Babiš se vysmál Bruselu. Dotace jeho firmám plynou dál, a to přímo z ministerstva

Uplynulo však pouhých pět měsíců a z tohoto emotivního tyjátru nezbylo vůbec nic. Respektive zbyla z něj syrová, bezohledná realita: arogantní výsměch voličům, prezidentovi, Evropské komisi a v konečném důsledku především peněženkám českých daňových poplatníků.

Celá tato akce byla od samého počátku pouze plánem, jak uspokojit veřejnost a formálně splnit podmínky Hradu, ale zároveň neztratit ani korunu ze svého gigantického vlivu. Dnes už máme v rukou oficiální dokumenty z Bruselu, které tuto hru na schovávanou definitivně rozmetaly. Příběh o napraveném oligarchovi skončil. Začíná tvrdá realita, kterou v plné výši zaplatíme my všichni.

Vraťme se do prvních prosincových dnů roku 2025. Tehdejší politická situace byla napjatá. Prezident Petr Pavel dal jasně najevo, že Andreje Babiše premiérem nejmenuje, dokud černým na bílém nevyřeší svůj gigantický střet zájmů. Podle českých i evropských zákonů totiž platí jednoduché pravidlo: jakmile usednete do čela vlády, vaše firmy nesmí čerpat veřejné peníze, dotace ani se ucházet o státní zakázky.

Babiš tehdy po schůzkách na Hradě kapituloval. Nebo se tak alespoň tvářil. Na svém instagramovém profilu spustil kampaň plnou silných slov: „Už ji nikdy nebudu vlastnit, nebudu s ní mít žádné ekonomické vztahy a nebudu s ní v žádném kontaktu. Akcie Agrofertu se mi již nikdy nevrátí ani po mém odchodu z politiky.“ Prezident Pavel jeho krok ocenil, označil dohodu za splněnou a v úterý 9. prosince 2025 jej jmenoval předsedou vlády.

Jenže vtip byl v tom, co Andrej Babiš ve svém srdcervoucím projevu záměrně zamlčel.

Do nově vytvořeného svěřenského fondu RSVP Trust totiž vložil výhradně holding Agrofert. Svou druhou obří holdingovou strukturu – společnost SynBiol – si ponechal v přímém osobním vlastnictví. Šéf hnutí ANO v ní dodnes drží majoritní podíl ve výši 87,75 procenta. Pod SynBiol přitom spadá investiční skupina Hartenberg Holding, která jen za loňský rok vykázala tržby přesahující 10,5 miliardy korun.

Proč si Babiš tento miliardový šperk nechal v kapse? Protože SynBiol na rozdíl od Agrofertu nepodniká primárně v zemědělství a potravinářství, ale masivně investuje do zdravotnictví a reprodukční medicíny.

Když se novináři začali koncem prosince vyptávat, proč SynBiol nezamířil do svěřenského fondu spolu s Agrofertem, Babiš se v rozhovoru pro Deník pokusil o obhajobu skrze bagatelizaci:

„Týká se to jen Agrofertu. Zdravotnické věci spadající pod SynBiol v rámci Hartenbergu fungují tak, že když si klient, občan České republiky, vybere reprodukční kliniku z této skupiny, tak ta automaticky dostává odpovídající částku ze zdravotního pojištění,“ tvrdil premiér.

Znělo to skoro až nevinně. Žádné přímé dotace, jen běžné proplácení zdravotní péče. Jenže realita je taková, že byznys s lidským neplodnostním neštěstím je v Česku zlatým dolem, jehož kohouty plně ovládá stát. Respektive Ministerstvo zdravotnictví.

Pod Hartenberg spadá síť devíti špičkových klinik asistované reprodukce pod hlavičkou společnosti FutureLife a polikliniky ISCARE. Tyto kliniky v roce 2024 inkasovaly z veřejného zdravotního pojištění astronomickou 1,1 miliardy korun. A kdo že určuje pravidla pro tyto miliardové toky? Kdo rozhoduje o tom, kolik cyklů umělého oplodnění pojišťovny ženám zaplatí, do jakého věku a v jaké výši? Kdo každoročně vydává takzvanou úhradovou vyhlášku, která přímo formuje zisky soukromých klinik? Ministerstvo zdravotnictví.

A teď ta nejlepší pointa: do křesla ministra zdravotnictví Babišovy nové vlády neusedl nikdo jiný než Adam Vojtěch. Staronový, loajální a stoprocentně spolehlivý muž hnutí ANO. Sám Vojtěch v minulosti přiznal, že ho šéf ANO propojil s ředitelem fondu Hartenberg Jozefem Janovem již v roce 2017, ještě předtím, než poprvé nastoupil na resort. Vojtěch pak ve své minulé ministerské éře prokazatelně prosazoval legislativní změny a finanční zvýhodnění, která šla na ruku právě byznysu s reprodukční medicínou – a to navzdory hlasité kritice odborné veřejnosti.

