Článek
Popravdě vůbec netuším, zda je Donald Trump skutečně naverbovaným agentem KGB jménem Krasnov, jak tvrdí bývalý elitní pracovník této služby žijící v USA, nebo zda je tento údajný whistleblower jen dvojitým agentem typu Karel Köcher, jak je u ruských operací běžné. Možná tímto „únikem“ chtěli Rusové Trumpovi pouze připomenout, co na něj reálně mají – a že pokud nesplní jejich očekávání, neváhají jeho tajemství použít. Pro současný příběh rozkladu demokratického světa je to ale vlastně nepodstatné.
Trump patrně balancuje mezi dvěma mlýnskými kameny – mezi historickou rolí USA, republikánské strany, mezi nyní již neexistujícím demokratickým charakterem Ameriky a mezi výhrůžkami Ruska, které je zahnané do kouta katastrofální válkou, která se nevyvíjí podle jejich představ. Kreml čelí hrozbě kolapsu svého odporného systému a je ochoten udělat a použít už naprosto cokoli, aby se zachránil. Čas jim došel – už není na co čekat a nechávat nejsilnější karty ukryté.
Právě proto je v poslední době v Kremlu tolik optimismu mezi těmi, kdo by jinak měli propadat naprostému zoufalství.
Taková je ale realita singularity v době informační války – doba, kdy nevíte, co je pravda, kdy se téměř žádný aktér, pomocí této války dosazený k moci, neřídí svými proklamovanými hodnotami a kdy jediná jistota spočívá v pozorování jejich skutečných činů, ne slov. A včera jsme viděli čistou zradu.
Nastražená past na Zelenského
Mnoho renomovaných komentátorů v USA si všimlo, že včerejší setkání nebylo diplomatickým jednáním, ale pečlivě nastraženou pastí. Celý „rozhovor“ mezi Trumpem, Vancem a Zelenským připomínal interaktivní ale i pečlivě řízený scénář, jehož cílem bylo dehonestovat ukrajinského prezidenta a ospravedlnit americkou zradu svých spojenců.
Jak to proběhlo?
První „novinářský“ dotaz patřil známému konspiračnímu idiotovi, který Zelenského obvinil z „neúcty k USA“ kvůli nenosení obleku – klasická banalita vydávaná za symbolickou urážku.
Pak nastoupil Vance a spustil nacvičený vodopád výtek – agresivní výpad plný překroucených obvinění, jehož účelem bylo zatlačit Zelenského do defenzivy, ponížit ho, vykreslit jako nevděčného prosebníka.
Nakonec Trump přednesl verdikt: „USA přestanou podporovat Ukrajinu, dokud nebude chtít mír.“
Zatím to ještě balí do frází typu "Trumpova administrativa zvažuje ukončení všech probíhajících dodávek vojenské pomoci Ukrajině “. (Washington Post)
Rozpor vyřešen. Trump ochotně pohřbil Ameriku, demokracii, spojence i základní lidskou morálku, aby splnil úkol, který po něm požaduje Kreml.
A protože ani americká populace ještě není tak rozložená dezinformační válkou, aby něco takového polkla, museli zradu zamaskovat maskirovkou. Proto bylo nutné svalit vinu na Zelenského – údajně jeho zrůdnost, nevděčnost a válkychtivost je důvodem, proč se Trump musel „takto zachovat“.
Dlouhodobá strategie: likvidace Ukrajiny a příprava fašistické Evropy
Tento útok na Zelenského není nový. Trump a jeho lidé se ho dlouhodobě snaží diskreditovat – líčí ho jako diktátora, zatímco ten skutečný - Putin prý není tohoto titulu „hoden“. Dřívější pokusy o vyloučení Ukrajiny z vyjednávání nebyly náhodné. To, že na „mírových rozhovorech“ nebyl přítomen Kyjev, ale pouze dva fašistické režimy – (Fašismus 1.0 (Rusko) – tradiční model autoritářské vlády a Fašismus 2.0 (USA) – nový hybridní model postavený na technologické totalitě) má své důvody. To, co tihle dva kují v zákulisí za špinavé dohody a výměny, nesmí nikdo další slyšet. Molotov a Ribbentrop byli proti nim jen amatérští žabaři.
Tento nový tech-fašismus chtějí Trump, Vance, Thiel a Musk zavést celosvětově – a Ukrajina stojí jako první překážka v cestě. Drze totiž bojuje proti tyranii za demokracii, kterou oni chtějí zrušit, a proto Ukrajinu využijí jako nástroj proti ještě větším nepřátelům nového amerického systému – Evropské unii a jejímu oslabení a zradě.
Vance v tomto duchu na bezpečnostní konferenci odmítl řešit ukrajinskou krizi – místo toho prosazoval svůj fašistický program pro Evropu.
Tlak na Zelenského, snaha vnutit Ukrajině „morálně flexibilnějšího“ prezidenta a podpora evropských populistů jsou součástí této strategie.
Americké sítě a ruské hybridní operace mají zajistit, aby volby v Kyjevě přinesly poslušnějšího lídra. Ne hrdinu, který se neskonil ani před tanky na dvorku.
Rovněž pro ty, kteří sázeli na Trumpovo zdraví a doufali, že zemře dříve, než stačí dokončit svou děsivou misi, bylo včerejší jednání krutým vystřízlivěním. Které se samozřejmě nedostaví, protože dnešní narcistický člověk nestřízliví, jen víc chlastá aby se v zrcadle neviděl.
Bohužel, včerejší události ukázaly i temnou budoucnost a přinesly poznání, že doba po Trumpovi bude ještě horší.
Vance je ještě oddanější, chytřejší a zákeřnější než Trump.
Není mentálně zdevastovaný jako Trump, není jen směšnou figurkou – je tvrdým a všehoschopným instalátorem Thielova fašismu 2.0.
Hra vabank: Thiel, Musk a jejich ultimátní útok na demokracii
Včerejší události ukázaly, že Thielovi a Muskovi fašisté už nehrají na pomalé kroky. Nechtějí žábu postupně uvařit aby si toho nevšimla. I oni hrají vabank a chtějí si i užít pohled na to jak trpí. Rozhodli se, že demokracii zničí rychle a jednou provždy.
Evropa se však stále nachází ve fázi popírání tohoto stavu.
Stejně jako člověk, který právě zjistil, že má rakovinu, a není připraven přijmout diagnózu.
Jenže my už nemáme luxus času na popírání.
My už jsme ve fázi boje o přežití – pokud nepochopíme, v jaké situaci jsme, pokud nevyvineme radikální, nepříjemná a novátorská řešení, čeká nás a naše děti totální poroba, rozklad a války, které zdecimují kontinent.
Nalhávat si, že USA jsou stále ještě alespoň částečně naši spojenci, je šílenství prvního stupně.
Musíme začít poslouchat ty, kdo měli pravdu už dávno.
Ne ty, kdo nás ještě před týdnem krmili nesmysly o Trumpovi hrajícím multidimenzionální šachy.
Ne ty, kdo věřili, že Trump dokáže dostat Putina pod tlak, protože reprezentuje demokratický svět.
Pokud budeme dál poslouchat tyto lidi, zemřeme dřív, než vůbec pochopíme, jaké zbraně na nás už míří.
Marnost? Možná. Ale mlčet nelze.
Možná je psaní tohoto textu zcela zbytečné.
Nikdo nedokáže proměnit své vlastní stíny.
Nikdo nedokáže být jiným, než kým je.
Tragická trajektorie upadající entity, která si tak masivně oblíbila své vlastní otrokáře a vrahy, je neodvratitelná.
Ale i přesto to musí být napsáno.
Protože až se tenhle svět zhroutí do nového fašistického chaosu, až si odpůrci reality uvědomí, že léta nesmyslně upřednostňovali lež – jen aby si uchovali své narativy, s nimi spojený pocit výlučnosti a psychické úlevy – nebude už možné říct: „Nikdo nám to neříkal, nikdo nás nevaroval.“
Naopak, prozření se nakonec dostaví. Bohužel za tak děsivou cenu, že by dali cokoliv, aby se to co přijde nestalo – aby bylo možné vrátit čas, klidně přijmout i to největší „ponížení“- změnu názoru, opuštění iluze vlastní dokonalosti a sestoupení z piedestalu falešné neomylnosti, která by je kdysi mohla dovést k realitě a aktivizaci a přijetí tohoto extrémně náročného úkolu – zajištění záchrany demokracie alespoň v Evropě.
Varování tu bylo. A bylo ignorováno.
