Článek
Když se na jednom místě sejde čtvrt milionu občanů, není to „nátlaková skupina“, jak tvrdí ministr zahraničí Petr Macinka, ale jasný signál, že ve státě je něco v nepořádku. Přesto se zdá, že pro současné držitele moci je snazší na nespokojené voliče útočit, než se zamyslet nad vlastními chybami.
Vrchol politické kultury
Snad nejvýraznější ukázkou toho, jak hluboko může politická debata klesnout, předvedl Jindřich Rajchl. Jeho reakce na sobotní události připomínala spíše osobní vendetu než vyjádření státníka. Ačkoliv se zpočátku snažil navodit dojem ledového klidu tvrzením, že ho dění na Letné vůbec nezajímá, jeho následná aktivita na sociálních sítích vypovídala o opaku. Místo věcné oponentury zasypal veřejný prostor útočnými příspěvky, ve kterých neváhal označit organizátory za nevzdělané defraudanty.
Tento přístup odhaluje nebezpečný trend v současné politické kultuře: neschopnost naslouchat a ochotu kdykoliv sklouznout k lacinému divadlu. Namísto toho, aby se politici jako Rajchl zabývali podstatou kritiky – tedy rizikem oligarchizace společnosti, ohrožením nezávislosti médií nebo pochybnými změnami v legislativě – raději se uchylují k dětinskému nálepkování. Takové chování není jen projevem arogance, ale především rezignací na jakoukoli formu seriózní politické práce, kterou nahradila snaha o co největší dosah na internetu skrze urážky.
Vrcholem této rétoriky se pak stal útok na první dámu Evu Pavlovou. Rajchl její účast na demonstraci využil k napadení prezidenta Petra Pavla, kterého označil za „zbabělce“, jenž za sebe na Letnou „vyslal svoji ženu“.
Podobný tón jako Jindřich Rajchl zvolila i Zuzana Majerová z Trikolory. Ve svém oficiálním vyjádření sice operuje s pojmy jako svoboda slova, dodržování ústavy či respekt k výsledkům voleb, ovšem jedním dechem vrací úder řečníkům z Letné útočným zvoláním: „Extremisté jste vy!“ Je to stále stejná písnička – místo aby vládní představitelé a jejich političtí souputníci naslouchali věcným obavám z oligarchizace společnosti nebo zneužívání moci k osobním účelům, okamžitě každého kritika onálepkují jako nepřítele systému, který se neumí smířit s prohrou.
Této snaze o „přerámování“ reality chybí jakákoliv sebereflexe. Majerová se ptá, co je extremistického na volání po míru nebo po svobodě slova, přičemž zcela ignoruje kontext, ve kterém statisíce lidí na Letné upozorňovaly na konkrétní legislativní kroky a erozi demokratických pojistek. Namísto dialogu tak nastupuje agresivní defenziva, která má jediný cíl: dehonestovat oponenta a vykreslit ho jako někoho, kdo stojí mimo zákonné a slušné mantinely společnosti. Pokud je však hlas čtvrt milionu lidí automaticky označen za extremistický, pak už v politickém slovníku vládních stran nezbývá místo pro žádnou legitimní opozici.
Svébytnou kapitolu vládní arogance dopsal v pondělí ráno vládní zmocněnec Filip Turek (Motoristé). Při příchodu na Úřad vlády neváhal dehonestovat čtvrt milionu demonstrujících přirovnáním k počtu svých vlastních fanoušků na sociálních sítích. Místo aby se jako politik zamyslel nad hloubkou společenské frustrace, označil účastníky za lidi, kteří pouze hájí své finanční zájmy a „škrtnuté dotace“. Vrcholem jeho vystoupení pak bylo nálepkování uznávaných osobností, jako je Zdeněk Svěrák, za „normalizační umělce“.
Korunu všemu pak nasadil ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé). Jeho vyjádření, že nebude poslouchat „antichartisty“, kteří se situují do role obránců demokracie, je ukázkou hlubokého historického i lidského nepochopení. Označit zástupy demonstrantů, mezi nimiž byli studenti, senioři i rodiny s dětmi, za nátlakovou skupinu a posměšně jim popřát „pocit liberální sounáležitosti“, hraničí s naprostým pohrdáním. Tento tón je přesně tím palivem, které lidi do ulic vyhání. Místo aby vláda tlumila napětí v zemi, svými arogantními vzkazy jen potvrzuje, že pro ni občané s jiným názorem nejsou partneři, ale pouhá překážka při naplňování jejich agendy.
Kde zůstalo svědomí?
Zatímco někteří vládní představitelé kolem sebe kopou jako zraněná zvěř a vrší jednu urážku za druhou, jiná část politického spektra zvolila taktiku hlubokého mlčení. Toto ticho je však stejně výmluvné jako agresivní výpady jejich kolegů. Lze jen doufat, že v útrobách vládních budov se u některých politiků alespoň na malou chvíli pohnulo svědomí a převážila lidská slušnost nad stranickou disciplínou. Že si v soukromí svých kanceláří uvědomili, že 250 tisíc lidí na Letné nepředstavuje jen jakousi „agitační akci“ nebo shluk nespokojenců, ale zhmotněný, upřímný a hluboký strach o budoucnost této země.
Namísto tolik potřebné pokory před občany, kteří jsou v demokratickém systému jediným zdrojem moci, jsme však svědky pravého opaku. Pokud takto masivní množství lidí vyjadřuje nespokojenost se současným směřováním státu, měla by se vláda v první řadě zastavit a kriticky se zamyslet nad vlastními kroky, nikoliv jen slepě útočit na ty, kteří na chyby poukazují.
V situaci, kdy politická reprezentace ztrácí kontakt s realitou ulice, by bylo přinejmenším důstojné, kdyby ti, kteří nemají co konstruktivního říct, raději mlčeli. Čas strávený vymýšlením útočných příspěvků na sociální sítě by měli raději investovat do přemýšlení, jak si rozčarované voliče získat zpět na svou stranu – nikoliv silou a arogancí, ale činy, které budou skutečně sloužit všem občanům, nejen úzké skupině vyvolených. Bohužel se nyní charakter vládní garnitury ukazuje v celé své „kráse“ a je to pohled, který pro budoucnost české demokracie věští jen málo dobrého.
Co bude dál?
Skutečný charakter se neukazuje v dobách klidu a volebních vítězství, ale právě v momentech krize a silného společenského tlaku. Reakce vládních politiků na sobotní protesty nám tento charakter ukázaly v celé jeho „kráse“. Jsme svědky absolutní absence sebereflexe a nebezpečné neschopnosti uznat prostý fakt: i vítěz voleb s jasným mandátem se může mýlit a dělat chyby. Právě tato neomylnost, kterou se vládní představitelé snaží maskovat agresivitou, je přímou cestou do pekel.
Pokud se koalice ANO, SPD a Motoristů urychleně nenaučí vnímat realitu i mimo své uzavřené sociální bubliny, zadělá si na mnohem hlubší problém. Čtvrt milionu lidí na Letné byl jen první, byť velmi hlasitý varovný výstřel. Ignorance a pohrdání, které nyní politici předvádějí, jsou pro nespokojenou veřejnost jen další motivací k tomu, aby se příště sešla v počtech ještě mnohem vyšších.
