Článek
Nastává čas maturit a prvních lásek.
Blíží se čas volby budoucích povolání.
Přichází první zklamání z prvních kluků nebo holek.
Život je jako rovnice, kde mindrák našeho dítka které až dosud nemělo žádný vztah, je jako neznámá proměnná, kterou vystřídá zklamání nebo příliš zidealizovaná představa toho "poprvé “ a o kterém všichni vrstevníci tak často mluví.
„Na tohle jsem 18 let čekala? Tohle měl být ten vášnivý polibek? “
„Takovou reakci svého prvního kluka jsem nečekala“.
„Proč tak zarytě mlčí a neustále se dívá na hodinky?“
„No nebylo to nic moc a z polibku se mi navíc dělalo špatně“.
„Prý že to moc nebolí. Proč mi všichni jenom lžou?“
„Mám depku“.
Podobné úvahy ale v omezené míře mají i kluci.
Ale jsou na tom biologicky o poznání lépe a navíc mají genetické dispozice, které tyto negativní emoce dost potlačují.
Muži jsou jako lovci a lov nebývá vždy úspěšný, a s tím se i počítá.
„Že ležela jako prkno?“
„Že nebyla fun?“
„Že měla ustrašený výraz v obličeji a strachy se jen klepala?“
„Nevadí, příště vyzkouším o něco starší kámošku, která už měla hodně kluků a je dost veselá“.
„Navíc nebude až takový problém jí ulovit“.
Svět na jedné nudné holce nestojí a navíc je z čeho vybírat.
Nejhorší kombinace je poctivá holka a panic.
To končí v drtivé většině naprostou katastrofou nebo oboustranným zklamáním.
Takový vztah skončí dříve, než vlastně začal.
Ale po pár měsících až se holka vybrečí a oklepe, tak začne hledat o dost staršího a vyspělejšího kluka.
Snad to příště bude o něco lepší.
Kluci jsou na tom lépe, nebrečí, psychicky se nehroutí a většinou se svěří kámošům, kde to proberou, pak se všichni společně zasmějí a v horším případě opijí.
Nemají zábrany si za týden po nepovedeném vztahu s virgínou nabrnknout novou a zkušenější holku.
Nejlepší hodně vysmátou a upovídanou, která často vysedává u barového pultu nebo je ráda ve společnosti kluků u jednoho stolu.
Pár panáků Griotky, Malibu nebo vaječňáku a je moje.
Někdy stačí i pivo.
S nějakou romantikou sotva odrostlých teenagerů v dnešní době asi moc nepochodíte. Většinou stačí jedna diskotéka, pak kino a při třetí návštěvě se jde rovnou na věc.
Těm frustrovaným pak někdy stačí i první rande. Jen když už to budou mít za sebou.
Jsou holky, které se rády baví s klukama o motorkách nebo fotbale a kluci je zbožňují. Jsou ale i takové, které se baví o technických věcech nebo ryze mužských záležitostech.
No jo, to bude asi vzdělaná tátova holčička. Doma bez něj nedá ani ránu a je na něj hodně fixovaná.
Otec vytváří bezpečné prostředí a porozumění pro svou dceru, která ho bezděčně miluje. Takové pouto vytváří u jeho dcery silné sebevědomí a formuje dokonce i ideální představu jejího prvního kluka.
Otec je zkrátka bůh, který vždy vyžehlí problémy své holčičky a sníží jí hladinu kortizolu, když nastává stres.
On je ten pravý muž, kterého milovala jako prvního a vždy stál na její straně, když čelila problémům ve škole, zaměstnání i v nevydařených vztazích.
Je to zvláštní, ale většinou je právě otec tou správnou vrbou pro svou dceru.
On jí nikdy neřekne, že něco dělá špatně, nanejvýš bude zarytě mlčet a přikyvovat a až přehnaně zvyšuje její sebevědomí za každý její pozitivní krok ale i prohřešek.
Nebude riskovat, že by ho dcera mohla začít nenávidět a nepřipustí ani, aby na holčičku někdo zvýšil hlas i kdyby chtěla zapálit třeba školu.
Dceřinka má zkrátka vždycky pravdu, i kdyby to pravda nebyla.
Trochu jí tím ale prokazuje medvědí službu, protože tím oddaluje její psychickou dospělost a vytváří tak nevědomky u své dcery závislost, které se odborně říká Elektřin komplex (podle C. G. Junga).
Dívky navenek velmi inteligentní a působící až předčasně vyspěle ale nemají ještě schopnost zpracovávat díky své nezkušenosti situace dospělých a vyvozují často nesprávné závěry.
Ve své věkové skupině jsou zcela nepochopeny a dospělými ještě nejsou přijaty.
Je to jako plácání se mezi dvěma světy v prostoru nikoho.
Někteří kluci jsou zase fixováni na své matky. Máma je ta, kam se chodili vybrečet do její náruče, když dostali pětku ve škole a ona byla útočištěm před tátovou tvrdou rukou.
Ona byla tou ženou, která za ně dělala většinu domácích prací a která mu neustále podstrojovala, prala i finančně podporovala a ona byla tou ženou, která nedovolila svému synáčkovi předčasně dospět.
Mluvíme o Oidipovském komplexu a o psychoanalytickém pojmu, který definoval Sigmund Freud.
Chlapec nebo často i dospělý muž je silně fixovaný na svou matku. Matka zcela ovládá synovy emoce a představy.
