Článek
Úvod: „Zachraňme planetu, zničme realitu“
Evropská unie se navenek tváří jako projekt míru, prosperity a klimatické odpovědnosti. Ve skutečnosti ale mnoho jejích politik a rozhodnutí má opačný efekt: rozkládají trh, ničí průmysl, omezují svobodu slova a postupně likvidují evropskou suverenitu. Ursula von der Leyen je zosobněním tohoto problému – nevolená byrokratka, jejíž vliv se dotýká života každého obyvatele EU, ale bez jakékoliv odpovědnosti.
Dotace – pomoc, nebo nástroj moci?
Dotace z EU mají pomáhat regionům, obcím i podnikatelům – a někde skutečně pomohly: třeba při výstavbě infrastruktury, obnově škol nebo památek.
Jenže často fungují spíš jako nástroj centrální kontroly než jako podpora. V zemědělství likvidují malé farmáře, kteří nedosáhnou na složité žádosti, zatímco velké agrofirma čerpají miliony. V energetice vedly k solárním podvodům a vzniku tzv. „solárních baronů“.
Místo zdravé soutěže se podniky učí „jak čerpat“. A když se stát vzepře Bruselu, hrozí se mu pozastavením dotací – nechybí ani politický nátlak.
Ne všechny dotace jsou zlo, ale systém jako celek je přeregulovaný, zneužitelný a vytváří závislost místo samostatnosti. Pomoc nesmí být náhradou zdravého rozumu a volného trhu.
Von der Leyen – královna neprůhlednosti
Nevolená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen se stala symbolem bruselské arogance a neprůhlednosti. Největší skandál? Tajná SMS komunikace s ředitelem Pfizeru ohledně nákupu vakcín za miliardy eur. Tyto zprávy „záhadně“ zmizely a von der Leyen odmítá poskytnout vysvětlení.
Její styl vládnutí připomíná monarchii: rozhoduje o zásadních věcech bez mandátu voličů, odmítá kontrolu a spolupracuje s lobbisty a nadnárodními firmami. To není demokracie, ale technokracie bez tváře. Navíc se objevují zprávy, že si kolem sebe buduje kruh výhradně německých spolupracovníků, čímž ještě více centralizuje moc a vytváří prostředí uzavřené pro jiné národní zájmy.
Green Deal – plán zkázy
Oficiálně má Green Deal zachránit planetu. Reálně ale ohrožuje evropský průmysl, zvyšuje ceny energií a ničí sociální stabilitu. Zakazování spalovacích motorů, umělé zdražování emisí, násilná elektrifikace dopravy – to vše jsou opatření, která Evropu oslabují v konkurenci s Asií a USA.
Kdo z toho profituje? Velké nadnárodní koncerny, které dostanou dotace a zničí menší konkurenty. Green Deal není o ekologii. Je to mocenský nástroj. Nedávné odhalení, že Evropská komise měla poskytovat peníze na zelený lobbing, který ovlivňuje rozhodování a prosazování těchto plánů, vyvolalo bouři ve veřejnosti i v Evropském parlamentu, kde se už chystá vyšetřování této kauzy.
Cenzura a unijní „pravda“
Pod záminkou boje proti dezinformacím zavádí EU prostřednictvím Aktu o digitálních službách (DSA) účinný a nebezpečný systém cenzury. Sociální sítě musí mazat obsah, který EU označí za „dezinformaci“. To ve skutečnosti znamená, že Bruselu stačí označit nějaký názor za nebezpečný a ten pak zmizí z internetu.
To není boj proti lžem, ale potlačování opozice. Kritik Green Dealu, masové migrace nebo covidových opatření je umlčen dřív, než stačí něco říct.
Migrace a migrační pakt – zrada suverenity a bezpečnosti
EU dlouhodobě prosazuje otevřenou migrační politiku, která ve výsledku destabilizuje společnost a zatěžuje sociální systémy. Migrační pakt OSN, který EU silně podporuje, je vlastně papírem, který dává zelenou masovému přistěhovalectví bez reálné kontroly a filtrace, což vede k nekontrolovatelnému přílivu lidí, kteří často nejsou ani schopni integrovat se do pracovního trhu nebo společnosti.