Už v prosinci 2025 tak bylo každému, kdo má oči k vidění, jasné, že Babišův střet zájmů nikam nezmizel. Pouze se přestěhoval z polí do laboratoří. Babišův přímý podřízený dostal do ruky razítko na peníze, které proudí do firem Babišova přímého vlastnictví. Jakýkoliv morální standard, který před vstupem do vlády ukázal například ministr Boris Šťastný (Motoristé), jenž svůj zdravotnicko-sociální byznys preventivně opustil, byl na Úřadu vlády pro smích.

A nešlo jen o reprodukční kliniky. Hartenberg vlastní například i obří síť květinářství Flamengo. Vzpomínáte si ještě, jak Babišova vláda během pandemických uzávěrů zlikvidovala malé živnostníky, ale pro květinářství udělila absurdní výjimku s odůvodněním, že jsou klíčová pro přežití občanů? Tehdejší ministr Karel Havlíček tvrdil, že žádné Flamengo nezná. Dnes se této frašce můžeme smát, ale tehdy to byl jen předkrm toho, co se děje nyní. K tomu připočtěme developerskou firmu Imoba, která pod SynBiol rovněž spadá a která po uplynutí pětileté lhůty znovu „spolkla“ slavnou Farmu Čapí hnízdo. Babiš si tak v přímém vlastnictví nechal firmu, kvůli které čelí trestnímu stíhání.

Co však bylo jasné nezávislým analytikům v Praze, to nyní oficiálně potvrdila Evropská komise. Její čerstvý dopis, adresovaný ministerstvu pro místní rozvoj, zasáhl strakonickou akademii jako blesk z čistého nebe. Evropská unie totiž na Babišovu mediální hru s „nezávislým správcem“ a „přísným protektorem“ neskočila.

Vysoký úředník Evropské komise Hugo Sobral, zástupce generální ředitelky pro regionální politiku, poslal do Prahy jasný vzkaz. V oficiální listině natvrdo nařídil, že česká strana nesmí Evropské unii vykazovat k proplacení žádné dotace pro firmy z holdingu Agrofert ani jakékoliv jiné subjekty kontrolované Andrejem Babišem. A co je nejdůležitější – toto stopnutí peněz platí retroaktivně od 9. prosince 2025, tedy od vteřiny, kdy se Babiš stal premiérem.

Brusel v dopise explicitně zdůraznil klíčovou větu: „Bez ohledu na jejich stávající režim správy.“ Evropským auditorům je zkrátka úplně jedno, kolik právních kliček si Babišovi právníci vymysleli a do jak složité struktury RSVP Trust akcie schovali. Proč? Protože investigativní novináři a unijní experti mezitím rozkryli původně utajovaný statut tohoto svěřenského fondu.

A co z něj vyplývá? Že celá ta velká sláva o tom, jak se Babiš majetku vzdal „navždy a až do konce života“, byla sprostá lež. Ze zápisu u Městského soudu v Praze vyplývá, že tato „nezávislá správa“ má trvat pouze po dobu, kdy bude Babiš vykonávat funkci člena vlády. Jakmile v politice skončí, vliv nad fondem a celým Agrofertem automaticky přejde na jeho tři děti. A ty samozřejmě nemají žádnou právní překážku v tom, aby udělaly správcem fondu opět svého otce. Evropské finanční nařízení přitom jasně zakazuje, aby z politického působení funkcionáře profitovali jeho rodinní příslušníci a blízcí.

Aby toho nebylo málo, Brusel vyjádřil obrovské pochybnosti nad personálním obsazením fondu. Jako nezávislá protektorka, která má na celý holding dohlížet, byla totiž ustanovena Věra Výtvarová. Tedy žena, která dlouhá léta zpracovávala auditní zprávy pro Agrofert v rámci auditorské společnosti PwC. Té samé PwC, která v roce 2017 kryla Babišovi záda při zpackané prověrce jeho korunových dluhopisů, jež podle mezinárodních standardů vůbec neměla vzniknout, a jejíž data hrubě neseděla s pozdějším odhalením v kauze Pandora Papers. Nezávislost v podání hnutí ANO zkrátka znamená, že na Babiše dohlíží Babišovi lidé.

České úřady, plně loajální svému premiérovi, se dlouhé měsíce pokoušely hrát s Bruselem zdržovací taktiku. Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Zuzany Mrázové (ANO) a Ministerstvo zemědělství pod taktovkou Martina Šebestyána (za SPD, dříve lobbisty za zájmy Agrofertu) tvrdily, že střet zájmů nemusejí nijak hloubkově analyzovat, protože Agrofert prý od prosince o žádné nové evropské peníze nepožádal.

Evropská komise však v aktuálním dopise toto lživé tvrzení rozsekala na kusy. Přímo ukázala na konkrétní případ: akciová společnost Kostelecké uzeniny a.s., patřící do holdingu Agrofert, podala projektovou žádost v rámci programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (TAK), který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Míč je na straně hřiště a Brusel přešel do ofenzívy. Hugo Sobral v dopise formálně a ultimativně nařídil české vládě, aby do jednoho měsíce předložila kompletní, detailní a úředně podloženou právní analýzu fondu RSVP Trust. Chce vidět pracovní dokumenty, hodnotící tabulky a nezvratné důkazy o souladu s článkem 61 finančního nařízení EU. Žádné obecné proklamace, žádná politická mlha, kterou do médií vypouští Babiš. Brusel chce tvrdá data.

