Článek
Těžko by se hledala poutavější a znepokojivější úvodní věta. Tato slova otevírají knihu Bore Hole (Vrtání do hlavy), kterou v roce 1970 napsal Joe Mellen, a okamžitě vrhají čtenáře do hlubin jedné z nejbizarnějších a nejradikálnějších cest za sebepoznáním, jakou kdy kdo podnikl. Mellenův životní příběh, ačkoliv se točí kolem jediné, šokující události, je mnohem víc než jen pouhé vyprávění o trepanaci. Je to kronika protikulturního hnutí 60. let, fascinující zkoumání lidské touhy po rozšířeném vědomí a pokus odpovědět na otázku, proč se tak rádi „sjíždíme“.
Trepanace je primitivní, ale dodnes používaný chirurgický zákrok, při kterém je do lebeční kosti vytvořena díra, aby se získal přístup do lebeční dutiny. Je to nejstarší známá operace, jejíž počátky sahají až do mladší doby kamenné, a stopy po ní byly nalezeny na lebkách po celém světě, včetně území dnešního Česka. I když se v pravěku úmrtnost pohybovala „jen“ kolem 70 % díky samočistícím pazourkovým nástrojům, ve středověku, s nástupem kovových trepanů a nedostatečnou hygienou, se téměř rovnala 100 %. Účely trepanace v minulosti nebyly vždy jasné; mohlo jít o rituály, tresty, nebo dokonce snahu dosáhnout vyššího stavu vědomí. Nicméně nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se jednalo o primitivní formu chirurgie k léčbě zranění lebky, jak to popisuje i staroegyptský román, nebo k prevenci zánětů. Po úpadku v raném středověku zažila trepanace renesanci v 15. století, kdy se prováděla i na zdravých jedincích, než ji moderní medicína v 18. a 19. století významně zpochybnila. Dnes se s moderními nástroji a technologiemi (např. v Mexiku) úmrtnost stlačila pod 2 %. V 60. letech 20. století se však objevila i kontroverzní „Teorie evoluce lebky“ Barta Hughese, která tvrdila, že trepanace může zvýšit prokrvení mozku a zlepšit jeho funkčnost, což vedlo ke vzniku hnutí dobrovolné sebetrepanace.
Joe Mellen nebyl žádný obyčejný „hipík“. Pocházel z britské elity, studoval na prestižních školách Eton a Oxford a měl zajištěnou zářivou budoucnost ve firmě svého otce, makléře. Jen pár týdnů před závěrečnými zkouškami se však rozhodl, že život, který mu společnost připravila, není pro něj. Inspirován spisy Aldouse Huxleyho a P. D. Ouspenského, se Mellen vydal na cestu do neznáma, opustil tradiční život a vyslyšel tzv. volání svobody.
Jeho cesta ho zavedla do Španělska, kde se poprvé setkal s meskalinem. Později, na Ibize, se mu dostal do rukou LSD, a to díky setkání s holandským renegátem, géniem a propagátorem psychedelik Bartem Hugesem. Huges, který sám na sobě experimentoval, přišel s radikální teorií, jež se stala osudovou pro Mellenův život.
Hugesova teorie, podložená jeho vlastními poznatky, tvrdila, že lidská mysl ztrácí s dospíváním na vitalitě. Jak se lebka plně uzavírá, mozek přestává mít možnost pulzovat a dostatečně se prokrvovat. Tato ztráta „mladistvé energie“ je podle něj důvodem, proč lidé po celý život touží po opojení. Ať už je to pomocí drog, alkoholu nebo jiných prostředků, snaží se vrátit do stavu rozšířeného vědomí, který prožívali v dětství, kdy jejich lebka ještě nebyla plně srostlá. Huges tvrdil, že trvalým řešením je trepanace – vyvrtání malé dírky do lebky, která obnoví prokrvení mozku a navrátí mu původní vitalitu a kreativitu. A tak si sám vyvrtal díru do hlavy.
