Článek
V polovině 90. let jsem učil na střední škole 2 maturitní odborné předměty: Elektrická měření a elektroniku. Čtvrťáci mne překvapili, když během hodiny jeden z nich řekl: „pane učiteli, škoda, že jste nás neučil i minulý rok“. Překvapilo mně to, a zeptal jsem se: „a proč“? On na to: „protože bychom se mnohem víc naučili.“ To mně zarazilo ještě víc a až po chvíli jsem zareagoval: „děkuji za uznání, neposlouchá se to špatně“. Jednomu studentovi vycházela na půlroční vysvědčení čtyřka, tak se přihlásil k opravě. Látku uměl skutečně skvěle, a když jsem ho dozkoušel zeptal se, jestli by to nemohla být i dvojka. Zarazilo mně to ale nakonec jsem kývl, že OK, ale bude to mít jako zálohově, když nebude makat celý další půlrok, tak mu to koncem roku spočítám i s úroky. Musím říct, že slib dodržel a na konci roku měl jedničku. Studenti dobře věděli, že nepožaduji memorování, ale porozumění látky, což oceňovali.
Studenti měli o můj předmět evidentně zájem a mne učení bavilo, žel nemohl jsem u toho zůstat, protože v té době to bylo velice slabě placeno. Ale dodnes je ten rok učení pro mne příjemná vzpomínka.
