Článek
Příběh jednoho z nejvýznamnějších mužů československého protinacistického odboje se začal psát 30. června 1872 v Ochozu u Zbonína na Písecku. Josef Bílý pocházel ze selské rodiny. Po absolvování obecné školy a nižších tříd gymnázia v Písku se rozhodl spojit svůj život s vojenskou kariérou. V letech 1888 až 1892 vystudoval kadetní školu pěchoty c.k. rakousko-uherské armády v Terstu.
Svoji vojenskou dráhu zahájil u 15. pěšího pluku v haličském Tarnopolu. Jeho vynikající schopnosti a strategické myšlení ho brzy dovedly na Vysokou školu vojenskou ve Vídni, kterou úspěšně absolvoval v letech 1898 až 1900. Jako uznávaný odborník působil na různých velatelských postech v Osijeku, Lvově či Terstu, a dokonce v letech 1908 až 1910 vyučoval taktiku a pořadovou přípravu přímo na kadetní škole ve Vídni.
Když v roce 1914 vypukla první světová válka, odjel tehdejší major Josef Bílý na velitelské pozici praporu přímo na ruskou frontu. Zúčastnil se těžkých bojů v Haliči a Karpatech. V červenci 1915 utrpěl vážné zranění, avšak po zotavení v polní nemocnici v Lublani se vrátil do služby. Zkušenosti uplatnil jako velitel zvláštní skupiny na italské frontě u Asiaga.
Na rozdíl od většiny budoucích klíčových důstojníků prvorepublikové armády, kteří se formovali v řadách československých legií, bojoval Bílý až do konce války v řadách císařské armády. Když se však v říjnu 1918 zrodilo samostatné Československo, Bílý ani na okamžik nezaváhal. Již 28. listopadu 1918 se přihlásil do formující se československé armády a stal se vojákem z povolání.
Díky mimořádnému respektu, odbornosti a bezúhonnosti se stal významnou výjimkou mezi nekatechizovanými bývalými rakousko-uherskými důstojníky. Zastával velatelské funkce v Českých Budějovicích, Užhorodě či Frýdku. V prosinci 1921 byl povýšen na generála a stal se zástupcem velitele Zemského vojenského velitelství v Brně. Během své kariéry absolvoval prestižní informační kurz pro generály ve francouzském Versailles a jeho schopnosti stoupaly dál.
Vrcholem jeho kariéry v prvorepublikové armádě bylo jmenování velitelem Zemského vojenského velitelství v Praze, kde působil od roku 1928 až do roku 1935. Dne 26. června 1931 dosáhl nejvyšší hodnosti armádního generála. Po neuvěřitelných 47 letech ve vojenské uniformě odešel 1. července 1935 do zasloužené výslužby. V roce 1938, během dramatických dnů mobilizace, se však ještě na krátkou dobu vrátil do činné služby, aby velel Velitelství M ve Vizovicích.
Vznik Obrany národa v Mikulandské ulici
Zasloužený odpočinek neměl trvat dlouho. Konec samostatné republiky a nacistická okupace v březnu 1939 nenechaly stárnoucího generála chladným. Bezprostředně po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do odbojového hnutí. Stál u zrodu tzv. Rady starších, kterou spolu s ním tvořili generálové Alois Eliáš, Hugo Vojta a Sergej Vojcechovský.
Tato elitní skupina dala podnět k vytvoření nejvýznamnější vojenské ilegální odbojové organizace – Obrany národa (ON). Klíčové okamžiky jejího vzniku se odehrály přímo v bytě generála Josefa Bílého v pražské Mikulandské ulici č. 4. Bílý stál nejen u zrodu konceptu tajné podzemní armády, ale navrhl i samotný název organizace.
Po 30. červnu 1939 stanul v čele celé Obrany národa jako její hlavní velitel, kterému podléhali zemský velitel v Čechách generál Hugo Vojta i zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička. Pro sedmašedesátiletého generála bylo naprosto nemyslitelné vymlouvat se na vysoký věk či podlomené zdraví. S plným nasazením koordinoval budování rozsáhlé sítě, do níž patřilo budování tajných skladů zbraní a munice pro plánované ozbrojené povstání, udržování pravidelného spojení s exilovou vládou v Londýně přes vysílačky a kurýry, organizování ilegálních odchodů československých vojáků do zahraničí i rozsáhlá zpravodajská a diverzní činnost zaměřená na oslabení okupační správy. V ilegální práci používal Josef Bílý krycí jméno „Zipon“. Obrana národa postavená na přísné vojenské struktuře a sokolských ideálech postupně zasáhla téměř celé území protektorátu, nacistický aparát však její sítě pečlivě rozkrýval.
