Článek
Ve velkých otázkách globálního významu se většina dospělých stále chová jako malé děti. V běžném individuálním životě chápeme, že musíme volit mezi reálnými možnostmi, i když se nám žádná z nich nelíbí. Přesto jednu nakonec zvolíme, protože nedělat nic a strčit hlavu do písku je nejhorší varianta. Z psychologického hlediska jde o kominaci regrese, odmítání reality a rozhodovací paralýzu. Představme si, že se nám na začátku dovolené v Chorvatsku rozbije auto. Nedospělá reakce by byla začít křičet, že takovou dovolenou nechceme, a nehnout se z místa, dokud se auto samo zázračně neopraví. Většina dospělých však chápe, že takové chování nedává smysl, a tak začne vybírat z dostupných možností – například zajistí opravu v místním servisu a zachrání dovolenou, o kterou by jinak přišli, přičemž škody by šly do desetitisíců.
V globálních otázkách se však paradoxně mnoho lidí mění na děti. Když KGBácký psychopat pošle na sousední zemi své vraždící barbary a ta země se začne bránit, skutečně dospělí lidé situaci analyzují, vyhodnotí a udělají to, co je správné – pomohou. A to nejen z morálních důvodů, ale také proto, že vědí, že jsou další na řadě. Naopak „dospělé děti“ začnou křičet, že žádnou válku nechtěly, že si za ni napadený může sám, že „my se do toho plést nebudeme“, jen aby ve svém sobeckém primitivismu nemusely volit nějakou z možností, která se jim nelíbí. Ale tím, že si vybírají nečinnost, de facto volí nejhorší možné řešení. Jejich přístup je ekvivalentem hysterického výstupu u rozbitého auta – „chci, aby se samo spravilo, nebo aby to zařídil někdo jiný.“
Proto je nutné, aby o osudu Evropy rozhodovali kompetentní lidé, kteří chápou rozdíly mezi jednotlivými řešeními a jejich dopady. Je až absurdně jednoduché si realisticky vyhodnotit situaci a pochopit, že jedna varianta je pro nás nejlepší – a dokonce může přinést budoucí zisky a zvýšit naši bezpečnost. Musíme tuto cestu zvolit, podpořit ji správnými opatřeními a zajistit, že bude funkční, morálně obhajitelná a bezpečná.
Ukrajina jako klíč k evropské budoucnosti
Situace na Ukrajině je primárním problémem této doby. Správným řešením je hluboké provázání Ukrajiny s EU, které posílí Evropu jako celek. Opačná varianta – tedy ponechání Ukrajiny napospas fašistům 1.0 (ruským okupantům) nebo fašistům 2.0 (americkým korporátním „spojencům“, kteří ji chtějí vysát právními kličkami a ekonomickým vydíráním) – by znamenala obrovské oslabení Evropy. Přenechat Ukrajinu jejím predátorům by znamenalo posílit budoucí soupeře a konkurenty EU, kteří jí jdou zcela evidentně po krku. Je to ekvivalent toho, jako kdyby se boxer před zápasem rozhodl kupovat svému soupeři nejlepší steaky, píchat mu anabolika a dávky amfetaminu – aby byl v ringu ještě silnější a agresivnější. Snad každý, kdo umí číst, pochopí, že taková strategie by byla naprostá hloupost.
Svět se mění a Evropa se bez silné Ukrajiny neobejde. Tento konflikt není jen geopolitickým soupeřením mezi Ruskem a Západem. Je to zápas mezi demokracií a autoritářstvím, boj o budoucnost Evropy, její suverenitu, bezpečnost a ekonomickou stabilitu. Po pádu USA do úvodních fází techno-fašismu je tento boj zároveň globální obranou samotné demokracie. Zásadní otázkou je: s kým bude Ukrajina provázána?
Evropa musí zajistit, aby Ukrajina byla její pevnou součástí, protože jiné možnosti jsou nekonečně více destruktivní. Pokud Ukrajina nebude mít jinou možnost, bude donucena podepsat vyděračskou smlouvu s USA, která ji připraví o suverenitu a umožní její masivní drancování, spolu s předáním části Ukrajiny ruským okupantům – což je scénář, který nelze připustit. Zájmem Evropy je nabídnout Ukrajině férové partnerství, které jí umožní zůstat tím, čím skutečně je – Evropou.
