Kultura woke a její hrozby pro západní hodnoty

V posledních letech se v západních společnostech stále více prosazuje ideologie známá jako woke, která se tváří jako pokus o dosažení rovnosti a spravedlnosti. „Woke“ původně znamenalo „probuzený“ a pocházelo z afroamerické komunity, kde označovalo někoho, kdo si je vědom sociálních nerovností, zejména rasismu. V roce 2010 se začalo používat širším způsobem pro lidi, kteří podporují sociální spravedlnost, genderovou rovnost, klimatický aktivismus a další progresivní ideologie. Realita však ukazuje, že tato ideologie ve skutečnosti rozkládá tradiční hodnoty a podkopává základy naší civilizace. Abychom pochopili její důsledky a možnosti boje proti ní, je nutné se podívat na to, co tato ideologie představuje, jaké hrozby přináší a jak se můžeme bránit.

Woke ideologie vznikla jako reakce na reálné sociální problémy, jako jsou rasismus nebo genderová diskriminace. Původně zamýšlená jako boj za rovnost, spravedlnost a inkluzivitu, však dnes tuto agendu převzaly radikální a destruktivní síly. Woke ideologie je protkána snahou redefinovat tradiční pojmy, jako jsou pohlaví, rodinné hodnoty a normy chování, a tlačit na společnost, aby se přizpůsobila novým „pokrokovým“ dogmatům. Jedním z největších problémů woke ideologie je její progresivní cenzura. Lidé, kteří si dovolí vyjádřit odlišný názor, jsou okamžitě označováni za nepřátele společnosti, rasisty, xenofoby nebo sexisty. Svoboda projevu je tedy stále více ohrožena – místo toho, aby byla podpořena otevřená a pluralitní diskuze, se stává nástrojem k potlačení jakékoli kritiky dominantních woke názorů.

Woke ideologie má dalekosáhlý vliv na všechny aspekty společnosti – od školství po politiku, od médií po každodenní život. Její rozšíření přináší několik konkrétních hrozeb:

Skutečné problémy s woke ideologií jsou zřejmé v její každodenní aplikaci. Zde je několik příkladů:

Woke ideologie tvrdí, že pohlaví jsou „fluidní“ a že lidé mohou být jakýmkoli pohlavím, které si zvolí. Tento postoj vede k absurdním situacím, kdy se například muži mohou účastnit ženských sportovních soutěží a přitom mají fyzické výhody, které ženám zcela znevýhodňují šance na vítězství.

Zde je pár příkladů kontroverzí spojených s genderovou ideologií ve sportu

Info: Laurel Hubbard je novozélandská vzpěračka, která se narodila jako muž a podstoupila změnu pohlaví. V roce 2021 se stala první transgender sportovkyní na olympijských hrách, když soutěžila v ženské kategorii ve vzpírání.
Kontroverze: Kritici argumentovali, že i přes snížení hladiny testosteronu má Hubbard výhodu oproti biologickým ženám díky své mužské fyziologii, jako je větší svalová hmota a síla.

Info: Lia Thomas je transgender plavkyně, která se narodila jako muž a závodila v mužských kategoriích, než se po změně pohlaví začala účastnit ženských soutěží. V roce 2022 vyhrála šampionát NCAA v ženské kategorii na 500 yardů volný způsob.
Kontroverze: Mnoho biologických plavkyň protestovalo proti její účasti, protože měla fyzické výhody oproti soupeřkám, včetně většího rozpětí paží a svalové hmoty.

Info: Hannah Mouncey je transgender házenkářka, která se narodila jako muž a hrála za australský národní tým mužů, než změnila pohlaví a začala hrát za ženský tým.
Kontroverze: Kvůli své výšce a síle měla výraznou výhodu nad biologickými ženami, což vyvolalo otázky ohledně férovosti soutěží.

Info: Alžírská boxerka Imane Khelifová čelila spekulacím ohledně své genderové identity, když byla v roce 2023 vyloučena z mistrovství světa kvůli nesplnění genderového testu. Přesto jí byl umožněn start na olympiádě v Paříži 2024.
 Kontroverze: Někteří kritici, včetně Donalda Trumpa, tvrdili, že měla nespravedlivou výhodu. Přestože Khelifová popřela, že by byla transgender, její účast vyvolala debaty o genderové problematice ve sportu.