Život v ilegalitě a zatčení na Harusově kopci
Rozsáhlost organizace a její snaha připravit povstání vedly k tomu, že gestapo začalo struktury Obrany národa systematicky zatěžovat zatýkacími vlnami. Koncem roku 1939 se smyčka začala stahovat i kolem samotného velitele. Od prosince 1939 byl generál Bílý nucen opustit svůj pražský byt v Mikulandské ulici a přejít do plné ilegality.
Skrývání však bylo pro charismatického vojáka nesmírně obtížné. Přestože si změnil zevnějšek, jeho typické vojenské držení těla, rozhodnost a všeobecná známost znamenaly neustálé riziko odhalení. Několik měsíců se ukrýval v jižních Čechách pod jménem „pan Brožek“, kde střídal úkryty v myslivnách a hájovnách na Třeboňsku.
V listopadu 1940 se rozhodl protektorát opustit tzv. balkánskou cestou přes Maďarsko a Jugoslávii, aby mohl v odboji pokračovat z exilu. Zamířil na Českomoravskou vrchovinu. Ukryl se v turistické chatě na Harusově kopci v katastru obce Radňovice nedaleko Nového Města na Moravě. Zde trpělivě čekal na spojku, která ho měla převést přes hranice.
Místo záchrany však dorazilo zatýkací komando. Na základě udání gestapo chatu obklíčilo. Dne 14. listopadu 1940 byl velitel Obrany národa zatčen. Svědectví z jeho zatčení dokládají generálovu chladnokrevnost. Přestože ho přepadli ozbrojení nacisté, Bílý klidně seděl a suše prohlásil: „Pánové, já s vámi půjdu, ale až dopiju sklenici.“
Následovaly kruté výslechy v Praze na Pankráci a věznění v Terezíně. Ačkoliv byl podroben těžkému trýznění a psychickému tlaku, osmašedesátiletý generál neprozradil vůbec nic. Zachoval neotřesitelnou věrnost svým spolubojovníkům a přísaze.
Nástup Heydricha a hrdinská smrt v Ruzyni
Zlomový okamžik pro celý český odboj nastal na podzim roku 1941. Do Prahy dorazil nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, jehož úkolem bylo nemilosrdně zlomit český odpor. Hned první den svého úřadování, 27. září 1941, vyhlásil civilní výjimečný stav.
Heydrich potřeboval zastrašit národ a demonstrativně zničit představitele elitního odboje. Ještě téhož dne zasedl stanný soud, který vynesl ortel smrti nad vedením Obrany národa. Heydrich ve své zprávě do Berlína napsal: „Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu k trestu smrti…“
Poprava byla naplánována na druhý den, 28. září 1941 ve 21 hodin, v prostorách jízdárny dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni.
Generál Bílý si zachoval neuvěřitelnou důstojnost i v posledních vteřinách života. Na popravišti kategoricky odmítl pásku přes oči, aby se mohl svým katům dívat přímo do tváře. Těsně předtím, než zazněla salva ze zbraní popravčí čety, zavelel svůj vlastní, nekompromisní rozkaz:
„Ať žije Československá republika! Psi, palte!“
Vedle něj v téže chvíli padl jeho blízký přítel a spolubojovník, divizní generál Hugo Vojta. Hrdinská smrt generála Bílého se stala jedním z nejsilnějších symbolů československého odporu. Zpráva o popravě vedoucích představitelů domova hluboce zasáhla i exilové vedení v Londýně a stala se jedním z impulsů, které vedly k přípravě operace Anthropoid a likvidaci Reinharda Heydricha.
Pasáž generála Josefa Bílého
Jméno armádního generála Josefa Bílého nebylo zapomenuto. Na rodném domě v Ochozu u Zbonína i v Písku se nacházejí pamětní desky připomínající jeho život. V jízdárně ruzyňských kasáren připomíná jeho oběť pietní místo věnované všem popraveným vlastencům.
Roku 2018 odhalila Městská část Praha 1 na domě v Mikulandské ulici č. 4 dvě pamětní desky – jednu věnovanou přímo generálu Bílému a druhou připomínající založení Obrany národa. V nedaleké pasáži propojující Národní třídu s Mikulandskou ulicí byla odhalena kruhová pamětní deska a prostor byl oficiálně pojmenován jako Pasáž generála Josefa Bílého. Ve stejném roce mu bylo uděleno čestné občanství Prahy 1 in memoriam.
Zdroje: Wikipedia, ČT24, Válečné hroby, Praha1, deník