EU musí USA nahradit a nabídnout to, co Ukrajina potřebuje
Parazitickým „obchodníkům“ jako Trump by se jistě líbilo vysát z Ukrajiny stovky miliard dolarů, zatímco EU by přenechali náklady na její obnovu a Rusku přihodili kus jejího území, aby kolega car byl doma dál hrdinou. Ale snad každý člověk s IQ nad 60 chápe, že je lepší nabídnout Ukrajině férovou smlouvu, která ji pevně zakotví v Evropě a zajistí stabilitu nejen jí, ale i celému kontinentu.
Tohle není otázka charity. Není to otázka „pomoci“. Jde o strategickou nutnost. A klíčová otázka, kterou je třeba si položit, zní: Proč je tento postup jediný možný a jaká fakta hovoří pro jeho nutnost?
1. Ukrajina jako evropská vojenská velmoc
Ukrajina se stala nejzkušenější bojovou silou v Evropě. Její armáda je často vycvičena podle nejmodernějších standardů, disponuje rozsáhlými zkušenostmi z reálných bojů a zároveň buduje mohutný zbrojní průmysl. V dronové válce je nejlepší na světě. V době, kdy se svět stává stále nestabilnějším a konflikty nevyhnutelnějšími, je pro Evropu klíčové mít silného spojence s robustními obrannými kapacitami a obrovskou armádou nezhýčkaných bojovníků.
Zatímco velká část západní populace degeneruje v individualismu a hedonismu, ukrajinští vojáci prokázali, že jsou ochotni bojovat a umírat za něco většího než jen za sebe. Tohle není jen metafora – Ukrajinci skutečně umírají i za nás. Oproti tomu v mnoha evropských zemích se mladí muži ve svých iluzích stylizují např. do „drsných vousatých dřevorubců“, aniž by kdy vkročili do lesa, natož aby vzali do ruky pilu. Neví ani teoreticky, jak pokácet strom, ale budují si svůj image tvrdých chlapů na Instagramu. Takoví lidé („Lumbersexuals without the lumber“) nikdy nebudou reálně bojovat za nic kolektivního. Ukrajinci jsou jiní, pro přicházející svět je potřebujeme možná více než oni nás.
Technologický boom a inovace
Válka urychlila technologický rozvoj Ukrajiny, zejména v oblasti dronů, kybernetické bezpečnosti a moderních zbraňových systémů. Integrace Ukrajiny do EU by Evropě zajistila přístup k těmto inovacím a technologickému know-how, což by mohlo zásadně posílit evropsko-ukrajinský obranný průmysl.
Pokud dovedeme Ukrajinu k vítězství, nejenže ji dostaneme do pozice, která odradí Rusko od dalších agresí, ale také nastavíme odstrašující precedent pro všechny ostatní potenciální agresory. A to nejlepší? Tuto cestu lze zaplatit ze zmrazených ruských aktiv. Tento strategický tah by byl nekonečně půvabný a efektivní. Naopak, pokud by Trump tato aktiva Rusku vrátil, což naznačuje, znamenalo by to další obrovské nebezpečí pro EU. Musíme být rychlejší než on.
2. Strategické suroviny a energetická nezávislost
Ukrajina disponuje rozsáhlými zásobami strategických surovin, včetně uranu, titanu, lithia a přírodního plynu. Pokud EU posílí partnerství s Ukrajinou, zajistí si surovinovou soběstačnost a omezí svou závislost na geopoliticky rizikových dodavatelích. Místo toho, aby tyto zdroje padly do rukou Ruska nebo USA, mohou posílit evropský průmysl, technologickou dominanci a ekonomickou stabilitu.
Omezení čínského vlivu
Pokud Evropa neinvestuje do Ukrajiny, je pravděpodobné, že její obnovu převezme Čína. Ta už má zkušenosti s masivními infrastrukturními projekty a dobře chápe hodnotu Ukrajiny. Čínská dominance by nejen oslabila evropskou pozici, ale umožnila by Pekingu získat klíčové strategické suroviny a kontrolu nad zásadními odvětvími. To by byl pro EU katastrofální scénář.
3. Potravinová bezpečnost
Ukrajina je jednou z nejúrodnějších zemí světa, s masivními plochami černozemě – nejlepší zemědělské půdy na planetě. V době klimatických krizí a potenciálních hladomorů bude přístup k těmto zdrojům pro Evropu naprosto klíčový.
Pokud by EU Ukrajinu opustila, znamenalo by to, že její obrovský zemědělský potenciál padne do rukou Ruska nebo USA. To by mělo fatální následky pro Evropu i celý svět. V nové éře globálního chaosu a ekologických krizí se potraviny stanou nejcennější komoditou.
