Tvrdá rána pro Babiše. Orbán mu ukázal, jak snadné je o vše přijít

Andrej Babiš se často tváří, že on je ten „praktik“, zatímco Brusel jsou „teoretici“. Jenže maďarská realita ukazuje, že teorie o právním státě mají velmi praktické dopady na peněženku.

Babišovy nedávné pokusy o regulaci trhu s palivy v Česku, které prosazuje spolu s Alenou Schillerovou, jsou jen slabým odvarem maďarského kolapsu, ale jejich podstata je identická. Zatímco Babiš argumentoval bojem proti vysokým cenám, realita na českých benzínkách ukázala odvrácenou tvář: někteří čerpadláři byli nuceni prodávat se ztrátou až 3 koruny na litr a raději své provozovny dočasně uzavřeli. Tento metodický chaos přímo zrcadlí Orbánův dřívější experiment. V Maďarsku totiž populistické zastropování cen na 480 forintech vyústilo v totální rozvrat zásobování, nekonečné fronty a situaci, kdy i ropný gigant MOL musel přiznat, že je na konci svých sil. Maďarská vláda pak musela regulace potupně zrušit uprostřed noci, aby zabránila úplnému vyschnutí nádrží v zemi.

Ještě citelnější a systémově nebezpečnější je však pro Babiše paralela s evropskými penězi. Brusel nyní Maďarsku fakticky blokuje zhruba 183 miliard korun (7,5 miliardy eur) ze strukturálních fondů. Důvodem je neschopnost zaručit, že peníze evropských daňových poplatníků neskončí v kapsách lidí napojených na vládní stranu. Pro lídra hnutí ANO, jehož jméno je s dotačními toky spojeno skrze holding Agrofert (který jen do roku 2015 získal na dotacích rekordních 4,9 miliardy Kč), je toto víc než jen varování. Je to jasný vzkaz, že Evropská komise již odmítá přihlížet tomu, jak si národní lídři dělají z unijních fondů soukromý bankomat pro své loajální podnikatelské struktury.

Tato finanční izolace tvoří pro Babiše neřešitelné dilema. Orbán se sice pokoušel zbytek Unie „držet v kleštích“ blokováním pomoci pro Ukrajinu, ale výsledkem je jen rekordně nízká důvěra a další zmrazené miliardy z fondu obnovy. Pokud bude Babiš v Česku i nadále pokračovat v politice, která upřednostňuje zájmy velkých holdingů a ohýbá antimonopolní pravidla (podobně jako Orbánův národní strategický zájem u mediálního konglomerátu KESMA), riskuje, že český rozpočet narazí na stejnou zeď. Pro politika, který svou kariéru postavil na obrazu úspěšného hospodáře, by pohled na prázdnou státní kasu a odříznuté evropské miliardy znamenal definitivní ztrátu legitimity i u jeho zbývajících voličů.

Klíčovým pilířem moci obou lídrů byla vždy snaha o kontrolu nad informačním prostorem, ovšem se zcela odlišným koncem. Zatímco Viktor Orbán v Maďarsku svůj vliv dotáhl k absolutní dokonalosti vytvořením monstrózního konglomerátu KESMA, Andrej Babiš musel sledovat, jak se jeho mediální impérium drolí pod tlakem demokratických pojistek. Orbánův model, kdy podnikatelé blízcí straně Fidesz „darovali“ svá média (v hodnotě miliard korun) jedné nadaci v „národním strategickém zájmu“, dnes čelí u Evropské komise žalobám za nelegální státní podporu a systémovou likvidaci plurality. Babiš, který v roce 2013 nákupem skupiny MAFRA spustil v Česku éru oligarchizace médií, se sice pokusil o podobnou dominanci, ale narazil na mantinely, které v Budapešti neexistují.

Dnes je situace pro šéfa ANO kritická a v mnoha ohledech bolestná. Pod neúprosným tlakem novely zákona o střetu zájmů, která aktivním politikům zakázala ovládat média, musel své impérium opustit. Skupina MAFRA, která pod jeho křídly sloužila jako efektivní bič na politické oponenty, změnila majitele. Klíčové deníky jako Mladá fronta DNES a Lidové noviny, vlivný portál iDNES.cz nebo hudební televize Óčko přešly do rukou skupiny Kaprain Karla Pražáka a následně do spoluvlastnictví miliardáře Pavla Tykače.

Babišovo volání po diplomacii místo zbraní není ničím jiným než ozvěnou Orbánových snah transformovat Ukrajinu v oslabený nárazníkový stát a vnutit jí územní ústupky ve prospěch Ruska. Zatímco Orbán se v Moskvě otevřeně zastává práva Rusů na vlastní bezpečnost a mluví o nevyhnutelnosti ztráty ukrajinského území, Babiš ve Sněmovně rétoricky útočí na evropské lídry, že prý „přijali válku jako nový normál“.

Orbán se svou politikou v rámci EU vmanévroval do role „vyděrače“, se kterým se ostatní státníci fotí jen z nutnosti, když potřebují jeho hlas pro odblokování klíčových rozhodnutí. Babiš, který se k němu v rámci evropské frakce Patrioti pro Evropu přimknul, riskuje úplně stejnou politickou karanténu. Tím, že přebírá narativy o „míru“, které Kreml označuje za nejlepší příspěvek k ukončení konfliktu, se šéf ANO dobrovolně izoluje od hlavního proudu evropské politiky. Stává se tak součástí bloku, který sice hlasitě křičí, ale nemá reálný vliv na směřování Unie.

Andrej Babiš by se měl nad Viktorem Orbánem zamyslet jako nad tragickým varovným příkladem. Maďarský model totiž jasně dokazuje, že populistické zkratky – ať už jde o ohýbání trhu, mediální monopoly nebo koketování s autoritářskými režimy – dříve či později dovedou zemi k ekonomickému chaosu a totální politické samotě. Maďarsko je dnes zemí, která bojuje s nedostatkem paliv, ztrátou miliardových dotací a nejnižší mírou důvěry v historii.

Pokud bude Babiš pokračovat v politice stylu „stát jsem já“, potlačovat kritiku a flirtovat s narativy agresora pod rouškou mírotvorce, může dopadnout ještě hůř než jeho maďarský vzor. Česká republika je na unijních strukturách, exportu a dobrém jménu závislá mnohem více, než si miliardář z Průhonic hodlá připustit. Orbánovo zrcadlo v Budapešti mu neukazuje cestu k pomalému a ostudnému pádu. Je nyní pouze na Andreji Babišovi, zda dokáže z tohoto nebezpečného vlaku včas vystoupit.