Muži, kteří chtěli menstruovat: síla krve a tajemné rituály australských domorodců

Pokud si myslíte, že menstruace je výhradně ženská záležitost, máte samozřejmě pravdu. V Austrálii a Oceánii však existuje řada národů, jež praktikovaly prazvláštní rituál – muži si záměrně poškozovali svá těla a způsobovali si krvácení. Některé domorodé národy tuto krev dokonce označovaly za menstruační.

Nešlo přitom o nějaký ojedinělý výstřelek několika podivínů. Rituální pouštění žilou nebylo součástí jen přechodových obřadů u různých australských národů – někteří muži se k němu vraceli i po iniciaci. Pro pochopení této tradice se musíme seznámit s legendami místních kmenů, ale také pochopit jejich vnímání okolního světa a přírodních sil.

Mezi nejlépe zdokumentované případy „mužské menstruace“ patří rituály kmene Yolngu ze severovýchodního Arnhemska. Během některých obřadů se muži pořezávali speciálním rituálním nožem. Touto krví pak potírali svá těla i jiné rituální předměty, krví rovněž malovali symboly, které měly účastníky ochránit před zlými duchy nebo symbolizovat přechod chlapců do dospělosti.

Tyto tradice zaznamenal a následně popsal antropolog William Lloyd Warner, který kmen Yolngu studoval ve 30. letech 20. století. Mezi svými poznatky uvádí i vysvětlení samotných účastníků. Podle něj krev vytékající z mužských ran nebyla v průběhu obřadu vnímána jako „obyčejná“ mužská krev – během provedení rituálu se na ni pohlíželo jako na menstruační krev mytologických sester Wawilak. Nešlo tedy o pouhou antropologovu domněnku, že toto krvácení symbolizovalo menstruaci – tento význam mu přikládali sami domorodci a účastníci obřadu.

V Austrálii místní domorodci byli známí pro řadu nejrůznějších mužských iniciačních obřadů. Po dovršení určitého věku byl chlapec separován od své rodiny a často i od celé komunity – musel žít sám, starší muži ho učili lovit, plavit se lodí či stavět obydlí a stařešinové vyprávěli místní legendy.

Na konci tohoto období ho čekal největší rituál, kdy měl být označen za dospělého muže. Toto iniciační mezidobí mohlo trvat dny, týdny a u některých kmenů dokonce celé měsíce – podle tradic jednotlivých národů zahrnovalo různé zkoušky, jizvení, obřízku, subincizi a další bolestivé zákroky. Krev – nebo spíše krvácení – bylo jedním z nejdůležitějších bodů celého systému přeměny chlapce v muže a získání nového společenského i rituálního postavení.

Ještě zajímavější jsou případy, kdy nekrvácel jeden muž, ale více mužů naráz. Antropologové Ronald a Catherine Berndtovi pozorovali iniciační obřady, během nichž si deset mužů současně vyvolalo krvácení ze starších jizev po subincizi. Krev stékala po jejich tělech a následně byla používána během rituálu.

Berndtovi si přitom všimli, že iniciace probíhala během novoluní – což opět mohlo naznačovat spojitost s menstruací, která rovněž přichází po dvaceti osmi dnech a symbolizuje začátek nového cyklu. Jiný antropolog – Chris Knight – zas vyzdvihuje právě synchronizaci: důležité podle něj nebylo pouze prolít krev, ale vykonat to společně a proměnit individuální krvácení v kolektivní rituální událost.

V některých oblastech Austrálie existovaly ještě mnohem radikálnější rituály – konkrétně subincize. Šlo o rozříznutí spodní strany penisu až k močové trubici. Také tento zákrok byl součástí mužské iniciace a později mohl sloužit k rituálnímu krvácení – ale i k lepšímu uspokojování žen (ale to je téma pro úplně jiný článek).

Zároveň je však velice pozoruhodná (pro někoho zarážející) hypotéza, podle níž mohla subincize souviset právě se snahou vytvořit u mužů určitou obdobu ženského krvácení – kdy krev stéká bezprostředně z genitálií. Antropolog Ashley Montagu už ve 30. letech předpokládal, že původním smyslem zákroku mohlo být vytvoření schopnosti muže pravidelně krvácet podobně jako žena při menstruaci. S touto hypotézou pak pracovali i další výzkumníci a antropologové.

Antropologové a etnologové mají hned několik vysvětlení, proč právě menstruační krev zaujímala v rituálech i celkovém světovém názoru australských domorodců tak důležité místo. Menstruace je výrazný fyziologický proces spojený s reprodukcí, opakuje se pravidelně a není důsledkem zranění – krev se prostě sama spustí (podle domorodců) a sama pak přestane téct. Souvisí také s možností těhotenství a narození dítěte, což v tradičních společnostech vždy mělo zvláštní náboženský význam. Badatelka Rita Grossová upozorňovala, že v australských domorodých tradicích byly menstruace a porod spojovány s rituály a přechodem ženy do dospělosti, přičemž ženská a mužská rituální sféry byly poměrně striktně oddělené.

A tady se objevuje zajímavý kulturní mechanismus. Žena získává reprodukční status prostřednictvím přirozených biologických změn vlastního těla, zatímco muži – kteří nemenstruují a nemohou rodit – si vytvořili vlastní rituální formu krvácení, která byla v určitých tradicích chápána jako mužská obdoba ženské menstruační krve. Ta totiž byla vnímána jako zdroj života a tekutina se zvláštní sakrální silou, a právě proto se jí muži snažili prostřednictvím rituálu také zmocnit nebo alespoň napodobit. Z fyziologického rozdílu mezi muži a ženami tak vznikl složitý systém rituálů, obřadů, bolesti, statusu a společenské příslušnosti. A právě tento kulturní aspekt je možná dokonce zajímavější než samotná kuriózní tradice menstruujících mužů.

Seznam použitých zdrojů:

Chris Knight

Australian Aborigines

Aboriginal Culture

Wikipedia