Článek
V místě, kde se hřebeny Altaje takřka dotýkají mraků a kde vítr bičuje plošinu Ukok s takovou intenzitou, že i čas zde působí zamrzle, se odehrál jeden z největších archeologických objevů 20. století. Náhorní plošina Ukok, kterou místní kmeny uctívají jako „druhou vrstvu nebe“, skrývala tajemství, které mělo zůstat světu utajeno. Příběh ženy, jejíž kůže je mapou zapomenutého světa a jejíž osud dodnes rozděluje národy.
Zmrzlý čas na hraně světa
Píše se rok 1993. Archeoložka Natalya Polosmak z novosibirského Institutu archeologie a etnografie vede expedici do jedné z nejizolovanějších oblastí Ruska, k trojmezí s Čínou a Kazachstánem. Vedou ji zvěsti o vykrádání hrobů, avšak realita předčí jakoukoli představivost. Na náhorní plošině nacházejí mohylu, která se zdá být jen dalším kamenným pahorkem v nekonečné stepi. To, co tým nalezl pod nánosem suti, však nebylo jen pohřebiště. Byl to blok čistého ledu, který díky unikátní souhře okolností, kdy do vykradeného horního hrobu natekla voda a v hloubi komory zmrzla, se vytvořila přírodní konzerva. Tým začal s mravenčí prací. Pomocí věder s horkou vodou pomalu polévali led a vrstvu po vrstvě ho odkrývali, jako by listovali v knize historie.
Když se konečně objevila modřínová rakev, vzduchem se prostoupil pach pryskyřice staré dvě a půl tisíciletí. Uvnitř neležel prach a kosti, ale tělo mladé ženy, které vypadalo, jako by upadlo do hlubokého spánku teprve včera. Kolem ní leželo šest osedlaných koní, obětovaných, aby ji nesli stepí na onom světě.
Altaiská princezna
Tetování jako statusu
Nejvíce fascinujícím prvkem nálezu byla kůže. Na rozdíl od egyptských mumií, které jsou vysušené a tmavé, byla kůže „Ledové princezny“ (jak ji média okamžitě překřtila) světlá a zachovalá. A co víc – byla pokryta neuvěřitelným uměním. Pazyrykové, kultura, ke které žena patřila, byli mistři tetování. Jejich styl, známý jako skythsko-sibiřský zvířecí styl, se vyznačuje dynamikou, kterou by jim záviděli i dnešní tatéři. Výzkumy z roku 2025, využívající infračervenou digitální fotografii, odhalily detaily, které byly po staletí skryté pod povrchem tkáně. Na levém rameni dominuje tvor s tělem lva, hlavou orla a parohy, které se větví do květinových motivů. Je to symbol transformace, spojení dravce a rostliny, života a smrti. Na zápěstí a prstech má vyobrazeny levharty, jeleny a dokonce malého kohouta na palci. Každá linie je uniformní, ostrá a sebevědomá.
Analýzy ukazují, že tetování byla prováděna směsí sazí ze spálených rostlin a tuků. Jehly byly pravděpodobně kostěné nebo z rohů zvířat. Moderní tatér Daniel Riday, který tyto techniky testoval na sobě, odhadl, že práce na jedné paži musela trvat přes devět hodin čistého času. Zajímavým zjištěním roku je také fakt, že kvalita tetování na levé a pravé paži se liší. To naznačuje, že na ženě pracovali různí umělci nebo že tetování přibývala postupně, jak rostl její společenský status. Tetování nebyla jen ozdobou, byla to její biografie, záznam jejích vizí a postavení v hierarchii kmene.
Princezna nebo šamanka
Dlouho se věřilo, že jde o vysoce postavenou princeznu. Ale věda, vyzbrojená moderními skenery, přinesla jiný, mnohem lidštější a tragičtější příběh. Analýza jejího těla pomocí magnetické rezonance (MRI) v roce 2014 a následně upřesněná v roce 2024 odhalila, že tato žena trpěla pokročilou rakovinou prsu. Byl to pravděpodobně první identifikovaný případ rakoviny v mummifikovaných ostatcích takového stáří. Nádor byl v terminálním stádiu a musel jí způsobovat nepředstavitelné bolesti. To vysvětluje další nálezy v hrobě, kde byl nalezen koriandr a stopy po inhalaci výparů mědi a rtuti. Původně se spekulovalo o konopí (marihuaně), které nomádi prokazatelně užívali, ale nové analýzy ukazují spíše na rituální směsi látek používaných k tlumení bolesti a navozování tranzu. Její hrob stál izolovaně, stranou od velkých rodových pohřebišť. To naznačuje, že jako nemocná žena, která se věnovala šamanským praktikám (vdechování rituálních dýmů pro spojení s duchy), žila v jistém druhu celibátu a sociální izolace. MRI také odhalila zranění odpovídající pádu z koně, ke kterému došlo krátce před smrtí. Oslabená rakovinou a rituálními dýmy, tato žena pravděpodobně spadla při migraci kmene.
Nebyla to tedy princezna v politickém smyslu, ale léčitelka a šamanka. Její 90 centimetrů vysoká pokrývka hlavy se zlatými figurkami šelem nebyla korunou, ale rituálním nástrojem, který jí umožňoval „stoupat do vyšších sfér“.
DNA a politická rozbuška
Objev Ledové princezny se stal rozbuškou v citlivých vztazích mezi centrálním Ruskem a autonomní Altajskou republikou. Když vědci provedli analýzu DNA, výsledky je šokovaly, žena neměla mongoloidní rysy typické pro dnešní obyvatele Altaje. Byla kavkazského (evropského) typu, což vědecky potvrdila i forenzní rekonstrukce tváře moskevské sochařky Tanyi Baluevy.
Tento fakt byl politicky zneužit. Ruské úřady jej interpretovaly jako důkaz, že současní Altajci nejsou přímými potomky pazyrycké kultury, a tudíž nemají na mumii morální nárok. Archeologové, kteří tělo po 19 let drželi v Novosibirsku, byli dokonce odměněni státními cenami.
Pro místní obyvatele však byla tato žena „Ochy-bala“, hrdinka jejich eposů. Věřili, že její vykopání narušilo stabilitu země. Když region v následujících letech postihla série zemětřesení a katastrofálních povodní, Altajci měli jasno: šamanka se hněvá, že byla zbavena svého klidu. Spor o její tělo se stal symbolem boje za kulturní suverenitu a právo na vlastní historii.
Měli bychom nechat mrtvé spát?
V roce 2012, po téměř dvou desetiletích protestů, byla mumie konečně vrácena do Altaje. Dnes odpočívá v národním muzeu v Gorno-Altajsku v mauzoleu postaveném tak, aby připomínalo její původní komoru. Je uložena v kopii modřínové rakve a je vystavována jen v určité dny, které respektují lunární cykly a tradice místních lidí.
Vykopávky na plošině Ukok jsou nyní zakázány. Tím ale příběh nekončí. Klimatické změny představují novou, tichou hrozbu. Permafrost, který po tisíciletí chránil další kurgany, začíná tát. Podle varování vědců z roku 2025 hrozí, že pokud nebudou další hrobky prozkoumány, voda a bakterie zničí vše, co led po staletí střežil.
Zůstává otázka: máme právo budit mrtvé ve jménu vědy, nebo bychom je měli nechat odpočívat v jejich ledovém tichu? Pro vědce je odpověď v poznání, pro Altajce v úctě.
Zdroje: History Mysteries, History Defined, BBC, Wikipedia
