Stopařku znásilnil a usekl jí obě ruce. Přežila jen díky touze po spravedlnosti

Co se odehrálo tehdy patnáctileté Mary Vincentové v roce 1978 se zdá být jako scéna z toho nejnechutnějšího hororu, který kdo vymyslel a překračuje veškeré hranice představivosti. Ten večer se ukázalo zlo v jeho nejčistší podobě.

Když Mary, tehdy teprve patnáctiletá, utekla z domova v Las Vegas, její srdce bylo plné zmatku, ale i naděje. Bouřlivý rozvod rodičů ji donutil opustit místo, které mělo být jejím útočištěm, a vydat se na nejistou cestu stopem do Kalifornie. Po krátkém pobytu u svého dědečka se v ní probudila touha vrátit se domů do Nevady. Netušila ale, že tato volba bude osudová.

Na opuštěné silnici v Kalifornii, obklopená jen tichým šepotem větru, Mary trpělivě čekala na nějakého dobrodince, který by ji svezl alespoň část cesty. V rukou svírala ceduli s nápisem „jih“. Po chvíli jí zastavila modrá dodávka, kterou řídil starší muž, jehož tvář jí připomínala dědečka. Uklidnil ji slovy, že má dceru v jejím věku a že pro ni má volné místo, ačkoliv v dodávce byl prostor pouze pro jednu osobu, což se zdálo přinejmenším podezřelé. Mary si však myslela, že i kdyby ji potkalo něco špatného, určitě je silnější než on. Její naivní a mladistvé sebevědomí ji bohužel zaslepilo a přinutilo ignorovat varovné signály. I přes naléhání ostatních mladých stopařů, aby nenastupovala, v něj vložila důvěru a vstoupila do vozu. Byl to moment, kdy její život navždy změnil směr.

Mary se v dodávce usadila a po chvíli z vyčerpání usnula. Když se probudila, s hrůzou zjistila, že dopravní značení neukazuje směr do Nevady, ale naopak. Zpanikařila, ale snažila se zachovat chladnou hlavu. Nahmatala na sedadle baseballovou pálku a vytáhla ji před mužovu tvář. S rozhodným hlasem mu nařídila, aby se okamžitě otočil. Muž se jí omluvil a řekl, že poslechne. Zastavil, avšak nikoliv proto, aby se otočil, ale aby šel „na záchod“. Mary, čím dál víc znepokojená, si všimla, že má rozvázané boty. Sehnula se, aby si je zavázala, s myšlenkou, že uteče. Jakmile vystoupila z vozu, začalo to nejhorší peklo, jaké si lze představit. Muž ji udeřil kladivem do hlavy a Mary se zhroutila na zem.

Mary se po nějakém čase probudila z bezvědomí. avšak do té nejhorší noční můry, jakou si lze představit. Oči se jí s námahou otevřely, ale její tělo bylo paralyzované. Probudila se uvnitř dodávky, spoutaná, neschopná pohybu. Začala noc plná nelidského utrpení, která trvala až do svítání. Lawrence Singleton, jak se muž jmenoval, ji celou noc znásilňoval. Mary, otřesená, plakala a prosila ho o milost. Opakovala: „Jen mě osvoboď, nikomu to neřeknu!“ Mary doufala, že s koncem noci její muka skončí, místo toho se muž přesunul od slov k činům. Za nohy ji vyvlekl před dodávku a pronesl chladná, děsivá slova: „Chceš být osvobozena? Já tě osvobodím.“ V té chvíli popadl sekeru.

První úder byl na levou ruku, třikrát sekerou, než se v zápěstí oddělila od těla. Mary se bránila. Křičela, kopala, chtěla utéct. V zoufalství se snažila bojovat. Po několika pokusech jí usekl Singleton i pravou ruku. Její bezvládné tělo pak shodil do příkopu. Dívka v šoku ležela na zemi, nahá, s ranami, ze kterých jí tekla krev proudem. Zlomila si čtyři žebra. Ztratila obrovské množství krve. Jen zázrakem přežila.

Kdekdo by si myslel, že to je konec. Ale Mary se nevzdala. Zatímco krvácela, její vnitřní hlas jí říkal, že pokud usne, bude to navždy. Vzpomněla si na slova své matky, která jí jako dítěti poradila zvednout krvácející ruku nad hlavu, aby se tekoucí krev zastavila.

Vstala, i přes nesnesitelnou bolest a obrovskou ztrátu krve, a zvedla pahýly paží nad hlavu. Začala se řídit zvukem blízké dálnice a následovala ho. Sama, jen s noční oblohou a svou vnitřní silou, se vydala na neuvěřitelný pochod, který byl dlouhý téměř pět kilometrů.

