Motoristická konspirační pavěda klimatickou krizi nezruší. Jen zvyší účet, který zaplatí všichni

(Článek vyšel ve zkrácené verzi na serveru HlídacíPes.org)

Na rozdíl od široce přijímaného přesvědčení, v otázce změny klimatu stále ještě nepracujeme s reálným, ale s alibistickým a přehnaně optimistickým pohledem na naši planetární budoucnost, pokud tedy rovnou neutíkáme k iluzi a popírání klimatické změny. Ti, kteří si přejí zachování současného sebevražedného směřování, se snaží zbytku namluvit, že něco tak bezvýznamného jako člověk nemůže klima ovlivňovat. Sinice a stromy, které to kdysi bez problémů dokázaly, jsou pro ně zřejmě silnější a významnější silou než my se svými miliardami strojů, které každou vteřinu spalují stamiliony let staré fosilní depozity. Reaktivujeme uhlík z doby, jejíž klima a podmínky jsou pro naši dnešní křehkou civilizaci a zemědělství naprosto neslučitelné s přežitím.

Dokonce i politické zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), které by měly být naším největším vodítkem, procházejí schvalováním zástupců všech zúčastněných vlád – včetně zemí Perského zálivu, Ruska a dalších exportérů fosilních paliv, často zcela závislých na zachování současného stavu. (Například ruské vládní delegace, vedené lidmi z meteorologických ústavů pod politickým dohledem Kremlu, jsou známé tím, že zpochybňují jistotu vědeckých zjištění, tlačí na zmírnění jazyka a veškerou vinu se snaží přenést na údajnou přirozenou variabilitu klimatu. Chrání status quo a snaží se oslabit formulace volající po odklonu od ropy a plynu. Místo toho vehementně prosazují „technologickou neutralitu“ a lobbují za technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS). Cíl je jednoduchý: dál se ziskem prodávat fosilní paliva pro rozpočet a zisky oligarchů, a ztráty a nápravu naopak nechat na státech a veřejných rozpočtech. Tedy zkráceně: my chceme bez externalitních daní bohatnout, vy si draze plaťte nápravu.)

Konference o klimatu (COP) tak navíc často hostí více zástupců fosilní lobby než libertariánské think-tanky. To nevyhnutelně vede k politickým a ideologickým kompromisům, které výsledné zprávy činí v podstatě profosilními, alibistickými a anti-alarmistickými. Alarmismus je přitom v současné situaci jediný postoj, který alespoň částečně odráží míru nebezpečí. (Už dnešní koncentrace CO₂ by, i při okamžitém zastavení současných emisí ze strany lidstva, nakonec v horizontu několika málo staletí vedla k vzestupu hladiny moří o cca 9 metrů. To přivodí problémy a ekonomické náklady, proti kterým jsou všechny světové války a jejich destrukce prakticky ničím… ale o tom podrobněji až v příštím textu.)

Proto se první článek v této sérii nebude zabývat těmito nereálnými ruskými a arabskými pohádkami – které, i když vyznívají pro lidstvo částečně temně, ve skutečnosti lakují děsivou realitu do extrémně růžových barev. Míra ignorance moderního člověka v časech hybridní války a jejích lží (pavěda zpochybňující klimatickou změnu je její součástí) je dnes tak ohromná, že pokus vysvětlit voličům stran využívajících nenávist ke Green Dealu a ekologické změně něco tak složitého a provázaného, jako je klimatický systém a jeho proměna, postrádá v komplexnější podobě smysl. „Objasnění“ z dílen fosilní lobby bude pro internetovým fašismem proměněné sebevrahy, dávno lapené v konspiračních bludech, vždy emočně příjemnější než realita. Pocit, že jsem obětí spiknutí zelených fanatiků, se nosí lépe než vědomí, že jsem součástí propagandou zmanipulovaného druhu, který právě teď připravuje genocidu svých vlastních následujících generací a větší části biosféry.

