Článek
Mnoho obyvatel dnešních velkoměst si stěžuje, že jim na sex zkrátka nezbývá čas. Práce, stres, spousta povinností a únava – člověk je prostě pořád a v jednom kole. A občas, když už přece jen k něčemu dojde, je to spíš taková rychlovka mezi vařením, odesíláním pracovních mailů a stahováním další série oblíbeného seriálu.
Někdo si možná rád povzdechne nad tím, že „kde jsou ty časy“, kdy chlap zkrátka popadl samičku a odtáhl ji do jeskyně. Ve skutečnosti ale jsou tyto představy o primitivních společnostech dost zkreslené. V reálném životě většina domorodých kmenů mívá nespočet sexuálních tradic, rituálů a povinností. Některé jsou úsměvné, některé jsou náročné, jiné dokonce absurdní. Někdo je ochoten si pro intimní radovánky i zmrzačit, jinde sexuálnímu životu předchází několik let abstinence.
Takže ano – moderní svět má spoustu problémů, co se týče seznamování a navazování vztahů. Avšak jinde ve světě dodnes panují zvyky, které by většině Evropanů vyrazily dech.
Snídaně šampionů
V odlehlých horských oblastech východní části Papui-Nové Guineje žije kmen Sambianů – národ, jenž si i v 21. století dokázal zachovat řadu svých původních tradic. Patří mezi ně i přechodový rituál pro chlapce, který je má vést k tomu, aby se stali opravdovými muži.
Když kluk z kmene Sambianů oslaví své sedmé narozeniny, musí opustit svůj rodný dům a odstěhovat se do speciální části vesnice, kterou obývají jen muži. Je pravidlem, že následujících deset let nesmí přijít do styku s žádnou ženou, a to ani se svou vlastní matkou. Během těchto deseti let se učí bojovat, kutit, poznávat jedovaté rostliny i nebezpečné živočichy, ale také podstupují řadu rituálů, například propichování nosu nebo těla. A teprve po deseti letech abstinence mají právo si najít ženu.
Roky abstinence však není to nejhorší, co musí podstoupit. Každé ráno, než vyrazí na lov, musí vypít „koktejl síly“ – nápoj připravený ze semene nejsilnějších válečníků a nejšikovnějších lovců celého kmene. Věří se, že díky tomu se do těla jinochů přenese odvaha, síla, rychlost, zručnost a mužnost.
Domorodci z kmene Sambianů dodnes obývají husté pralesy kolem řeky Sepik. Jejich kultura hodně zakládá na mužské dominanci a odděleném fungování pohlaví – ženy jsou považovány za nečisté, zatímco mužská energie je opěvovaná a považovaná za posvátnou. Některé jejich tradice a světonázory nám mohou připadat jako zcestné, zároveň je ale fascinující, jak odlišně může vypadat pojetí dospělosti, sexuality a partnerských vztahů.
Tahle země není pro impotenty
V centrální Africe, podél řeky Nil, žije národ Šilluků, jenž patří mezi nejznámější nilotské kmeny Súdánu. Jejich kultura je odpradávna založená na patriarchátu, jejich náboženství vládnou „božští králové“, kteří ztělesňují plodnost a přírodní jevy.
V každé vesnici vládne rada starších, v jejímž čele stojí náčelník, kterého si obyvatelé vesnice volí sami. Tento šťastlivec pak získává nejen respekt a moc, ale také několik nejkrásnějších žen kmene (jsou známé případy, kdy noví náčelníci získali i několik desítek manželek).
Může to znít jako výhra v loterii, avšak jen do chvíle, než se zjistí, že to má i svou stinnou stránku. Stačí, aby si ženy začaly stěžovat, že jejich pán přišel o svou mužskou sílu a už „nenaděluje plodnost“.
Toto obvinění je totiž u Šilluků rozsudkem smrti. Impotence se mezi domorodci totiž vnímá jako znamení, že král ztratil přízeň bohů – a s ní i schopnost přinášet úrodu a blahobyt svému lidu. Ba co víc – je možné, že bohové budou trestat nejen náčelníka, ale i jeho poddané. A tak je lepší vůdce zabít. Oficiální úřady se snaží tyto obyčeje eliminovat, aby k popravám nedocházelo. V současnosti tak sesazení náčelníci bývají většinou vyhnaní z vesnice, někdy se však tradice stále dodržuje se vším všudy.