Když se na cestě objevilo auto, Mary se zaradovala, ale její radost byla krátká. Dva muži v kabrioletu, kteří ji spatřili, se zděsili. Když viděli nahou, bezrukou a zkrvavenou dívku, v hrůze raději zrychlili. Mary ale neztratila naději. Věřila, že se brzy objeví další auto.

A její víra se vyplatila. Přijel mladý pár na svatební cestě. Ztratili se a zahnuli špatně, ale tenhle omyl je dovedl přímo k Mary. Manželé ji zabalili do deky a uháněli s ní do nemocnice. Mary cítila rachot pneumatik po silnici, zatímco ztrácela vědomí. Podařilo se jim včas zavolat záchranáře a Mary byla letecky převezena do nemocnice, kde jí lékaři zázračně zachránili život. Nikdo, ani lékaři, nedokázal pochopit, jak mohla s takovou ztrátou krve a zraněními přežít. Maryin boj ale teprve začínal.

Mary, ačkoliv byla traumatizovaná a její fyzické rány se jen pomalu hojily, nezaváhala. S neuvěřitelnou statečností se rozhodla okamžitě spolupracovat s policií. Její paměť byla ostrá, a i přes hrůzy, které prožila, poskytla detailní popis svého útočníka, Lawrence Singletona. Tento klíčový popis vedl k jeho dopadení pouhých deset dnů po útoku.

Singleton byl postaven před soud a usvědčen ze znásilnění a pokusu o vraždu. Mary dokonce na soudě slyšela, jak se jí vrah potichu vyhrožuje, že ji po propuštění dorazí. Tehdejší zákony v Kalifornii však byly žalostně mírné. Přestože soudce prohlásil, že by ho nejraději poslal do vězení na doživotí, maximální trest byl pouhých čtrnáct let s možností předčasného propuštění. Po odpykání pouhých osmi let byl Singleton propuštěn.

Mary, která se mezitím vdala a měla dva syny, žila v neustálém strachu. Singletonovo propuštění znamenalo, že se do jejího života vrátil démon, který jí zničil mládí. Její obavy se ukázaly jako oprávněné. Po propuštění se Singleton sice pokusil vrátit do běžného života, ale nakonec zabil nevinnou Roxanne Hayesovou, matku tří dětí. Když se o tom Mary dozvěděla, její bolest a strach se proměnily v pevné odhodlání. Už nechtěla být obětí. Zapřisáhla se, že dosáhne spravedlnosti.

Mary se rozhodla vystoupit znovu v soudním procesu proti Singletonovi, přestože to znamenalo opět prožít všechny hrůzy, které se jí staly. Popsala, jak ji znásilnil a jak jí sekerou odťal ruce. Před soudem prohlásila, že kvůli němu se dvacet let nedokázala ani pořádně usmát. Její dojemné a srdcervoucí svědectví bylo klíčové. Porota shledala Singletona vinným a odsoudila ho k trestu smrti. Spravedlnost nakonec zvítězila, i když poněkud hořce. Singleton zemřel ve vězení v roce 2001 na rakovinu, dříve, než mohl být trest vykonán.

Po letech traumat a soudních bojů si Mary uvědomila, že skutečné uzdravení nepřijde s pomstou, ale s odpuštěním a tvořivostí. Rozhodla se nasměrovat veškerou svou bolest a vztek do umění. Se svými protetickými rukami, které si dokonce sama vylepšovala, se začala věnovat malbě. Nebylo to jednoduché, ale s každým tahem štětce se jí vracelo ztracené sebevědomí.

Maryin talent a neuvěřitelný příběh se brzy staly známými po celém světě. Specializuje se na portréty rodin a silných, inspirativních žen, které, stejně jako ona, bojovaly s osudem. Její umění je plné naděje a odvahy. Jak sama říká, umění jí dodalo sílu, která jí byla osudovou nocí sebrána. Kromě malování se stala i obhájkyní práv obětí a motivační mluvčí. Navštěvovala školy a sdílela svůj příběh, aby ukázala mladým lidem, že se nikdy nesmí vzdát, i když se ocitnou v beznadějné situaci.

Maryina odvaha inspirovala i nové zákony, které ztížily propouštění nebezpečných pachatelů, jako byl Singleton. Její příběh tak nepřinesl spravedlnost jen jí, ale i budoucím obětem.

Zdroje: LA Times, Wikipedia - Mary Vincent, Wikipedia - Lawrence Singleton, The Mirror, People