*Feminismus v troskách

Co na to feministky? Po desetiletí bojovaly za rovné příležitosti ve sportu – a nyní jen mlčky přihlížejí, jak jejich úsilí ničí genderová ideologie. Pokud bude tento trend pokračovat, ženský sport zcela zanikne, protože žádná biologická žena nebude schopna konkurovat transgender atletům. Tohle už není jen absurdní. Je to krádež. Woke ideologie přetváří realitu na základě emocí a politické korektnosti, zatímco zdravý rozum a spravedlnost se vytrácejí.

A co si o tom myslíš ty? Měli by si ženy nechat vzít svůj sport, nebo je na čase říct dost?

Mnoho škol dnes nutí studenty k tomu, aby se drželi přísného woke dogmatu. Studenti jsou penalizováni za to, že se nezapojí do ideologických projektů, které se zaměřují na politickou korektnost, a za jakýkoli názor, který by mohl být považován za „kontroverzní“. Existuje několik konkrétních případů, kdy studenti či pedagogové čelili penalizaci za vyjádření názorů, které nebyly v souladu s převládající ideologií ve školním prostředí. Zde jsou některé z nich:​

* Školní obvod Linn-Mar v Iowě, USA

V dubnu 2022 schválila školní rada v Linn-Mar pravidla zaměřená na podporu transgender a genderově expanzivních studentů. Tato politika zakazovala informovat rodiče o změnách týkajících se genderové identity jejich dětí bez jejich souhlasu. Studenti, kteří odmítli „respektovat“ genderovou identitu spolužáků, mohli být potrestáni za šikanu či obtěžování, což mohlo vést až k vyloučení ze školy. Tento přístup vyvolal právní spory a byl kritizován za potlačování svobody projevu.

* Paul Rossi – učitel na střední škole v New Yorku, USA

Paul Rossi, učitel na soukromé střední škole v Manhattanu, byl nucen rezignovat poté, co kritizoval „antirasistickou“ výuku, která podle něj nutila studenty přijmout určitou ideologii a potlačovala odlišné názory. Rossi upozornil na to, že studenti byli vedeni k udávání „mikroagresí“ a že zpochybňování systémového rasismu bylo považováno za důkaz rasismu.

* Miroslav Ševčík – děkan Vysoké školy ekonomické v Praze, ČR

V českém prostředí je známým případem Miroslav Ševčík, děkan na Vysoké škole ekonomické v Praze. Čelil kritice a následnému odvolání kvůli svým konzervativním a euroskeptickým názorům, které veřejně prezentoval. Rektor VŠE odůvodnil jeho odvolání nevhodným veřejným vystupováním, což vyvolalo debaty o svobodě projevu na akademické půdě.

Tyto případy ilustrují napětí mezi prosazováním politické korektnosti ve školství a ochranou svobody projevu. Kritici upozorňují, že tlak na dodržování určitých ideologií může vést k potlačování otevřené diskuse a penalizaci těch, kteří vyjadřují odlišné názory.

Woke ideologie, která se poslední roky stává čím dál tím více dominantní v západních společnostech, má velký vliv na migrační politiku. V jejím jádru je přesvědčení, že všechny lidské bytosti mají rovná práva, ať už se narodili kdekoli. Tato ideologie prosazuje otevřené hranice a silně se staví na stranu práv migrantů. Na první pohled to může vypadat jako morální povinnost, ale pokud se podíváme hlouběji, zjistíme, že tento přístup má své nebezpečné důsledky.

Zastánci woke ideologie tvrdí, že bohaté západní země mají morální odpovědnost přijímat migranty z celého světa, protože to je „správné“. Podle nich migrace obohacuje hostitelské společnosti kulturně i ekonomicky. Ale co se stane, když otevřeme dveře pro každého, kdo si to přeje? Nebezpečí je jasné. Neomezená migrace vede k přetížení veřejných systémů, včetně školství, zdravotnictví a sociálních služeb. Na rozdíl od idealizovaného pohledu na migranty, kteří přinášejí přínos do společnosti, se v reálném světě setkáváme s nárůstem kriminality a problémů s integrací. Když přijímáme lidi bez zajištění dostatečné integrace, může to vést k vytvoření ghett a zvýšení napětí mezi migranty a původními obyvateli.

Další problematickou stránkou woke přístupu k migraci je jeho důraz na práva migrantů nad práva domácí populace. Zastánci této ideologie trvají na tom, že každý migrant, bez ohledu na jeho zázemí nebo chování, má nárok na stejné výhody jako domácí obyvatel. A to i v případě, že těmto migrantům neumožníme plně se integrovat do společnosti. Co to znamená v praxi? Migranti mají nárok na vyšší sociální dávky než místní obyvatelé, a přitom mnozí z nich nepracují nebo neprocházejí procesem integrace. Kritika tohoto přístupu je často označována za „rasismus“ nebo „xenofobii“, čímž je jakýkoli konstruktivní dialog o migraci potlačován.

