Odsouzeni k záhubě: Proč si lžeme o největší hrozbě naší civilizace?

Takto proměněným lidem bylo dokonce paradoxně nalháno, že právě oni jsou záchranou světa a jedinými zdravě a nezávisle uvažujícími jedinci. Bohužel největší globální dezinformátor v současné hybridní válce je zároveň jedním z největších světových vývozců fosilních paliv, a tak se rád připojil k desítky let trvající manipulaci, kterou prováděly západní fosilní korporace.

Homo sapiens sapiens vstoupil díky sociálním sítím do patologicky narcistické éry, kdy každý musí mít „vlastní“ názor a každý musí rozumět všem vědním oborům – samozřejmě ještě lépe než samotní vědci, kteří danému oboru zasvětili celý svůj život. Nejlepší je takový názor, který hlasateli zajistí obdiv, uznání nebo pozornost druhých. Zároveň platí, že získat obdiv na základě reálných znalostí a vhledů je náročné a vyžaduje to mnoho let studia, zkoušek a vědeckých sporů. Mnohem jednodušší je získat obdiv (podobně či více nevzdělaných) na základě konspiračních pavědeckých nesmyslů. Jejich hlásání nevyžaduje totiž nic.

Jedním z příkladů byla „klimatická“ diskuze v ČT, které se účastnil fosilní lobbista Mirek Topolánek a Václav Marhoul. Tito „klimatologové“ se předháněli v perlách o tom, že CO₂ nezpůsobuje růst teplot, ale naopak až růst teplot zvyšuje množství CO₂ v atmosféře. Nobelova cena za převratný objev je takřka jistá.

Civilizace má obrovské štěstí, že se pánové nerozhodli svá přebujelá ega demonstrovat i jinde a nevzali si na paškál třeba neurochirurgii. Jinak bychom se dočkali podobných pseudovědeckých pojednání o tom, že místo kvalifikovaného a odborně spořádaného primáře má operovat pacienta kolemjdoucí, od reality disociovaný opilý bezdomovec – a to krumpáčem – podle svých představ, zatímco nemocniční kotelník-konspirátor bez vzdělání má zalévat operovaný mozek močůvkou, protože je to dle něj vhodnější než běžně vědecky doporučované sterilní prostředí.

Odborná způsobilost obou pánů by v obou jim zcela cizích vědeckých oborech byla přibližně stejná. Na klimatologii si ale z nějakého důvodu troufne každý patologický narcis a ČT to bude vysílat jako potřebnou alternativu. Prospěšnost močůvky v tělech operovaných pacientů z nějakých důvodů vysílat stále odmítá. Močůvková lobby nemá patrně tu potřebnou sílu.

Klimatická změna představuje nejrozsáhlejší zásah člověka do planetárních mechanismů v celé jeho historii a její dopady se v  budoucnu vyrovnají největším katastrofám, které kdy Zemi postihly. Pokud budou stávající trendy pokračovat, pravděpodobně přežije jen nepatrný zlomek lidstva.

Přitom nejde o nic, co by vědci dávno neznali a nevysvětlili, jen bohužel existuje obrovský tlak na to jejich varování ignorovat. Důvodem jsou jednak obrovské zisky nejmocnějších korporací světa, které mají zájem na pokračování fosilního průmyslu, a jednak systematická manipulace veřejnosti, jež u mnoha lidí vedla k trvalé uzavřenosti vůči objektivním vědeckým faktům. Tento stav je navíc posilován s cílem zajistit, aby tito lidé volili strany, které aktivně brání jakýmkoli změnám.

Kdyby byl autor tohoto textu masochistou a umožnil pod ním diskuzi, mohli byste si snadno ověřit, jak afektovaně budou ti, jejichž myšlení bylo zformováno dezinformacemi, útočit na naprosto jasná a srozumitelná fakta. Místo racionálního přijetí reality by s různými pavědeckými „objevy“ útočili na nepříjemný fakt, že znovu naletěli konspiračním podvodníkům a že se dobrovolně podílejí na situaci, která jejich vlastním dětem připraví budoucnost připomínající peklo – peklo, proti němuž by i středověké živoření působilo jako ráj na Zemi.

