Článek
Když v roce 1920 vydával Karel Čapek svoji hru R.U.R., zkoumal v ní, co se stane, když se lidé zaměří výhradně na efektivitu, výrobu a zisk. V té době se lidstvo teprve učilo jednat správně instrumentalisticky, na mnoha úrovních společenského řádu existovala značná neefektivita, nicméně „úspěchy“ moderních logistických systémů se ukázaly vzápětí už tehdy. Továrny na smrt vcelku „snadno“ a pro mnohé vlastně bezstarostně zvládly usmrtit miliony lidí.
Čapkovo dílo primárně popisuje náš ekonomický systém, jednání a přirozenost lidí. Je to dílo o svobodné vůli. Pro účely tohoto článku v něm Čapek identifikuje klíčový trend: komodifikace všech věcí, které může někdo chtít směnit včetně lidských emocí nebo jejich absence. Tuto komodifikaci Čapek ukázal na robotech – nadefinoval duté, neemoční bytosti, které jenom pracovaly. Ideální pracovníci optimalizovaní pro čistě ekonomický účel.
Druhou klíčovou věcí v Čapkově díle je poukázání na paradox lidské racionality – schopnost vidět do budoucnosti a rozpoznat hrozby je často přehlušena iluzí vlastní všemohoucnosti. Majitelé továrny totiž považovali globální konflikt mezi roboty a lidmi za nevyhnutelný vedlejší efekt technologického pokroku. Byli přesvědčeni, že jakmile se roboti ujmou monotónní a fyzicky náročné práce, lidstvo se osvobodí k vyššímu poslání – ke kreativním a intelektuálním činnostem. V jejich očích měl tento proces přinést novou éru prosperity. Ke konfliktu nakonec došlo, k ráji na zemi to ale nevedlo.
Čapkova kniha je tedy z principu o potenciálu a možných důsledcích našeho ekonomického systému. K naplnění tohoto potenciálu se historicky postavily jiné mechanismy, které alespoň částečně omezily tyto možné patologické dopady:
- Protože trh nebyl a stále ještě není plně komodifikovaný, menší konkurence umožňovala uspět lidem nemotivovanými čistě ziskem. Marže byly větší.
- Rychlost sběru informací a jejich penetrace napříč společenským řádem byla řádově menší. Bylo tak snazší získat výhodu.
- Menší decentralizované komunitní bloky mohly existovat nerušeně déle bez toho, aby se musely nějakým způsobem strukturálně moc měnit.
Všechny tyto body dohromady tvoří náš společenský řád. Indové nekonkurují americkým dělníkům během druhé poloviny 20. století a ti tak mají rozumné platy a dobrý život. Platová disparita napříč společností není velká. Zároveň talentovaní mladí lidé mohou založit celá základní společenská a průmyslová odvětví. Stan Lee zakládá Marvel v roce 1939 a formuje trh s komiksy, který neexistuje. Z hlediska kultury v komunismu zase funguje stabilní státní financování – lze se zaměřit na kvalitu a kulturní hodnoty místo na zisk, bojuje se na ideologické frontě.
Jaká je však alespoň částečně dnešní a budoucí realita? Podívejme se třeba na třetí největší youtubový kanál CoComelon zaměřený na děti, který produkuje barevné animované videoklipy a písničky, často s naučnými nebo zábavnými tématy. Jak bylo naznačeno, situace na trhu obecně v roce 2024 je dramaticky jiná:
- Existuje velká specializace. CoComelon má velmi přesně a úzce vymezenou cílovku: jde mu o pozornost vašeho dítěte, o konkrétní emoce a fenomény – tedy probíhá komodifikace.
- Tým analytiků a velmi chytrých lidí řeší vše: rychlost střihů, jasnost barev. Obsah je cíleně velmi návykový díky opakujícím se vzorcům, veselým melodiím a vizuálním podnětům. Styl animace je generický a nepřirozený, což může být méně obohacující ve srovnání s kvalitnějšími dětskými pořady – tedy rychlost sběru informací a jejich zpracování je dobrá, nikoliv však ještě perfektní.
- V tomto případě tak většina anglicky mluvících dětí žije ve vesmíru CoComelonu – tedy existuje paralelní digitální plně centrální společnost a komunitní zvyky a potřeby hrají menší roli.
CoComelon navíc funguje na velmi kompetitivním trhu, kde - pokud chtějí přežít - je na místě se ptát, zda mají jinou možnost než jednat tímto způsobem. Konkurenční firma Pinkfong, která stojí za nejsledovanějším klipem v historii Youtube, Baby Shark Dance, aplikuje podobné praktiky. Incentivy těchto firem jsou jasné: udržet vaše dítě co nejdéle sledovat jejich obsah, doslova uvěznit vaše děti v jimi vytvořeném alternativním vesmíru se všemi jejich hračkami a produkty. Pokud budete ve 40 letech na úrovni kojence a zároveň sledovat jejich obsah, základna zákazníků se podstatně rozšířila, a je to tedy pozitivní.