Německo– když ideologie vítězí nad realitou

Německo se po roce 2015 stalo symbolem otevřené imigrační politiky, když kancléřka Angela Merkelová prohlásila „Wir schaffen das“ („Zvládneme to“) a umožnila příchod více než milionu převážně mladých mužů z Blízkého východu a Afriky. Výsledek? Růst kriminality, neúspěšná integrace a narůstající sociální napětí. Podle statistik Spolkového kriminálního úřadu (BKA) je podíl migrantů mezi pachateli násilných trestných činů výrazně vyšší, než odpovídá jejich zastoupení v populaci. Zároveň se mnoho z nich nezařadilo do pracovního trhu a místo toho žijí na sociálních dávkách, které platí německý daňový poplatník.

Kolín nad Rýnem 2015 – symbol selhání
Hromadné sexuální útoky během silvestrovské noci 2015/2016 v Kolíně nad Rýnem ukázaly, kam může vést slepá víra v multikulturalismus bez jakýchkoli podmínek. Stovky žen byly napadeny skupinami mužů převážně severoafrického a arabského původu, přičemž policie i média zpočátku incident bagatelizovaly – údajně kvůli strachu z „rasistických předsudků“.

Následky?

A co na to vláda? Místo aby přiznala chybu, stále se snaží umlčovat kritiky a tlačit na další „inkluzivní“ opatření, přičemž kriminalita a sociální nestabilita dál rostou. Německo je dalším varováním, co se stane, když se ideologie postaví nad realitu.

Dále tu máme Švédsko, které dlouhodobě podporovalo politiku neomezené migrace a multikulturalismu, přičemž se snažilo být „humanitární velmocí“. Výsledek? Dnes čelí prudkému nárůstu kriminality, zejména násilných trestných činů a gangového násilí. Statistiky ukazují, že se Švédsko dostalo mezi země s nejvyšší mírou střeleckých útoků v Evropě. Neúspěšná integrace migrantů vedla k vytvoření no-go zón, kde neplatí zákony a kam se bojí vstupovat i policie. Místo aby politici přiznali chybu, snažili se problém dlouho bagatelizovat a umlčovat kritiku – typický přístup woke ideologie, která odmítá fakta, pokud se jí nehodí do jejího utopického narativu.

No-go zóna je oblast ve městě, kam se policie, záchranáři nebo běžní občané bojí vstoupit kvůli vysoké kriminalitě, násilí a přítomnosti gangů. Vznikla hlavně kvůli masové migraci, špatné integraci, chudobě a nedostatečné policejní kontrole. Politická korektnost a ignorování problému vedly k tomu, že se v některých čtvrtích vytvořily paralelní společnosti s vlastním právem a vysokou mírou násilí, kde stát ztrácí autoritu. Problém hlavně ve Francii, Belgii, Švédsku, Německu či Spojené království.

Další vážné nebezpečí woke ideologie spočívá v cenzuře a potlačování názorů, které se neshodují s „správným“ pohledem na migraci. Politici, média a společnosti, které se přiklánějí k těmto ideologiím, často umlčují kritiku migrace pod záminkou, že jde o projev nenávisti nebo rasismu. Veřejné debaty o migraci tak nejsou svobodné. Kdokoliv, kdo se odváží vyjádřit obavy nebo nesouhlas s otevřenými hranicemi, je označen za „fašistu“ nebo „extrémistu“. Jakýkoli názor, který by mohl ohrozit tento ideologický rámec, je okamžitě potlačen. Ať už jde o sociální sítě, kde jsou účty s těmito názory mazány, nebo o politická rozhodnutí, která se přijímají bez ohledu na názor většiny populace – vše to vede k polarizaci společnosti.

Woke ideologie v oblasti migrace, i když na první pohled vypadá jako morální výzva, ve skutečnosti může mít ničivé důsledky pro stabilitu, bezpečnost a kulturu evropských států. Pokud budeme i nadále podporovat otevřené hranice bez zajištění potřebné integrace a nebudeme schopni diskutovat o migraci bez obvinění z rasismu, hrozí nám, že ztratíme nejen kontrolu nad svou vlastní politikou, ale i nad svou identitou.