Pojďme tedy krok za krokem klimatickou změnu vysvětlit. Paradoxně platí, že čím větší a intenzivnější jsou její důsledky, tím více lidí z psychologických důvodů propadá tendenci ji zlehčovat nebo považovat za spornou a nehodnou jejich zájmu. Ve skutečnosti je to přesně naopak – dnešní vědecké poznatky jsou natolik pevné, že vliv člověkem produkovaného CO₂ na klima je stejně jistý jako matematický fakt, že dvě a dvě jsou čtyři.

Každé spalování uhlíku vede k uvolnění oxidu uhličitého (CO2) do atmosféry. Na Zemi existují přirozené procesy, při nichž CO2 vzniká i je pohlcován, což udržuje rovnováhu atmosféry tak jak ji známe po tisíce let. Sopky, rozklad organické hmoty a oceánské proudy jsou příklady přírodních zdrojů emisí CO2, zatímco fotosyntéza, zvětrávání hornin a ukládání organické hmoty do geologických vrstev fungují jako přirozené mechanismy jeho odstranění.

To, co je dnes v této rovnáveze nové, je fakt, že člověk začal masivně uvolňovat uhlík uložený v dlouhodobě deponovaných fosilních palivech – uhlí, ropě a zemním plynu. Tyto látky by jinak zůstaly hluboko v zemi a do atmosférické bilance by se vůbec nedostaly. Právě spalování těchto paliv narušilo přirozenou rovnováhu uhlíkového cyklu, čímž se způsobil dramatický nárůst koncentrace CO2 v atmosféře. Další lidská činnost jako odlesňování směřuje identickým směrem, ale pro přehlednost a jednoduchost toto nyní vynecháme.

Před průmyslovou revolucí byla koncentrace CO2 v atmosféře přibližně 280 ppm (částic na milion). Od té doby však vlivem spalování fosilních paliv vzrostla na více než 420 ppm. To představuje nárůst o téměř 50 % za pouhé dvě století.

Celkově lidstvo uvolnilo do atmosféry přibližně 1,6 bilionu tun CO₂ od počátku průmyslové revoluce. Každoročně se k tomu přidává dalších 36 miliard tun CO₂, což dramaticky převyšuje přirozené absorpční schopnosti biosféry a oceánů. Důsledkem této nerovnováhy je akumulace oxidu uhličitého v atmosféře a zesílení skleníkového efektu.

Uvedená čísla i principy, které na jejich základě vedou k oteplování, jsou však pro většinu lidí těžko představitelné. Mnozí ještě pochopí, že i slabá vrstva např. kovového materiálu dokáže způsobit odraz světelných paprsků – díky čemuž se například vidíme v zrcadle. Podobně mohou i plynné látky „odrážet“ tepelné záření (jiná vlnová délka) a tím způsobovat ohřívání daného místa „uzavřeného“ touto vrstvou. A čím více skleníkového plynu v atmosféře je, tím více tepla se udrží a tím vyšší bude teplota. Prostě skleník.

Dosavadní spalování fosilních paliv od průmyslové revoluce by vytvořilo hypotetickou vrstvu čistého CO₂ o tloušťce 1,6 metru pokrývající celou „slupku“ kolem planety. Touto vrstvou způsobené oteplení by ještě navíc vedlo k intenzivnějšímu odpařování vody, což by následně vytvořilo obdobnou hypotetickou vrstvu vodní páry, která je ještě silnějším skleníkovým plynem než CO₂.

Obě tyto vrstvy jsme uměle přidali do dříve rovnovážného klimatického systému – a přesto mnozí tvrdí, že nemají žádný vliv a že se současné oteplení děje z tajemných mystických důvodů, které nám odhalí až fosilní lobby placení „odborníci“ nebo konspirační narcisté všeho druhu.

(Pro srovnání: Pokud obdobný výpočet provedeme na základě reálného zvýšení koncentrace CO₂ v atmosféře o 140 ppm, zjistíme, že hypotetická vrstva by byla pouze 1,2 metru – což dokazuje, že část lidmi do systému dodaného CO₂ byla absorbována oceány, biosférou a dalšími přírodními procesy. Na situaci, ve které se nacházíme, to ale nic nemění.)

Oxid uhličitý je rovnoměrně rozptýlen v atmosféře a absorbuje infračervené (IČ) záření vyzařované zemským povrchem ohřátým slunečními paprsky. Každá molekula plynu má své specifické absorpční spektrum, což znamená, že CO₂ pohlcuje infračervené záření v přesně definovaných vlnových délkách. Molekuly CO2 excitované tímto zářením mohou část energie opět vyzářit do všech směrů, přičemž část míří zpět k Zemi a část do vyšších vrstev atmosféry.