Ukrajina má dostatek zemědělské kapacity na to, aby dokázala v době krize uživit celou EU. Možná by to vyžadovalo menší podíl masa v jídelníčku, ale Evropa by přežila bez závislosti na cizích dodavatelích. To je faktor, který nelze ignorovat.
4. Geopolitická rovnováha
Pokud by Ukrajina padla, Rusko by výrazně nabralo na síle a další na řadě by mohly být Pobaltské státy, Moldavsko a možná dokonce i Polsko. Evropská unie by ztratila veškerou strategickou výhodu a stala by se zranitelnou vůči agresivním totalitním režimům.
Naopak silná Ukrajina a rozvrácené Rusko znamenají méně ruských dezinformací, energetického vydírání a politických vlivových operací v EU. Slabé Rusko, nucené vyprodávat vše, co má, jen aby udrželo základní chod státu, nebude mít finance na zbrojení a podvratné operace. A právě to Evropa a svět potřebují. Pokud bude naopak vítězem Rusko a USA, končíme.
Musíme přemýšlet strategicky – všichni ostatní to už dávno dělají a cíleně nás oslabují.
Demonstrace síly vůči dalším autoritářům
Pokud EU podpoří Ukrajinu až do vítězství, vyšle jasný signál nejen Rusku, ale i dalším autoritářským režimům, jako jsou Čína, Írán nebo Severní Korea, že agrese se nevyplácí. Naopak, pokud se Evropa a Západ Ukrajině otočí zády, bude to pozvánka k dalším útokům.
Zatím se zdá, že Trump jako „geniální stratég“ dělá přesný opak – posílá Číně signál, že anexe Tchaj-wanu je výhodná a proveditelná.
5. Sociální a bezpečnostní rizika
Pokud by Západ Ukrajinu zradil, statisíce ukrajinských vojáků, kteří dnes bojují za demokracii, by se proměnily v nespokojené a radikalizované jedince. Mnozí by se mohli přidat k armádám typu Wagner nebo k jiným paramilitárním organizacím, které by oslabovaly evropské demokratické systémy. Narostla by kriminalita, mafie i podzemní obchod se zbraněmi.
Porážka Ukrajiny by měla devastující účinek na morálku demokratických zemí. Posílila by populisty a izolacionisty, kteří prosazují kapitulaci před agresory a návrat k politice appeasementu. Naopak vítězství Ukrajiny by bylo signálem, že demokracie se umí bránit a kolektivní akce má smysl.
Ukrajinci jako most mezi EU a Ukrajinou
Miliony Ukrajinců, kteří dnes pracují v EU, protože jí věří a jsou jí vděční, nejsou žádnou ekonomickou zátěží. Naopak mohou být klíčovou pracovní silou pro stárnoucí evropskou populaci. Pokud se Ukrajina ekonomicky zotaví, část z nich se vrátí domů a stanou se spojovacím mostem mezi EU a Ukrajinou, čímž se vytvoří silné ekonomické vazby.
Díky tomuto propojení může Ukrajina projít transformací z oligarchické země ruského typu v demokratický stát evropského modelu. A čím více bude blok demokratických zemí posílen, tím menší šance budou mít autoritářské režimy, aby ho rozložily.
6. Investice s nejlepším dlouhodobým výnosem
Každá miliarda investovaná do Ukrajiny není náklad, ale strategická investice, která má vysokou pravděpodobnost návratnosti. Naopak, pokud by EU selhala, škody by byly nevyčíslitelné – mohly by zahrnovat destrukci samotné Evropské unie a nástup oligarchických autokracií.
Je evidentní, co máme dělat.
Je zároveň evidentní, že zmanipulovaní tupci a „řvoucí dospělé děti“ budou pod vlivem našich nepřátel chtít opak.
Opět se dostáváme ke kořeni problému.
Evropa čelí vnitřní destrukci, protože existuje masa zmanipulovatelných lidí, kteří nejsou schopni pochopit realitu dnešního světa. A protože jejich hlas má ve volbách stejnou váhu jako hlas myslícího člověka, naši nepřátelé se na ně cíleně zaměřili a využívají je k prosazování naší vlastní destrukce.
Místních kolaborantů mají dostatek. Říkají si dokonce „Patrioti pro Evropu“, absurnější název asi vymyslet nešel.
Evropská politika je plná lokálních spolupracovníků – autoritářů a oligarchů, kteří touží po proto-fašistickém systému, jenž by mohli nekontrolovaně ovládat.
