Čína odhodila masku a nacvičila blokádu. Už netrénuje obranu, ale totální válku

Zatímco se Evropa stále utápí v nekonečných debatách o vlastní obranyschopnosti a Spojené státy řeší své vnitřní politické pnutí, na Dálném východě v roce 2025 tiše a definitivně skončila éra „varování“. Čína přeřadila na vyšší rychlost, o které se západním stratégům ani nezdálo. Z detailních dat o pohybech Lidové osvobozenecké armády, která máme k dispozici, vyplývá jediné: Peking už svou armádu nebuduje pro odstrašení ani pro politická gesta. Buduje ji pro dobyvačnou válku, námořní blokádu a totální kontrolu Pacifiku.

Když se podíváte na vojenské svodky z roku 2025 optikou běžného denního zpravodajství, uvidíte jen spoustu čísel, zkratek a nicneříkajících názvů cvičení. Média vám suše oznámí, že „aktivita v Tchajwanském průlivu vzrostla“, a čtenář to přejde pokrčením ramen. To je ale fatální chyba. Pokud tato čísla spojíte do souvislostí a zasadíte je do kontextu čínské imperiální strategie, začne se před vámi rýsovat děsivá mozaika. Čínská lidová osvobozenecká armáda (PLA) v uplynulém roce masivně rozšířila svůj operační dosah a prakticky ukázala, jak bude vypadat válka zítřka. A spoiler pro všechny, kdo si myslí, že se nás to ve střední Evropě netýká: nebude to hezké, bude to brutální a dopadne to na naše peněženky i bezpečnostní architekturu drtivou silou.

Začněme tím nejpalčivějším bodem globální bezpečnosti, kolem kterého všichni diplomaté chodí po špičkách – Tchaj-wanem. Pokud jste si mysleli, že tlak po inauguraci prezidenta Williama Laie v květnu 2024 časem opadne, jak to v mezinárodních vztazích po prvotním vzrušení bývá zvykem, rok 2025 vás musel vyvést z omylu studenou sprchou. Peking nejenže neubral plyn, ale sešlápl ho až na podlahu. Čína v roce 2025 udržela extrémní tempo narušování vzdušného prostoru a de facto z něj udělala novou normu.

Mluvíme zde o rekordních číslech. Podle dat tchajwanského ministerstva národní obrany provedly čínské letouny v roce 2025 neuvěřitelných 3 764 vletů do identifikační zóny protivzdušné obrany (ADIZ). To představuje meziroční nárůst o více než 22 procent oproti roku 2024, který byl už tak považován za rekordní. Ještě děsivější je pohled na „nový normál“. Zatímco dříve aktivita kolísala a byly měsíce klidu, po květnu 2024 čínské nálety nikdy neklesly pod 209 bojových letů měsíčně. To není náhoda, to je strategie vyčerpání. Čínští piloti a plánovači systematicky unavují tchajwanskou obranu, nutí ji neustále reagovat, opotřebovávat techniku a stresovat personál.

To nejdůležitější se však odehrálo na moři a v konkrétních scénářích cvičení. Peking už dávno nenacvičuje jen vylodění, které by bylo krvavé a riskantní. Nacvičuje něco mnohem zákeřnějšího – pomalou smrt ostrova uškrcením. V prosinci 2025, v reakci na masivní prodej zbraní z USA v hodnotě přes 11 miliard dolarů, spustila Čína operaci s cynickým orwellovským názvem Justice Mission-2025. Nebylo to cvičení invaze, jak si ji představujeme ze starých válečných filmů s vyloďovacími čluny. Byla to dokonalá simulace totální blokády.

Čínské lodě operovaly v pěti zónách kolem klíčových přístavů, zejména u strategického Keelungu na severu a Kaohsiungu na jihu. Co je však horší – a co západní veřejnost trestuhodně ignoruje – je fakt, že se čínská plavidla dostala bezprecedentně blízko k pobřeží. Cvičné zóny zasahovaly hluboko do teritoriálních vod, pouhých 12 námořních mil od tchajwanských pláží. To je vzdálenost, ze které vidíte auta jezdící po pobřežní dálnici. Peking tím vyslal jasný vzkaz: „Nepotřebujeme bojovat v ulicích Tchaj-peje, abychom vás zničili. Stačí, když vás hermeticky uzavřeme.“ Dopady na civilní život byly okamžité a hmatatelné. Cvičení narušilo 857 mezinárodních letů a zcela odřízlo letecké spojení s ostrovy Kinmen a Macu. Během tohoto cvičení dopadlo 27 čínských raket do vod severně od Tchaj-wanu. To nebylo „šplouchnutí do vody“, to bylo zastřelování se na cíle v přilehlé zóně.

