Petra Pavla by mohl v příštích volbách porazit jen jeden muž. Marek Eben však politiku odmítá

Podle nejnovějších výzkumů veřejného mínění renomovaných agentur STEM/MARK a NMS se na špici pomyslného pelotonu favoritů drží zavedená jména současné politické scény. Úřadující hlava státu Petr Pavel si i po třech letech ve funkci uchovává silnou pozici a nadpoloviční podporu občanů. V závěsu za ním se drží nynější premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který však již začátkem letošního roku rezolutně oznámil, že do prezidentského klání znovu nevstoupí.

V těsném závěsu za těmito politickými giganty se však v sociologických datech stabilně objevuje osobnost, která se politickému marketingu i stranickým strukturám vyhýbá obloukem. Je jí populární moderátor, herec a hudebník Marek Eben. Přestože se v průzkumech veřejného mínění opakovaně umísťuje na předních pozicích a pro obrovské množství Čechů představuje ztělesnění ideální hlavy státu, jeho jméno na volebních lístcích lidé s největší pravděpodobností nenajdou. Eben totiž možnost jakékoliv kandidatury dlouhodobě vylučuje.

Jméno tváře populární taneční show StarDance nebo diskusního pořadu Na plovárně není v prezidentských průzkumech žádným novým výstřelkem módy. Marek Eben se v nich kontinuálně umísťuje na předních příčkách již od dob dřívějších prezidentských trackingů. Podle komplexních dat agentury STEM/MARK se Eben aktuálně profiluje jako čtvrtý nejsilnější potenciální kandidát v zemi.

Průzkum ukázal, že celých 9 procent voličů by mu v tuto chvíli bez váhání odevzdalo svůj hlas na spontánní otázku, koho si představit na Hradě. Co je však ještě podstatnější, dalších 31 procent oslovených uvedlo, že by jeho volbu v reálném hlasování velmi vážně zvažovalo. Když se tyto dvě skupiny sečtou, zjistíme, že celých 40 procent české populace vnímá charismatického moderátora jako legitimní a důstojnou alternativu k současným politickým elitám.

Důvody pro tuto masovou popularitu jsou vcelku prosté. Čeští voliči jsou dlouhodobě unaveni permanentní politickou konfrontací, agresivní rétorikou a polarizací společnosti, která se cyklicky vrací s každými parlamentními či prezidentskými volbami. Marek Eben naopak v očích veřejnosti představuje ostrov klidu, inteligence, kultivovaného vystupování a rozumného smýšlení. Na rozdíl od mnoha svých uměleckých kolegů se navíc důsledně vyhýbá ostrým politickým proklamacím a nikoho neuráží, díky čemuž si v populaci nevytváří prakticky žádné nepřátele.

Analýza agentury STEM/MARK podrobně zkoumala, jaké vlastnosti a kompetence by měla mít ideální hlava státu podle představ současné společnosti. Ukázalo se, že nároky Čechů na úřad prezidenta jsou velmi specifické a v mnoha ohledech se přímo protínají s veřejným obrazem Marka Ebena. Podle politického analytika Jana Buriance lidé v tzv. „prezidentské přípravce“ momentálně favorizují spíše lídry, kteří sice prokázali schopnost vést lidi a disponují životní moudrostí, ale do samotné kandidatury by ideálně vstupovali jako stoprocentní nestraníci.

Voliči unavení z neustálých koaličních a opozičních půtek vyžadují prezidenta, který bude zcela nezávislý na politických stranách a ekonomických lobbistech. Z hlediska ideálního profesního profilu respondenti nejčastěji preferují uznávané a zkušené diplomaty, od nichž očekávají důstojnou reprezentaci země navenek a zároveň schopnost budovat vnitrostátní konsensus. Z výzkumu rovněž vyplynulo, že lidé by na Hradě uvítali důraznějšího či realistického extroverta, který se dokáže jasně postavit za zájmy občanů.