Tohle není konspirační teorie.
Tohle je realita, kterou vidíme v přímém přenosu.
7. USA a Rusko – dvě strany téže mince
Spojené státy, které byly dosud největším podporovatelem Ukrajiny, protože její situaci chápaly v globálním kontextu, dnes zažívají zásadní změnu. Nové vedení – složené z primitivních obchodních parazitů a techno-fašistů – přestává hrát fér. Místo skutečné pomoci začínají Ukrajinu vydírat, snaží se ji oslabit a vytěžit maximum jejích strategických surovin. Nejde jim o vítězství demokracie. Jde jim o kontrolu.
Zatímco Rusko se snaží rozšířit své impérium hrubou vojenskou silou, USA prosazují svůj vliv skrze ekonomickou dominanci a podřízenost spojenců. V obou případech je Evropa tím, kdo se ocitá v nevýhodě.
Nejde jen o to, že bez ukrajinských pracovníků by se v Evropě stavělo pomaleji a dráž, což už každý ví z vlastní zkušenosti. Jde o něco daleko zásadnějšího – o samotné přežití evropského projektu.
Ukrajina je nejen klíčovou vojenskou, surovinovou a potravinovou zásobárnou, ale především největší překážkou pro rozpínající se autoritářství. Tuto investici musíme dotáhnout do konce. Pokud Ukrajina padne, padne i Evropa, jak ji známe. Cena nečinnosti je příliš vysoká.
Proč evropští politici nechtějí přijmout tuto realitu a toto řešení?
📌 Bojí se zmanipulovaných voličů, kteří jsou obětí propagandy Ruska a USA.
Nechtějí je rozhněvat, protože se bojí o své znovuzvolení. Ale to je nesmyslná taktika – neřeší fundamentální problém: fakt, že tito nesvéprávní lidé hlasují proti zájmům své vlastní společnosti i proti svým vlastním zájmům.
📌 Bojí se, že bez USA je EU vojensky slabá a hrozí jí nebezpečí.
Špatný předpoklad! Díky ukrajinskému hrdinství je dnes Rusko nejslabší, co kdy bylo. Právě teď máme jedinečnou příležitost se osamostatnit od USA a začít budovat skutečnou evropskou obrannou sílu. Toto okno se brzy uzavře.
📌 Bojí se Trumpa a jeho reakcí, bojí se prohlubování rozkolu.
Stále nepochopili, že rozkol přijde tak jako tak. Nezáleží na tom, jak moc se budeme snažit udržet dobré vztahy s USA – Trump a jeho vyšinutá banda techno-fašistů budou Evropu likvidovat tak či tak.
📌 Nechápou, že právě naše osamostatnění přinutí USA změnit postoj.
Jedině naše síla a suverenita zabrání tomu, aby Trump zacházel s Evropou jako s vyžírkou a vazalem. Sociopati jako on nerozumí jinému jazyku než jazyku síly.
Jediná možnost: Evropský vojenský Marshallův plán
USA už nyní zrazují své spojence, přenechávají moc Putinovi a Číně, omezují vlastní armádu a dávají jasně najevo, že jejich závazky nejsou trvalé. Nejprve zradili nečlenskou zemi NATO. Pak přijdou na řadu členové východního bloku. Nakonec se obrátí zády i zbytku aliance.
Jedinou možností je masivní vnitřní evropský vojenský Marshallův a Lend-Lease plán.
Musíme Evropu nastartovat, rozjet a udržet.
EU může fungovat nekonečně lépe než Trumpova nebo Putinova totalita, ty nefungují z principů přírody a kooperace entit v rámci každého živého systému.
Musíme ale přestat být líné slabé slečinky unavené z párty a začít reálně makat. Děláme to pro přežití svých dětí.
Kolaps demokracie není paranoidní představa – je to reálná hrozba. A strach z něj je naprosto oprávněný, na rozdíl od iracionálních strachů z 5G vysílačů a vakcín, které ovládají zmanipulované masy a odvádějí pozornost od skutečných problémů.
Čas na odhodlání a akci
Je třeba vyvinout tlak na politiky, aby přestali být zbabělí a konečně udělali to, co je třeba.
V brutálním a bezohledném světě, který přichází, přežijí jen ti, kdo si dokážou vytvořit vlastní sílu a najít stejně laděné spojence a provázat se s nimi.
Musíme to dokázat. Jinak nepřežijeme.