Článek
V dnešním světě většina tradičních domorodých sexuálních zvyků prakticky vymizela. Což je vlastně tak trochu důkazem, že evropští úředníci a misionáři svou práci vykonávali fakt dobře – je až podivuhodné, jak úspěšně páchali dobro všude, kam přišli. Podařilo se jim tak téměř úplně vymýtit nejen původní náboženství, ale také tradice, zvyky a obyčeje většiny domorodých kmenů v Severní a Jižní Americe, Africe, Asii, ale také Austrálii i Oceánii. Výsledkem je, že lidé po celém světě se nyní v otázkách sexuality řídí víceméně podobnými normami a praktikami, zatímco někdejší rituály, skupinové svatební orgie nebo úpravy pohlavních orgánů se staly spíše výstředností jednotlivců než záležitostí celých národů.
Přesto lze i dnes v Austrálii, Jižní Americe nebo Africe narazit na kmeny, které dodržují rituály, jež se nám mohou zdát velmi neobvyklé. Například u brazilského kmene Apanjekra-Kanela místní chlapce do tajů sexu zasvěcují ženy starší třiceti let, zatímco sexuální vztah mezi dvěma mladými vrstevníky je zde považován za nevhodný. Kmen Kalung z Papuy-Nové Guineje přistupuje k intimitě natolik vážně, že v jejich jazyce slovo „sex“ de facto ani neexistuje – mají jen výraz označující splynutí mezi manželi (jenom a pouze mezi manžely). Příslušníci indonéského kmene Tau-Taa Wana jsou zase natolik vysazeni na rovnost mezi pohlavími, že místní muži tu pravidelně „menstruují“ – podstupují rituál, při němž si nařezávají své pohlavní orgány.
To všechno už samo o sobě zní dost neobvykle, jsou to ale pradávné tradice, které přežily i pod tlakem moderní civilizace. V minulosti byly některé zvyky domorodých národů Austrálie a Oceánie mnohem prapodivnější – některé z nich se prováděly ještě v 50. letech 20. století, o jiných se dočteme jen v historických záznamech a antropologických studiích.
Obřízka jako přechod do dospělého života
V tradiční kultuře australských domorodců se chlapci nestávali muži jen tak automaticky. Pro přechod do dospělosti bylo potřeba provést složitý iniciační obřad, jehož hlavní součástí byla obřízka. Věřilo se, že neobřezaný penis může ženě ublížit. Zákrok měl ale také hluboký symbolický význam. Představoval rituální smrt chlapce, který se po obřadu znovu rodil jako muž a plnohodnotný člen kmene.
Tento obřad obvykle podstupovali chlapci ve věku deseti až dvanácti let. Jednoho dne se na ně náhle vrhly jejich příbuzné ženy – matka, babičky, sestry i sestřenice. V rukou měly pochodně, bučely a křičely – až chlapce vyhnaly pryč z vesnice. Poté následovalo období trvající přibližně rok. Přes den tito kluci pobývali mezi muži, v noci však spali sami – museli si v lese postavit vlastní přístřešek i sami se starali o oheň. Během tohoto období se považovali za vyvrhele a nesměli promluvit na staršího obyvatele vesnice, dokud je starší člověk sám neoslovil. Když už měli chlapci odpovědět, museli mluvit tiše, se sklopenýma očima a s maximální pokorou.
Samotný rituál probíhal za úsvitu a byl přísně tajný. Účastnit se ho směli pouze muži. Ženy měly tančit opodál, nesměly však vidět, co přesně se bude konat. Před obřízkou mladíkovi vysvětlili význam posvátných písní. Jakmile začalo vycházet slunce, muži si nařízli žíly a potřeli chlapce vlastní krví. Poté vytvořili ze svých těl jakýsi improvizovaný stůl, na němž byl zákrok proveden. V některých kmenech starší muži odstraněnou předkožku pozřeli, jinde ji naopak dostal samotný chlapec, který ji pak nosil na krku jako ochranný amulet.
Pořádný úd jako u klokana
Některým australským domorodcům však obřízka nestačila. Patří mezi ně například příslušníci kmene Aranda, kteří obývali střední Austrálii a kteří zhruba měsíc po obřízce prováděli subincizi – další, mnohem drastičtější zákrok. Na částečně ztopořeném penisu udělali podélný řez, který měl změnit tvar údu tak, aby připomínal pohlavní orgán samce emu nebo rozdvojený penis samce klokana wallaby.
Po zahojení zůstala pak na údu hluboká a široká jizva. Ta se při erekci ještě více zvětšovala a penis byl širší a získával neobvyklý tvar, který Arandové přirovnávali k pohlavním orgánům právě klokanů wallaby. Domorodci byli přesvědčeni, že taková úprava umožní muži poskytnout ženě stejné potěšení, jaké podle nich zažívá samice wallaby se svým partnerem.
Šlo o mimořádně bolestivý zákrok a ne všichni chlapci jej přežili. Ti, kterým se podařilo zotavit, však získali plnoprávné postavení ve společnosti – teprve po absolvování tohoto rituálu mohli vstoupit do rady starších a uzavřít manželství. Schopnost přežít utrpení byla považována za důkaz jejich zralosti, síly, odvahy a připravenosti převzít odpovědnost za vlastní rodinu i za celý kmen.
Deflorace pomocí bumerangu
Australské kmeny však prováděly iniciační obřady nejen u chlapců, ale také u dívek. Místní pro ně stavěli speciální chýše, kde dívky po určitou dobu pobývaly odděleně od ostatních členů vesnice. Starší ženy je zde učily tradičním tancům, písním i místním legendám a příběhům z mytologie.
Název těchto chýší bychom mohli volně přeložit jako posvátná vagína. Dívky zde získávaly znalosti potřebné pro dospělý život, zatímco muži mezitím vyráběli speciální bumerangy s uzšími a víc zaoblenými rohy. Poslední den pobytu v chatce se konal závěrečný magický obřad – dívky podstoupily rituální očistu a poté si natřely tělo červeným okrem, který symbolizoval krev. Stejnou barvou byli potřeni také muži a připravené bumerangy.
Právě těmito rituálními nástroji pak muži dívky deflorovali. Následně s nimi měli pohlavní styk – někdy i několikrát za noc. Celý obřad představoval završení jejich přechodu do dospělosti a začlenění mezi ostatní ženy kmene. Teprve po tomto rituálu se dívky mohly vdávat.
Pozdrav podáním penisu
Celkově by se dalo říci, že australští domorodci přikládali svým pohlavním orgánům mimořádný význam. V některých kmenech bylo při setkání zvykem, že si muž na znamení pozdravu pohladil vlastní penis – domorodci tak projevili svou důvěru tím, že si do ruky nevzali zbraň, nýbrž právě pohlavní úd. Jinde se za projev zdvořilosti považovalo dotknout se penisu člověka, kterého zdravili.
U kmene Mukumbe v severovýchodní Austrálii měly podobné rituály zvláště hluboký význam. Když mělo dojít k usmíření vůdců dvou znepřátelených kmenů, stiskli si navzájem pohlavní orgány. Ještě zvláštnější byl však obřad vítání cizinců. Pokud do vesnice dorazil cizí muž, všechny ženy a děti si zakryly hlavy přehozy a čekaly, dokud nebude proveden potřebný rituál. Příchozí přistoupil k jednomu z vesničanů, zdvořile ho uchopil za ruku a do druhé mu vložil svůj penis – opět to mělo být symbolem, že přichází v míru, a důkazem, že i on sám místním bezmezně důvěřuje. Poté se cizinec měl posadit na zem a následně k němu postupně přicházeli další muži z osady a vkládali mu do ruky své vlastní pohlavní orgány. Teprve když celý obřad skončil, mohly ženy a děti odkrýt hlavy a život ve vesnici se vrátil do zajetých kolejí a vše bylo jako dřív.
Podle antropologů Janusze a Stanisława Talalajových podobné tradice přetrvávaly ještě ve čtyřicátých letech 20. století. Tyto i jiné obyčeje a zvyky popsali ve své knize Nejpodivnější sexuální obřady, obyčeje a zvyky.
Seznam použitých zdrojů:
J. Talalaj & S. Talalaj: Nejpodivnější sexuální obřady, obyčeje a zvyky
