se chystáte do labyrintu uliček Stone Townu, který je pod ochranou UNESCO, připravte se na fascinující náboženskou mozaiku. V těsné blízkosti zde vedle sebe stojí anglikánské katedrály, hinduistické chrámy a desítky mešit. Tato náboženská tolerance má však své hranice postavené právě na vzájemném respektu a zachovávání dekora. Návštěva historických památek, jako je House of Wonders nebo stará pevnost Ngome Kongwe, vyžaduje pokoru. Pamatujte, že vstupujete do domova lidí, kteří jsou na svou historii a víru nesmírně hrdí – pokud jim tuto úctu prokážete, odmění se vám nevídanou pohostinností, kterou je svahilská kultura proslulá.

Pokud chcete svou exotickou dovolenou prožít v klidu a vyhnout se zbytečným komplikacím, je nezbytné přijmout fakt, že Zanzibar funguje podle vlastních pravidel, která se od těch evropských v mnoha ohledech liší. Prvním a nejdůležitějším pravidlem pro přežití je přístup k pitné vodě. Voda z místního vodovodu není pro cizince bezpečná ani po převaření a nedoporučuje se dokonce ani k čištění zubů. Pijte výhradně vodu balenou v certifikovaných lahvích, které jsou v obchodech běžně dostupné, a buďte obezřetní i u nápojů s ledem v levnějších podnicích.

Další výzvou, se kterou se na ostrově setkáte, je elektrická síť. Zanzibar využívá britský typ zásuvek s trojicí plochých kolíků, takže se neobejdete bez kvalitního adaptéru. Počítejte také s tím, že dodávky proudu jsou, i přes moderní podmořské kabely z pevniny, stále nespolehlivé. Zejména v období dešťů (březen–květen) jsou výpadky na denním pořádku. Pokud s sebou vezete drahou elektroniku, jako jsou notebooky nebo profesionální fotoaparáty, investujte do kvalitní přepěťové ochrany. Výkyvy napětí v síti jsou totiž běžné a mohly by vaše přístroje nenávratně poškodit.

Vaše osobní bezpečí by mělo být prioritou zejména po západu slunce. Pohyb po setmění v izolovaných oblastech nebo osamocené procházky po plážích jsou hazardem, který se nemusí vyplatit. I když pláže vypadají ve dne jako ráj, v noci se stávají nehlídaným prostorem, kde hrozí přepadení. Pokud se rozhodnete vyrazit na večeři do Stone Townu nebo jiného města, vždy si nechte zavolat prověřené taxi přímo z hotelu a domluvte si s řidičem i čas zpáteční cesty. Pohyb v davu vyžaduje neustálou ostražitost a udržování odstupu od neznámých skupin lidí.

V neposlední řadě nepodceňujte zdravotní rizika. Úroveň lékařské péče na souostroví je výrazně nižší než v České republice a místní nemocnice často bojují s nedostatkem vybavení. O celkovém stavu veřejného zdraví vypovídá i smutný fakt, že podvýživou trpí 7 % místních dětí a kojenecká úmrtnost je zde vysoká. Před cestou je naprostou nezbytností sjednat si kvalitní cestovní pojištění s vysokými limity na ošetření a případný letecký transport. Pamatujte, že tísňové linky (112 nebo 999) nemusí vždy fungovat, a proto je dobré mít uložený přímý kontakt na recepci vašeho ubytování.

Zanzibar je nezapomenutelné místo, kde se historie mísí s omamnou vůní hřebíčku, skořice a muškátového oříšku. Je to krajina úchvatných západů slunce a usměvavých lidí, kteří si váží své svobody a tradic. Pokud však nechcete, aby se vaše cesta snů změnila v právní noční můru nebo bezpečnostní riziko, respektujte místní pravidla a nechte veškerý plast doma. Ráj se totiž pod náporem civilizace začal bránit drsně a nekompromisně – a vítězem tohoto souboje nebudete vy, ale čistá příroda Zanzibaru.

Zdroje: Blesk, ekolist, ministerstvo zahraničí, lidovky, Wikipedia