Článek
Tomasz Peszynski napsal na Médiu dobrý a poctivý text Evropské bouře generace Z o protestech mladých lidí v západní Evropě, hlavně ve Francii. Souhlasím s ním v tom, že ty protesty jsou autentické. Nejde o ruskou operaci ani o džihádisty. Mladí lidé nemají perspektivu a politika je přehlíží.
Rozcházím se s ním v jednom. Tomasz to popisuje jako spor mladých s důchodci o daně a penze. Ale pro mě jde o něco širšího. Dveře se nezavírají mezi generacemi, ale před každým, kdo nemá kapitál. Vidím troje takové dveře: práci, podnikání a majetek.
První dveře jsou práce. Umělá inteligence zatím nebere práci všem. Bere první příčku žebříku. Stanfordská studie „Canaries in the Coal Mine“ ukazuje, že zaměstnanost mladých lidí ve věku 22 až 25 let v profesích nejvíc vystavených AI je o 19 % nižší, než kdyby rostla jako u méně vystavených vrstevníků. U zkušených pracovníků takový rozdíl není. Děje se to hlavně tím, že firmy mladé méně přijímají, ne že by je propouštěly. Plošný úbytek práce studie nenašla.
Evropská čísla ukazují podobný obraz, i když z nich příčinu vyčíst nejde. Ve Francii v roce 2025 byla nezaměstnanost u mladých lidí ve věku 15 až 24 let 19,8 %, zatímco u lidí ve věku 25 až 74 let to bylo pouze 6,3 %. V Česku byla nezaměstnanost mladých lidí v roce 2025 10,4 %, oproti 5,6 % v roce 2019. U starších lidí byla nezaměstnanost 2,3 %. Že to způsobila AI, z těchto čísel říct nejde.
Strach ale nemají jen absolventi. Má ho i padesátiletý účetní nebo genealožka, která lidem sestavuje rodokmeny. AI dělá právě ty úkoly, ze kterých žijí.
Druhé dveře jsou podnikání. Řecký ekonom a bývalý ministr financí Janis Varufakis tomu říká technofeudalismus. Trh se podle něj mění v platformu. O tom, kdo se s kým potká, rozhoduje algoritmus jejího vlastníka. Prodejce za přístup k zákazníkům platí platformě poplatky, tedy rentu. Malý podnikatel už není na trhu, ale v cizím lénu. Varufakis říká radikální věci. V popisu situace se ale strefuje a je blízko tomu, co protestující cítí. Proto jsou ty protesty levicové: nejde jim o daně, ale o pocit, že pravidla hry vlastní někdo jiný. Totéž jsem nedávno popsal u států v textu Digitální kolonie z vlastní vůle: závislost na cizích platformách. Tady jde o tutéž závislost, jen na úrovni lidí.
Třetí dveře jsou majetek. Tomasz píše, že evropské země vydávají na důchody „desítky procent HDP“. Podle Eurostatu šlo v roce 2024 na výdaje na stáří v celé EU 10,6 % HDP, ve Francii 13,4 %, v Česku 8,0 %. Je to velká položka, ale ne desítky procent. Tomasz sám správně píše o cenách bydlení: za posledních deset let v Evropě neskutečně vzrostly ceny nemovitostí i nájmů. Rozhodující ale není věk, nýbrž to, kdo vlastní nebo zdědí. Proto to dopadá i na lidi středního věku bez majetku. A mladé, kteří zdědí byt, to naopak nechává v klidu. Nůžky nejsou věkové, ale majetkové.
Tomasz má pravdu, že hodně je na národních vládách. Něco ale už existuje i na evropské úrovni. Evropský akt o digitálních trzích (DMA) míří na platformy, které stojí mezi prodejci a zákazníky. V červenci 2026 byla na základě tohoto aktu uložena Googlu pokuta ve výši 890 milionů eur za zvýhodňování vlastních služeb ve vyhledávání a bránění firmám posílat zákazníky na levnější nákup mimo Google Play.
Co se týče bydlení, Rada EU vydala v roce 2025 doporučení pro Česko, aby zjednodušilo územní plánování a stavební řízení. Podle tohoto doporučení má Česko sedmou nejmenší plochu vydaných stavebních povolení na obyvatele v EU (2023). To je úkol pro českou vládu.
V oblasti práce nemám hotový recept, ale vím, kam se dívat. Na vstupní místa, kde se lidé učí řemeslu.
Tomasz doufá, že se najde někdo, kdo osloví umírněné křídlo protestujících a nabídne jim uvěřitelnou perspektivu. Souhlasím s ním. Osloví je ten, kdo ty dveře otevře, ne ten, kdo jim vysvětlí, že se v nejlepší části světa mají nejlépe.
Pro úplnost: jsem jednatelem firmy, která pracuje s umělou inteligencí a cloudem.