Tento text se tedy poněkud zjednodušeně pokusí čtenářům alespoň přiblížit skutečné měřítko lidské činnosti a situace, v níž se nacházíme, protože současné antropogenní (lidské) faktory mají gigantické postavení i ve srovnání s odvěkými přírodními geofyzikálními a paleoklimatickými jevy, které od počátku planety ovlivňují klimatický systém Země. Skutečnou míru důsledků činnosti vlastního živočišného druhu většina lidí nezná a někteří se dokonce domnívají, že lidské emise CO₂ žádný vliv na klima nemají. Někteří chtějí dál vydělávat miliardy tímto způsobem, a tak část svých zisků obětují na propagandu, jiní jsou jen nevzdělané oběti jejich lží. Míra lidského zásahu do klimatického systému by jim tedy měla být představena se vší krutostí, právě proto, že většina volí blaženou nevědomost nebo iluzi. Pokud nepomůže ani vědomí toho, že následováním lží vraždím i své vlastní potomky, nepomůže už nic.

Touto optikou nahlíženo pak bude současně platit, že jmenovat na Ministerstvo životního prostředí člověka, který tuto lež propaguje a popírá vliv antropogenního CO₂ na klima, je stejné, jako kdyby vláda dosadila na Ústav zeměměřičství konspiračního plochozemce. Ten by logikou „Vysoké školy života“ tvrdil, že Země nemůže být kulatá, protože Australané žijící hlavou dolů by dávno spadli do vesmírné tmy, a požadoval, aby vzdálenost z Aljašky na Kamčatku nebyla jen kousek přes Beringovu úžinu, ale přes celou planetu. Dožadoval by se také zrušení používání kartografických projekcí, které převádějí kulatou 3D Zemi do 2D map, protože jsou „podvodem kartografické lobby“. Sbíral by lajky, voliče a moc na obviňování „kulatozemských vědců“ z globálního satanistického spiknutí, jehož cílem je dostat granty a žít z nich na jachtách kolem Tahiti. Přesto přesně tímto je dosazení Motoristů a dalších pohrobků klausovské pavědy do čela instituce, která má chránit základní podmínky naší fyzické existence. A ne, pane Macinko, tím, že klimatickou změnu zrušíte pamfletem v nějakém lžinstitutu svého guru, skutečně nezmizí – bude se projevovat dál, tím více, čím více ji budete popírat. I když budete strkat hlavu do písku a vaše hajlující ikony za sebe na jednání o životním prostředí budou posílat ještě brutálnější konspirační fašisty ze Slovenska.

Tento krok ale není jen politický omyl obyvatelstva proměněného internetovým fašismem. Je to urážka fyziky, chemie, geologie, klimatologie, biologie a dalších vědních oborů. Abychom pochopili obludnost tohoto ignorantství, musíme se podívat na tvrdá data z historie planety. Do doby, kdy si Země s uhlíkem zahrála hru, která málem skončila globálním zamrznutím a kterou my dnes hrajeme znovu – jen v opačném směru a rychlostí, která děsí každého, kdo umí číst grafy. Jsme totiž s tou dobou spojeni, i přes vzdálenost stamilionů let, více než si myslíme.

Klimatický systém: Monstrum, ne termostat

Lidé typu Macinky si odmítají přiznat realitu klimatického systému Země. Chovají se jako nájemníci, kteří v bytě neustále mačkají plus na dálkovém ovládání termostatu a křičí, že tohle jejich nepodstatné mačkání tlačítka jedním slabým prstem nemůže přece mít vliv na výslednou teplotu v něm. Klimatický systém je ale ve skutečnosti nelineární monstrum. Spletitá síť mnoha interagujících zpětných vazeb, kdy jakýkoli zásah do ní může znamenat ztrátu křehké rovnováhy a zvrat klimatu do zcela neznámého a nepřátelského světa. Tomu monstru je zcela jedno, jaké podmínky vyžaduje současný život na planetě a co by způsobila jeho změna. Naopak již několikrát zcela překopalo charakter života na planetě. Abychom zůstali u tématu motorismu a jeho potřeby ovládnout toto ministerstvo, je to jako jet po dálnici ve svém kabriu opilý 200 km/h a mezi radostným hajlováním mlátit krumpáčem do motoru a kol v představě, že auto bude takto fungovat stabilněji, lépe a stejně bezpečně, jako když spořádaně sedíme střízliví za volantem, jedeme dle předpisů a přemýšlíme nad možnými nástrahami provozu.

Když do této klimatické bestie pumpujeme CO₂ rychlostí, která prakticky nemá v geologickém záznamu planety obdoby, chováme se jako děti s kladivem u nejsofistikovanějších hodin světa. Jenže fyzika nezná slitování. A geologická historie nám ukazuje jeden konkrétní příběh, který by měl být povinnou četbou pro každého ministra, co chce životnímu prostředí alespoň částečně porozumět: příběh o tom, jak stromy málem zmrazily svět.

Nejprve je ale na místě přiznat, že různá geologická období samozřejmě nejde přímo srovnávat. Klima ovlivňuje celá řada faktorů kromě skleníkových plynů – kontinentální uspořádání, intenzita slunečního záření, oceánská cirkulace, náklon planetární osy, vulkanismus atd. Tyto podmínky jsou často velmi odlišné, ale můžeme najít i období, kdy je faktor CO₂ identicky dominantním a ostatní faktory příliš „neruší“ jeho vliv. I tak ale existují principy platící univerzálně napříč všemi epochami: když koncentrace CO₂ v rámci daného období stoupne, má to na Zemi, při odstínění ostatních vlivů, vždy oteplující účinek; když klesne, způsobí to ochlazení. Je to mechanika tepelné bilance – víc CO₂ znamená víc odraženého infračerveného záření zpět k povrchu. Nejlépe to vystihuje analogie s kabátem: Kabát vás vždy zahřeje, ať už si ho vezmete v mrazu −40 °C nebo při +10 °C. Kabát, stejně jako CO₂, neprodukuje teplo, ale pouze zabraňuje jeho úniku – v případě těla je to teplo vaše, v případě Země je to tepelné záření unikající do vesmíru. CO₂ je tím kabátem, co mu brání do toho vesmíru uniknout. Zemi je tak „tepleji“.

Tedy ještě jinak: pokud si nějaká síla významně „hraje“ s hladinou CO₂, zcela tím přetváří planetu. Nyní je touto silou člověk. Skoro by se chtělo ho označit za první druh, který dokázal zcela změnit planetární klimatický stav nebo jeho směřování, ale nebyla by to pravda. Pravdou pouze je, že je prvním druhem, který tak činí vědomě. (I když u v iluzi žijících produktů hybridní války lze o míře jejich vědomého chápání této reality pochybovat.)

Absurdní je, že se ještě dnes někdo snaží relativizovat tento milionkrát ověřený a zcela prokazatelný fyzikální fakt porovnáváním s prehistorickými etapami, které byly klimaticky naprosto nesrovnatelné. Jediné, co skutečně lze porovnat, je dynamika změn – jak rychle se klima ochlazuje nebo otepluje v reakci na růst či pokles CO₂. A tam je korelace naprosto jasná, bez ohledu na epochu. V tomto směru se lze poučit i z úplně rozdílných období.

Tento text se zaměřuje na srovnání naší současnosti s obdobím karbonu, které je vzdálené 300 milionů let. Nejde o náhodný výběr z učebnice geologie. Tyto dvě epochy jsou totiž spojeny neviditelnou, ale pevnou pupeční šňůrou. Jsou to dvě strany téže mince, dokonalé zrcadlové obrazy, které do sebe zapadají jako klíč do zámku.

V jedné éře planeta pracně, miliony let, „uklízela“ uhlík z atmosféry pod zem, čímž se ochladila. V té druhé – naší – my tento proces obracíme naruby: během okamžiku tento archiv otevíráme a obsah vrháme zpět do nebe. Nepochopení tohoto fundamentálního vztahu – tedy že my dnes pouze nepálíme „nějaké palivo“, ale že geologicky „přehráváme film pozpátku“ a vracíme planetu do stavu před uložením tohoto uhlíku – je důvodem, proč lidé jako Macinka nechápou rozsah hrozící katastrofy.

1. Karbonská anomálie: Když planeta směřovala k „mrazáku“

Když se vrátíme do onoho období karbonu (cca 359–299 milionů let př. n. l.), vidíme zásadní zlom v dějinách klimatu. Na souš se tehdy rozšířily první skutečně mohutné lesy tvořené plavuněmi, přesličkami, kapradinami a prvními předchůdci jehličnanů (kordaity). Suchozemská biomasa prudce narostla – a přitom spotřebovala obrovské množství atmosférického CO₂. Rostliny z tohoto atmosférického uhlíku vyrostly a zabudovaly ho do svých těl, takže koncentrace oxidu uhličitého začala přirozeně klesat. Kromě toho narušovaly horniny a způsobovaly zvýšené silikátové zvětrávání, působící na koncentrace CO₂ stejným snižujícím směrem.

Byl to moment, kdy se historie opakovala. Po miliardách let od nástupu sinic se opět ukázalo, že biologie – život sám – může být nakonec mocnějším a silnějším hybatelem než neživé planetární a vesmírné síly. Zaplavením souše lesy to totiž neskončilo. Zásadní roli sehrála specifická geologie té doby. Na kontinentech se vytvářely rozsáhlé poklesové pánve – obrovské sníženiny trvale zásobené vodou, které fungovaly jako pasti. Stromy v těchto mokřadech rostly, padaly do vody a byly rychle překryty nánosy bahna a sedimentů dříve, než se stihly rozložit.

V těchto podmínkách bez přístupu vzduchu se organická hmota nemohla rozkladem vracet do atmosféry. Místo tlení se konzervovala. Planeta se tak stala strojem trvale odebírajícím CO₂. Vrstvy se hromadily jedna na druhou po dobu 60 milionů let. Vznikaly tak i kilometr mocné vrstvy mrtvého dřeva, které dnes těžíme jako uhlí. Planeta se navíc dostala do nebezpečné pozitivní smyčky. Jakmile lesy odčerpaly dostatek CO₂, začalo se ochlazovat a na pólech se začaly tvořit ledovce. Voda se vázala do ledu, což způsobilo pokles hladiny světových oceánů. Tím se z mělkých moří vynořily nové, rozsáhlé nížiny plné bahna, které okamžitě osídlily další močálové pralesy. Ty stáhly další CO₂, což vedlo k dalšímu ochlazení, dalšímu růstu ledovců a dalšímu ústupu moře. Byla to spirála, která planetu neustále přibližovala ke globálnímu mrazu.

Pralesy karbonu dokázaly snižovat koncentraci CO₂ v atmosféře, i když např. právě vznikaly Krkonoše, vulkány byly občas aktivní (vrstvy černého uhlí jsou často překryty vrstvou popela) a chrlily CO₂ do atmosféry. Za poslední půl miliardu let, kdy se život přesunul na souš, je karbon obdobím nejhlubšího propadu CO₂ a teploty. (Naopak geologický „okamžik“ našich posledních dvou století je příkladem nejprudšího oteplení v této historii.) Výsledek: vznik obrovských uhelných slojí, masivní dlouhodobé ukládání uhlíku a dramatický pokles CO₂, který ochladil planetu o téměř deset stupňů.

2. Čísla, která by měla děsit: Pád z 2000 na 300 ppm

Důsledek tohoto procesu pro atmosféru byl drastický. Ukládání uhlíku do země fungovalo jako gigantická planetární pumpa, která odčerpávala uhlík z oběhu a zamykala ho do podzemního trezoru. Na začátku této éry (raný karbon) se koncentrace CO₂ v atmosféře pohybovala vysoko, odhady uvádějí přes 2000 ppm (parts per million). Během následujících desítek milionů let tato „geologická pumpa“ srazila koncentraci CO₂ až k hodnotám kolem 300 ppm (úroveň blízká počátku 20. století), některé zdroje uvádějí ještě daleko méně. (Jelikož mělo Slunce v té době o cca 3 % nižší intenzitu než dnes, znamenala tato pro nás „bezpečná“ hodnota pro tehdejší planetu rozsudek mrazu – i při 300 ppm CO₂ tehdy Země masivně zamrzala.) Masivní pohřbívání biomasy bylo v součtu daleko silnějším hráčem než sopečné emise či jakékoli jiné zdroje CO₂ – jednoduše proto, že dokázalo uhlík trvale ukládat do hornin a sedimentů v množstvích, které žádné další vlivy nemohly dlouhodobě vyrovnat. Tento dominantní faktor klimatu byl tak dobře čitelný, stejně jako dnes.

Fyzika zafungovala přesně. Skleníkový efekt se během karbonu propadl na minimum, jaké Země nepoznala stovky milionů let. Průměrná globální teplota spadla o cca 10 °C (naše současné oteplení je o 1,5 °C). Jižní superkontinent Gondwana pokryl masivní ledovec. Země nakonec balancovala na hraně tzv. „Icehouse Earth“ – trvalého zamrznutí, které by zbrzdilo evoluci složitého života. Hrozil podobný „krach“ biosféry, jak tomu bylo v historii několikrát.

3. Konec uhelného stroje: Trezory se zavřely

Proces masivního ukládání uhlíku se tedy nakonec zastavil, ale ne proto, že by si planeta „uvědomila“ nebezpečí zamrznutí. Zastavila ho změna podmínek. Tektonika, která původně vytvořila močály, nakonec kontinenty spojila do superkontinentu Pangea, klima se vysušilo a močály zmizely. Bez vody a rychlého pohřbení se dřevo začalo normálně rozkládat a vracet uhlík do vzduchu. Pumpa CO₂ se zastavila. Svou roli možná sehrály i nové druhy dřevokazných hub, které se v té době naučily rozkládat lignin, do té doby špatně degradovatelný nový přírodní polymer. Ale to nejdůležitější se už stalo: Miliardy tun uhlíku zůstaly uvězněny pod zemí. Zapomenuté, pohřbené, vyřazené z oběhu. Planeta se vydala k nové, teplejší úrovni a evoluční trajektorie nakonec vedla až k člověku. Ty obrovské zásoby energie tam ale celou tu dobu ležely a čekaly.

4. My v roli geofyzikálních šílenců a planetárních pyromanů

A zde je pointa pro pana Macinku a jemu podobné konspirační blouznivce: Příroda trávila 60 milionů let tím, že stahovala CO₂ z atmosféry a ukládala ho do uhelných slojí, čímž planetu málem zmrazila. My jsme tyto „paleo-trezory“ našli, otevřeli a rozhodli se jejich obsah vrátit zpět do atmosféry – jenže ne během milionů let, ale během pouhých 200–300 let.

Rok 2024 byl rokem největší spotřeby uhlí v historii. Tak „účinná“ jsou naše ekologická opatření, tak „přehnané“ jsou všechny ty údajně zbytečné „grýndýly“, kterými nás chce EU zotročit. Místo nich se nám nabízí cesta posvátného Tykačova uhlí a Trumpovy lásky k pálení a destrukci, kterou obhajuje bludy o „větrnících vraždících velryby“. (A k tomu ještě zmenšujeme plochu lesů a pralesů a s nimi i množství tam vázaného uhlíku.) Tvrdit v této geologicky i astronomicky výjimečně stabilní situaci, že spalování fosilních paliv nemá fundamentální vliv na klima, představuje větší nebezpečí než obdobná „moudra“ o ploché Zemi. Plochozemská lež totiž planetu a její obyvatele nezabije a neuvrhne do neodvratitelných brutálních válek o přežití.

To, co se nyní děje, není drobná změna klimatu. Je to geofyzikální exploze. Uvolňujeme uhlík desítky tisícekrát rychleji, než se v karbonu ukládal. A nemáme v rukou žádný masivní proces jako v onom karbonu, který by dokázal opak. Spolu s dalšími negativními ekologickými krizovými faktory (v zemědělství, rybolovu, znečištění plasty, chemickými látkami atd.) je před námi dokonalá bouře. Člověk vyprodukuje zhruba 100× více CO₂ než veškerá sopečná činnost na planetě. Například erupce Mount St. Helens (1980) vypustila tolik CO₂, kolik lidstvo vypustí za pouhé 2,5 hodiny. Některé procesy ho ale umí ukládat, důležitá je rovnováha a její nenarušování.

Někoho možná napadne, když vědci nedávno vyvinuli nehnijící „superdřevo“, co kdybychom do něj poutali uhlík tak, jak ho kdysi příroda sama ukládala do uhlí? Kdybychom dnes takto chtěli napodobit karbon – tedy pěstovali lesy a výrobky z nich využívali tak, aby se nerozložily – i při maximálním nasazení a využití celé poloviny světové těžby dřeva bychom uložili stěží 0,6 miliardy tun uhlíku (2,2 mld. t CO₂) ročně. Lidstvo ale spalováním fosilních paliv vypouští 38 miliard tun CO₂ ročně. Chápete tu absurditu? Ani zcela nerealizovatelná fantasmagorická globální inženýrská operace by nevyvážila ani 6 % toho, co my do atmosféry chrlíme.

Takže ne, pane Trumpe, Klausi a Macinko, to, co člověk dělá, vytváří tak obrovskou změnu podmínek, v které většina populace během několika málo staletí nedokáže zajistit své přežití. Pro vás jsou vaše neomylná ega samozřejmě cennější, ale většina lidí nechce obětovat příští generace ani vymazat komplexní život z povrchu této planety. Nechce být onou kometou, která tentokrát udělá třeba z želvušek nebo švábů základ pro nějaké budoucí „nejmoudřejší“ vládce Země.

Nejhorší na tom je, že tím spouštíme sebeoteplující smyčky, v kterých je ohrožena sama podstata života na této planetě. Vzpomínáte na tu „chladící spirálu“ v karbonu? Kdy lesy ochladily planetu, což vedlo k poklesu moří, vzniku nových lesů a dalšímu ochlazení? My jsme teď pákou trhli na opačnou stranu a roztáčíme spirálu smrti směrem k horku. Tající bílý led odkrývá tmavý oceán, který pohlcuje více tepla, místo aby ho odrážel. Teplo rozmrazuje permafrost, z něhož uniká metan – plyn násobně horší než CO₂. Teplo vysušuje pralesy, které místo lapání uhlíku hoří a uvolňují ho. Zatímco karbonská smyčka vedla k ledu, ta naše vede do pece.

Chováme se jako dekády fetující extrémně závislí narkomané neschopní přestat. Nejenže si fosilními drogami ničíme vlastní zdraví, ale protože na svůj další rauš nemáme, zadlužujeme se u drogové mafie. A to i s plným vědomím, že ten dluh po nás zdědí naše děti a vnuci a že mafie, u které si půjčujeme, neodpouští – pokud naše potomstvo nezaplatí za naše drogové dýchánky, bude zlikvidováno.

Komu ten příměr přijde přehnaný, zjistí, že situace je ještě absurdnější: Když nás někteří naši závislí spolunarkomané se zbytky morálky prosí, abychom šli na léčení a drog se zbavili (tzv. NoDrug Dealem), raději věříme vařičům z drogových varen, co říkají opak. Ti nám s úsměvem tvrdí, že drogy jsou vlastně v pohodě a mafie je moc hodná a chce nás chránit před zlými lidmi, co drogy neberou. (Ne, všichni vám vaše lži a zpochybňování nebaští, pane Macinko a Tykači.) Přijde vám takový rodič-narkoman totálně zvrhlý a hodný příkrého odsouzení? Většina voličů stran našeho současného politického spektra se může podívat do zrcadla a uvidí, že přesně takovýmhle sobeckým feťákem jsme, až na drobné výjimky, my všichni.

5. Macinkové a kult smrti

V situaci, kdy jsme nastartovali procesy vedoucí k oteplení o 3 °C a více (což v geologickém jazyce nakonec s jistotou znamená zvednutí hladin oceánů o desítky metrů, neobyvatelné tropy, kolaps pralesů atd.), je nominace lidí popírajících základní fyziku zločinem a výrazem absurdity současného člověka. Jako by samotné lidstvo svým chováním křičelo do vesmíru, že není druhem, který by měl mít tu čest v něm pokračovat. Není to „jiný názor“. U nás je to triumf pavědecké ideologie Václava Klause, která povýšila ignoranci na státní doktrínu. Ale podobní Klausové jsou po celé planetě. Tito lidé, kteří by propadli z testů středoškolských předmětů a s planoucíma očima vyřvávají, že data NASA a tisíce studií jsou spiknutím „zelených fanatiků“ a zkorumpovaných vědců, vymývají mozky národům, které pak tleskají vlastní cestě do záhuby, zatímco světu voda stoupá ke kotníkům.

Závěr: Evoluce chyby neodpouští

Až se hladiny zvednou a geopolitická mapa světa se začne hroutit pod náporem klimatických extrémů a migrace, lidé jako Macinka už tu možná nebudou. Ale jejich odkaz ano. Budou to oni, kdo svou aktivní sabotáží a lží připravili půdu pro pád civilizace. Možná se nakonec splní i sny o oligarchické vládě milující Ruská fosilní paliva – protože svět, kde se bojuje o pitnou vodu, jídlo a kousek obyvatelné země, nebude zcela jistě světem demokracie.

Naším primárním evolučním úkolem bylo posunout se od kvasinky, která konzumuje a množí se až do vyčerpání zdrojů. Měli jsme použít mozek k nastavení takových pravidel hry, která by lidstvu umožnila fungovat v trvalé rovnováze s planetou a biosférou. Nevědomá, nemoudrá epocha karbonu kdysi dávno odčerpala CO₂ z atmosféry, čímž započala kaskádu klimatických podmínek a života, jehož vyvrcholením je i náš druh. Tento dominantní živočišný druh sám sebe ve vší skromnosti nazývá Homo sapiens sapiens – tedy Člověk moudrý, moudrý. Jenže ani dvojitě „moudrý“ nestačí, aby pochopil: pálením uhelných slojí a ropy vrací klima zpět do archaické éry, a ničí tak veškeré podmínky, na nichž je jeho vlastní existence závislá. Místo náročného vytváření moderní rovnovážné společnosti umožňující dlouhodobé přežití si tak volí Macinky a jejich snadné sebevražedné lži.

Vláda v rozličných státních útvarech tohoto kvadrátně moudrého druhu by měla být spolkem těch nejlepších, kteří dokáží nasměrovat danou společnost správně a smysluplně na základě faktů. Měla by evolučně reagovat na dané, neustále se měnící podmínky. Nemá to být spolek sloužící lžím a falešným fosilním modlám, jež daný stav jen dále zhorší a zničí jediný životní prostor, který máme. Chápu, že odborník na kravské žaludky a planetu Měsíc to vidí jinak, ale ti, co název svého živočišného druhu naplňují alespoň částečně, by měli požadovat, abychom se řídili realitou a vedli nás inteligentní a vzdělaní lidé, a ne pavědci a jejich smrtelně nebezpečné bludy, které jsou součástí propagandistického podvodu těch, co nic jiného než drancovat a exportovat fosilní paliva neumí. Pokud nepochopíme ani tohle, ukážeme, že náš druh má tak zásadní systémové nedostatky, že si pokračovat nezaslouží.

To, co sledujeme u nás i v zámoří, je v podstatě koordinovaný útok na samotnou podstatu poznané reality. Propojení mezi kroky Donalda Trumpa a děním na našem Ministerstvu životního prostředí pod taktovkou Macinky a Turka není náhodné – je to stejný rukopis. Tito fašisté internetových lží, ať už jde o Donalda Trumpa v USA, nebo Petra Macinku u nás, prosazují svou pavědu za každou cenu. Jejich strategie je prostá, ale děsivá: pokud se jim nelíbí realita, kterou zrcadlí vědecká data, prostě rozbijí zrcadlo. Rušením sekcí ochrany klimatu a likvidací výzkumných institucí se snaží oslepit společnost i budoucí generace. Je to útok na život zachraňující instituce, které jako jediné odhalují pravdu o stavu naší planety. Tím, že tito lidé vypínají „teploměry“ civilizace, nezastavují globální horečku – pouze zajišťují, že až nás zasáhne v plné síle, budeme bezbranní. Místo komplexních vědeckých modelů nám pak tito obchodníci s deštěm nabízejí jen svá neomylná ega a pavědecké bludy, zatímco nás vedou vstříc budoucnosti, ve které budeme rádi i za ty šváby v troskách.

Dokonce i jinak bezohlední čínští komunisté pochopili, že mrtvá planeta je konečná i pro ně. Začali podnikat radikální klimatické kroky, protože jim došlo, že tato moderní lež (jedna z odnoží internetového fašismu) je ještě nebezpečnější než ta historická: zatímco ta minulá cílila na likvidaci Židů a menšin, tato propagandou šířená pavěda zlikviduje nakonec úplně všechny. Nezbývá než doufat, že naši fosilní oligarchové a narcističtí pavědci v politice se posunou alespoň na úroveň čínských komunistů. Ano, tak nízko je laťka společnosti, ve které se hajlující pavědci a prodejci nefunkčních „léčebných“ ezo-přístrojů za desetitisíce derou na místa ministrů něčeho, co absolutně nechápou. A všichni, co řvou, jak si prezident mohl dovolit bránit výsledku voleb, by si měli laskavě uvědomit, že stojí na straně dosud nepoznané globální smrti a destrukce.

—---------------------------------

Příloha – obrázky:

1. Graf zobrazuje pokles koncentrací CO₂ a globální teploty během karbonu (před 359–299 miliony let). Černá křivka ukazuje pokles atmosférického CO₂ z přibližně 2000 ppm na hodnoty kolem 300 ppm. Červená křivka ukazuje trend ochlazení globální teploty v rozsahu ~8 °C. Data jsou založena na paleoklimatických metodách a modelování:

Masivní ukládání uhlíku a pokles koncentrací CO₂ vedly ke globálnímu ochlazení a rozsáhlému zalednění jižní polokoule.

2. Graf ukazuje reálný historický vývoj koncentrací CO₂ a globální teploty mezi roky 1300 a 2023.

Je z něj zřejmé, že po celá předprůmyslová staletí se klima ani CO₂ prakticky neměnily. Koncentrace CO₂ oscilovaly kolem 276–280 ppm a teploty kolísaly v úzkém pásu několika desetin stupně. Nedocházelo k žádnému dlouhodobému oteplování ani ke kumulaci CO₂. Zlom nastává až v 19. století – přesně v období průmyslové revoluce. V té době začíná prudký růst koncentrací CO₂ z fosilních paliv a s malým zpožděním následuje i růst globální teploty. Tento okamžik není náhoda, ale přímý fyzikální důsledek spalování uhlí, ropy a plynu. Pozoruhodné je, že tento mechanismus popsal už v roce 1896 švédský fyzik Svante Arrhenius. Byl vůbec prvním člověkem, který matematicky vypočítal, že spalování uhlí povede k oteplení planety. V jeho době byla koncentrace CO₂ 295 ppm. Arrhenius tehdy spočítal, že zdvojnásobení CO₂ zvýší globální teplotu o několik stupňů – což je přesně to, co dnešní měření potvrzují s ohromující přesností. Tento graf tak zachycuje historicky nejlépe zdokumentovaný klimatický zlom: od tisícileté stability k prudkému nárůstu CO₂ a teplot – zcela synchronně s nástupem fosilní energetiky.

3. Velikost krychlí zde znázorňuje rychlost změny koncentrací CO₂, a tedy i dynamiku teplotních změn:

Kontrast je naprosto nesouměřitelný: rychlost změny koncentrací skleníkových plynů, a tedy i oteplování, je desetitisíckrát vyšší než tehdejší rychlost ochlazování. Ani tak gigantická událost, jako bylo obsazení souše stromovou biomasou a neustálý vznik uhelných slojí, nezměnila koncentraci CO₂ zdaleka tak rychle jako člověk. Obrovské karbonské pralesy a močály nasávaly uhlík jen tempem nemocného hlemýždě, zatímco člověk dnes tentýž dávno uložený uhlík vrací zpět do atmosféry rychlostí jaguára v top formě. Velikost krychlí odpovídá nejen rychlosti klimatických změn, ale i evolučnímu tlaku na biosféru v dané době. Domnívat se, že se nám při takto extrémně zrychlené změně klimatu nic nestane, je naivní sebevražda. Tím spíše, že celkový počet obyvatel je dnes asi třikrát vyšší, než činí dlouhodobě udržitelný limit planety. Je to lživá uklidňující iluze, popírání reality. Biologie i fosilní záznamy říkají pravý opak.

Člověk definitivně zvítězil nad přírodou. Bohužel pro nás toto vítězství využil k tomu, aby ji zabil.