Rituální obřízka afrického kmene končí často smrtí, nebo amputací genitálií

V dnešní době, kdy je moderní medicína na špičce, je pro mnohé nepochopitelné, proč se mladí muži dobrovolně uchylují k rituální obřízce, která je prováděna v nehygienických podmínkách a často končí vážnými infekcemi, znetvořením, amputací či dokonce smrtí. Muži z kmene Xhosa mají na tuto otázku jednoznačnou odpověď: Nejde jen o samotný akt obřízky, nýbrž proces, během kterého se chlapci mění v muže.

Ulwaluko není jen jednorázový akt obřízky, ale komplexní cesta, která trvá přibližně jeden měsíc a má za úkol připravit chlapce na dospělost. Tento rituál, který probíhá v odlehlých oblastech, daleko od vesnice, je rozdělen do několika fází, z nichž každá má svůj specifický význam.

Rituál zvaný ukunhena začíná v časných ranních hodinách. Rodina a muži z komunity se shromáždí na slavnosti, kde jsou chlapci, nazývaní abakhwetha, ustaveni do kraalu (tradiční ohrady). Zde sedí na holé zemi, zahaleni v šedých přikrývkách. Během hostiny, která posiluje chlapce na nadcházející zkoušky, jim starší muži předávají poslední pokyny a vysvětlují, co se od nich očekává. Těsně před soumrakem, za zvuků zpěvů a tleskání žen z vesnice, se chlapci svléknou a utečou do buše, pronásledováni muži s holemi. Tento dramatický útěk symbolizuje opuštění dětství.

V buši na ně již čeká tradiční chirurg ingcibi s kopím (assegai). Obřízka je provedena jediným rychlým řezem. Chlapci nesmí ani pípnout, ani se hnout, protože se od nich očekává stoická statečnost. Rána je ošetřena listy z léčivé rostliny izichwe a zavázána koženým řemínkem. Poté se odeberou do chýše bhoma, která je pro ně postavena z proutí a trávy, obehnaná symbolickou bariérou z trnitých větví.

Zbytek měsíce stráví chlapci v izolaci. Prvních sedm dní je nejtěžších. Chlapci jedí pouze napůl vařenou kukuřici a je jim odepřena voda. Tato zkouška hladu a žízně má oslabit jejich těla, ale posílit jejich ducha. Ukazuje jim, že jsou schopni překonat jakákoliv utrpení. Po sedmi dnech se jim vrací síla a mohou jíst více a pít vodu. Během celého pobytu jsou pomalováni bílou hlinkou, která je chrání před sluncem a symbolizuje jejich přechodný stav.

Role dohlížitele ikhankatha je klíčová. Dohlíží na hojení ran, učí chlapce o jejich historii, klanech a odpovědnostech dospělého muže. Učí je disciplíně, respektu k předkům i k ženám a celkově je připravuje na to, aby se stali přínosnými členy společnosti. V tomto období jsou testovány jejich charaktery a vytrvalost.

Poslední den izolace, nazývaný ukuphuma, se chlapci ceremonielně omyjí v řece, aby ze sebe smyli bílou hlinku. To symbolizuje duchovní a fyzické očištění a znovuzrození. Nahatí se vrátí do tábora, kde je starší muži namažou máslem a dají jim nové přikrývky a hole.

Poté se chlapci vrací do vesnice, následováni procesím mužů. Ženy je vítají s jásotem a zpěvem. O několik dní později se převlečou do nového, moderního oblečení a symbolicky spálí chýši bhoma, ve které trávili čas po zbytek rituálu, což symbolizuje oproštění od dětství a jejich plné začlenění do dospělé společnosti.

Navzdory svému hluboce zakořeněnému kulturnímu významu čelí rituál Ulwaluko v moderní době velkým kontroverzím. Zatímco pro většinu Xhosů představuje posvátný přechod do dospělosti, pro stovky rodin se stal noční můrou.

Od roku 1995 zemřelo na následky komplikací spojených s obřadem nejméně 969 mladých mužů. Většina těchto úmrtí a závažných komplikací, jako jsou infekce, gangréna nebo dokonce amputace penisu, je důsledkem nehygienických podmínek a nezkušenosti tradičních praktiků. To, co by mělo být rituálem dospívání, se tak často mění v tragédii.