Ještě děsivější je pohled na mapu širšího regionu, pokud zvednete zrak od Tchajwanského průlivu. Dlouhá desetiletí platilo v Pentagonu dogma o tzv. „Prvním ostrovním řetězci“ – linii táhnoucí se od Japonska přes Tchaj-wan po Filipíny, která měla Čínu držet v šachu. Předpokládalo se, že čínské námořnictvo se za tuto linii ve velkém nepouští, protože by tam bylo zranitelné a bez podpory z pevniny. Rok 2025 tuto poučku roztrhal na kusy a hodil do koše dějin.

Čínské námořnictvo (PLAN) v roce 2025 definitivně potvrdilo svůj status „Blue Water Navy“ – námořnictva schopného operovat v hlubokých vodách oceánu daleko od domovských základen. Byli jsme svědky bezprecedentní situace, kdy dvě čínské letadlové lodě, Liao-ning a Šan-tung, operovaly současně v Pacifiku mimo První ostrovní řetězec. To není triviální logistický úkol. Udržet dvě úderné skupiny letadlových lodí v chodu tisíce kilometrů od domova vyžaduje obrovské zkušenosti a kapacity. Podle japonských dat tam tyto lodě strávily dohromady 58 dní a provedly odhadem 1 680 vzletů stíhaček a vrtulníků. To už není výcvik nováčků na klidném moři, to je nefalšovaná projekce síly.

Čínské ambice však sahají ještě dál, hluboko na jižní polokouli. V únoru 2025 vplula čínská námořní skupina vedená moderním křižníkem typu 055 – což je jedna z nejlépe vyzbrojených lodí na světě – do Tasmanova moře mezi Austrálii a Nový Zéland. Tato skupina tam provedla ostré střelby s minimálním varováním, což donutilo desítky komerčních letů k náhlému odklonu. Austrálie byla v šoku. Později v témže roce, v prosinci, byla spatřena další čínská skupina, tentokrát s obří výsadkovou lodí typu 075, operující poblíž Palau.

Co nám tím Peking říká? Je to přímý vzkaz pro Washington a jeho spojence: „Nikde nejste v bezpečí.“ Čína dává najevo, že je schopna udeřit na logistické trasy USA a ohrozit Austrálii dřív, než by jakákoliv americká pomoc vůbec dorazila k Tchaj-wanu. Buduje námořnictvo, které má ambici kontrolovat obchodní trasy, po kterých proudí zboží i do Evropy. Zatímco my řešíme emisní normy pro evropské obchodní lodě, Čína staví flotilu, která je může kdykoliv poslat ke dnu.

Zatímco oči světa hypnotizovaně sledují Tchaj-wan, Čína systematicky a brutálně zvyšuje tlak i na Japonsko. Vztahy mezi oběma asijskými giganty se v roce 2025 propadly na bod mrazu. Spouštěčem byla slova nové japonské premiérky Sanae Takaičiové, která logicky a věcně poznamenala, že čínský útok na Tchaj-wan by ohrozil samotné přežití Japonska. Reakce Pekingu byla hysterická, nepřiměřená.

Data hovoří jasně a nekompromisně. Čínská aktivita v okolí sporných ostrovů Senkaku dosáhla v roce 2025 absolutního vrcholu. Čínské lodě v přilehlé zóně operovaly neuvěřitelných 357 dní v roce. To v praxi znamená, že tam jsou neustále, každý den, bez přestávky. A už to nejsou jen neškodné rybářské bárky nebo špatně vybavené hlídkové lodě. Od poloviny roku 2025 Čína standardně nasazuje formace čtyř lodí pobřežní stráže, které jsou těžce vyzbrojené automatickými kanóny. To je vojenská síla maskovaná za policejní akci.