Podobně bychom mohli uvažovat nad mnohými dalšími průmyslovými odvětvími a už jenom povídání o kulturním byznysu by bylo na knihu. Nicméně jaké jsou obecné funkční principy, díky kterým se lze orientovat, a jaké hlavní závěry?
Argumentuji, že náš kulturní řád v minulosti nebyl tak komodifikovaný, jak tomu je teď. Bylo to dáno neefektivitou toho systému: na svobodném trhu se v minulém století kulturní byznys teprve utvářel, což umožňovalo mít větší marže, menší konkurenci, větší klid na práci. Zároveň tito pionýři kolikrát byli motivovaní zájmem o kulturu, zájmem o člověka a širší celospolečenské důsledky. Navíc, i kdyby tito lidé byli jenom chytří, reálně neměli dostatek informací, aby cíleně vytvářeli věci, které mají způsobit jeden konkrétní jev, tj. například udržet pozornost dítěte. V neposlední řadě pak samotná komunita a její potřeby určovaly do větší míry vývoj jednotlivce. Teď je možné fungovat zcela odděleně, ať už digitálně ve vesmíru CoComelonu, tak fyzicky například v nějakém velkém městě. Potřeby komunity už nejsou nutností.
Celá věc je tak více efektivní, do nějaké míry komfortnější a potenciálně mnohem více smrtící. Co se týče samotného ekonomického řádu, tak tam platí podobná dynamika, nicméně důraz na produktivitu a instrumentálnost v ní existuje od nepaměti. Částečně to tak musí být. Není to nutně špatně. Jde o to, že věci, které to v minulosti kompenzovaly a které to mají kompenzovat, konkrétně tedy kultura, se řídí a budou stále více řídit stejnými, čistě ekonomickými principy.
Britský spisovatel Charles Dickens, autor povídky Vánoční koleda, kdysi poznamenal: „Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet po celý rok.“ Muž, který si velmi dobře uvědomoval krutost, jednoduchost a možnou patologičnost ekonomického řádu a který zároveň produkoval kulturní „výrobky,“ byl alespoň aspiračně dobrý člověk. Z jeho děl a práce je patrná snaha o jistý celospolečenský přesah, zodpovědnost. Byl to člověk a snažil se být dobrý. Myslím si, že v naší instrumentální, komodifikované budoucnosti tyto dva aspekty budou důležitější než kdy jindy.
Jinak reálně hrozí, že budoucí Bach bude stavět svůj úspěch na komoditě vlivu, na reklamním prostoru, místo na své hudební genialitě. Jeho hudba pak nebude cílem, ale nástrojem. V době, kdy se kulturní tvorba snáze může podřizovat ekonomické efektivitě a cílit na amplifikaci jenom konkrétních emocí, je tedy důležité připomenout, že pravá hodnota umění nespočívá v jeho prodejnosti, ale v jeho schopnosti kultivovat lidskost v celé své úplnosti.
Zdroje:
ČAPEK, Karel. R.U.R. Fr. Borový, Praha, 1935.
Charles Dickens > Quotes > Quotable Quote. Online. GoodReads. Dostupné z: https://www.goodreads.com/quotes/494832-i-will-honour-christmas-in-my-heart-and-try-to. [cit. 2024-12-24].
Top 10 most-watched videos on YouTube globally as of 2024. Online. Dostupné z: https://indianexpress.com/article/trending/top-10-listing/top-10-most-watched-videos-on-youtube-globally-as-of-2024-9644368/. [cit. 2024-12-24].
The most-subscribed and most-viewed YouTube channels in 2024. Online. Dostupné z: https://www.epidemicsound.com/blog/most-subscribed-and-viewed-youtube-channels/. [cit. 2024-12-24].
Cocomelon - The Most Evil Channel On YouTube. Online. Dostupné z: https://youtu.be/YEFptHp0AmM?si=t6E1gyIibkPHN8Tp. [cit. 2024-12-24].
Could ‚CoComelon‘ Overstimulate Toddlers? Here's What Experts Think. Online. Dostupné z: https://www.parents.com/news/some-think-cocomelon-is-too-stimulating-for-their-kids-we-asked-an-expert-to-weigh-insome-think-cocomelon-is-too-stimulating-for-their-kids-we-asked-an-expert-to-weigh-in/. [cit. 2024-12-24].