Šillukové obývají území nedaleko od města Malakal – poblíž teče Nil a místní krajina je na africké poměry dosti úrodná. Kultura tohoto kmene je specifická hlavně tím, že se v ní prolína sexualita, náboženství a společenské moc.
Něco dobrého na posílení
Prazvláštními rituály se nevyznačují jen obyvatelé afrických savan, ale i deštných pralesů Bolívie. Jižní část Amazonie obývá jistý kmen Sirionó, jehož členové se dodnes živí jako jako lovci a sběrači a žijí v souladu s přírodou.
Avšak některé jejich obyčeje jsou až moc… přírodní. Ano, je dobře fungovat v harmonii s okolním světem, ale některé zvířecí zvyky by měly zůstat jen zvířatům. Před samotným pohlavním stykem si totiž muž a žena z kmene Sirionó navzájem vybírají z vlasů, podpaží i intimních partií klíšťata, vši a jinou, řekněme, havěť.
Na první pohled to působí jako zcela pochopitelný hygienický rituál – jenže tady přichází zvrat. Onen hmyz totiž pak nevyhodí, ale… snědí. Národ Sirionó věří, že jejich požitím se milující pár nejen zbaví všech „nečistot“, ale také vytvoří mezi sebou pevnější pouto.
Siriónové obývají převážně oblast východní Bolivie, kde najdeme nejen prelas, ale i mokřin i travnaté pampy. Jejich světonázor a kultura hodně zakládají na propojení s přírodou, ale také na vzájemné podpoře, pomoci i péči – a tento prazvláštní rituál, jakkoli bizarní, odráží jejich víru, že lidské tělo a vše s ním spojené je úplně přirozené a že sdílená intimita posiluje lásku i důvěru.
Není vejce jako vejce
V Jihoafrické republice a Namibii žili po staletí Khoikhoiové – národ, který Evropané považovali za „divochy“, ale jejich kultura má dlouhou historii a velice promyšlené sociální obyčeje a rituály. Některé z nich však působí vážně děsivě.
Mezi nejprapodivnější až brutální tradice se řadí zvyk, kdy se malým chlapcům odstraňuje jedno varle. Důvod tohoto krutého rituálu je prostý – místní věří, že muž s jedním varletem nemůže zplodit dvojčata.
Ta jsou totiž v místní kultuře považována za prokletí – dva identické novorozenci by totiž podle pověstí Khoikhoiů přinesli bídu a smrt celé rodině.
Tato tradice je založená na pověře, že každé varle může ženu během styku oplodnit. A dvě varlata by znamenala dvě oplodnění naráz. Tento národ ale obývá převážně suché oblasti Kapska, a tak prostě potřebovali omezit počet možných potomků.
Zkrátka, přežít v tomto nehostinném podnebí je dosti těžké i pro jedno novorozeně.
Když Africe vládne sucho
V Zimbabwe, jež se řadí mezi vyspělejší africké státy, se v současnosti střetávají domorodé tradice s moderními vlivy. Dodnes tu však přetrvává prazvláštní zvyk týkající se hygieny a ženské sexuality. Před milováním si totiž ženy musí natřít intimní partie směsí sušených bylin, které způsobují silnou suchost.
Místní totiž věří, že je to jediný způsob, jak dosáhnout maximálního spojení mezi mužskou a ženskou podstatou – suché ženské partie jsou podle tradiční víry symbolem cudnosti a vášnivosti zároveň. Muži zas tvrdí, že takový styk je „čistší“ a „těsnější“, zatímco ženy se domnívají, že bylinky chrání před nemocemi. V praxi však tento bylinkový koktejl často způsobuje bolest a infekce.
Tato tradice se dnes dochovala převážně ve venkovských komunitách na jihu Zimbabwe, kde se rituály dědí po generace a i tento obyčej matky předávají svým dcerám. Evropští dobrovolníci a moderní zdravotníci se ho sice snaží vymýtit, ale zvyk má hluboké kulturní kořeny. Každopádně – výrobci lubrikačních gelů si mohou být jistí, že v Zimbabwe po jejich produktech moc velká poptávka nebude.
Seznam použitých zdrojů:
