Článek
Už druhým rokem učím ve třídě, kterou celá naše škola považuje za problémovou. Žáci v ní jsou demotivovaní. Předmět, který vyučuji, je příliš nezaujal. I když jsem všem nabídla možnost vylepšit si na konci minulého pololetí známky, mnoho z nich nakonec na vysvědčení vidělo čtyřku. Jeden chlapec z mého předmětu dokonce dělat opravnou zkoušku, protože si známku nezlepšil ani pod tlakem možného propadnutí. Jsou to špatní nebo dokonce hloupí žáci? Nikoliv. Tím, kdo v této třídě selhal, jsem já.
Na první pohled je zjevné, že s dětmi, respektive dospívajícími, v této třídě „mlátí puberta“. V hodinách je těžké udržet klid a pozornost. I když jejich třídní zvolila strategii přesazení a na hluk při vyučování to mělo příznivý dopad, pozornost dětí jsem si nezískala. Jak jsem si často ověřila, byly svými myšlenkami většinu hodiny jinde.
Bombardování je naučí
Kolegové to mají velmi podobně. Počet žáků, kteří v srpnu museli přijít na reparát, byl v jejich případě vyšší. Na pedagogických radách se o nich často hovoří a řeší se všemožné závažné přestupky, kterých se měli dopustit. Jako učitelce, která se do praxe vrátila po delší pauze jsem dostávala různé rady. „Je to tím, že mají málo přísnou třídní. Musíš po nich jít tvrdě,“ radila mi kolegyně. „Zkus bombing pětkami,“ radil mi kolega, který u nás učí odborné předměty a nedávno si dodělával kurz „pedagogického minima,“ který mu umožňuje učit. Právě tam se prý o této přelomové metodě dozvěděl. „Prostě každou hodinu budete psát test, který obsáhne všechnu probranou látku. Těžký test, kde budou muset odpovídat přesně a nikoliv jen zaškrtávat správné odpovědi. Zpočátku budou mít všichni pětky. Dvakrát, třikrát, čtyřikrát. Pak se ale chytnou za nos a začnou se trochu učit,“ tvrdil. Vypadá to lákavě, ale musím přiznat, že žádnou z těchto metod jsem nikdy nepoužila. Nevěřím v ně.
Domnívám se, že problém je docela jinde. Moje „problémová“ třída je zkrátka odolná vůči frontální výuce. Ač učím zajímavý, všeobecně vzdělávací předmět, nesmírně se při něm nudí. To, co jim tímto způsobem předkládám, je prostě vůbec nezajímá. Ve chvíli, kdy jsem ale vyzkoušela skupinovou práci, bylo najednou všechno jinak. Své jindy netečné žáky jsem vůbec nepoznávala. Reagovali docela jinak než obykle. Našla jsem si další aktivity a to samé platilo i v jiných hodinách. Pro tento školní rok jsem si proto připravila hodiny, ve kterých se budou sami zapojovat a také si svou výuku budou mnohem více řídit. Pro mne to znamená mnoho hodin práce navíc, ale věřím, že to za to bude stát. Doufám, že hodiny budou mnohem víc bavit jak žáky, tak i mne. A věřím, že si z hodin, na kterých se vídáme jen jednou týdně, něco odnesou.
Druhák pětkařem
S bombingem pětkami jsem se ale tento týden setkala ještě jednou. Sedmiletý syn mé kamarádky nastoupil do druhé třídy a dostal novou učitelku. Na třídních schůzkách se rodiče dozvěděli, že se mají připravit na to, že jejich děti budou nosit pětky domů mnohem častěji než dříve. „Budu přísná a pětkami nebudu šetřit. Vždycky si tu známku ale děti budou moci opravit. Budou se o to více snažit,“ sdělila překvapeným dospělým. Cílem prý má být naučit děti, aby ve škole pracovaly naplno a poctivě se připravovaly do hodin.
Mrzí mne, že spousta kolegů sahá po tak extrémních metodách. Zatímco mé „puberťáky“ to zřejmě tolik nepoznamená, byť jim to školu znepříjemní a pro učení je to nenadchne, u mladších dětí tento přístup může napáchat velké škody. Hodnocení dětí v takto útlém věku vůbec nepovažuji za dobrý nápad. Děti si lze získat jiným způsobem. Některé z těch, které dostanou hned na začátku silně negativní zpětnou vazbu, si mohou přestat věřit. Budou si myslet, že jsou slabí a škola jim nejde. S takovým naladěním se dost špatně připravuje na hodiny, ve kterých by si mohou známky vylepšit. Mnohem pravděpodobněji uvěří, že škola je místo, kde nikdy neuspějí. A ano. Někteří žáci se naopak budou na hodiny připravovat mnohem intenzivněji, protože je bude motivovat strach z pětky. O zápalu a radosti z poznávání nového ale v takovém případě mluvit nelze.
Chápu, že učitelé „ze staré školy“, kteří v současném školství převažují, nic měnit nechtějí. Mluvit o žácích jako o neschopných, líných a demotivovaných je snazší. Svým přístupem ale podle mne nedělají nic menšího, než v dětech zabíjejí lásku ke škole i vzdělávání.
