Článek
Člověk si sice může odvodit nějaká takzvaná manipulační pravidla, jedná se však spíše o příznaky. Podobně jako když vás bolí koleno, začtete se do různých diskuzí na internetu a s děsem ve tváři zjišťujete, že bolavé koleno může signalizovat nádor na mozku, tak podobně užitečná jsou manipulační pravidla. Obě témata jsou doslova životně důležitá a podobně jako v medicíně je lékem pozorné oko a bystrá mysl.
Vezměme si například pravidlo 10 005. pojmenované „Přesouvání viny,“ při kterém by mělo jít o „přenášení zodpovědnosti za své chyby na oběť, aby se manipulátor vyhnul kritice“. To je velmi hezké, jasné pravidlo. V realitě to ale může být jedna věta, kterou pronesla většina z nás: „To je jen tvoje chyba, že jsem se tak rozčílil.“ Znamená to, že všichni, kdo pronesli tuto větu, jsou automaticky manipulátoři?
Zcela jistě ne. To pravidlo o přesouvaní viny není přesné. Předpokládá, že vy víte, že daný člověk je manipulátor, což vědět v principu na začátku ani nemůžete, a že jedná s úmyslem vyhnutí se kritice. Jde o záměr, o intenci, která je schovaná v hlavě, kam člověk přístup přímo nemá. Další ohromný problém však je, že jestliže chce člověk tyto intence odhalit, do jisté míry potřebuje čas, dobré rozlišovací schopnosti a dobrou paměť, aby viděl, s jakými důsledky se ty věci budou v budoucnu reálně manifestovat.
Druhá věc, o která se pravidlo nezmiňuje, je naprostá nutnost a schopnost vykládat si věci ve správném kontextu. Může totiž být adekvátní tuto větu pronést, protože to odpovídá realitě. Představte si, že jste kolegu několikrát požádali, aby se o určité skutečnosti nevyjadřoval, protože vám to je nepříjemné, nicméně on to netoleruje. Přirozená reakce je rozčílit se a zcela přiměřeně k dané situaci pronést výše zmíněnou „manipulační“ větu.
Třetím důležitým aspektem je emoční zabarvení té vyřčené věty. Jestliže můj záměr je svést na někoho vinu, abych ho mohl kontrolovat, musím pracovat s emocemi. Abych tyto emoce vyvolal, musím tu větu správně emočně zabarvit. Tu větu lze říct výhružně s pocitem jasné převahy, to však přepokládá už nějaký delší toxický vztah, nebo naopak velmi slabě a zranitelně, abych vyvolal lítost. Určitě to ale neřeknu racionálně, v klidu, kdy je jasné, že pouze komentuju jistou skutečnost a případné další vedlejší „benefity“ například ve formě domnělé „kontroly“ nechávám být.
Ve třech paragrafech jsme pracně rozebrali ilustrační, jednoduchou větu, pokaždé jsme došli k jinému závěru a pokaždé to bylo v jiném kontextu. Realita je mnohem složitější, ve hře jsou city a sympatie, časový pres, přání a víra, vlastní křehkost a zranitelnost…
A byť jsem na začátku vyloučil existenci jednoduchých pravidel k odhalení manipulace, alespoň aspiračně s upozorněním na jejich relativitu zadefinuji pár vlastních testů, které mi slouží jednak k brzké a rychlé identifikaci potenciálního manipulativního chování, tak rovněž k vymezení svých vlastních hranic:
- Jak člověk snáší “ponížení“? Jak reaguje, když mluví autorita? Manipulátor je posedlý kontrolou, přiznání chyby nutně znamená uvědomění si vlastní malosti a ztrátu kontroly nad svou pracně vybudovanou a nepravdivou identitou.
- Jak člověk nakládá s pravdou? Otáčí věci vždycky ve svůj prospěch nebo je schopen přiznat věci, které ho třeba přímo poškozují? Nešťastné je, že archetypy hrdiny a padoucha nejsou tak daleko v rysech od sebe: odvaha, silná vůle, odpor k autoritám, jisté charisma nebo i ten vliv na ostatní. Intence a důsledky by se však ideálně měly počítat. Člověk, který stojí na straně pravdy a ví to, se kolikrát nutně nemusí ani bránit vůči různým nařčením. To manipulátor nikdy neudělá, protože jeho identita je odvozená externě a čas je proti němu, ne s ním.
- Je člověk schopen čestné konfrontace ideálně se stabilními a vyrovnanými lidmi a reálné odpovědnosti za svoje slova a sliby? Nešťastné je, že manipulátor vám bude schopen velmi přesvědčivě vysvětlit, proč taková konfrontace nedává smysl. Pokud bude konfrontace, tak nebude čestná, ale s cílem odvrátit kritiku a přenést vinu a další emoce na ostatní.
- Jak člověk nakládá s „mocí,“ ať už ve formě důvěry, respektu nebo obdivu? Jak pracuje s nepsanými hranicemi jiných lidí? Některé věci jsou nevyslovitelné, byť mohou být pravdivé. Nejde tak o ta samotná slova, ta mohou být nevinná, anebo dokonce kolikrát i trochu pravdivá. Jde o ty důsledky, které manipulátor cíleně sleduje, aby dosáhl svých cílů. Proti částečně pravdivým, ale zároveň v důsledku manipulačním činům neexistuje efektivní obrany.
- Jaké konflikty jsou vyvolány a komu to prospívá? Světlo pravdy v žádném případě nesmí dopadnout na manipulátora, soustavný konflikt je v jeho bytostném zájmu. Klid pro oběť znamená čas na sebereflexi, přemýšlení, a to je pro manipulátora nebezpečné. Ten konflikt bohužel může mít lokálně reálné opodstatnění a mohl by být užitečný, nicméně k rozhřešení nedojde, protože posun vpřed není cíl. K diskuzi o něm samotném a jeho chování se téměř jistě vůbec nedojde.
Bohužel situace je kolikrát tak nešťastná, že i kdybyste byli samotný Ježíš Kristus, nemáte šanci něčeho dosáhnout. Možná, že to je dokonce přesně naopak. Právě proto, že jste Ježíš Kristus a máte jasně vymezené hranice, za kterými víte, že leží peklo, tak tu situaci k nějakému rozhřešení nedostanete. A možná, že situace je ještě prostší. Je dětinsky snadné dělat chaos a běhat po sousedech jako postrach okolí. Fyzikálně tak krátkodobě prohrát musíte.
Správný odhad intencí a schopnost vidět reálné důsledky jsou z dlouhodobého horizontu klíčové.
