Článek
Čtu si váš text, paní Michaelo, a říkám si: kdybych měl ještě vousy, tak mi z toho smutkem zbělejí. Vy jste prý ráda, že jste 17. listopadu 1989 necinkala klíči. Inu, každý máme své hrdinství. Někdo cinká, jiný sedí doma a píše pamflety o tom, jak revoluce byla podvod. Ale ruku na srdce — tohle není odvaha, to je jen pozdní hněv z toho, že se vám republika neudělala podle gusta.
Revoluce roku 1989 nebyla dokonalá. Ale byla skutečná. A hlavně — byla lidská. Neprobíhala podle scénáře z moskevského politbyra, kde se rozhodovalo, kdo bude žít a kdo viset. Byla to revoluce, která dala lidem možnost mluvit, psát, podnikat, cestovat, vzdělávat se, a ano — i remcat na internetu. Což, jak vidno, využíváte naplno.
Vyčítáte, že republika se neudělala sama. No samozřejmě, že ne! Res publica není instantní polévka, kterou zalijete horkou vodou z dějin a hned máte demokracii. Je to práce. Denní, úmorná, často nevděčná. A hlavně — je to práce všech. Ne jen těch pár, co si sedli do parlamentu. Ale i těch, co sedí doma a píšou články o tom, jak bylo za komunistů líp, protože měli jistotu, že když budou držet hubu a krok, tak jim soudruh přidělí byt.
Ano, část lidí si pomohla, část si pohoršila. To je život. Stejně jako se mění geopolitická náklonnost mezi USA a Ruskem. Ale to není důkaz zrady ideálů. To je důkaz, že žijeme ve světě, kde se věci mění. A kde máme svobodu si o tom myslet, co chceme. A říkat to nahlas. Což, mimochodem, za vlády soudruha Gottwalda končilo často v Jáchymově.
Srovnávat roky 1948–1989 s obdobím po revoluci může jen ten, kdo si plete gulag s galerií. Kdo si myslí, že svoboda je zbytečná, protože mu za totality nevadilo, že mu někdo říká, co si má myslet. Kdo si plete klid s klatbou. Kdo si plete jistotu s klecí.
A že revoluce nebyla sametová? Inu, samet je látka, ne ideologie. Revoluce nebyla o tom, aby se všichni měli hned líp. Byla o tom, aby se všichni mohli mít jinak. Podle sebe. A to je, milostivá paní, rozdíl mezi diktaturou a demokracií. V té první vám řeknou, co si máte myslet. V té druhé si to můžete říct sama. A pak si za to nést odpovědnost.
A pokud vám chybí popravy, politické procesy, stranické knížky a funkce přidělované podle loajality, pak vás musím zklamat. Tohle už tu bylo. A bylo to hnusné. A bylo to zločinné. A bylo to proti republice. Té skutečné. Té, kterou si Karel Havlíček Borovský představoval jako místo, kde se svoboda neváže na stranickou příslušnost, ale na lidskou důstojnost.
Takže až budete příště psát, že revoluce byla podvod, zkuste si vzpomenout, že právě díky ní můžete ten článek napsat. A zveřejnit. A že vás za to nikdo nezavře. A že vám nikdo neřekne, že jste zrádce národa. To je totiž republika. A ta se nedělá sama. Ta se dělá tím, že ji každý den bráníme proti zapomnění.
A pokud vám chybí komunismus, doporučuji výlet do Severní Koreje. Tam vám dají stranickou knížku, přidělí byt, zakážou internet a možná i klíče. Ale pozor — cinkat se tam nedoporučuje. Mohlo by to skončit bez sametu.
S úctou a špetkou ironie,
Michal Wagner
