Článek
V samotném srdci tohoto zla stál Karel Kopáč, přezdívaný „Karlos“. Mladík, který kdysi miloval bojová umění, zkoušel štěstí u Útvaru rychlého nasazení (URNA) a později se stal šéfem jednoho z nejbrutálnějších gangů české kriminalistiky. Jeho životní dráha je příběhem fascinující proměny od ambiciózního mladíka přes bezohledného plánovače vražd až po psychicky zlomeného muže na invalidním vozíku, uvažujícího o sebevraždě.
Motivace Orlických vrahů byla prostá. Žádné politické pozadí, žádná osobní msta v pravém slova smyslu, jen čistý s nefalšovaný predátorský zisk. Oběťmi se stávali podnikatelé, starožitníci i příbuzní členů gangu. Jejich osud byl zpečetěn na Žďákovském mostě, odkud sudy a těla mizela v hlubokých a temných vodách Orlíku.
Ze strany zákona rovnou do podsvětí
Karel Kopáč byl výraznou osobností, která formovala činnost orlického gangu. Jeho minulost u policejního Útvaru rychlého nasazení a kontakty v bezpečnostních složkách mu dávaly náskok, který zneužil k páchání těch nejhorších zločinů.
Kopáč byl zprvu mladíkem, který miloval bojová umění a chtěl vstoupit do Útvaru rychlého nasazení (URNA). Po několika měsících služby však z útvaru odešel, údajně kvůli nízkému platu. Toto zklamání zřejmě posílilo jeho cynismus a přesvědčení, že pro získání majetku je třeba volit drastičtější cesty. Díky svým kontaktům v URNA si však dokázal zajistit přístup k vyřazeným zbraním, včetně samopalu Škorpion, který se stal smrtícím nástrojem gangu. Kopáč se následně uplatnil jako vyhazovač v pražské vinárně Narcis, což mu poskytlo další kontakty v kriminálním prostředí. Právě zde, v zákulisí bouřlivých devadesátek, se zrodil plán na rychlé obohacení.
V gangu Orlických vrahů, který operoval v letech 1991 až 1993, měl Kopáč jasně danou roli: byl hlavním organizátorem a mozkem celé skupiny. Zatímco Ludvík Černý byl chladnokrevným vykonavatelem vražd a Vladimír Kuna se staral o zavařování těl do sudů, Karel Kopáč akce plánoval, vytipovával oběti a zajišťoval potřebné prostředky. Společně s ním se na vraždách a podvodech podíleli i Petr Chodounský a Kopáčova sestra Irena Meierová. Motivací byla vždy touha po majetku a částečně i osobní spory, které Kopáč dokázal cynicky využít ve svůj prospěch.
Kopáčův pragmatický přístup se plně projevil hned u první vraždy. Podnikatele Aleše Katovského, se kterým se seznámil v posilovně v Podolí a který mu bezmezně důvěřoval, vylákal pod záminkou výhodné výměny valut do Rudné u Prahy. Tam čekal Ludvík Černý, který měl předstírat zájemce o transakci.
K výměně však nedošlo a Černý, s Kopáčem a Katovským v autě, střelil nic netušícího podnikatele do hlavy zezadu, přímo za jízdy. Byla to scéna jako z akčního filmu. „Tady na tom přejezdu se v autě ozvala rána. Vjeli jsme do protisměru. Černý takhle chytil volant a já vyřadil řadicí páku. Říkal jsem mu: Co děláš, ty de*ile, co teď budeme dělat? A Černý odpověděl: Hodím ho vedle na sedačku,“ popsal Kopáč hrůznou rekonstrukci události. Měli štěstí, že vozidlo udrželi na silnici. Tělo Katovského pak bylo zabaleno do drátěného pletiva a ze Žďákovského mostu shozeno do přehrady. Z této první vraždy si vrazi rozdělili přibližně 800 tisíc korun.
Od plánů ke zradě
Kopáčova role se neomezovala jen na organizaci. Svými činy přímo přispěl k smrti několika lidí, včetně těch, kteří mu byli blízcí. Druhá oběť, číšník jugoslávského původu Leorent Lipoveci, byl vylákán ke Kopáčovi do sklepa pod záminkou koupě zbraní. Lipoveci, který zradu tušil a ozbrojil se nožem, neměl šanci. Zezadu ho střelil Ludvík Černý, po činu se pak Kopáč a Kuna stali svědky nechvalně proslulého výkřiku „To jsem ale čtverák!“ od Černého. Lipoveciho tělo skončilo v sudu zalitém louhem, který pak byl shozen do Orlíku. Na této vraždě gang vydělal jen pár desítek tisíc korun.
Kopáčova chladnokrevnost se projevila i v případě jeho švagra, Jaroslava Meiera, manžela Kopáčovy sestry Ireny Meierové. Kopáč sháněl peníze na provoz erotického klubu a požádal Meiera, zda by neručil svým domem za půjčku. Když Meier odmítl, jeho manželka Irena se rozhodla nepohodlného manžela zbavit a objednala si jeho vraždu u Ludvíka Černého. Kopáč, ač švagr, s tímto plánem souhlasil, neboť mu to pomohlo získat potřebné peníze. Meiera nakonec v červenci 1993 zastřelil Černý samopalem Škorpion.
