Článek
Představa „poctivé“ výchovy je v západní civilizaci po staletí spojována se zdrženlivostí, cudností a kontrolou vlastního těla. Dívky by měly být nevinné, chlapci disciplinovaní a pro všechny platilo jednoduché pravidlo: „nejdřív kostel, pak postel“. Takže sex až v manželství – ideálně za tmy a pod třemi peřinami.
Na světě je však řada míst a kultur, kde lidé uvažují zcela jinak. Na malém polynéském ostrově Mangaia se sexuální nezkušenost nepovažovala za ctnost, ale za problém. Mladý muž by se měl naučit komunikovat, rozumět partnerovi a zvládat intimní život stejně obratně, jako lovit ryby nebo tančit tradiční tance.
Pro první Evropany, kteří sem dorazili v 19. a na začátku 20. století, to byl opravdový šok. Misionáři i první antropologové měli pocit, že narazili na společnost bez jakýchkoliv morálních zásad a sexuálních zábran. Samotní obyvatelé Mangaii to ale vnímali úplně jinak – sex pro ně nebyl hřích (tento pojem jejich kultura vůbec neznala) ani zakázané téma. Dle místních tradic rozvoj sexuality zkrátka patřil k dospívání, k mezilidským vztahům a vlastně i k odpovědnosti vůči budoucí rodině.
Ztracený svět uprostřed Pacifiku
Mangaia je vulkanický ostrov v jižní části Tichého oceánu a je součástí souostroví Cookových ostrovů. Dnes tu žije několik stovek obyvatel a míří sem turisté z celého světa – hlavně kvůli místním malebným lagunám a jeskyním. Ještě před sto lety ale Mangaia fungovala téměř jako uzavřený svět s osobitými pravidly, rituály a vlastními představami o lidském těle i vztazích.
Západ se o ostrov začal více zajímat až díky antropologům a etnologům, kteří začátkem 20. století začali zkoumat místní kmeny, jejich kulturu a náboženství. Velkou pozornost vzbudily zejména výzkumy Donalda Marshalla a dalších etnografů, kteří studovali sexuální kulturu Polynésie. Jejich cestopisy evropské a americké publikum prakticky šokovaly – ukázalo se totiž, že společnost může fungovat i bez přísných sexuálních tabu, která Evropa považovala za samozřejmá a tak trochu univerzální. To, co západní morálka označovala za nepřípustné, nedůstojné či dokonce zvrhlé, bylo na Mangaie zcela běžnou součástí každodenního života.
Sex jako součást vzdělání
Největší překvapení čekalo badatele při zkoumání vztahu místních domorodců k sexualitě mladistvých. V tradiční kultuře Mangaii bylo velice nežádoucí až ostudné, aby mladý muž vstupoval do manželství bez jakýchkoliv sexuálních zkušeností. Naopak se očekávalo, že dokáže porozumět ženskému tělu, že umí partnerku náležitě potěšit a zná pravidla intimního soužití ještě před založením rodiny. Nešlo tedy pouze o fyzický kontakt a styk jako takový – místní vnímali sex jako formu sociální dovednosti, která vyžadovala vášeň i citlivost, respekt, ale i sebeovládání.
Právě proto zde vznikl jistý druh „sexuální výchovy“, která však – pochopitelně – fungovala zcela jinak, než si ji dnes představujeme. Dospívající chlapci a mladí muži získávali zkušenosti se staršími ženami, které zastávaly roli mentorek. Pro moderního člověka, odkojeného západní morálkou, to může znít provokativně nebo kontroverzně, jenže příslušníci kmene Mangaia nevnímali tyto vztahy jako cosi pohoršujícího či zvráceného. Ostrované byli přesvědčení, že nezkušený manžel bude špatným partnerem a může způsobit problémy celé rodině. Rozvoj sexuality zde nebyl tedy otázkou morálky, ale důležitou společenskou dovedností.
