Článek
Afrika je světadílem, který se vyznačuje obrovskou kulturní rozmanitostí s mnoha etniky, národy a kmeny. Místní dodnes velice pečlivě dodržují tradice svých předků, které odrážejí náboženství, světonázor a hodnoty dané společnosti. U některých kmenů je uzavírání manželství doprovázeno složitými rituály a zkouškami pro novomanžele, jinde se svatba mění na několikadenní oslavu, kde nechybí tance, zpěv a magické obřady.
Svatební tradice jednotlivých národů překypují pestrostí a symbolikou a tato různorodost nepřestává udivovat. Dobře známe evropské tradice – nejen ty naše, ale i ty od sousedů – otec doprovázející dceru k oltáři, pečení svatebních koláčků, házení svatební kytice a mnoho dalšího. Nemusí se jednat o ryze české tradice, nemusíme je dodržovat, i tak nám ale připadají přirozené a logické. Pokud ale začneme studovat jiné kultury, zjistíme, že jejich obyčeje a zvyky mohou působit hodně netradičně, nelogicky či dokonce divně. Mohou nás dokonce šokovat. Obzvláště pozoruhodné jsou africké tradice spojené s první svatební nocí.
Berbeři a jejich první svatební noc
Berbeři mají velice svéráznou tradici, která se má dodržovat o první svatební noci. Pro nás je tato noc symbolem tajemna, intimity a soukromí. U Berberů však novomanželé netráví první noc jen ve dvou, ale ve společnosti jiných párů, které rovněž měly zrovna svatbu. Všichni novomanželé se sejdou v jedné velké místnosti a společně prožívají tuto jednu z nejdůležitějších nocí svého života.
Má se za to, že tento kolektivní obřad má dopomoci zvládnout stres – nezřídka se totiž stává, že ženich a nevěsta se před svatbou téměř neznali. A pokud se ocitnou ve společnosti podobných párů, tak pochopí, že v tom nejsou sami, a trochu se jim uleví. Berbeři věří, že tato společná noc pomůže mladým lidem lépe pochopit a zvládnout úskalí manželského soužití. Společný rituál pak pomůže celý ten proces zvládnout lépe a s nadhledem a celá ta situace přestává být tolik trapná.
Tento zvyk může působit zvláštně pro lidi z jiných kultur, ale pro Berbery je nedílnou součástí mnohasetletých tradic, které novomanželům pomáhají začít společný život bez strachu a napětí.
Rady spod postele
Představitelé národů Suahili nevnímají manželství jako pouhé spojení dvou milujících se mladých lidí, ale hlavně jako dohodu mezi rodinami, uzavíranou v první řadě v souladu s přáním a vůlí rodičů. A tak není výjimkou, že se ženich s nevěstou seznámí až pár dní před svatbou. Aby nedošlo k žádnému faux pas a mladí lidé byli schopni správně naplnit své manželské povinnosti, první svatební noc stráví ve společnosti speciální radkyně, které se říká somo. Této role se většinou chopí nějaká starší žena z rodiny nevěsty. Být somo je pro ženu velkou poctou, tato role starší ženu bezesporu potěší a bude se pak těšit i větší úcty ze strany soukmenovců.
Jejím úkolem je být nablízku, ale pokusit se být co nejméně nápadná (často se schovává pod postelí – a to doslova) a jen v případě potřeby decentně poradit, co se má dělat. Zajímavé je, že somo nejen přihlíží celému procesu, ale ráno musí všem příbuzným potvrdit, že k naplnění manželství skutečně došlo – a předložit prostěradlo jako důkaz.
Co má nevěsta pod sukní?
Podle tradic národu Zulu první noc nezačíná v intimním prostředí novomanželské ložnice. První část svatební noci se odehrává během veselky před zraky obou rodin, kdy má nevěsta zatančit speciální rituální tanec. Tento obřad symbolizuje dospívání – nevěsta opouští svou rodinu a nyní vytváří vlastní se svým mužem. Zároveň je to ale i jistá zkouška. Kulminací celého obřadu je totiž část tance, kterou musí dívka provést před svými rodiči.
Musí udělat piruetu s vysoko zdviženou nohou. Nohu musí zvednout opravdu co nejvýš to jde a chvíli v této pozici vydržet. Její matka přitom musí nahlédnout pod sukni své dcery, aby se ujistila o její panenství.
Kraví hlava
V Namibii, mezi příslušníky kmene Himba, se dodnes dodržuje zvláštní svatební tradice, která se provádí krátce před svatební nocí. Než se nevěsta vydá se ženichem, musí se sejít se svým otcem, který má dívce povyprávět, co ji v manželském životě čeká.
Tato lehce zvláštní rozmluva je pak doprovázena ještě zvláštnějším obřadem, kdy dívce nasadí tradiční pokrývku hlavy vyrobenou z hovězí kůže, na kterou se pak nanese vrstva hovězího tuku.
Tento rituál má symbolizovat konec dětství, přechod do dospělosti a přípravu na manželský život.
