Článek
To, že naše zdravotnictví není ideální asi cítíme tak nějak všichni. Jako jeden z důvodů se uvádí nedostatek nových lékařů a nebo jejich odliv do zahraničí. Proč tomu ale tak je? Co jim vadí, a co my s tím můžeme udělat?
Je to těžké, dlouhé a nemáte záchranný bod
Studium je náročné. Trvá minimálně šest let, plus doktorské čtyři roky. Tedy 10 let! Navíc zde se zapomínání po zkoušce neodpouští. Musíte se naučit stovky latinských pojmů, které budete až do konce studia, ne-li praxe, používat, a to je pouze jeden předmět, anatomie. Momentálně výuka probíhá, jak je dnes skoro na všech vysokých školách zvykem, formou kreditů. Za celý rok jich potřebujete v průměru 60, abyste mohli po šesti letech skončit Všeobecné lékařství se 360 kredity. Všemi nenáviděná anatomie je za 12 kreditů a taková histologie za 17 kreditů. A ty nejsou zdaleka jediné.
Pro srovnání, ekonomické předměty na takové VŠE jsou většinou semestrové a maximálně za osm kreditů, ale většinou za šest nebo klidně i za čtyři a tři kredity. Tomu též odpovídá i jejich náročnost. Když tedy na lékařské fakultě jeden předmět nedáte, docela dost ztrácíte. A i předměty za méně kreditů jsou často časově dost náročné.
Navíc si už od prvního ročníku musíte volit volitelné předměty, avšak řada z nich jednak člověka nepustí, protože nemá ještě odstudované povinné předměty, které jsou k němu nezbytné, ale také se mu vůbec nemusí trefit do rozvrhu. Navíc zápisy předmětů a zkoušek na Karlovce byly vyhlášené tím, že jste museli do boje zapojit celou rodinu a jejich počítače, abyste dostali dobrý čas, protože volitelné předměty obvykle nemají dostatečnou kapacitu pro všechny z ročníku, natož pro mediky z různých ročníků.
Postup do dalších ročníků je navíc podmíněn složením minimálně dvou velkých zkoušek (např. ona anatomie a histologie), pokud máte jen jeden, jste v meziročníku. Meziročník znamená, že se povinné předměty opakují a volitelné se volí dál. Pokud ovšem velké předměty dáte, ale nedáte ty malé, musíte ty malé dát nutně v dalším ročníku, jinak vypadáváte. Stejně jako když znovu nedáte velký předmět v meziročníku, tak jste taky venku.
Ale tím jen začínáme.
Pokud se rozhodnete pro Všeobecné lékařství, žádný bakalář vás nečeká. Nemáte po třech letech žádný záchytný bod, od kterého se můžete odpíchnout, kdyby se něco pokazilo a po čem byste mohli dělat alespoň nějakou základní práci, kdybyste to šestileté studium v posledním semestru nedokončili.
Jediné, čeho se po čtyřech letech dočkáte, je ošetřovatel na dětských táborech. To je vážení výsměch. To je profese maximálně pro letní brigádu. Ošetřovatele na dětském táboře může navíc dělat každá sestřička se střední a pedagogický pracovník s obyčejným zdravotním kurzem. A zde přichází takový paradox.
- Každá sestřička může po čtyřech letech na střední dělat sestřičku kdekoliv včetně toho dělat ošetřovatelku na táborech.
- Žádný medik po čtyřech letech na vysoké nemůže dělat sestřičku. Ani k tomu neexistuje nějaký doplňkový kurz, musel by jít od začátku studovat střední zdravotní školu.
To je blbost, co?
To je něco, co potřebujeme změnit. Musíme dát medikům jistotu, že když se jim to nepovede, nemusí si jít hodit mašli. Totiž medici přichází hlavně z gymplů, žádná extra specializace a teď si představte, že ani po čtyřech letech na vysoké lékařské se nemůžete živit jako obyčejná sestra, zatímco sestra po čtyřech rocích na střední ano. Jediné co v takové chvíli máte, je gympl.
Navíc sestřičky na střední nemají jen předměty k medicíně, ale ještě předměty k maturitě, takže by to mělo medikům, kteří studují pouze medicínu, trvat ještě kratší dobu, a tak by na to mohl přece už stačit kurz, nebo volitelné předměty, které jim jen doplní zbylé speciální sesterské znalosti. No ne? A nenecháme je na suchu. Mohli bychom to nazvat novým titulem.
Ten titul by se mohl jmenovat třeba: PZA, pokročilý zdravotní asistent. Lidé, kteří jsou PZA, by mohli vykonávat pouze práci sestry, ale stačily by jim jen další dva roky a už by byli magistři všeobecného lékařství. Takový bakalář pro doktory. Bylo by to motivující pro mediky, aby si vybírali Všeobecné lékařství, protože by věděli, že případně můžou mít alespoň PZA, když bude studium příliš náročné a nebude jim ani trvat tak dlouho ho dokončit, když ho přeruší.
PZA dá medikům Všeobecného lékařství jistotu, záchytný bod a možnost práce. Rázem by se nemuselo tolik mladých bát jít právě sem a nemuseli by si volit daleko daleko lehčí studia a profese.
Atestace a normalizace přesčasů
Do toto všeho tu jsou atestace. Na tomhle nám hodně našich studentů odchází do zahraničí. Proč? No… ano, hraje tam roli plat, ale ironicky také to, že je už v Česku málo lékařů.
Lékař v atestaci dostává na práci většinou to nejhorší, co nikdo jiný nechce. Jak také jinak, že? Atestace navíc trvají do vašich třicátých let. Představte si to. Je vám přes třicet a stále nic ještě pořádně nejste. Pokud jste žena, tak vám to trvá klidně do 40, protože mateřská a tak dále. Navíc máme ve zdravotnictví celkově už běžné přesčasy, protože máme málo lidí. Kdy si pak máte udělat čas na zakládání rodiny? Popřípadě na péči o ní, pokud již nějakou máte.
Navíc je problém i se systémem. Musíte mít totiž dvě atestace. Kmenovou atestaci (například chirurgický kmen) a konkrétní oborovou (např. neurochirurgie). A to všechno trvá další dlouhé roky. Navíc je někdy vaše kmenová atestace bez propojení s vaší oborovou atestací. Lépe to je popsané zde.
V zahraničí je, jak se píše v článku výše, systém lepší, stejně tak ohodnocení, a tak není divu, že nám lidi odchází. Rada zní: Zaplaťte své lékaře v atestaci, dejte medikům záchytný bod při studiu po třech nebo čtyřech letech a popřemýšlejte, jestli by nešlo celý vzdělávací systém budoucích lékařů zefektivnit, aby je ta komplikovanost, která provází už přirozenou náročnost studia, jen dál neodrazovala.
