Na okraji společnosti: Chudoba a beznaděj v chatrčích na jihu Slovenska

Pro většinu lidí je nepředstavitelné, že by v Evropě (Dokonce v Evropské unii) mohl být stát, ve kterém žije značná část obyvatel v chatrčích bez vody, kanalizace, nebo elektřiny. Kde si hospodyně chodí prát do řeky, ve které též omývají jídlo a čerpají z ní pitnou vodu. Málo koho by pak napadlo, že s takovým státem přímo sousedíme a dokonce jsme byli jeho součástí. Ano, je to Slovensko. Respektive jeho východní část, která není nikterak malá.

Přibližně osm stovek slovenských osad tu spojuje několik znaků. Kromě zmíněných chatrčí bez vody a elektřiny to je vysoké procento nepracujících obyvatel pobírajících dávky a jejich děti, závislé na drogách, nejčastěji toluenu a ředidle. Mediálně nejznámější je díky těmto problémům sídliště Luník IX v Košicích. To se ale v posledních letech snaží s problémem díky aktivnímu vedení města vypořádat. Jiné oblasti však takové štěstí nemají. Martin Klesník a Patrik Fiala natočili v roce 2020 dokument právě z těchto oblastí, aby nám přiblížili realitu, která ani zdaleka neodpovídá našim představám o moderním Slovensku.

Osm kilometrů od Prešova leží u obce Svinia romská osada, jejíchž obyvatelé žijí povětšinou v polorozpadlých chatrčích, často postavených jen ze dřeva a hlíny. V celé osadě není zaveden plyn a přístup k vodě je jen z jediné studny, která navíc v zimním období zamrzá. Teplo je řešeno kamny na dřevo, které místní získávají především nelegální těžbou z okolních lesů. Elektřina je tu však výjimečně po celé obci.

Reportéři při příjezdu čekali, na základě informací ze slovenských médií, vůči štábu značnou agresivitu. Namísto toho je ale čekalo vřelé přivítání. Hned od začátku se jich ujal jeden z místních jménem Aladar, který je provedl celou vesnicí, pozval je k sobě domů a nabídl jim dokonce víno a zpříjemnil jejich pobyt romskou muzikou. Kamkoliv se štáb s kamerou podíval, vždy byl obklopen energickými dětmi, které chtěly být na každém záběru. Na první pohled se zdálo, že je místo sice chudé, ale bezproblémové. Ovšem jen do té doby, než si štáb začal všímat až podezřele mnoha mladých, kteří si pravidelně přikládají podivné sáčky k ústům. Na dotaz, co že to dotyční mají, se jim dostalo odpovědi: „Toluen. Ten kupujeme v lékárně. Prodají ho komukoliv, za čtyři Eura celou láhev.“ Někteří si pro omamnou látku chodí osobně, jiní ho vyměňují za cigarety.

Reportáž z další takové vesnice přinesli před několika lety reportéři deníku N. Ti navštívili jednu z nejchudších osad v Kojaticích. Jeden z prvních pohledů, který se reportérce Lichvárové naskytl, byly v korytě plném hnědé špinavé vody stojící nahé děti, které perou prasečí střeva na tradiční romskou pochoutku goja. „Navalilo se mi na zvracení. Když jsem přišla domů, strašně jsem se rozplakala, nemohla jsem přestat. Pořád mi hlavou běželo, jak je možné, že ty malé děti žijí v takových podmínkách?“ vzpomíná dnes Lichvárová na svou návštěvu romské osady v Kojaticích u Prešova. Vesnice je úplně odříznuté od civilizace. Elektřina, i kanalizace jsou tu nelegálně a jediným zdrojem vody jsou pramen z hor a místní studna. Všechny domy zde stojí načerno a pokud zaprší, boříte se po kotníky v bahně a odpadcích. Ani zde se však reportéři nesetkali s agresivitou. Místní je pozvali k sobě domů, pohostili je a vyprávěli své strasti. Například, když jednomu z místních vichřice zničila dům, uplácali si z jílovité hlíny cihly, vypálili je a postavili nový. V podobných podmínkách žije na Slovensku přibližně dvě stě tisíc obyvatel. Všichni se zdržují převážně ve třech slovenských krajích – Banskobystrickém, Prešovském a Košickém na východě země.

V roce 2022 přijela do jedné z problematických obcí pětičlenná delegace z Evropského parlamentu. Chtěli se na vlastní oči přesvědčit, zda je situace natolik vážná. Byly doslova zhrozeni tím, jak žijí někteří lidé ve 21. století. Evropská unie přitom na obnovu podobných lokalit vyhradila nemalou částku do fondů obnovy. Značná část z těchto prostředků se však vrací zpět do Bruselu. kde je tedy chyba? Podle starosty obce Petrovce nad Laborcom Štefana Rovňáka je chyba na straně státu. On jako starosta dělá co může, ale nestačí to. V osadě byl z evropských financí již vybudován například vodovod, ale někteří obyvatelé se k němu nechtějí připojit. „Čekáme na schválení dobudování technické infrastruktury, aby se mohl udělat chodník a cesta. Schválena je dotace 1,3 milionu eur na kanalizaci, která se bude budovat,“ řekl starosta agentuře TASR. Obyvatele osad prý ani nejde podle starosty trvale zaměstnat. „To by měl také řešit stát. Když je vezmu na šest měsíců na nějaký projekt z úřadu práce, to jim nepomůže. Oni potřebují trvalé zaměstnání. A to je velký problém,“ uvedl Rovňák.

Někteří starostové mají evidentně snahu se situací něco dělat. Slovenská vláda však často navenek působí tak, jako by východ Slovenka patřil někomu jinému. Pravdou ale je, že Evropská unie nabízí k řešení problematické situace dostatek peněz, o které se ale nikdo nehlásí.

Zdroje: Seznam Zprávy, Deník N, Novinky