Článek
Pobyt v amazonské džungli u kmene Huni Kuin pro Terezu Celbovou, rodačku z Českých Budějovic, neznamenal jen další turistickou cestu za exotikou, ale spíše ponoření se do úplně jiného světa. Světa, kde se život neřídí podle kalendáře či diáře, ale podle světla, deště a potřeb komunity. Nikdo tu nic neplánuje – lidé zkrátka jen žijí své životy.
To, co by každý moderní člověk označil za chaos, má pro domorodce z kmene Huni Kuin (jinde také Kaxinawá) jasnou logiku: když prší, tak se plánované práce odloží a udělají se někdy potom. Nikdo ale neřeší, kdy přesně. Právě toto odlehčené vnímání života Tereze zcela učarovalo. Najednou nebylo kam spěchat, nic „neutíkalo“ – a s tím mizela i potřeba mít všechno pod kontrolou.
Tereza Celbová přitom měla slušně rozjetou kariéru – účastnila se rozjezdu několika startupů. Záhy se však rozhodla pro poměrně radikální krok – opustila práci i byt a vydala se do brazilské Amazonie. Tehdy sama netušila, co přesně tam hledá…
Cesta, která změnila vše
Dobrodružství milovala už od dětství, později se během studia na vysoké škole se aktivně účastnila nejrůznějších dobrovolnických projektů. Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy na jednom festivalu potkala Karolínu Draxlerovou, jež se aktivně věnovala překladu i tlumočení z portugalštiny a často cestovala za domorodými komunitami v Brazílii.
Když pak měla Tereza dovolenou, domluvily se, že vyrazí spolu. První cesta v únoru 2024 trvala deset dní, ale měla nečekaně silný dopad. Tereza pak přiznala, že to zcela změnilo její pohled na svět. Domorodý způsob života, komunita, barvy… Sama prý do té doby nosila jen černou a bílou a brala to jako klasiku – dokud si neuvědomila, jak moc ji to ovlivňuje nejen zvenčí, ale i zevnitř. Po návratu do Prahy měla jasno – chce zpátky mezi domorodce. Aby to bylo možné, musela se vzdát práce i bydlení.
Život naruby
Nakonec strávila v Amazonii nejprve pět měsíců a pak se z organizačních důvodů musela vrátit zpátky do Čech. Záhy se však znovu vypravila do Amazonie, kde opět strávila řadu měsíců. Její dlouhodobé pobyty mezi místními už ale nejsou jen o poznávání. Společně s Karolínou Draxlerovou a členy kmene rozvíjí projekt Cura da Floresta, jehož cílem je zachování místní kultury. Vypráví, že řada domorodých komunit postupně přestává používat svůj rodný jazyk (případně dialekt) a ustupuje se i od lidových tradic. Mladí lidé odcházejí do měst a vesnice se potýkají s nedostatkem kvalitní vody či stravy a pomalu vymírají.
Příslušník kmene Huni Kuin (Kaxinawá)
Součástí projektu jsou i praktické aktivity – společně s vesničany postavili velkou ceremoniální budovu, kde se nyní konají rituály, pořádají se schůze stařešin, ale také se zde předávají znalosti mezi generacemi. Dalším dokončeným projektem je vybudování vrtu na pitnou vodu – předtím byli místní odkázáni na řeku, jejíž kvalita se kvůli lodní dopravě neustále zhoršovala a představovala zdravotní riziko. Aktuálně pracují na zřízení rybí sádky.
Část financí získávají tím, že pořádají výpravy do džungle, kde společně s turisty zkoumají místní byliny či ceremonie a domorodci jim rádi vyprávějí o historii svého kmene. Tereza však přiznává, že podobné aktivity je potřeba dělat citlivě. Pokud se turismus uchopí špatně, může mít na kulturu destruktivní dopad – lidé pak ztrácejí tradice a snaží se přizpůsobit modernímu životnímu stylu. Tvrdí však, že jsou opatrní a zatím mají pocit, že se jim daří kulturu spíš podporovat než narušovat.
Střet dvou světů
Další část peněz získali během takzvané Tour de Europe, kdy spolu s několika domorodci cestovali po starém kontinentu. Během své cesty pořádali kulturní akce. Jejich smyslem bylo nejen představit tradice kmene, ale i sdílet inspiraci vycházející z každodenního života domorodců a jejich tvořivosti. Předem si přitom jasně nastavili, jaká část výtěžku poputuje na konkrétní projekty.
Amazonie. Ilustrační foto
Na cestu po Evropě se vydali mladší i starší členové komunity. Ukázalo se, že pro mnohé z nich se největším problémem nečekaně stalo stravování – domorodci kmene Huni Kuin totiž téměř nekonzumují studená jídla. Co je ale nejvíc překvapilo, byly klasické okenice – dlouho je zkoumali a obdivovali systém, jak fungují. A samozřejmě pak i samotný evropský životní styl, který je zcela jiný než jejich každodennost v džungli. Během svých podcastů Tereza Celbová opakovaně zdůrazňovala, že fungování kmene stojí na přítomném okamžiku. Technologie sice ve vesnici mají, ale wifi zapínají jen na dvě hodiny ráno a večer, takže pak nemají neustálé nutkání kontrolovat své mobily.
Jídlo a hudba – věci, které spojují
Rozdíly jsou patrné už v otázce stolování. Domorodci Huni Kuin vaří jídlo převážně na ohni, což je docela pomalý proces. Společné stolování tak není jen o rychlém doplnění energie, pro místní se jedná o důležitý rodinný rituál.
Příprava jídla. Ilustrační foto
Podle místních tradic si jídlo navíc vždy rozdělí rovným dílem – jak pro starší, tak pro mladší. Občas to však znamená, že na každého vyjde jen malý kousek masa. Jejich jídelníček se skládá převážně z místních druhů ovoce a zeleniny, které si sami vypěstují či posbírají v džungli, a pak – byl-li lov úspěšný – z masa místních živočichů. Dovážené potraviny jsou spíše výjimkou, a tak na rozdíl od Evropy, kde je možné mít exotické ovoce i v zimě, zde vše odpovídá aktuálním podmínkám. Tereza Celbová, která se dříve věnovala biohackingu a zdravé stravě, je přesvědčena, že tento způsob stravování je přirozenější a lépe odpovídá lidským fyziologickým potřebám.
Další nedílnou součástí místní kultury i každodenního života je hudba. Každý večer se lidé scházejí, zpívají, hrají na různé hudební nástroje a také tančí. Tereza přiznala, že v těchto komunitách je člověk pořád mezi ostatními a nikdy není úplně sám.
Tance mají v zemích Jižní Ameriky velký význam. Ilustrační foto
Sama prý dřív byla hodně introvertní, takže to pro ni bylo zpočátku dosti náročné. Postupně si ale na tento způsob života zvykla a stal se jedním z důvodů, proč se do komunity vrací.
Když se věda potkává s tradicí
Než se poprvé vypravila do Brazílie, pracovala dva roky v pražském startupu Systers, kde se věnovala biohackingu a optimalizaci zdraví. Zaujalo ji, že řada věcí, které na Západě zkoumají vystudovaní vědci, je pro domorodce přirozenou součástí života – především se jedná o propojení duchovních i fyzických aktivit. Například společné zpívání a pohyb mají podle ní podobné účinky jako techniky, které se v západním světě cíleně používají pro zlepšení psychického i fyzického stavu.
Ale zatímco podle Terezy se Evropané do podobných aktivit často pouštějí právě proto, že se jedná o ověřené vědecké metody, brazilští domorodci to mají zkrátka v krvi. Cítí, že to funguje, a je to pro ně přirozené – a nepotřebují k tomu žádný odborný článek. Více vnímají své tělo – jeho fyzickou stránku i tu duchovní. A právě ono propojení vědy a tradiční moudrosti je podle Terezy Celbové tolik fascinující.
Seznam použitých zdrojů:
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/tereza-celbova-brazilie-domorody-kmen-jazyk-zivot-zvyky.A260401_164625_budejovice-zpravy_khr