(Metan (CH₄) má jiné absorpční spektrum než CO₂ a pohlcuje infračervené záření v jiných vlnových délkách. To je dáno kvantovou mechanikou – různé molekuly vibrují a rotují v odlišných energetických pásmech, což určuje, jaké frekvence záření absorbují a vyzařují.)

Tento jev byl přesně laboratorně změřen a potvrzen, přičemž výsledky odpovídají známým skleníkovým plynům, jejich koncentracím a absorpčním spektrům. Satelitní měření emisního spektra atmosféry ukazují výrazné absorpční pásy odpovídající CO₂ a dalším skleníkovým plynům.

Navíc satelitní data potvrzují úbytek odcházejícího tepelného záření do vesmíru, zejména v absorpčních pásmech skleníkových plynů. To znamená, že stále větší část infračerveného záření, které by normálně unikalo do vesmíru, je pohlcena v atmosféře a přispívá k jejímu oteplování. Tento úbytek byl naměřen ve více vlnových délkách, zejména v pásmu 15 μm odpovídajícím CO₂, což je přímým důkazem jeho vlivu na zesílení skleníkového efektu.

Tento pokles unikajícího tepelného záření se plně shoduje s předpověďmi fyzikálních modelů a dokazuje, že skleníkové plyny reálně ovlivňují teplotní bilanci Země – nejde tedy o hypotézu, ale o experimentálně potvrzený fakt.

Laboratorní měření a satelitní data se dokonale shodují, což je jednoznačný důkaz, že CO₂ funguje jako skleníkový plyn a přispívá k oteplování planety.

Stačí však pracovat pro fosilního miliardáře, jako pan Topolánek, a dojdete k názoru, že ležící mrtvolu nezabila vystřelená kulka, ale že člověk sám naběhl na nevinně ve vzduchu čekající kulku rychlostí 600 km/h, když pospíchal na tramvaj a přidal trochu do kroku. Tudíž není třeba obviňovat člověka, který je na kameře zachycen s pistolí, jak mačká spoušť směrem k osobě, které roky vyhrožoval. Je to totiž jen pouhá náhodná shoda okolností a ten střelec na kameře je zcela nevinný.

CO2 vždy působí jako skleníkový plyn a vždy zvyšuje teplotu planety, bez ohledu na ostatní faktory. Neexistuje žádný stav, ve kterém by CO2 v bilanci nepřispíval ke zvyšování teploty. Například silné sopečné erupce (směs plynů včetně CO2) nejprve vedou k dočasnému ochlazení kvůli odrazivým aerosolům síry, ale jakmile se tyto částice usadí, přetrvávající oxid uhličitý zůstává v atmosféře a působí naopak oteplování. Historické i geologické záznamy ukazují, že CO₂ je vždy na straně oteplení, i když může být dočasně „přehlušen“ opačně působícími látkami, protože jeho účinek je dlouhodobý a kumulativní.

Spalování fosilních paliv v podstatě vrací uhlík uložený z doby před stovkami milionů let, kdy bylo daleko tepleji, zpět do atmosféry a to v extrémně krátkém čase. To je hlavní důvod, proč dnešní klimatická změna probíhá tak rychle a proč se příroda nemá čas přizpůsobit.

Dnešní uvolňování CO2 do atmosféry je v podstatě přesným opakem procesu, který probíhal během karbonu před 300–360 miliony let. Tehdy docházelo k masivnímu odčerpávání CO2 ze vzduchu, který se stával biomasou nové suchozemské vegetace, při přechodu života z oceánů i na souš. Následně se během milionů let přeměnil na fosilní paliva. Toto odsátí CO₂ ze vzduchu a jeho upoutání do zcela nové suchozemské biosféry (a následně do fosilních paliv z ní vytvořených) vedlo k poklesu koncentrace CO₂ a následnému ochlazení planety přibližně o 10 °C v průběhu několika desítek až stovek milionů let.

Naproti tomu dnešní antropogenní spalování fosilních paliv vrátilo významnou část tohoto uhlíku zpět do atmosféry a to v rekordně krátkém čase. Zatímco v karbonu klesla teplota planety o cca 10 °C za tu stovku milionů let, dnes jsme za pouhých 200 let způsobili oteplení o více než 1,5 °C – a tento trend pokračuje. To tempo je ztěží uvěřitelné a ukazuje míru nerovnovážné lidské činnosti.

Biosféra měla tedy v karbonu miliony let na postupnou adaptaci, což umožnilo evoluci a vznik nových ekosystémů, kdy bohatost života nebyla ohrožena. Dnes však probíhá opačný proces tak rychle, že hrozí kolaps všech ekosystémů, které nemají šanci se přizpůsobit. Zejména zemědělství bude čelit dramatickým výzvám – měnící se klimatické podmínky naruší produkci potravin a zvyší riziko globálních hladomorů.

Během karbonu bylo do fosilních paliv uloženo odhadem 15 bilionů tun uhlíku, což odpovídá více než 55 bilionům tun CO2. Člověk z fosilních paliv již zpětně uvolnil přibližně 1,6 bilionu tun CO2 od průmyslové revoluce, přičemž tempo spalování stále roste. Pokud by veškeré fosilní paliva byly spáleny, koncentrace CO2 by mohla přesáhnout 1000 ppm, což by vedlo k nepředvídatelným důsledkům. I nyní však vůbec netušíme, jaké procesy už ten současný stav spouští a zda je vůbec ještě možné je zastavit, než se rozběhnou do spirály, která by vedla k neslučitelnosti těchto změn se současným charakterem života lidí i ostatních druhů.

Proč tedy někdo očividně chce planetu a nás zabít?

Klimaskepticismus a jeho motivace

Klimaskeptici využívají složitosti klimatického systému a množství různých vlivů k rozmělnění a relativizaci diskurzu. Zatímco vědecký přístup se soustředí na pochopení a kvantifikaci lidského vlivu jako klíčového faktoru současných změn, klimaskeptici se zaměřují na vytrhávání jednotlivých jevů z kontextu a jejich účelovou interpretaci tak, aby lidský vliv vypadal nepodstatně. Někteří to dokonce dělají i daleko lépe než fosilní konspirátoři Marhoul s Topolánkem.

Důležitým faktorem je i cílená dezinformační kampaň, která má své kořeny již v 70. letech minulého století. Tehdy velké ropné společnosti získaly vlastní vědecké důkazy o dopadech spalování fosilních paliv na klima. Interní dokumentace uniklá v posledních letech jasně ukazuje, že již tehdy byly známy závažné důsledky zvyšující se koncentrace CO2, přesto se tyto společnosti rozhodly místo nápravy investovat naopak do manipulace veřejného mínění, aby ochránily své investice a zajistily pokračující zisky.

Jedním z častých argumentů klimaskeptiků je tvrzení, že hlavním skleníkovým plynem je vodní pára, nikoliv CO₂. Je pravda, že vodní pára má silný skleníkový efekt, ale její množství v atmosféře není primární příčinou oteplování – je důsledkem změn teploty.

Vyšší koncentrace CO₂ vede ke zvýšení teploty, což následně způsobuje vyšší odpařování vody a zesílení skleníkového efektu.

Tvrzení, že vodní pára je hlavní hnací silou klimatických změn, ignoruje tuto kauzalitu. CO₂ je primárním spouštěčem oteplování, zatímco vodní pára je jevem druhého řádu, který zesiluje jeho efekt. Klimaskeptici tímto argumentem zaměňují příčinu a následek, což vede k mylné interpretaci role jednotlivých skleníkových plynů.

Dalšími nesmysly, které za současné situace nemají žádnou oporu v měřeních a pozorováních, jsou: vliv sluneční aktivity, změny v oběžné dráze Země, přirozené skleníkové plyny, jako jsou emise ze sopek, nebo tvrzení, že současné extrémní jevy nejsou výjimečné, ale byli v historii zcela běžné.

Jedním z „argumentů“ klimaskeptiků je konspirační tvrzení, že klimatická změna je umělým výmyslem a spiknutím Západu či EU, jehož cílem je ovládnutí světa atd. I pokud by podobný nelogický nesmysl byl pravdivý, pak by bylo nepochopitelné, proč se Čína – největší průmyslová velmoc a geopolitický rival Západu – připojila k přechodu na nefosilní zdroje tak obrovským tempem.

Čína je dnes největším investorem do obnovitelných zdrojů energie na světě. V roce 2023 investovala do solární a větrné energetiky více než všechny země EU dohromady. Její tempo růstu v oblasti obnovitelných zdrojů dalece převyšuje i nejambicióznější plány Evropské unie. Země staví největší solární a větrné farmy na světě a brzy plánuje dosáhnout uhlíkové neutrality.

Tento rychlý přechod ukazuje, že klimatická změna není geopolitickým trikem, ale reálným problémem, který uznávají dokonce i ty státy, které nemají žádný zájem slepě následovat západní politické strategie. Čína se k této cestě nepřipojuje kvůli ideologii, ale kvůli jasným ekonomickým a ekologickým výhodám, které přechod na čisté zdroje energie přináší.

Na rozdíl od Číny, která není závislá na vývozu fosilních paliv, Rusko patří mezi země, jejichž ekonomika je z velké části založená na těžbě a prodeji ropy, plynu a uhlí. Fosilní paliva tvoří významnou část ruského státního rozpočtu a představují klíčový zdroj jeho geopolitického vlivu. Pokud by se svět skutečně odklonil od fosilních paliv, ruská ekonomika by utrpěla zásadní kolaps, protože prakticky nic jiného než drancování svého území neumí.

Proto právě Rusko a jeho státem řízené dezinformační struktury aktivně podporují globální klimaskepticismus. Ruské „trollí továrny“ a s nimi spojené politické strany po celém světě šíří pochybnosti o klimatické změně a zpochybňují vědecký konsenzus, aby oddálily globální přechod na obnovitelné zdroje energie. Cílem je udržet světovou poptávku po ropě a plynu co nejdéle a zajistit tím ekonomické přežití primitivního fosilního režimu.

Bez exportu fosilních paliv by se ruská ekonomika zhroutila a země by čelila hluboké hospodářské krizi. Proto je v zájmu ruské vlády udržovat veřejnost v nejistotě ohledně klimatické změny a aktivně podporovat politiky, kteří odmítají klimatická opatření.

Opravdu není náhodou, že právě strany, které prosazují další ruské narativy a například napadají pomoc Ukrajině, jsou zároveň těmi, které popírají klimatickou změnu. Výměnou za to získávají podporu ruské propagandistické mašinerie během předvolebních období. Současný boj např. ANO proti ekologii a klimatu je součástí jejich nepsané dohody s Rusy. Ti totiž svou dezinformační kampaní již do určité míry ovládají veřejné mínění ve většině západních zemí a zcela zmanipulovali například i samotného amerického prezidenta a jeho voliče, přestože klimatické katastrofy, kterým USA čelí, se neustále zhoršují a škody brzy nebude možné nadále sanovat. Babiš je potřebuje pro svých vytoužených 40%. Motoristé pro svých vytoužených 5.

Jedním z hlavních důvodů, proč mnoho lidí podléhá klimatickým dezinformacím, je psychologická obrana proti nepříjemné realitě. Přijetí faktu, že klimatická změna představuje obrovský problém a že jsme k němu sami přispěli, vyvolává podvědomý pocit viny a úzkosti. Pro mnoho lidí je jednodušší tuto realitu popřít, než čelit možnosti, že jejich děti budou žít v prostředí vážně ohroženém jejich vlastními činy. Ano pane Topolánku a Marhoule, i vaše děti.

Dalším faktorem je obecná tendence hledat jednoduchá vysvětlení pro složité problémy. Místo toho, aby lidé přijali vědecký konsenzus a uznali, že řešení klimatické krize je složité a vyžaduje globální spolupráci, raději se uchylují k jednoduchým konspiračním teoriím. Ty jim nabízejí pohodlnější narativ: problém neexistuje, nebo je součástí nějakého spiknutí elit.

Sociální sítě hrají klíčovou roli v šíření klimatických dezinformací. Algoritmy odměňují obsah, který vyvolává emoce, především hněv a pocit výjimečnosti. Lidé, kteří šíří „alternativní“ pohledy a odhalují údajné „skryté pravdy“, získávají na sociálních sítích více pozornosti než ti, kteří se drží vědeckých faktů. Klimaskepticismus se tak stává nejen obranným mechanismem, ale i způsobem, jak si někteří lidé budují svou identitu a získávají společenské uznání. Postupně se z nich stávájí narkomané dopaminu, pro který jsou ochotní se čím dál tím více vzdalovat od reality a vědy.

Pokud většina voličů podlehne dezinformacím fosilní lobby a ruské propagandě a bude systematicky volit politické strany podporující fosilní paliva, výsledkem bude zrychlené globální oteplování, které přivede svět k absolutní zkáze.

Neustálé spalování fosilních paliv povede k dalšímu zvyšování teploty, což spustí řetězovou reakci klimatických katastrof. Extrémní vlny veder učiní některé oblasti světa neobyvatelnými, což povede k masové migraci stovek milionů lidí. Zemědělské oblasti se budou postupně měnit v suché pustiny, drasticky klesne produkce potravin a hladomory se stanou běžnou realitou i v oblastech, které dnes patří mezi stabilní.

Tání ledovců a permafrostu uvolní do atmosféry obrovská množství metanu, skleníkového plynu mnohonásobně účinnějšího než CO2, což spustí ještě rychlejší oteplování. Stoupající hladiny oceánů zatopí pobřežní města a ekonomická centra, což povede i ke ztrátě pracovních míst, narušení řetězců a celkovému kolapsu světové ekonomiky.

Nestabilita a boj o zdroje povedou k rozsáhlým ozbrojeným konfliktům. Války o vodu, úrodnou půdu a energetické zdroje budou čím dál častější, státy se budou hroutit pod náporem vnitřních nepokojů a uprchlických krizí. Demokratické systémy podlehnou autoritářským režimům, které slíbí lidem bezpečí výměnou za jejich svobody.

Mezitím fosilní lobby a ruská propaganda budou i nadále udržovat masy v nevědomosti, zatímco bohaté elity se připraví na nejhorší scénář – izolaci v opevněných enklávách, kde se budou snažit přežít kolaps civilizace. Avšak ani oni neuniknou důsledkům – sociální nepokoje, války a zničení ekosystémů učiní planetu neobyvatelnou pro všechny, bez ohledu na jejich bohatství.

Volba profosilních politiků není tedy jen politickou otázkou, ale i otázkou přežití. Pokud lidstvo neodmítne klimaskepticismus a fosilní dezinformace, směřuje k nevyhnutelné katastrofě, která zasáhne miliardy lidí a přivede svět do dosud nepoznané éry chaosu a úpadku.

Přitom platí že zdanění nejbohatších, kteří nyní unikají do daňových rájů, by mohlo pokrýt významnou část nákladů na boj s klimatickou krizí, aniž by to dopadlo na běžné lidi.

Podle zprávy Tax Justice Network (2023) se každoročně ztrácí přes 480 miliard dolarů kvůli daňovým únikům nadnárodních korporací a superbohatých jednotlivců.

Nejbohatší 0,01 % lidí ukrývá v offshore daňových rájích podle odhadů až 8–32 bilionů dolarů.

Jen 5% zdanění těchto skrytých aktiv by vygenerovalo 400 miliard dolarů ročně, což je více než dost na pokrytí přechodu k obnovitelné energii ve většině světa.

Celá kolektivní klimatická sebevražda miliard lidí je tedy naprosto zbytečná a pramení ze dvou klíčových faktorů. 1. Politické strany, které nehájí zájmy nejmocnějších entit, nemají reálnou šanci uspět v politické soutěži. 2. Běžní občané jsou natolik neinformovaní či zmanipulovaní, že poslušně volí ty, kteří jejich situaci v tomto ohledu nejen nezlepší, ale často ji ve prospěch hrstky fosilních oligarchů ještě výrazně zhorší.

Na závěr lze tedy konstatovat, že samozvaný „odhalitel pravdy“, který ve svém panelákovém bytě u lahve Braníku přišel na spiknutí tisíců vědců a na sociálních sítích vás označuje za vymytou oběť propagandy „grýndýlu“ a EU, je ve skutečnosti tím, kdo svým jednáním odsuzuje vaše děti a vnuky k utrpení, které si dnes sotva dokážeme představit. Paradoxně si přitom ve svém narcistickém dopaminovém sebeklamu ještě ke všemu nalhává, že právě on je tou mentální elitou, která je chrání.

Tak absurdním a zcela převráceným se stal svět, ve kterém nyní žijeme.