Článek
Její život je jako ze špionážního thrilleru, plný luxusu, neuvěřitelného bohatství, přísného utajení a obestřený mnoha nepotvrzenými spekulacemi. Je to pouhá fáma, nebo se Putinovi podařilo utajit svůj osobní život s elegancí hodnou agenta KGB?
Z gymnastické hvězdy do stínu Kremlu
Alina Kabajevová, narozená 12. května 1983 v Taškentu (dnešní Uzbekistán), začala s rytmickou gymnastikou ve čtyřech letech. Její raná kariéra nebyla snadná. Trenéři ji zpočátku považovali za příliš robustní pro standardy moderní gymnastiky, což je disciplína, která vyžaduje neuvěřitelnou lehkost a éteričnost. Její matka, věřící v dceřin talent, se rozhodla pro radikální krok – přestěhovala se do Moskvy, aby se Alina mohla dostat pod křídla Iriny Vinerové, legendární trenérky ruské reprezentace. Vinerová si okamžitě všimla její mimořádné ohebnosti a obratnosti, které byly pro gymnastiku klíčové. Její talent se brzy projevil a Alina se stala fenoménem.
Už v patnácti letech, v roce 1998, získala svůj první titul mistryně Evropy. Během své kariéry se stala nejúspěšnější moderní gymnastkou v historii Ruska. Její sbírka medailí je ohromující: dvě olympijské medaile (bronz v Sydney 2000 a zlato v Aténách 2004), 18 titulů mistryně světa a 25 titulů mistryně Evropy. Její vystoupení s míčem v Sydney 2000 je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii. Ovšem i tato hvězda měla své temné chvíle. V roce 2001 byla spolu se svou týmovou kolegyní pozitivně testována na zakázané diuretikum. Přišla o medaile z Her dobré vůle a byla na rok diskvalifikována. Tento incident byl sice pro její kariéru ranou, ale po návratu se dokázala vrátit na vrchol a získala olympijské zlato.
Po odchodu ze sportu se Kabajevová rozhodla pro kariéru v politice. V roce 2007 se stala poslankyní Dumy za vládnoucí stranu Jednotné Rusko. Aktivně se zasazovala o přijetí kontroverzního zákona, který zakazoval adopci ruských sirotků v zahraničí. V roce 2014, ve věku pouhých 31 let, z politiky odešla a převzala lukrativní a vlivnou pozici. Stala se předsedkyní představenstva National Media Group (NMG), obrovského mediálního holdingu, který vlastní podíly v téměř všech klíčových ruských státních médiích. Místo jí údajně zajistil blízký přítel Vladimira Putina. Tato role ji postavila do centra ruského mediálního establishmentu a stala se klíčovou postavou v šíření kremelské propagandy.
Utajený vztah i rodina a život v izolaci
Poprvé se spekulace o románku mezi Putinem a tehdejší olympijskou vítězkou objevily v roce 2008, kdy bulvární deník Moskovskij korespondent šokoval zprávou o jejich chystané svatbě. V té době byl Putin stále ženatý se svou manželkou Ljudmilou. Jeho reakce byla blesková a plná hněvu. Na dotaz novinářů prohlásil, že „nemá rád lidi, kteří strkají svůj usmrkaný nos do života jiného člověka“. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Deník, který se odvážil tabu porušit, byl brzy uzavřen. Tento incident vyslal jasný signál celému Rusku i světu: osobní život prezidenta je nedotknutelný.
Navzdory oficiálnímu mlčení a tvrdým trestům se postupně objevily důkazy, které naznačují, že spekulace nebyly jen pouhými fantaziemi. Podle investigativních zpráv má mít Putin s Kabajevovou několik dětí, ačkoli jejich přesný počet se liší. Média uvádějí dva syny a dvojčata holčičky, které se údajně narodily ve Švýcarsku.
Život těchto dětí je naprosto odříznutý od reality. Jsou označovány za nejutajenější ruské děti, které žijí v neustálé izolaci, pod neustálým dohledem a pod přísnou ochranou. Podle centra Dossier, které se zabývá odhalováním kriminálních aktivit Kremlu, žijí v luxusním paláci v Novgorodské oblasti, mají falešné doklady, osobní kuchaře, soukromé učitele a profesionální trenéry. Jejich jedinými společníky jsou tělesní strážci z Putinovy ochranky a personál, který se o ně stará.
Setkání s rodiči jsou vzácná. Děti prý tráví většinu času s dospělými a své rodiče vídají jen zřídka, a to hlavně pozdě v noci. Přesto unikají drobné detaily, které poodhalují jejich život. Starší syn, údajně jménem Ivan, si prý rád hraje s otcem hokej na soukromém kluzišti, které bylo speciálně pro ně postaveno. Tyto střípky informací jen umocňují pocit, že život za zdmi Kremlu je řízen naprosto odlišnými pravidly a že rodina, která má být nejintimnější věcí na světě, je ve skutečnosti jen dalším státním tajemstvím.