Namísto důsledné ochrany hranic a přísného výběru EU podporuje neomezený pohyb osob, což vyvolává napětí mezi domorodými obyvateli a migranty, zvyšuje kriminalitu a rozkládá sociální soudržnost. Politici pak místo řešení skutečných problémů – bezpečnosti, práce a sociální stability – raději volí idealistické a naivní fráze o „diverzifikaci“ a „multikulturní společnosti“, která v praxi často nefunguje.
Migrace je navíc nástrojem, kterým bruselské elity oslabují národní státy a tlačí je směrem k federaci, protože národní vlády ztrácejí kontrolu nad svými hranicemi a základními pravomocemi. Tohle je přesně ten moment, kdy je potřeba říct jasné „stop“ a bránit suverenitu.
Cordon sanitaire – politická šikana voličů, kteří hlasovali „špatně“
Po eurovolbách 2024 vznikla nová frakce Patrioti pro Evropu, která sdružuje konzervativní a suverénní strany včetně českého hnutí ANO. Místo demokratického respektu k výsledku voleb přišla typicky bruselská reakce: cordon sanitaire – neoficiální, ale velmi reálná dohoda, že se tyto strany odstaví od jakéhokoli vlivu. Ne proto, že by porušovaly zákony nebo prosazovaly násilí. Ale protože kritizují Green Deal, masovou migraci a centralizaci EU.
Tahle hra na „demokracii“ má jedno pravidlo: buď souhlasíš s Bruselem, nebo jsi extrémista, kterého je třeba izolovat. Miliony lidí po celé Evropě jsou tak záměrně umlčeny, a to jen proto, že jejich názory se nehodí do progresivní šablony. Tohle není pluralita. To je řízená demokracie, kde vládnou ti „správní“ a ostatní jsou jen do počtu – ideálně někde v koutě, bez výborů, bez vlivu, bez hlasu.
Cordon sanitaire je jen jiný název pro politickou cenzuru. Je to zbabělý způsob, jak se zbavit opozice bez diskuse.Místo argumentů nastupují zákulisní kšefty, místo debaty mlčení. EU tak sama podřezává větev, na které sedí – zrazuje vlastní principy, ničí důvěru lidí ve volby a hraje si s ohněm. Protože když lidé vidí, že volby nic nezmění, radikalizace a odpor jen porostou.
Brusel si může tleskat, že umlčel opozici. Ale ve skutečnosti umlčuje miliony Evropanů, kteří mají plné zuby ideologických experimentů, zeleného fanatismu a migračního chaosu. Cordon sanitaire není obrana demokracie. Je to její popření.
EU není špatná – jen se vzdálila tomu, co měla být
Evropská unie měla od začátku smysl. Volný obchod, pohyb lidí, studium bez bariér nebo jednodušší podnikání – to jsou výhody, které občanům skutečně pomohly. Myšlenka spolupráce mezi státy Evropy, která posiluje jejich hlas a zajišťuje stabilitu, je stále hodnotná. Jenže v posledních letech se původní ideál Unie začal měnit. A ne nutně k lepšímu.
Z unie partnerů se stává unie příkazů. Místo spolupráce roste tlak na jednotu za každou cenu, a místo respektu k různorodosti přichází tlak na unifikaci. Místo podpory jednotlivých států a jejich specifik se čím dál víc prosazuje centralizace moci v Bruselu. A s tím přichází i rostoucí frustrace lidí, kterým vadí, že se o důležitých věcech rozhoduje bez nich, nebo rovnou proti nim.
Mnoho lidí dnes cítí, že EU ztrácí kontakt s realitou. Příkladem může být přístup k energetice, zeleným nařízením nebo migraci – místo diskuse se často tlačí jedno „správné“ řešení, a odlišný názor je snadno nálepkován jako „dezinformace“ nebo „extrémismus“. To není cesta, která by budovala důvěru.
Evropa potřebuje reformu, ne rozpad
EU není nepřítel. Ale pokud se bude dál ubírat cestou centralizace, direktiv a potlačování odlišných názorů, může ztratit podporu lidí, která je pro její fungování zásadní. Potřebujeme návrat ke kořenům – k dobrovolné spolupráci rovnocenných států, kde se problémy řeší dialogem, ne příkazy.
Evropa může být silná jen tehdy, když bude poslouchat své občany. Je čas znovu otevřít diskusi, ne ji umlčovat. A kdo to myslí s EU dobře, měl by chtít změnu – ne slepou poslušnost.
Čerpáno ze zdrojů:
