Článek
Vzpomínka na první republiku nám připomíná, že když se poslanci hádají o maličkosti, je to vlastně důkaz, že velké věci stojí pevně. A tak se smějme – vždyť v naší zemi bude jen lépe!
Když se v naší drahé Poslanecké sněmovně začne mluvit o změně jednacího řádu, člověk by čekal, že se jedná o cosi vážného, co má napravit neduhy parlamentní kultury. Inu, obstrukce prý dusí demokracii, poslanci se nemohou dostat ke slovu, a republika stojí. Ale sotva se tato vznešená myšlenka vysloví, hned se najde důvod svolat mimořádné jednání – tentokrát o střetu zájmů Andreje Babiše, který, jak se ukazuje, je stejně hmatatelný jako duch svatého Václava na Karlově mostě.
Člověk si vzpomene na první republiku, kdy se v parlamentu vedly dlouhé řeči o tom, zda má být státní znak na školních sešitech vytištěn vlevo či vpravo. Zatímco se národ dohadoval o heraldice, hospodářství si šlo svou cestou. Tehdy se také zdálo, že když se poslanci hádají o maličkost, je to vlastně důkaz, že velké věci jsou v pořádku. Dnes je to podobné: místo aby se řešilo, jak republiku posunout kupředu, řeší se, zda někdo má či nemá střet zájmů, který se v praxi nedá najít ani lupou.
Ironie je v tom, že všichni chtějí změnit pravidla hry, aby se už nikdo nemohl zdržovat obstrukcemi – a přitom sami hned první příležitost využijí k tomu, aby svolali mimořádnou schůzi, která je sama o sobě obstrukcí. To je jako kdyby prvorepublikoví poslanci slavnostně zakázali dlouhé projevy, a pak se sešli na mimořádném jednání, aby se hodiny dohadovali, zda Masaryk nosí klobouk příliš nakřivo.
A tak se naše republika směje sama sobě – což je možná ten nejlepší důkaz, že je stále živá. Neboť národ, který se umí zasmát vlastní sněmovně, má ještě naději.
A proto: V naší zemi bude jen lépe!