Královský palác v Soči, chalupa s rozlohou 1200 m čtverečních a soukromá železnice
Navzdory sankcím a přísnému utajení, život Aliny Kabajevové překypuje bohatstvím, které by se dalo srovnávat s životem carské rodiny. Její majetek a rezidence, často formálně psané na jména rodinných příslušníků, jako je babička, naznačují, že je jednou z nejbohatších žen v Rusku.
Jedním z nejúžasnějších příkladů jejího bohatství je největší vila v celém Rusku. Tento podkrovní královský apartmán se nacházel v luxusním komplexu Korolevskij park v Soči, u pobřeží Černého moře. Jeho rozloha 2600 metrů čtverečních je téměř neuvěřitelná. Jen pro představu, to je více než třetina fotbalového hřiště. Uvnitř se nachází 20 pokojů, včetně soukromého kinosálu, biliárového sálu, sauny a solária. Pro zábavu zde byl bar s tanečním parketem a pro relaxaci bazén, u kterého bylo několik odpočinkových zón, včetně japonské zahrady a marockého altánu. Dokonce nechybí ani přistávací plocha pro vrtulníky. Tento extravagantní majetek byl formálně napsán na její babičku, která přitom většinu roku žije v malé chalupě, což je podle investigativců běžný způsob, jak Kreml maskuje skutečné vlastníky. Na aktuálních satelitních snímcích je patrné, že tato obří vila byla srovnána se zemí.
Nejnovější zjištění investigativního webu The Projekt odhalilo, že Putin nechal pro Kabajevovou a jejich děti postavit další grandiózní sídlo. Jedná se o dřevěnou vilu o rozloze 1200 metrů čtverečních, která je strategicky umístěna pouhých 800 metrů od Putinovy oblíbené rezidence na břehu jezera Valdaj. Stavba byla dokončena v roce 2022 a je plně vybavena pro život v luxusu a naprosté izolaci.
Aby byla zajištěna maximální bezpečnost a soukromí, nechal Putin vybudovat dokonce soukromou železnici. Ta vede z tajné stanice přímo k vile a umožňuje rodině cestovat bez kontaktu s veřejností. Z nádraží se pak do domů a na pozemek přesouvají vrtulníkem. Zprávy dokonce naznačují, že pro ochranu celého komplexu byla v okolí stanice instalována protivzdušná obrana, což ukazuje, jak vážně Kreml bere utajení a bezpečnost této rodiny. Pro děti, které žijí v tomto zlatém vězení, nechal prezident postavit i dětské hřiště a motokárovou dráhu. Kabajevová tak žije život v přísném utajení, ale v nevídaném přepychu, který financují Putinovi blízcí přátelé.
Sankce a veřejné pohrdání
Západní země, včetně Spojených států, Velké Británie a Evropské unie, zařadily Kabajevovou na sankční seznamy, aby demonstrovaly, že Putinovo soukromí už není nedotknutelné. Přestože se sankce obvykle zaměřují na zmrazení finančních aktiv, v jejím případě se ukázaly jako poměrně neúčinné. Investigativní novináři naznačují, že většina jejího majetku je skrytá za složitou sítí fiktivních vlastníků, jako je její babička, což jí umožňuje trestu uniknout.
Kromě finančních dopadů se Kabajevová setkala také s výrazným veřejným odporem. Ve Švýcarsku, kde po invazi údajně pobývala na tajné horské chatě, vznikla petice, která požadovala její vyhoštění. Petice, podepsaná více než 73 tisíci lidmi, ji označila za „oblíbenou ženu pomateného diktátora“ a drze ji přirovnala k Evě Braunové, milence Adolfa Hitlera, se slovy: „Je na čase, aby se Eva Braunová vrátila ke svému Vůdci.“ Toto přirovnání, ačkoliv drsné, dokonale vystihlo, jak moc se veřejný názor na Kabajevovou změnil. Z národní ikony se stala mezinárodně stigmatizovanou figurou.
Média jako válečná zbraň
Kabajevová se však neomezuje jen na život v luxusu. Aktivně se angažuje ve svém mediálním impériu National Media Group (NMG), které je klíčovým nástrojem kremelské propagandy. V únoru na výroční akci společnosti pronesla šokující projev, ve kterém otevřeně přirovnala média k válečné zbrani. „Naši lidé tento úspěch potřebují, protože v současných podmínkách je práce s informacemi, když bojujeme za naši zemi, jako válečná zbraň, a to jako samopal AK-47,“ prohlásila. Tento výrok potvrdil to, co si mnozí dlouho mysleli – že ruská státní média jsou řízena přímo Kremlem a slouží k obraně režimu, nikoli k informování veřejnosti.
