Článek
Podle Synergy Research Group drželi evropští poskytovatelé v roce 2024 zhruba 15 % evropského trhu cloudové infrastruktury, zatímco v roce 2017 to bylo 29 %. Amazon, Microsoft a Google mají dohromady asi 70 % tohoto trhu. Tento trend komentoval i Tommaso Valletti, bývalý hlavní ekonom Evropské komise pro hospodářskou soutěž, který na fóru o evropských firmách letos v srpnu shrnul situaci takto: „Posledních pětadvacet let jsme byli otevření zbytku světa bez reciprocity. A co se z nás stalo? Digitální kolonie.“
Tato závislost nevznikla jedním rozhodnutím. Vznikla z tisíců rozumných zakázek, které byly udělovány jednotlivě a každá sama o sobě dávala smysl.
Veřejný sektor Evropské unie utrácí podle Evropské komise každoročně přibližně 2,6 bilionu eur za různé služby, stavby a dodávky. Tato částka tvoří zhruba 15 % hrubého domácího produktu celé EU a představuje obrovskou sílu na trhu. Když stát nakupuje jen podle nejnižší ceny a pohodlí, financuje závislost sám.
Závislost obvykle vzniká výchozí volbou platformy nebo služby. Škola si například vezme hotovou platformu pro vzdělávání, úřad kancelářský balík s cloudem. Na začátku je to levné a pohodlné.
Problém však přijde později. Přechod k jinému řešení stojí víc než první nákup: přenos dat, souběžný provoz, přepsání napojených systémů a školení lidí. Tento náklad odchodu se do původní zakázky nepočítá, protože v době podpisu smlouvy není zřejmé, že bude úřad chtít změnit svého poskytovatele.
Ten náklad odchodu musí daňový poplatník zaplatit dvakrát: jednou při nákupu původní služby a podruhé při přechodu k novému poskytovateli. Nebo úřad zůstane u svého současného poskytovatele z obavy před vysokými náklady na změnu.
Od září 2025 se situace pro zákazníky cloudu změnila. Evropský Data Act jim dává právo přejít k jinému poskytovateli cloudu a od 12. ledna 2027 za přechod nesmí poskytovatel účtovat žádné poplatky. V článku pro firemní blog Cybermindnetu jsme rozebrali, jak si takovou závislost zmapovat a otestovat cestu ven.
Valletti v tom vidí chybějící reciprocitu. Odpověď ale není zavřít trh. Je třeba ho udržet otevřený pro nové vyzyvatele, ať přicházejí odkudkoli. Za prvé: zadavatelé by měli hodnotit náklady odchodu a přenositelnost dat jako součást hodnocení zakázky, a ne jen cenu nákupu. Za druhé: data musí být exportovatelná ve formátu, který je kompatibilní s jinými dodavateli. Za třetí: velké zakázky by se měly dělit na menší části, aby se do nich mohli zapojit i menší dodavatelé.
Evropská unie mezitím jedná o zákonu o průmyslovém zrychlení (Industrial Accelerator Act), který preferuje výrobky „Made in EU“ ve veřejných zakázkách pro určitá průmyslová odvětví, jako je ocel, elektromobily a čisté technologie. Digitálních služeb se ale netýká. Evropský parlament o něm má podle plánu hlasovat v prosinci. V digitálu tedy zůstává spor otevřený mezi otevřeností pro všechny a preferencí evropských produktů. Kontestabilita, tedy otevřenost trhu pro nové hráče, je klíčová cesta k udržení soutěže a inovací v této oblasti.
Diagnóza je přitom hotová, Draghiho zpráva o konkurenceschopnosti Evropy ji popsala do detailu. Chybí exekuce. A ta nezačíná v Bruselu, ale v nákupním oddělení každého úřadu, kraje a nemocnice. Každá zakázka má potenciál buď závislost prohloubit, nebo dveře otevřít.
Pro úplnost: jsem jednatelem firmy, která poskytuje cloudové služby v EU.
