Článek
Sociální sítě jsou mocným nástrojem pro tvorbu narativů a předseda strany PRO Jindřich Rajchl to moc dobře ví. Ve svém nedávném facebookovém příspěvku oslavoval odvahu studenta Univerzity Pardubice, který během návštěvy prezidenta Petra Pavla položil ostrou otázku týkající se jeho minulosti v KSČ. Rajchl studentovi „složil hold“ a „smekl před jeho intelektem“. Jednu podstatnou věc však ve svém statusu vynechal – samotnou odpověď hlavy státu.
Taktika „otázka bez odpovědi“ jako nástroj manipulace
Jindřich Rajchl ve svém příspěvku pracuje s textem velmi selektivně. Studentův dotaz cituje v plném znění, čímž mu dává maximální prostor k vyznění. Dotaz, v němž student obviňuje Petra Pavla z pokrytectví a z toho, že z minulého režimu vytěžil maximum, slouží v Rajchlově interpretaci jako jakési vítězství pravdy nad lží.
Pro čtenáře, který konzumuje informace pouze prostřednictvím Rajchlova profilu a bez kontextu, se příběh uzavírá v nejvypjatějším bodě. Tato záměrná informační mezera ponechává prostor pro fantazii sledujících.
Zatímco reportáž z místa dění popisuje Petra Pavla jako politika, který si zachoval „stoický klid“ a okamžitě přešel do věcné protiargumentace, Rajchlův digitální obraz maluje úplně jinou realitu. Ignorováním odpovědi se Rajchl vyhýbá nutnosti konfrontovat své publikum s fakty.
Zkuste mi připomenout, koho konkrétně kritizuji za jeho minulost
Zatímco Rajchlův příspěvek končí dramatickou tečkou za studentovým dotazem, realita v pardubické aule měla pokračování, které se do scénáře politického aktivisty nehodilo. Prezident Petr Pavel totiž na konfrontaci reagoval s klidem profesionála a místo defenzivy zvolil metodu věcného dotazování. Okamžitě studenta vyzval ke konkrétnosti: „Zkuste mi připomenout, koho konkrétně kritizuji za jeho minulost,“ zeptal se.
V momentě, kdy se student pokusil argumentovat postavou Andreje Babiše a údajným prezidentovým napojením na tajnou policii, narazil. Pavel reagoval přímým a kategorickým vyvrácením šířeného mýtu: „Členem StB jsem v životě nebyl, na to jsou spisy. Stačí se na to podívat,“ konstatoval prezident. Tím upozornil na zásadní rozdíl mezi historicky doloženou evidencí v archivech a nepodloženým obviňováním, které se v určité části internetu stalo běžným folklórem.
Prezident dále rozklíčoval studentovu domněnku o pokrytectví. Vysvětlil, že jeho výhrady vůči Andreji Babišovi nejsou motivovány jeho členstvím v KSČ či evidencí u StB, ale týkají se „obsahu jeho politiky, případně některých jeho názorů.“
Zamlčení této části debaty je ze strany Jindřicha Rajchla klíčové. Kdyby totiž ve statusu uvedl i prezidentovu reakci, musel by svým čtenářům přiznat, že jím opěvovaný „intelektuální výkon“ studenta stál z velké části na faktických chybách a dezinformacích o archivech StB.
Je třeba rozlišovat dvě roviny
Na jedné straně stojí student, který plně využil akademické svobody a práva na kritický, byť fakticky nepřesný dotaz. Taková konfrontace k živé diskusi na univerzitní půdě patří a prezident na ni byl schopen věcně odpovědět.
Na druhé straně však stojí politický aktér, který tento autentický moment zneužil k vytvoření jednostranného obrazu. Tím, že záměrně ignoroval protiargumenty druhé strany, které studentův výpad fakticky zneškodnily, rezignoval na snahu o objektivní informování. Tento incident nám připomíná, že v éře sociálních sítí je pravda často jen otázkou toho, kde se autor rozhodne ve svém vyprávění udělat tečku.