A poprvé v historii unijní úředníci udeřili i na SynBiol a Hartenberg. Vláda musí do 30 dnů doložit, jaká konkrétní opatření zavedla, aby zabránila střetu zájmů v reprodukčních klinikách, které spadají pod vliv úhradových vyhlášek ministra Vojtěcha.

Reakce české státní správy je prozatím tragikomická. Mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Veronika Lukášová se zmohla pouze na obligátní frázi, že se s obsahem dopisu „seznamují příslušné odbory“. Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) pro jistotu dělal, že o žádném dopisu z Bruselu ještě ani neslyšel. Je to stále stejná písnička: zatloukat, mlžit, hrát o čas. Seznam Zprávy navíc nedávno odhalily, že z předchozí březnové odpovědi do Bruselu někdo z ministerstva záměrně vymazal pasáž, ve které se sami čeští úředníci chtěli Evropské komise natvrdo zeptat, zda je Babišovo řešení legální. Jméno tohoto politického cenzora ministerstvo dodnes úpěnlivě tutlá.

Nyní se dostáváme k tomu vůbec nejdůležitějšímu a zároveň nejstrašnějšímu bodu celé této kauzy. Člověk by si mohl říct: „No a co? Tak Evropská unie Agrofertu dotace neproplatí, holding nedostane nic a bude klid.“ Jenže takhle náš dotační systém bohužel nefunguje.

Český dotační aparát, zejména Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), totiž funguje v režimu takzvaného předfinancování ze státního rozpočtu. Fond, vedený úředníky oddanými současné vládní garnituře, si nechal vypracovat vlastní „analýzy“ od spřátelené advokátní kanceláře Portos (jejíž předchozí dotační výklady už v minulosti smetly české soudy včetně Ústavního soudu). Na základě těchto posudků SZIF s velkou slávou konstatoval, že Babišův fond je naprosto v pořádku, a miliardové dotační toky do Agrofertu okamžitě obnovil.

Zemědělské a strukturální dotace tak z českých úřadů do Babišova holdingu vesele proudí dál. Kostelecké uzeniny, Penam, Lovochemie, Deza či Krahulík inkasují miliony korun na své projekty. Jenže vtip – nebo spíše tragédie – je v tom, že když český stát na konci období zabalí všechny tyto účty do jednoho velkého balíku a pošle je do Bruselu s žádostí o proplacení, Evropská komise tento balík hodí do koše.

Co to znamená pro běžného českého občana?

Dokud nebude střet zájmů Andreje Babiše stoprocentně vyřešen (což podle unijních standardů s touto strukturou fondu nenastane nikdy), bude veškeré dotace pro Agrofert platit český státní rozpočet.

Peníze, které měly jít na opravy silnic, na platy učitelů, na podporu skutečně malých a středních zemědělců nebo na modernizaci nemocnic, skončí na účtech obřího holdingu s ročním ziskem přes 7 miliard korun. Celý ten drahý dotační večírek premiéra Babiše zaplatí ze svých kapes čeští daňoví poplatníci.

Když Andrej Babiš vstupoval do politiky a následně i do čela své druhé vlády, profiloval se jako úspěšný manažer, který stát vyléčí z korupce a ušetří miliardy. Jeho voliči dodnes věří, že je to člověk, který dává zemi víc, než z ní bere.

Dnes však maska definitivně spadla. Slova předsedy Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslava Šebka tesat do kamene: „Je to jen hra a podvod na lidi roztažený v čase, aby se tím zase musely zabývat soudy. Nikdo se nemůže tvářit, že takto obrovský podnik v tak malé zemi vložím do fondu, už o něm nic nevím, a jednou ho dostanou mé děti. To je nesmysl. Desítky let svoje impérium budoval, kvůli jeho zájmům šel do politiky, teď se od něj jakoby odstřihne a už druhý den rozhoduje jako nezávislý premiér? Ne, nespadli jsme z višně.“

Andrej Babiš se před kamerou na Instagramu se sepjatýma rukama vyznal z lásky k této zemi a slíbil, že splní všechny evropské paragrafy. Skutečnost je taková, že se vysmál všem. Všem, kteří mu uvěřili, i všem, kteří doufali, že politická kultura v České republice po letech konečně dosáhne evropských standardů.

Místo toho nás čekají roky soudních sporů, mezinárodních auditů a hrozeb, že budeme muset vracet miliardy korun zpět do Bruselu. A to nejhorší? Dokud bude tato vláda u moci, Agrofert své jisté peníze dostane. Jen na té složence už nebude razítko Evropské unie, ale podpis každého jednoho pracujícího občana České republiky.