Eskalace však nezůstala jen na hladině. V květnu 2025 došlo k historickému precedentu, když vrtulník vypuštěný z lodi čínské pobřežní stráže narušil japonský vzdušný prostor. To se nestalo od roku 1945. Byla to zkouška reakce, testování nervů. V prosinci pak situace gradovala, když čínské stíhačky z letadlové lodi Liao-ning zaměřily své radary na japonské stíhačky. V jazyce vojenského letectví je radarový zámek ekvivalentem toho, když vám někdo přiloží odjištěnou pistoli k hlavě a prst položí na spoušť. Jen o tři dny později provedly čínské a ruské bombardéry společný let směrem na Tokio, čímž Peking jasně demonstroval, že v případě konfliktu nebude váhat spojit síly s Moskvou a ohrozit přímo japonskou metropoli.

V Jihočínském moři, které Čína považuje za své soukromé jezero, se v roce 2025 Peking zaměřil na Filipíny s brutalitou, která nemá v moderní historii regionu obdoby. Těžiště konfliktu se přesunulo od dříve mediálně sledované mělčiny Second Thomas Shoal k mělčině Scarborough Shoal. Data ukazují, že čínská pobřežní stráž (CCG) zde v roce 2025 více než zdvojnásobila svou přítomnost oproti předchozímu roku.

Zaznamenáno bylo rekordních 163 operací, včetně bezprecedentního počtu cvičení s ostrou střelbou. Už to nejsou jen vodní děla, která jsme vídali v roce 2023. Teď mluvíme o úmyslných srážkách lodí a agresivních manévrech, které mají za cíl fyzicky zlikvidovat filipínská plavidla. V srpnu došlo k mediálně známé srážce čínského torpédoborce s lodí pobřežní stráže a jen o pár dní později čínská stíhačka agresivně „zachytila“ filipínské letadlo s novináři na palubě. Je to systematická šikana menšího souseda, testování hranic americké obranné smlouvy s Manilou a snaha vytlačit Filipíny z jejich vlastních vod hrubou silou.

Zajímavý a pro nás v Evropě klíčový je i vývoj vztahu s Ruskem. Ačkoliv počet společných cvičení v roce 2025 klesl na historické minimum – pouhých šest akcí oproti čtrnácti v roce předchozím – nenechme se ukolébat statistikou. Pokles kvantity byl vyvážen děsivým nárůstem kvality a citlivosti spolupráce.

V srpnu 2025 proběhla první společná čínsko-ruská hlídka ponorek ve Východočínském moři. To je signál, který by měl v Pentagonu i v centrále NATO rozblikat všechny kontrolky. Rusko, vyčerpané válkou na Ukrajině a izolované od západních technologií, zřejmě začalo sdílet s Čínou to nejcennější rodinné stříbro, které má a které Číně dosud chybělo – technologie tichých ponorek a taktiky podmořského boje. Moskva se stává juniorním partnerem, který za své ekonomické přežití platí vojenským know-how. Pokud se masivní čínská průmyslová kapacita spojí s ruskými zkušenostmi v oblasti ponorek, má Západ obrovský strategický problém, který může změnit rovnováhu sil pod hladinou světových oceánů.

Rok 2025 nebyl rokem míru, jak se nám snaží namluvit někteří obchodníci s čínským zbožím. Byl to rok, kdy Čína definitivně sundala rukavice. Zvýšila operační tempo na všech frontách, roztáhla křídla hluboko do Pacifiku, začala střílet rakety do teritoriálních vod sousedů a ukázala, že je ochotná jít do rizika přímé srážky s USA nebo Japonskem.

Data, která jsem v tomto textu rozebral, nejsou jen suchá čísla na papíře. Je to jízdní řád expanze. Zatímco my na Západě řešíme byrokratické směrnice a nejsme schopni se dohodnout ani na základní zbrojní výrobě pro obranu Ukrajiny, Si Ťin-pching buduje kapacitu, která má potenciál změnit světový řád nikoliv za deset let, ale možná už zítra ráno. Čína se připravuje na střet a neváhá k tomu využít momentálního oslabení a nejednotnosti Západu. Otázkou zůstává, jestli to samé děláme i my, nebo jestli budeme opět jen překvapeně zírat na monitory, až ta „cvičná“ blokáda kolem Tchaj-wanu jednoho dne neskončí a svět, jak ho známe, se zhroutí.