Článek
Téma si probereme na příkladu Vikingské společnosti, ve které se jisté kvality musely přirozeně amplifikovat. Vikingové se museli adaptovat na velmi nehostinné prostředí, podnikali nebezpečné a do té doby nevídané výpravy a jejich společenská struktura se vcelku unikátním způsobem vymezila proti kontinentální Evropě.
Prvně, Vikingové vnímali čas jako cyklus, podobně jako změny ročních období nebo lunární fáze. Tento cyklus byl pro ně nekonečný, bez konečného začátku a konce, což odpovídalo přírodnímu světu, ve kterém žili. Čas byl propojen s osudem. Vikingové nevnímali minulost, přítomnost a budoucnost odděleně, ale spíše propleteně. Urd (minulost), Verdandi (přítomnost) a Skuld (budoucnost) tkaly osud dohromady.
Jenom těchto pár vět o mytologii má dalekosáhle psychologické důsledky, předpokládáme-li, že takové chápání času je na úrovni jednotlivce integrováno důkladně. Například čas propletený s osudem dává hodnotu přítomnému okamžiku a možnost přijmout budoucí tragédie snáz. Představte si, že zítra vyplouváte rabovat do Anglie. Je velká šance, že vás zabije samotná cesta. Pokud ne, tak téměř jistě samotné rabování ano. Potřebujete ale tyto myšlenky obětovat, protože strach a úzkosti, které vyvolávají, v přítomném okamžiku škodí. Odevzdat je bohyním osudu je rozumné.
Za druhé, Vikingové nevnímali čas lineárně, jak tomu je dnes, ale cyklicky. Připadá mi, že takové vnímání času je přirozené, a to hned z několika důvodů. Jednak z obecného hlediska Vikingové vnímali život a smrt jako součást většího cyklu, což jim pomáhalo integrovat smrt jako přirozenou součást existence. To podporovalo odvahu a umožňovalo obětovat nežádoucí a neproduktivní myšlenky. Smrt nebyla konec, ale součást koloběhu, který zahrnoval Ragnarök (konec a zároveň počátek nového cyklu) i následné znovuzrození.
Z detailnějšího pohledu samotné tělo funguje na bázi mnoha cyklů – cirkadiánní rytmus, respirační, srdeční, trávící či spánkový cyklus jsou možnými příklady. Nejde ale pouze o fyziologii, ale také neurofyziologii, kognitivní vnímání procesu učení nových věcí a propojení tance života a smrti s cyklem. S nadsázkou by se totiž dal proces učení chápat jako další variace cyklu života a smrti. Při učení mozek odstraňuje staré synapse a buduje nové. Tato adaptace je zásadní pro efektivní učení a přeorganizování informací. Jako téměř každá jiná adaptace je to doprovázeno bolestí, což do jisté míry může připomínat umírání. Myslím, že oproti lidovému pojmu tzn. „nekomfortní zóny“ vikingský koncept vysvětluje a nabízí mnohem hlubší psychologické a mýtické důvody pro pochopení této dynamiky.
A hloubka příběhu je důležitá. Pokud chybí důležité detaily, spíše nedojde na úrovni jednotlivce ke skutečné integraci. Můj argument tedy je, že Vikingové byli prakticky lépe připraveni na těžkosti života než naše současná civilizace, a to i vzhledem k učení nových věcí. Nejde ale pouze o lepší vnímání času a mýtus vytvořený okolo toho, ale samotnou strukturu společnosti: Den byl dělen podle polohy slunce (například „dopoledne“ nebo “poledne“), nikoli podle přesných hodin. Rok byl strukturován kolem sezónních událostí, jako je „Jól“ (zimní slunovrat) nebo období lovu a zemědělství.
Toto mýtické vidění světa prakticky nabízelo psychologické nástroje ke správné integraci těžkostí života, a tedy ke zvýšení odolnosti. Úspěšná společnost si tehdy takové mechanismy vyvinout musela, protože by jinak nepřežila. Netroufám si odhadovat, jak na tom je v tomto ohledu naše společnost, nicméně čas primárně vnímáme skrze optiku Google kalendáře, lineárně, a to si nemyslím, že je prospěšné a ani fakticky správné.
Zdroje:
1. CRAWFORD, Jackson (ed.). The Poetic Edda: Stories of the Norse Gods and Heroes. Hackett Publishing Company, 2015. ISBN 9781624664151.
2. KRÁLOVÁ, Kristýna. Fast Goes the Fleeting Time: The Miscellaneous Concepts of Time in Different Old Norse Genres and their Causes. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019.
3. ASHBY, Steven P. A Viking Way of Life. Amberley Publishing, 2014. ISBN 9781445601526.
4. Neuroplasticity: How the brain changes with learning. Online. 2019. Dostupné z: https://solportal.ibe-unesco.org/articles/neuroplasticity-how-the-brain-changes-with-learning/. [cit. 2024-12-16].