Když je nezkušenost nežádoucí
V evropské tradici byla nevinnost po dlouhá staletí spojována především s ženskou ctností. Obyvatelům ostrova Mangaia však tento přístup byl zcela cizí. V jejich chápání nebylo potlačování vlastních tužeb známkou dospělosti ani zodpovědnosti, ale spíše naopak. Za dospělého se zde považoval člověk, který umí své emoce a vztahy zvládat zodpovědně. Mladý muž se měl naučit chápat partnerku, ovládat vlastní chování a vyhýbat se agresivitě nebo sobectví. Důležitá byla schopnost respektu a sociální harmonie.
To, že obyvatelé Mangaii svou sexualitu nepotlačovali, však neznamenalo, že jejich ostrov byl jakýmsi světem bez pravidel. Naopak. Intimita byla pevně zasazená do společenského systému a řídila se jasnými normami. Očekávalo se slušné chování, respekt k druhému člověku i dodržování určitých hranic. Na Mangaie platila přísná pravidla týkající se příbuzenských vztahů, společenských rolí i respektu vůči ostatním. Agresivní nebo neuctivé chování se trestalo a sexualita zde rozhodně nefungovala jako chaotická „volná láska“. Rozdíl oproti západní kultuře spočíval především v tom, že tu nikdo neoslavoval nezkušenost či zdrženlivost jako jakýsi morální ideál.
Ženská sexualita beze studu
Odlišné bylo rovněž postavení žen a v přístupu k ženské sexualitě a energii. Na Mangaie ženy mohly otevřeně projevovat zájem o vztahy a intimní hrátky, měly právo odmítnout nabídku k sňatku, pokud se jim ženich nezamlouval. Ba co víc – rodiče povolovali svým dcerám mít několik partnerů ještě před svatbou, aby zjistily, co jim v sexu sedí, a mohly si tak vybrat vhodného manžela. Sexuální dovednosti a schopnost potěšit partnera (či partnerku) pak byly ceněny jak u mužů, tak i u představitelek něžného pohlaví.
Proto ty zkušenější ženy měly možnost získat vysoké společenské postavení právě díky znalosti ženské sexuality i mezilidských vztahů a schopnosti předávat zkušenosti mladším mužům. To zásadně narušovalo koloniální představy o „civilizovaném Západu“ a „primitivních domorodcích“. Najednou totiž vyšlo najevo, že společnost, kterou Evropané označovali za divošskou, nezřídka přistupovala k intimitě zraleji než většina evropských zemí.
Moderní média občak mají tendence podobné kultury romantizovat a vytvářet tak obraz tropického ráje bez zákazů a omezení. Realita byla mnohem složitější. Intimní život zde byl pevně spjat s kulturním řádem a společenskou kontrolou. Každý měl určitou roli a očekávalo se, že ji bude dodržovat. Dá se tedy říct, že i zdejší „svoboda“ byla svázaná tradicí, kulturou a silným tlakem komunity – stejně jako v Evropě. Jen holt ty tradice byly trochu o něčem jiném.
Konec jedné éry
Je potřeba dodat, že velká část těchto zvyků začala během 20. století mizet. Když na ostrov dorazili Evropané, došlo ke střetu dvou naprosto odlišných světonázorů – křesťanští misionáři považovali místní kulturu za hluboce nemorální. Postupně proto začali prosazovat křesťanské hodnoty a tradiční zvyky potlačovat. Sexualita začala být tabuizovaná a všechny praktiky s ní spojené byly zakázány. Ve výchově se začal klást důraz na zdrženlivost a cudnost a staré rituály byly označeny za hřích. Západní představy o těle a sexualitě postupně vytlačily původní polynéské domorodé tradice.
Král John (druhý zleva) a královna (třetí zleva) Cookových ostrovů spolu s vrchním náčelníkem Mangaiu (první zleva) a jeho manželkou (pátá zleva) společně s novozélandským premiérem Johnem Seddonem (čtvrtý zleva), na ostrově Mangaia.
Pro Mangaiu to byl obrovský kulturní otřes. Společnost, která po staletí fungovala podle vlastních pravidel, byla během několika desetiletí nucena přijmout úplně jiný systém hodnot. Mnoho tradičních zvyků proto dnes už bohužel neexistuje nebo přežívá jen okrajově v menších vesničkách.
Seznam použitých zdrojů:
