Článek
Na schůzi, která začíná v úterý 24. listopadu, má Sněmovna ve třetím čtení projednat novelu zákona o rostlinolékařské péči. Mezi návrhy je i pozměňovací návrh poslance Karla Turečka, který mění vodní zákon. Konkrétně navrhuje zvýšit poplatek za odebranou podzemní vodu z dnešních 2 Kč za metr krychlový pitné vody a 3 Kč za metr krychlový pro ostatní užití na jednotné 7 Kč za metr krychlový. Nová sazba by platila od 1. dubna 2027.
Zdražení samo o sobě dává smysl. Podstatnější je však otázka, kdo bude rozhodovat o penězích z poplatku. Dnes zákon určuje, že peníze jdou na vodu v místě, kde se bere. Pozměňovací návrh tuto zásadu mění.
Poplatky za podzemní vodu zůstaly nezměněny od roku 2002, kdy vstoupil v platnost vodní zákon. Cena povrchové vody mezitím rostla a letos stojí podle povodí od 5,26 Kč do 9,09 Kč za metr krychlový. Velcí odběratelé proto dávají přednost podzemním zdrojům, které jsou pro ně levnější. Tento stav vede k nerovnováze, neboť podzemní voda se obnovuje mnohem pomaleji, zejména v době sucha.
Zvýšení poplatku na 7 Kč za metr krychlový by tak odstranilo tuto nerovnováhu a podzemní voda by přestala být levnější alternativou. Změna by se netýkala malých odběratelů do 6 000 metrů krychlových za rok, kteří zůstávají osvobozeni, ale ovlivnila by vodárny, které zásobují domácnosti. Kolik se to projeví v konečné ceně vodného, návrh neuvádí.
Aktuálně jdou peníze z poplatku podle vodního zákona na dvě strany. Polovina zůstává u kraje, na jehož území se voda odebírá, druhá polovina putuje do Státního fondu životního prostředí. Krajská část má jasně daný účel - musí být použita výhradně na výstavbu a obnovu vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro tu obec, kde se voda bere. Tímto způsobem se peníze vracejí tam, odkud pocházejí, a logika systému je jednoduchá: financovat vodovody a kanalizace v místě odběru.
Návrh však zásadně mění tento systém. Státní fond by dostal pouze jednu sedminu výnosu, šest sedmin by šlo do státního rozpočtu pod Ministerstvo zemědělství. Podíl krajů by zanikl a s ním i zákonné pravidlo, že peníze musí jít na vodní infrastrukturu v místě odběru. Pro peníze ministerstva přitom návrh žádný účel nestanoví - ten je popsán pouze v odůvodnění, nikoli v samotném textu zákona.
Podle odůvodnění návrhu by peníze měly jít zejména na zmírnění sucha, protipovodňová opatření a obnovu vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod. Konkrétně se zmiňují velké vodní nádrže jako Nové Heřminovy, Skalička, Vlachovice, Kryry, soustava Senomaty - Šanov nebo propojení lomu Libouš s nádrží Nechranice. Odůvodnění zároveň přiznává, že na tyto projekty státní podniky Povodí ani Ministerstvo zemědělství nemají vlastní prostředky.
Dnes zákon posílá krajský podíl přednostně do obce, kde se voda čerpá. Po změně jí zbude jen možnost žádat o dotaci. Rozhodování o rozdělení peněz bude každoročně v kompetenci ministerstva. Mezi opravou vodovodu v obci a stavbou velké nádrže tak bude volit ministerstvo a zákon mu k tomu nedává žádné pravidlo.
Ve třetím čtení už se návrh věcně nemění, poslanci hlasují o celku. Já podporuji vyšší poplatek za podzemní vodu, ale s podmínkou. Pokud stát chce víc peněz z vody, musí je zákon jasně určit pro vodu. Peníze z vody mají jít zpět do vody - to by mělo být v zákoně, ne jen v odůvodnění.
Chci také, aby se zachoval podíl pro kraje a obce, kde se voda odebírá. Pokud návrh projde, měla by to napravit další novela vodního zákona. Peníze z vody mají jít na vodu. O tom by měl rozhodovat zákon, ne roční rozpočet ministerstva.