Mellen, zprvu skeptický, byl Hugesovými myšlenkami a argumenty tak fascinován, že se je rozhodl ověřit na vlastní kůži. První pokusy, v letech 1967 a 1968, byly neúspěšné. S tupou ruční vrtačkou a pod vlivem LSD se mu nedařilo proniknout tvrdou kostí. Tyto pasáže z jeho knihy jsou dodnes považovány za jedny z nejdrsnějších, Mellen však svou snahu nevzdal. Jeho odhodlání k experimentování na sobě samém bylo příkladem pro mnohé, kteří se snažili posunout hranice vědomí v 60. letech.
Třetí a „konečně“ úspěšný pokus podnikl v roce 1970, tentokrát s elektrickou vrtačkou a po předchozí aplikaci lokálního anestetika. Ačkoliv se během operace poškodil kabel u vrtačky, Mellen si zachoval chladnou hlavu, nechal ji opravit a dílo dokončil. „Cítil jsem, jak se mi ulevilo, jako by ze mě spadla tíha,“ popisuje Mellen okamžik, kdy se mu podařilo proniknout lebkou. Účinek byl podle něj okamžitý a trvalý: „Najednou jsem pocítil lehkost, která stále sílila. Šel jsem spát s dobrým pocitem a když jsem se ráno probudil, stále jsem to cítil. Tehdy mi došlo, že je to ono. Že je to hotové.
Mellenův příběh, vyprávěný s neobyčejnou upřímností a fascinujícím stylem, se stal brzy kultovním fenoménem. Kniha Bore Hole, původně vydaná v nákladu pouhých 500 kusů, se stala vyhledávaným artefaktem, který zachycoval ducha doby. Nedávné luxusní vydání, rozšířené o Mellenovo vyprávění z pozdější doby, dokazuje, že jeho myšlenky jsou stále relevantní. Mellen, tehdy ve velmi vitálním stavu a ve věku 76 let, působil stále bystře a inteligentně a s humorem komentoval svou životní cestu. O jeho trepanaci sice svědčí malá, téměř neznatelná rýha na čele, ale její vliv na jeho život je prý nezměrný.
Jeho odhodlání a jeho názory nutí k zamyšlení nad hlubšími otázkami lidské existence. Proč se tak urputně snažíme rozšířit své vědomí? Mellenova odpověď se zdá být až překvapivě jednoduchá: jde o návrat do ztraceného ráje dětství. Do stavu, kdy je vědomí plynulé, spontánní a plné života, a kdy nás neomezuje ego - mechanismus, který podle Mellena monopolizuje proudění krve do řečových center na úkor jiných částí mozku. Trepanace je podle něj nejjednodušším způsobem, jak toto omezení překonat a dosáhnout objektivního, nikoli subjektivního pohledu na realitu.
Mellen však zdůrazňuje, že trepanace není pro každého. Sám neobhajuje tyto amatérské lékařské výkony a varuje před jejich riziky. Věří, že ideálním řešením by bylo společenské a právní uznání této procedury a její provádění vyškolenými odborníky, popřípadě, jak si Bart Huges představoval, by stačila jednoduchá injekce v raném věku, která by zabránila úplnému uzavření fontanely. Ačkoliv je jeho názor na trepanaci jako na univerzální řešení pro lidstvo kontroverzní, jeho myšlenka, že by „ruský prezident Vladimir Putin měl vyzkoušet LSD,“ ukazuje na jeho neustálé přesvědčení, že rozšířené vědomí může vést k hlubšímu porozumění a míru.
Dnes je Josephovi Mellenovi 87 let a stále se těší pevnému zdraví a svobodné mysli. Jeho příběh sice nemusí nutně přimět každého k tomu, aby si vyvrtal díru do hlavy, ale nepochybně inspiruje k zamyšlení a k odvaze se na sebe samého podívat jinak.
Jak řekl filozof Immanuel Kant: „Saper aude,“ neboli „odvaž se vědět,“ což je myšlenka, která dokonale shrnuje Mellenovu neobyčejnou a provokativní životní cestu.
Zdroje: Times of India, Wikipedia, 100+1, Vice