Kromě těchto vražd byl Kopáč zapojen i do dalších zločinů, včetně vraždy Kunovy matky Anny Medkové bombou a starožitníka Vlastimila Hodra.
Karlosův pád: Od organizátora k informátorovi
Osud Karla Kopáče se dramaticky změnil v lednu 1994, kdy při autonehodě utrpěl vážné poranění míchy, které ho upoutalo na invalidní vozík. Tato událost se stala klíčovým obratem, který vedl k rozkrytí celého gangu. Kopáčovo ochrnuti na dolní polovinu těla pro něj bylo obrovskou ranou. Podle investigativního novináře Josefa Klímy Kopáč sice nevěřil v „Boží trest“ za své zločiny (jak řekl: „Někomu v tramvaji šlápnete na nohu a on dá stejně facku někomu jinému“), ale uvědomoval si svou zranitelnost. Jako vozíčkář, který si sám nedojde ani na záchod a je na obtíž okolí, se začal obávat, že bude pro své komplice přítěží a že se ho pokusí zlikvidovat. Upnul se k myšlence, že jednou bude existovat léčba, která dá míchu do pořádku a on se znovu postaví na nohy.
V červenci 1995, když se Karel Kopáč z televize dozvěděl o vyzvednutí sudů z Orlické přehrady, bylo jasné, že je konec. Seděl ve svém domě v Rudné u Prahy, s nabitou pistolí v ústech, a byl rozhodnutý spáchat sebevraždu. Jeho dům byl obklíčen policií. Klíčovou roli v jeho záchraně sehrál podplukovník Josef Doucha, tehdejší šéf středočeského úřadu vyšetřování. Doucha šel za Kopáčem sám, v civilu, neozbrojený, a tři a půl hodiny s ním vyjednával. Kopáč nechtěl mluvit s vyšetřovateli, ale s někým, kdo měl právo rozhodovat, a hlavně chtěl vidět svou přítelkyni, ke které ho vázaly silné city.
„Kdyby nad námi visel trest smrti, tak bychom se sakra rozmýšleli, kolik lidí můžeme zabít, abychom ho nedostali.“
Doucha s ním udělal dohodu: pokud Kopáč pomůže objasnit případ, policie z vyšetřování vynechá jeho přítelkyni. Pod touto podmínkou se Kopáč rozmluvil. Během vyjednávání došlo k dramatickému incidentu, kdy Kopáč málem spáchal sebevraždu, ale díky rychlému zásahu policejní zásahovky byl zneškodněn, byť se sám nechtěně střelil do rozkroku.
Kopáčovo doznání se stalo zásadním pro rozkrytí celého gangu a usvědčení jeho kompliců. Josef Klíma vzpomíná, že Kopáče zaujala myšlenka trestu smrti, kterou obhajoval slovy: „Kdyby nad námi visel trest smrti, tak bychom se sakra rozmýšleli, kolik lidí můžeme zabít, abychom ho nedostali.“
Sebevražda ve vězení
Díky své spolupráci s vyšetřovateli dostal Karel Kopáč „pouze“ 21 let vězení, a vyhnul se tak doživotnímu trestu, který by ho čekal bez jeho svědectví. Měl tak šanci, že se v roce 2016 dostane na svobodu. Jeho psychický stav ve vězení se však zhoršoval.
Život v kriminále, navíc na invalidním vozíku, byl pro Kopáče nesnesitelný. Josef Klíma popsal Kopáče jako člověka, který tušil, že se ve vězení dobře mít nebude. Režisér Jiří Svoboda, který s Kopáčem hovořil pro film Sametoví vrazi, popsal dojemný moment, kdy se Kopáčův poražený obličej na okamžik „rozzářil“, když při eskortě k soudu spatřil svou přítelkyni. Přes tyto světlé chvíle však tíha jeho činů a beznaděj situace nakonec převládla. Dne 15. dubna 2004 se Karel Kopáč v kuřimské věznici oběsil.
Osudy kompliců
Zatímco Kopáč svůj život ukončil, ostatní členové gangu dopadli různě. Ludvík Černý (nyní Zámečník), hlavní vykonavatel vražd, byl odsouzen na doživotí a je dodnes jediným z orlických vrahů, který zůstává ve vězení. Jeho šance na podmínečné propuštění jsou minimální, což potvrdilo i zamítnutí jeho žádosti v roce 2017. Vladimír Kuna, který těla zavařoval do sudů, byl původně odsouzen na doživotí, ale trest mu byl později zkrácen na 25 let. Díky dobrému chování byl podmínečně propuštěn v červnu 2013. Petr Chodounský, odsouzený na 14 let za podvody, je již také na svobodě. Irena Meierová, Kopáčova sestra, odsouzená na 10 let za objednanou vraždu svého manžela, si odseděla 5 let v pardubické ženské věznici a v roce 2002 byla díky dobrému chování propuštěna.
Karel Kopáč zůstává jednou z nejkomplexnějších postav české kriminalistiky – šéfem gangu, který posílal lidi na dno přehrady, ale i mužem, jehož vlastní osud skončil stejně temně a beznadějně jako osud jeho obětí.
Zdroje: Wikipedia - Orličtí vrazi, Deník, Novinky, Seznam Zprávy, idnes, Život v Česku