Snaží se prohlubovat vzájemnou citovou vazbu a snaží se oddálit jakoukoliv emoční vazbu svého syna k jiné ženě.
Zde je z psychologického hlediska mužova závislost na matce mnohem nebezpečnější a je už zpravidla nutná odborná pomoc psychologa nebo i s budoucí partnerkou společně na rodinné terapii.
Nezřídka se stává, že takový muž hledá svou partnerku podle vzoru své matky.
Ať už má podobný problém kluk nebo holka, budou mít obrovský problém si jakýkoliv vztah udržet.
Jsou to muži s malým „m“ a ženy s malým „ž“. Jen plně dospělí a zodpovědní jedinci mají právo používat velká písmena na začátku.
Blíží se čas maturit. Říká se tomu zkouška z dospělosti.
Někteří mají své milostné zkušenosti za sebou, jiné to teprve čeká. Ale žádná taková zkušenost nedělá z dětí dospělé. A nedělá je navzdory zažitému tvrzení ani maturita.
Dospělým se člověk stane, až v okamžiku kdy se postaví na vlastní nohy a odstřihne se od té pomyslné pupeční šňůry svých rodičů.
Když prokáže schopnost samostatně myslet, konat, převzít zodpovědnost za své činy a také se finančně osamostatnit.
Když dokáže déle než týden žít bez svých rodičů a jejich pomyslného dálkového ovládání svého dítěte.
Pro rodiče budou jejich děti navždy dětmi, i když jim bude hodně přes padesát.
Moje máma mi do dnešních dní říká Milík a mě chytá amok. Prý aby mě od otce odlišila, když na něj volala Milane.
Jenže jaksi pozapomněla na to, že mi tak nesmí říkat na základce při rodičovských schůzkách a já jsem měl až do devítky deprese, když mě stejně oslovovaly učitelky před celou třídou.
Děsně jsem tím trpěl a vnímal jsem to jako společenskou hanbu a taky jsem z toho měl permanentní komplex méněcennosti.
Další trapasy mi máma dělá i dnes tím, že mi při každé návštěvě strká do kapsy různé čokoládové tyčinky a bonbóny.
Můj dům a její dům jsou od sebe vzdáleny asi 80 metrů. Ale to jí nebrání v tom, aby mi 3× denně volala na mobil.
Už to někdy psychicky nedávám a vypínám mobil. Ale je jí 90 let, několikrát už spadla na zem a volala mi, abych jí ze země sebral.
Ne, tohle opravdu nemůžu riskovat a tak vždy po několika hodinách mobil zapínám. To se radši smířím se skutečností, že budu navždy velké mimino.
Stejně se ale matka chová k dětem mé mladší sestry, která má svůj dům jen 20 metrů od jejího. Vnoučata už mají vysokou školu anebo na ní chodí. Jenže vnoučata jsou od toho, aby je babička rozmazlovala. U nich se to tak nějak bere.
Moje žena se už s mojí mámou v minulosti kvůli mě dost chytla. To když matka na společné dovolené v termálech Podhajská za mnou a mou ženou chodila do pokoje, krmila mě oloupanou mandarinkou a cpala mi do pusy bonbóny, aby její chlapeček neměl hlad.
Nemohlo to dopadnout jinak, než že si baby vjely do vlasů a začaly na sebe ječet, žena se cítila trapně, že mě trápila hlady a máma měla vztek, že mě nemohla krmit.
A mezi nimi stál mentálně flustrovaný blbeček, který si to nechtěl rozházet na žádné straně.
Byly dny, kdy jsem to nedával a proklínal jsem všechny ženské.
Někdy mi už moje drahá polovička připadá jako moje máma.
Je velmi nebezpečné před ní říkat svoje názory, natož předsevzetí.
Jen párkrát jsem se před ní zmínil o dietě, kterou musím podstoupit, abych se dostal do hereckých kostýmů.
Běda když jsem přistižen večer, když lezu do ledničky a běda když jí sežeru pistáciový oříšek nebo slanou tyčinku při dívání se na televizi.
To už není normální.
To se nedá vydržet, tohle je každodenní oxymóron dvou ženských, kde mě jedna cpe při každé příležitosti k prasknutí a druhá mi způsobuje nepředstavitelná muka, když se přede mnou každý večer u televize láduje a já se na to musím jen dívat.
A to mě prý obě bezmezně milují.
Láska má mnoho podob, od té mateřské, kamarádské, opičí až po tu manželskou. Láska existuje v každém věku, láska je věčná.
A jak má holka nebo kluk poznat že je ta jeho nebo její láska opravdová a má smysl?
Existuje jednoduchý test ve formě vášnivého a smyslného polibku.
Pokud je to jako od mámy nebo babičky, tak nohy na ramena a zdrháme! Ale jestliže máme pocit že nám projel od hlavy až ke konečkům prstů na noze elektrický výboj který nás na pár vteřin zcela paralyzoval a museli jsme se něčeho chytit aby jsme neupadli a ještě se nám při tom zamotala hlava, tak skočte do vztahu rovnýma nohama a naplno!
Dobře vím o čem mluvím, věřte zkušenému!
A že nemáte ty další zkušenosti? To vůbec nevadí!
Opravdová láska je o toleranci, vzájemném sebepoznávání, úctě a odpouštění.
Učený z nebe nespadl, a když ano, tak se zabil.
Buďte trpěliví!
Společně to dáte, ale jen když se doopravdy milujete!
