Článek
Minulý týden jsem tady na Médiu psal o protestech mladých v západní Evropě. Zdůrazňoval jsem, že jde o troje zavřené dveře před každým, kdo nemá kapitál - práce, podnikání, majetek. Třetí dveře, bydlení, jsem tehdy jen zmínil. Teze byla jasná: nůžky nejsou věkové, ale majetkové. Kdo zdědí byt, je v klidu. Kdo ne, má problém i ve středním věku.
Dnes se chci zaměřit právě na bydlení. Co se změnilo, že na vlastní byt nedosáhne domácnost se středním příjmem? A co s tím může udělat Evropa, stát a obec?
Česká národní banka v červnové Zprávě o finanční stabilitě upozorňuje, že domácnost se středním příjmem si většinou nemůže dovolit koupit byt za tržní cenu. Tržní ceny bytů byly na konci roku 2025 zhruba o 60 % vyšší než cena, na kterou taková domácnost bezpečně dosáhne s hypotékou. Bezpečně dosáhne na hypotéku jen zhruba ve třech až čtyřech krajích. Nejhorší situace je v Praze a Brně.
Hlavním problémem je nedostatek bytů na trhu. Nová výstavba je dlouhodobě slabá a většina existujících bytů se neprodává ani nepronajímá na volném trhu. Nová nabídka proto nevzniká. Ceny podle ČNB budou růst dál, i když pomaleji. Dalším rizikem je poptávka po bytech jako investici.
Dva lidé začínají ve stejném městě, mají stejný příjem a stejné náklady. Jeden vlastní byt, druhý ne. Ten první díky růstu cen bytů postupně bohatne. Může si koupit další byt jako investici a pronajímat ho. Ten druhý šetří na hypotéku, ale ceny rostou rychleji, než stíhá ušetřit. Mezitím platí nájem někomu, kdo už byt vlastní. Stejný životní styl, stejné prostředí, ale opačný výsledek. Rozhodující není věk ani pracovitost, ale výchozí majetek. To platí nejen pro mladé lidi, ale i pro ty, kteří se rozvedli nebo nemají rodinný majetek.
Česká národní banka od dubna 2026 doporučuje bankám přísnější limity pro hypotéky na investiční byty. To krotí poptávku, ale nové byty nepřidává. Bez nových bytů se dveře na bytový trh neotevřou.
Evropská unie bydlení nestaví a o bytové politice rozhodují jednotlivé státy a obce. V prosinci 2025 však Evropská komise představila Evropský plán pro dostupné bydlení. Nejvýznamnější změnou jsou nová pravidla veřejné podpory, která státům a obcím umožňují podporovat dostupné bydlení bez schvalování v Bruselu.
Dříve mohly státy a obce bez schvalování podporovat hlavně sociální bydlení pro znevýhodněné, zatímco dostupné bydlení pro ostatní mělo strop. Nově vznikla kategorie pro lidi, kteří na trhu na byt nedosáhnou, ale nejsou sociálně znevýhodnění. Podpora pro ně nemá strop a nevyžaduje schvalování. To znamená, že výmluva „Brusel nedovolí“ už neplatí. Kdo chce stavět obecní nebo družstevní byty s dostupným nájmem, může to dělat. Volt navrhuje navíc celoevropský investiční fond pro dostupné bydlení.
Stát by měl zrychlit a digitalizovat stavební řízení, jak mu v roce 2025 doporučila Rada EU. Dále by měl zajistit stabilnější nájmy, například omezením řetězení krátkodobých nájemních smluv. Obce pak mají klíčovou roli při nabídce pozemků, územním plánování a správě obecních bytů. Důležité je spolupracovat s partnery, jako jsou bytová družstva nebo neziskové bytové společnosti, které by nabízely nájem za nákladovou cenu. Evropská pravidla tuto podporu nyní umožňují, ale peníze a rozhodnutí zůstávají doma.
Dveře k bydlení neotevře ten, kdo mladým vysvětlí, že se mají dobře, ale ten, kdo začne stavět.