Tento jev je obzvláště rozšířen v oblastech, jako je Pondoland, kde byl rituál na nějakou dobu zakázán králem Fakuem poté, co ztratil několik svých synů. Rituál se zde znovu objevil v 80. a 90. letech, ovšem často bez řádného dohledu, což vedlo k alarmujícímu počtu zranění a úmrtí.

Jedním z hlavních důvodů rostoucího počtu komplikací je existence neregistrovaných a nelegálních iniciačních škol. Tyto školy, které operují mimo dohled tradičních autorit a vlády, často postrádají základní hygienické standardy a bezpečné postupy. K obřízce se zde používají nesterilní nástroje, což vede k šíření infekcí, včetně HIV/AIDS, tetanu a dalších nemocí.

Tyto tragédie jsou často způsobeny nejen nezkušeností samozvaných „chirurgů“, ale také odpíráním vody během prvních dnů rituálu. V některých případech iniciovaní umírají na dehydrataci, neboť jim je odepřen základní příjem tekutin. Ministr zdravotnictví Zweli Mkhize proto doporučil, aby se rituál neprováděl v letních měsících, kdy je riziko dehydratace nejvyšší.

Další závažný problém spočívá v neochotě iniciovaných vyhledat lékařskou pomoc v případě komplikací. Rituál je považován za posvátnou osobní zkoušku, a ti, kteří se z ní stáhnou nebo vyhledají pomoc v nemocnici, jsou ve své komunitě často považováni za nedostatečně silné. Jeden z iniciovaných uvedl, že by raději zemřel, než aby vyhledal pomoc v nemocnici. Tento hluboce zakořeněný kulturní předsudek vede k zbytečným úmrtím a trvalým zraněním.

Případy, kdy mladí muži skončili s gangrénou, nutností amputace penisu nebo museli podstoupit transplantaci, jako v případě, který popsal doktor Andre van der Merwe, vedly k tomu, že se Jižní Afrika stala jedním z center pro tyto operace.

V reakci na krizi se vláda a tradiční vůdci snaží situaci řešit. Byly přijaty zákony, jako například Customary Initiation Act (2021), které mají zajistit bezpečnost iniciovaných. Tato legislativa vyžaduje povinný souhlas rodičů nebo opatrovníků, registraci tradičních praktiků a iniciačních škol, předchozí lékařské vyšetření, které ověří, že je chlapec dostatečně zdravý na to, aby rituálem prošel, používání sterilních nástrojů a dodržování hygienických standardů. Přes všechny tyto snahy bohužel neregistrované školy stále existují.

Rituál Ulwaluko je ve své podstatě o přechodu z dětství do dospělosti a o potvrzení identity muže (indoda) v rámci kmene Xhosů. Ve společnosti, která si vysoce cení a chrání své tradice, je pro mladé muže nezasvěcené do rituálu velmi obtížné získat plné společenské uznání, bez ohledu na věk. Právě zde se rituál dostává do střetu s otázkou sexuality a identity homosexuálních mužů.

Homosexuální muži v xhoské komunitě často čelí silnému tlaku ze strany rodiny a společnosti, aby se rituálu Ulwaluko zúčastnili. Tento tlak pramení z přesvědčení, že rituál je nezbytným krokem k dosažení skutečného mužství. Někteří homosexuální muži se rituálu podrobí dobrovolně, jelikož chtějí být plnohodnotnými členy komunity a mít možnost podílet se na mužských aktivitách a schůzkách. Mnozí z nich také chtějí vyhovět očekávání svých rodin a vyhnout se kritice, či vyloučení.

Tato cesta pro ně však může být emocionálně náročná. Rituál, který oslavuje heteronormativní pojetí mužství, může u některých vyvolat vnitřní konflikt a pocit, že se musí skrývat nebo popírat svou identitu, aby byli přijati.

Téma sexuality a rituálu Ulwaluko bylo poprvé otevřeně zpracováno v románu A Man Who Is Not a Man od spisovatele Thando Mgqolozany. Na motivy tohoto románu vznikl v roce 2017 film The Wound, který se zaměřuje na zkušenosti homosexuálních mužů během rituálu. Film odhaluje detaily, které jsou tradičně považovány za posvátné a tajné.

