Článek
Česká republika se pyšní titulem premianta v boji s chudobou. Podle oficiálních statistik Eurostatu je u nás ohroženo příjmovou chudobou nejméně lidí z celé Evropské unie, dokonce i ve srovnání s bohatými skandinávskými zeměmi nebo Německem. Politici se rádi chlubí těmito čísly jako důkazem úspěšné sociální politiky.
Ovšem tato statistika skrývá zásadní metodologický problém, na který dlouhodobě upozorňuje například PAQ Research a sociolog Daniel Prokop. Ukazuje se, že Česká republika není žádnou evropskou anomálií, ale spíše se nachází v evropském průměru. Jak je to možné? Klíčem je to, jak se chudoba definuje.
Mýtus o českém premiantství: Konec jedné iluze
Dlouhodobě se česká politická scéna i veřejnost těšily z příznivých čísel, která Česko stavěla do role evropského lídra v boji proti chudobě. Statistiky Eurostatu totiž ukazovaly, že u nás žije nejmenší podíl osob ohrožených příjmovou chudobou v celé EU. S hodnotami pod 10 % jsme se zdáli být sociální oázou ve srovnání s průměrem EU přesahujícím 16 % a dokonce i se zeměmi, jako je Německo nebo Rakousko. Tato data byla často používána jako důkaz stability a úspěšnosti české ekonomiky a sociálního systému, což se stalo oblíbeným tématem pro politiky i komentátory.
Klíčová chyba v definici: Relativní vs. Absolutní chudoba
Oficiální statistiky Eurostatu používají metodu relativní příjmové chudoby. Ta definuje hranici chudoby jako 60 % mediánového ekvivalizovaného příjmu v dané zemi. Mediánový příjem je hodnota, která dělí domácnosti na dvě stejné poloviny – jedna má příjem vyšší, druhá nižší.
Tato metoda sice skvěle mapuje příjmovou nerovnost uvnitř státu, ale naprosto selhává při mezinárodním srovnání. Vzhledem k tomu, že mediánové příjmy v Česku jsou celkově nižší než v západních zemích, je i česká hranice chudoby nastavena výrazně níže. Člověk v Rakousku, který se pohybuje pod tamní hranicí chudoby, má reálný příjem na úrovni průměrné české domácnosti. Z toho vyplývá, že statistiky ve skutečnosti neporovnávají životní úroveň a materiální zabezpečení, ale spíše to, jak si jednotlivé země vedou ve vyrovnanosti příjmů mezi svými občany. Česko má v tomto ohledu poměrně malou příjmovou nerovnost, ale zároveň se potýká s vysokou majetkovou nerovností, která se v těchto statistikách nezohledňuje. Podle Global Wealth Databook investiční banky UBS drží 10 % nejbohatších Čechů téměř 69 % veškerého majetku v zemi.
PAQ Research: Realita, nikoliv iluze
Analýza PAQ Research a Daniela Prokopa přináší zásadní zlom v chápání chudoby v Česku. Používá srovnatelnou metodiku, která neporovnává chudobu s národním mediánem, ale s celoevropským mediánem příjmů, a navíc zohledňuje paritu kupní síly (PPS). PPS je umělá měna, která bere v úvahu rozdíly v cenových hladinách v jednotlivých zemích, a díky tomu je možné reálně porovnat, kolik si lidé mohou za svůj příjem dovolit.
Šokujícím odhalením je, že podle této metodiky se pod hranicí evropsky srovnatelné chudoby nachází více než 21 % českých domácností, což je více než dvojnásobek oproti oficiálním číslům. Tento údaj nás posouvá z pozice premianta na evropský průměr, přibližně na úroveň Španělska, a dokonce zaostáváme za Slovinskem, které je v regionu považováno za nejúspěšnější.
PAQ Research navíc dokazuje, že tato data lépe korelují s jinými objektivními ukazateli chudoby, jako je materiální a sociální deprivace, životní spokojenost nebo zdravotní stav. To znamená, že evropsky srovnatelná data mnohem přesněji odrážejí reálnou situaci a skutečné problémy, které lidé zažívají.
Kdo v Česku skutečně trpí chudobou?
Analýza PAQ Research ukázala, že chudobou v Česku trpí specifické skupiny obyvatel, které jsou v porovnání s evropským průměrem znevýhodněné. Mezi ty patří především samostatně žijící senioři, z nichž se až 62 % nachází pod hranicí evropsky srovnatelné chudoby, což je více než dvojnásobek evropského průměru (28 %). Přestože došlo k valorizaci důchodů, která pomohla zmírnit dopady inflace, jejich životní situace zůstává velmi křehká. Další skupinou jsou samoživitelé/ky s dětmi. U těchto rodin je situace také alarmující, protože 43 % z nich je ohroženo chudobou, což je o 16 procentních bodů více než v EU. Analýza rovněž poukázala na fakt, že pod hranicí chudoby se častěji nacházejí nájemníci než vlastníci nemovitostí. To je přímým důsledkem dlouhodobě neřešené krize bydlení a vysokých nákladů na nájemní bydlení, které pohltí značnou část příjmů domácností.
Důsledky ignorování reality
Zkreslená čísla a mýtus o českém premiantství mají několik vážných dopadů, které ovlivňují celou společnost. Jedním z hlavních problémů je zavádějící sociální politika. Když se politici spoléhají na statistiky, které ukazují minimální chudobu, mohou podceňovat závažnost problémů, jako jsou vysoké náklady na bydlení, nízké mzdy nebo nedostatečná podpora pro zranitelné skupiny. S tím pak souvisí neefektivní alokace fondů EU. Evropská unie alokuje fondy, jako je Evropský sociální fond (ESF), na základě oficiálních statistik. To může paradoxně znamenat, že se finanční podpora dostává do relativně chudších regionů v bohatých zemích, namísto do celkově chudších, jako je Česko. To vše má pak vliv také na prohlubování špatné nálady a nedůvěry. Lidé, kteří se potýkají s finančními problémy, ale zároveň slyší, že žijí v zemi s nejnižší chudobou, mohou mít pocit, že jsou jejich problémy neviditelné. To přispívá k pocitu frustrace a nedůvěry vůči politické reprezentaci a oficiálním institucím.
Přijetí přesnější a mezinárodně srovnatelné metodiky pro měření chudoby je klíčové. Pomůže nejen lépe zacílit sociální politiky a finanční podporu, ale také přispěje k upřímnějšímu a realističtějšímu pohledu na stav české společnosti a její ekonomiky. Skutečná chudoba v Česku sice není tak alarmující jako v jiných zemích, ale rozhodně není zanedbatelná, jak naznačovaly dosavadní statistiky. Jde o problém, který si zaslouží pozornost.