A nezapomeňte to říct ženichovi
I příslušníci kmene Šona mají rovněž velice zvláštní svatební tradice. První noc totiž novomanželé spolu stráví ještě před samotnou svatbou. A ženich o tom často nemá ani tušení. Jednoho dne se totiž může dívka rozhodnout, že přišel ten správný čas, pozve příbuzné, kteří ji obléknou do svatebního oděvu, a spolu se vydají k domu onoho šťastlivce. Během své cesty pak musí zpívat slavnostní písně a za pochodu i tančit.
Ženichova rodina zas musí celý ten průvod včas zpozorovat, připravit alespoň nějaké (byť symbolické pohoštění) a přivítat hosty s radostí a otevřenou náručí. Vítají je rovněž speciální rituální písní.
Tento obřad funguje jako zkouška — zda ženich a jeho rodina dokážou pohotově reagovat na nepředvídané situace. Po menším pohoštění a společné slavnosti zůstává nevěsta na noc u svého ženicha. A svatba se koná až následující den.
Tchyně má vždycky pravdu
Národ Banyankole má jednu tradici, která může šokovat každého, kdo není obeznámen s jejich kulturou a vírou. Před svatbou totiž ženicha čeká zvláštní úkol, nebo to dokonce můžeme označit za zkoušku – musí strávit noc s tetou své budoucí manželky. Pokud nevěsta tetu nemá, musí ženich do postele s tchyni.
Po noci strávené s nastávajícím zetěm musí tchyně rozhodnout, zda má všechny potřebné kvality a vlohy, a zda je pro její dceru dost dobrý. Tím ale utrpení ženicha nekončí. Během svatební oslavy první tanec opět patří tetě nebo tchyni.
Ta pak zůstává v ložnici novomanželů i o svatební noci, radí jim a pomáhá zvládnout tento nelehký úkol. Tato tradice se považuje za podstatnou součást každého manželství, jelikož má zajistit harmonii a pochopení v rámci rodiny.
Když mě brali za nevěstu, stříhali mě dohola
Zatímco v mnoha kulturách (včetně té evropské) nevěsty bedlivě sledují aktuální módní dění v oblečení, make-upu a úpravách vlasů, aby si pak vybraly ten nejvíc trendy účes, nevěsty z kmene Nuer, co žije v Súdánu, tento problém řeší dost rázně – podle starodávné tradice příbuzní mladé dívce ihned po svatební hostině oholí hlavu. Ano, úplně dohola. Teprve pak je podle Nuerů řádně připravena na první svatební noc.
Místní totiž věří, že vlasy mají magickou moc a ovlivňují lidský život.
V tomto případě se nevěsta vzdává svého předchozího života a začíná život nový coby žena, manželka a budoucí matka. Pokud tento rituál nebude proveden, nesmí dívka sdílet lože se svým vyvoleným. První společná noc musí navíc proběhnout v naprosté tmě – aby ji zlí duchové nepřipravili o nevinnost dřív než manžel.
Menší workshop před svatební nocí
Příprava na první svatební noc? V Zambii je to opravdový rituál, kterého se účastní všechny příbuzné. Ženy (i ty z desátého kolene) připraví pro nastávající nevěstu jakýsi „workshop“, během něhož dívce vyprávějí o veškerých úskalích manželství.
Maximálně dopodrobna jí vysvětlí, jak se starat o manžela, jak se má chovat v kuchyni a jak v posteli. Dokonce společně nacvičují nějaké scénky a názorně předvádějí, jak se starat a uspokojovat partnera (včetně tradice společného omývání).
Teprve po ukončení tohoto rychlokurzu je nevěsta vyslána do ženichova domu, aby všechny teoretické poznatky vyzkoušela v praxi. Další den hned zrána se všichni příbuzní, sousedé i známí bez kapky soudnosti tahají z novomanželů podrobnosti o jejich první společné noci.
Jaké to je, mít za manžela pana Neznámého?
V Tanzanii svatební tradice přísně zakazují jakýkoli kontakt (byť i letmé setkání) ženicha a nevěsty před svatební nocí. Sňatek domlouvají rodiče budoucích manželů – smlouvají o věno, ale také o organizaci svatby. Nevěsta nejenže se nepodílí na přípravě svého velkého dne, nesmí se účastnit ani samotné slavnosti.
Zatímco ženich, všichni příbuzní, sousedé a přátelé slaví, nevěsta zůstává u sebe doma. Musí být však svátečně oblečená a upravená a má trpělivě a s pokorou čekat na svého budoucího chotě. Teprve až bude veselka u konce, rodinní příslušníci odvedou dívku do ložnice, kde konečně uvidí svého manžela – a právě tento okamžik je jejich prvním setkáním.
No, nebyla by to úžasná historka pro příběh „Jak jsem potkal vaši matku“?
I když tyto tradice mohou ze začátku působit divně až bizarně, mají pro místní národy velký význam. Nejsou totiž pouhou kuriozitou, ale především nedílnou součástí jejich kulturní identity, jež se předává z generace na generaci. A tak neměli bychom nikoho soudit či odsuzovat. Můžeme však tyto kulturní odlišnosti poznávat, analyzovat a zamýšlet se nad nimi. Každý národ má totiž svůj způsob, jak oslavit lásku, spojení dvou lidí a začátek jejich společné cesty životem – a právě v tom je náš svět tolik nádherný.
Seznam použitých zdrojů:
