Článek
V srpnu 2019 vyvolal tehdejší americký prezident Donald Trump vlnu kontroverzí, když veřejně projevil zájem o koupi Grónska, autonomního území Dánska. Přestože šlo o překvapivé oznámení, odráželo hlubší strategické zájmy USA v Arktidě. Zatímco se tento návrh setkal s odmítnutím ze strany Dánska a výsměchem ve světových médiích, jeho geopolitické důsledky by mohly vyvolat vážné napětí mezi USA a Evropskou unií.
Nyní je opět u moci Donald Trump a je odvážnější než předtím. Místo odkupu zmiňuje i zabraní silou.
Grónsko: Strategický klenot Arktidy
Grónsko je největší ostrov na světě a nachází se v regionu, který nabývá na významu díky globálnímu oteplování. S ústupem ledovců se otevírají nové námořní trasy a přístup k nerostným surovinám, včetně ropy, zemního plynu a vzácných kovů.
Vidina velkého nerostného bohatství, jenž se skrývají na Grónsku nebo v jeho okolí hrají pro USA i Donalda Trumpa velkou roli. Spojené státy, již delší dobu ztrácí vliv v Africe i Jižní Americe ve prospěch všudy přítomné Číny. Ta si tak zajištuje přístup i přísun všech strategických surovin za velmi nízkou cenu.
Donald Trump se také netají tím, že podporuje domácí těžbu ropy a zemního plynu i ve chráněných oblastech. V případě, že by tedy skutečně získal Grónsko, mohl by americkým firmám zajistit přístup k nedotčeným nalezištím strategických surovin, zabezpečit přísun těchto surovin do USA a zároveň, tak i exportovat přebytky surovin například do Evropy.
EU versus USA: Potenciální konflikt
Jakýkoli pokus USA o získání Grónska by byl vnímán jako narušení evropské sféry vlivu. Evropská unie, která si zakládá na obraně suverenity svých členů, by byla nucena reagovat, což by mohlo vést k diplomatickému, a v krajním případě i ekonomickému konfliktu mezi Bruselem a Washingtonem.
K tomuto konfliktu však pravděpodobně dojde i bez zabrání Grónska. Donald Trump již několikrát hrozil uvalením cla na veškerý export z EU do USA. EU by pravděpodobně zareagovala stejně tvrdým krokem a uvalila by cla na export z USA. Bez vyjednávání by, tak konflikt mohl přerůst i v obchodní válku.
Rozpad NATO?
Ještě před válkou na Ukrajině panovala otázka zda není NATO, již přežitkem své doby zvlášť z Francie, kde vládl a stále vládne prezident Macron. Ten i mnozí další viděli budoucnost v nové vojenské organizaci složené z členů EU a dalších států v Evropě. Po vypuknutí války na Ukrajině se na celou myšlenku vojenské aliance nezávislé na USA defacto zapomnělo. Nyní však vyvstává otázka zda se myšlenka vytvořit novou vojenskou alianci složenou výhradně ze zemí v Evropy nevrátí. Pokud by skutečně k zabrání Grónska došlo, nebyly by Spojené státy spojencem, ale jen dalším agresorem.
Francie pod vedením prezidenta Macrona by se dozajista ráda postavila do čela této aliance jako vojenská i jaderná velmoc. Aktuálně jsou hlavní mocností v NATO právě Spojené státy, které mají defacto klíčovou roli.
Rozpad NATO a tím i spojenectví mezi EU a USA by kromě Ruska uvítala i Čína, která dlouhodobě usiluje o posílení svého vlivu v Evropě. Čím větší konflikt by vznikl mezi EU a USA, tím pravděpodobněji by naopak posílila pozice Číny. Ta se již delší dobu snaží přetáhnout jednotlivé státy v Evropě na svou stranu skrze ekonomickou spolupráci, výhodné půjčky a přísliby velkých investic.