Zajímavým zjištěním průzkumu je fakt, že u mnoha konkrétních atributů Češi vyhraněnou preferenci nemají, nebo se jejich názory výrazně polarizují. Typickým příkladem je otázka, zda by měl být budoucí prezident spíše liberální, nebo konzervativní, případně zda má působit jako velký intelektuál, nebo spíše jako člověk lidový. V čem se však naprostá většina (90 procent dotázaných) shoduje, jsou etické a funkční standardy. Prezident se podle většiny musí aktivně a upřímně snažit sjednocovat rozdělenou společnost, nesmí za žádných okolností používat vulgární výrazy na veřejnosti. Očekává se od něj pravidelné navštěvování občanů v regionech a naslouchání jejich reálným problémům. Nezbytnou rolí je také aktivní podpora českých podnikatelů a ekonomické diplomacie v zahraničí.

Pro všechny nadšené příznivce, kteří na sociálních sítích zakládají petice a fankluby s heslem „Eben na Hrad“, však sám moderátor připravil studenou sprchu. Marek Eben se ke spekulacím o své možné kandidatuře vyjadřuje již řadu let a jeho stanovisko zůstává neměnné, pevné a zcela racionální. Představu, že by se umělec jeho typu měl přestěhovat do prezidentských kanceláří, označuje za hluboce naivní a idealistickou.

Eben se netají tím, že si mnohem více užívá roli zpovídaného hosta nebo moderátora, který sice nese zodpovědnost za vedení rozhovoru, ale po zhasnutí kamer se může vrátit ke svému klidnému soukromému životu. Vstup do vysoké politiky pro něj znamená ztrátu všeho, co má v životě upřímně rád. Podle jeho slov je výkon prezidentské funkce spojen s obrovskými oběťmi, které prostě není ochoten ani schopen společnosti přinést:

„Kdyby se to mělo dělat dobře, tak by to musela být jedna velká oběť. Ten člověk by měl úplně potlačit své ego a být stoprocentním služebníkem národa. Já osobně takové sklony k sebeobětování nemám. A upřímně řečeno, ti, co se do té funkce hrnou, je často nemají už vůbec,“ komentuje situaci s lehkou ironií Eben.

Moderátor navíc s oblibou bourá mýtus o své vlastní bezchybnosti, který o něm vytvořila média a veřejnost. Lidé v něm vidí esenci absolutní ctnosti a dokonalosti, on sám však přiznává, že jeho pověstná klidná tvář na jevišti je z velké části pouhá maska. „To je legenda, kterou někdo vytvořil. Například to, že Eben neřekne žádné sprosté slovo. Samozřejmě že je v soukromí používám,“ přiznává otevřeně. Mezi své špatné vlastnosti řadí také trému před přímými přenosy a poměrně velkou lenost, kvůli které prý nepodědil pracovitost a cílevědomost po svém otci.

Hlavou státu podle Ebena musí být někdo, komu dělá psychologicky dobře, když hrají slavnostní fanfáry a on vchází před zaplněné hlediště. Samotný úřad s sebou podle něj nese neuvěřitelnou míru typického českého nevděku, nutnost neustále dělat shnilé politické kompromisy a garantovanou ztrátu minimálně poloviny dosavadních přátel. „Mě zkrátka moc nebaví a nikdy mě nelákala. Nikdy jsem neměl tendence ani ambice někomu vládnout. Já jsem založením čistokrevný demokrat a raději si v klidu poslechnu, co říkají ti druzí,“ uzavírá téma své případné kandidatury slavný moderátor.

Když pomineme hypotetickou a nereálnou kandidaturu Marka Ebena, reálná politická mapa pro volby v roce 2028 ukazuje jasné kontury. Pokud by se prezidentské volby konaly v dohledné době, současný prezident Petr Pavel by měl obhajobu svého mandátu velmi nadějně rozehranou. Podle průzkumu STEM/MARK by pro něj přímo hlasovalo 34 procent pevně rozhodnutých voličů a dalších 19 procent lidí by jeho volbu velmi vážně zvažovalo. Podle únorových dat agentury NMS ho navíc pozitivně hodnotí celkem 54 procent dotázaných.

Petr Pavel se těší stabilní důvěře, která v průběhu jeho tříletého působení na Hradě sice mírně kolísala, ale nikdy neklesla pod nadpoloviční většinu. Největší oporu má u mladých lidí, občanů s vyšším dosaženým vzděláním a u voličů bývalých vládních stran (koalice SPOLU, STAN a Pirátů), kde jeho podpora dosahuje astronomických 95 až 97 procent. Na druhou stranu, analytici upozorňují na rostoucí polarizaci společnosti. Téměř polovina veřejnosti (podle dat ústavu STEM) totiž začíná mít pocit, že prezident až příliš aktivně zasahuje do vnitropolitického dění a exekutivní politiky vlády, což v minulosti poškodilo důvěru i u jeho předchůdců Václava Havla, Václava Klause či Miloše Zemana.

Jediným skutečně vážným a plnohodnotným konkurentem by v tuto chvíli Petru Pavlovi byl předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Jeho preference jsou sice o něco nižší – přímo by ho volil každý pátý Čech (20 procent) a dalších 24 procent by ho zvažovalo – avšak Babiš již na začátku ledna letošního roku na svém Instagramu jednoznačně prohlásil: „Já už kandidovat nebudu.“ Na lednovém sněmu hnutí ANO nicméně dodal, že hnutí určitě postaví vlastního silného kandidáta a že by „Česku slušela prezidentka“.

V této souvislosti se začíná spekulovat o jiných jménech, jako Karel Havlíček, Alena Schillerová, nebo Ivana Tykač. Naopak další testované osobnosti jako předseda SPD Tomio Okamura (8 procent) či zástupci Motoristů a SPD jako Filip Turek a Petr Macinka se drží na spodních příčkách s podporou kolem 5 procent. Extrémním případem je právě europoslanec Filip Turek, kterého celých 54 procent respondentů vnímá stoprocentně negativně.

S blížícím se koncem prvního funkčního období Petra Pavla se mění také celkový pohled české veřejnosti na samotný úřad prezidenta republiky. Podle sociologických šetření důležitost prezidentského úřadu v očích veřejnosti po pominutí dramatických povolebních vyjednávání o něco poklesla a vrací se k běžným standardním hodnotám. V současné populaci sice stále existují přibližně tři čtvrtiny lidí, kteří vnímají Hrad jako důležitou součást ústavního systému, ale význam a pravomoci této funkce by většina Čechů rozhodně neposilovala.

Pro posílení role prezidenta v ústavním systému se vyslovilo pouhých 35 procent dotázaných, zatímco 14 procent respondentů by jeho roli raději oslabilo. Přibližně pětina populace pak vnímá prezidentský úřad jako víceméně nepodstatný a ceremoniální. Tento apatický názor zastávají většinou sociálně pasivnější lidé, kteří se příliš nezajímají o celospolečenské a politické události, občané s nižším vzděláním a z hlediska stranických sympatií zejména voliči hnutí ANO, SPD či Motoristů sobě.

Smutným faktem zůstává, že hlubší povědomí o specifických ústavních kompetencích české hlavy státu je mezi běžnými občany poměrně omezené. Reálné pravomoci českého prezidenta do detailu zná dobře pouze každý sedmý oprávněný volič. Naprostá většina (83 procent) sice deklaruje, že zná alespoň základní obrysy, a přibližně každý šestý respondent přiznává, že vůbec netuší, jakými pravomocemi prezident disponuje. Lidé bezpečně identifikují právo vetovat zákony či udělovat milosti, avšak povědomí o klíčových krocích, jako je jmenování ústavních soudců nebo členů bankovní rady České národní banky, zůstává u podstatné části populace velmi povrchní.

Marek Eben má o ideální hlavě státu pro nadcházející období naprosto jasno a jeho volba se plně shoduje s jeho životní filozofií. Sám otevřeně vyjádřil maximální spokojenost s dosavadním výkonem mandátu Petra Pavla a pevně doufá, že současný prezident najde sílu a motivaci kandidovat i do druhého funkčního období. Pohled na klidného, rozumného a noblesního muže v čele státu, který nepodléhá hysterickým emocím, je pro Ebena podle jeho vlastních slov obrovskou osobní úlevou.

Zatímco politické strany a hnutí budou muset v nadcházejících měsících definitivně odkrýt své karty, provést tvrdé primární volby a vrhnout se do nekompromisní, finančně i psychicky vyčerpávající předvolební kampaně, Marek Eben zůstane přesně tam, kde je mu nejlépe. Pro české voliče bude i nadále představovat platonický ideál morální autority a noblesy na televizních obrazovkách. Horké křeslo na Pražském hradě, plné politických intrik a těžkých kompromisů, si populární moderátor s díky a s úsměvem odpustí.