Reakce na film byly rozporuplné. Zatímco mezinárodní kritici a festivaly ho ocenili za hluboký a odvážný pohled na citlivé téma, tradiční vůdci Xhosů a část komunity film ostře odsoudili. Obvinili tvůrce z neúcty k jejich kultuře a z odhalování posvátných tajemství, která by měla zůstat skrytá.

Kulturní dědictví Xhosů je hluboce zakořeněno v symbolismu, kde každý prvek — oděv, barva, zvuk — nese specifický význam. Tradiční oděv Xhosů je více než jen kus látky. Slouží jako vizuální komunikátor, který okamžitě odhaluje společenské postavení, věk, rodinný stav a dokonce i klanovou příslušnost. Ženy si často zdobí paže a nohy korálky a mosaznými náramky, zatímco vdané ženy nosí složité pokrývky hlavy, které jsou znakem úcty k hlavě rodiny. Muži zase nosí oděvy z kůže zvířat, které odkazují na jejich historické role lovců a válečníků.

Korálkové šperky (beadwork) jsou jedním z nejvýraznějších prvků xhoské kultury. Jejich význam je mnohem hlubší než jen estetický. Korálky se vyráběly z přírodních materiálů, jako jsou pštrosí skořápky, a v koloniálních dobách se staly cenným obchodním artiklem. Barvy, vzory a tvary korálků fungují jako vizuální jazyk, který sděluje osobní informace o nositeli. Například bílá barva symbolizuje čistotu, zatímco kombinace žluté a zelené může značit plodnost a nový život. Korálky také vytvářejí spojení mezi živými a světem předků, a proto je používají i šamani a léčitelé během rituálů.

Rituál Ulwaluko je plný silných symbolů, které doprovází chlapce na jejich cestě. Používání bílé hlinky na tělo je jedním z nich. Nejenže chrání pokožku před sluncem a chladem, ale má i hluboký duchovní význam, protože symbolizuje přechodný stav mezi chlapcem a mužem. Po absolvování rituálu jsou noví muži ceremonielně očištěni, což symbolizuje odprostění od dětství a fyzické i duchovní znovuzrození.

Oslavy Xhosů doprovází bohatá hudba, která zahrnuje zpěv, tleskání a hraní na tradiční nástroje, jako jsou bubny, chřestítka a flétny. Existují písně určené pro různé příležitosti, od svatebních obřadů až po iniciační rituály, přičemž některé z nich jsou určené pouze pro zasvěcené muže. Píseň „Nkosi Sikelel' iAfrika“, která se stala součástí jihoafrické hymny, je původně xhoský hymnus, který svědčí o hlubokém vlivu jejich kultury na celou zemi.

V dnešní době, kdy tvoří Xhosové přibližně 18 % obyvatel Jižní Afriky, se jejich kultura neustále vyvíjí. Mnoho z nich se přestěhovalo do velkých měst, jako je Kapské Město a Johannesburg, kde se integrovali do moderní ekonomiky a politiky.

Přes tyto změny si však Xhosové pevně drží své tradice, které kombinují s vlivy západní kultury. Během speciálních kulturních událostí i v moderních městských čtvrtích je stále možné vidět muže a ženy v tradičním oděvu. A ačkoli je obřízka dnes běžně dostupná v nemocnicích, Ulwaluko zůstává pro většinu Xhosů nezastupitelný, protože představuje mnohem více než jen fyzický zákrok. Je to rituál, který ztělesňuje hodnoty vytrvalosti, disciplíny a spojení s komunitou. Jak to sami iniciovaní vystihují: „Je těžké být mužem. Nemůžeš si to koupit, ani to dostat zadarmo, musíš se jím stát. Musíš snést bolest, hlad a útrapy. Když je v životě těžko, víš, že jsi přežil iniciační rituál, a proto se zvládneš vypořádat s jakoukoli výzvou, které čelíš.“

Zdroje: CNN, Wikipedia - Ulwaluko, Wikipedia - Xhosa, Africa geographic, WordPress