Zde jen krátce pár příkladů z filmového průmyslu, které jsem já osobně zaznamenal, je to samozřejmě jen špička ledovce

*Bridgerton (seriál Netflix) je příkladem toho, jak woke ideologie zasahuje do historických žánrů a přetváří je podle současných politických trendů. Zobrazení britské šlechty 19. století jako rasově rozmanité komunity, s černými herci v rolích šlechticů, je nejen historicky nepřesné, ale i zbytečně manipulativní. Tato volba není ničím jiným než snahou prosadit politickou korektnost a diverzitu na úkor autentičnosti. Takové změny nejsou ničím novým, ale jejich záměr je stále stejný: tlačit na to, aby se každá historická nebo literární postava stala „inkluzivní“, bez ohledu na to, zda to dává smysl v kontextu doby, ve které příběh vznikl. Skrytým záměrem tohoto přístupu je snaha změnit kulturní normy a předložit divákům obraz, který je v souladu s moderními sociálními a politickými ideály, místo toho, aby respektoval realitu minulosti.

* Sněhurka (2025) od Disney. Typickým příkladem jsou woke přepisy známých příběhů. Například nejnovější adaptace Sněhurky, kde hlavní roli obsadila herečka, která se sama otevřeně vysmívala původnímu příběhu a tvrdila, že nová verze je „správnější“. Výsledek? Totální propadák s 17% hodnocením na ČSFD , protože diváci už mají těchto woke experimentů plné zuby.

* Chystaný seriál Harry Potter, stejná situace se nyní rýsuje i s novým seriálem Harry Potter – v roli Severuse Snapea má být obsazen herec černé pleti, což absolutně nedává smysl vzhledem k popisu postavy v knihách i k legendárnímu výkonu Alana Rickmana v původních filmech. To je další ukázka toho, jak woke agenda násilně překopává původní příběhy, i když to absolutně nedává smysl.

Woke ideologie pronikla i do ozbrojených složek, kde tlačí na inkluzivitu a diverzitu i tam, kde jde o fyzickou zdatnost a efektivitu. Místo toho, aby byly klíčové složky jako policie a armáda stavěny na výkonu a schopnostech, je stále více kladen důraz na genderovou rovnost – i za cenu snížení standardů. V mnoha zemích dochází ke snižování fyzických požadavků pro ženy, aby jich mohlo do služeb vstupovat více. To ale vede k situacím, kdy policistky nejsou schopné zpacifikovat podezřelého, nebo vojákyně fyzicky nezvládají náročné bojové operace.

Příklad 1: Policistky neschopné zatknout podezřelého
V USA i Evropě se objevují videa, kde několik policistek není schopno zpacifikovat agresivního muže, který jim bez větších problémů unikne nebo je přímo napadne. V některých případech musí zasáhnout civilisté, což je zjevný důkaz, že fyzické požadavky na tuto práci nelze ignorovat.

Příklad 2: Americká armáda a snížení fyzických testů
V roce 2021 americká armáda změnila svůj fyzický test tak, aby více žen prošlo. Výsledkem bylo, že mnoho žen bylo sice oficiálně „způsobilých“, ale v praxi nebyly schopné zvládnout bojové nasazení stejně jako jejich mužští kolegové. To ohrožuje nejen je samotné, ale i jejich tým.

Příklad 3: Britská policie a woke výcvik
V Británii bylo odhaleno, že noví policisté tráví více času na školeních o diverzitě a inkluzi než na výcviku v boji s kriminalitou. Výsledek? Policie je méně efektivní, zatímco zločinnost roste.

Bezpečnostní složky by měly být založené na výkonnosti, ne na ideologických experimentech. Pokud budou fyzické a výkonnostní standardy stále snižovány kvůli woke tlaku, může to mít tragické následky nejen pro samotné policisty a vojáky, ale i pro veřejnost, kterou mají chránit.

Boj proti této destruktivní ideologii je nezbytný pro zachování našich hodnot. Tady jsou kroky, které je třeba podniknout:

Proti woke ideologii musíme bojovat nejen na politické scéně, ale i v každodenním životě. Tato ideologie podkopává zdravý rozum, spravedlnost a řád, který umožnil naší civilizaci růst a prosperovat. Svoboda projevu, tradiční hodnoty, rodina a pořádek jsou základem každé stabilní společnosti. Bez nich se zříkáme vlastní identity a otevíráme dveře chaosu.

Pokud nezastavíme tuto ideologickou vlnu, která ničí tyto pilíře, čeká nás stejný osud, jaký postihl mnoho jiných civilizací, jež se nechaly pohltit vlastními ideologickými mýty. Historie ukazuje, že když se společnost začne řídit emocemi místo reality, nevyhnutelně se propadne do úpadku.