Článek
Česko se stále řadí mezi země s významným podílem průmyslu. Toto odvětví má 27,8 % podíl na hrubé přidané hodnotě v ekonomice a zaměstnává bezmála 30 % pracujících. Ačkoliv postupně roste a bude růst význam služeb, průmysl nadále zůstává strategickým sektorem a vyrábí strategické produkty, které jsou využívány napříč celou ekonomikou.
Podíl hlavních sektorů na zaměstnanosti v ČR (ČSÚ; 1Q 2025) - zpracováno autorem
Pro inovativní IT firmu je stěžejní optické vlákno pro přenos signálu, její sídlo je vystavěno z oceli, betonu či skla, a zatepleno minerálními izolacemi – které byly vyprodukovány v průmyslu. Vozidla nebo počítače zaměstnanců se neobejdou bez moderních čipů a efektivní provoz celé firmy závisí na cenově dostupné a stabilní dodávce energií.
Význam výrobního sektoru stoupá zejména v době geopolitických nejistot či konfliktů, neboť je důležité odebírat strategické suroviny či produkty od kulturně blízkých zemí. V ideálním případě je alespoň částečně umět vyrábět v domovském regionu – a nebýt jimi vydírán, což byla bohužel nedávná zkušenost EU s ruským zemním plynem. Aktuálním příkladem je pak možnost omezení čínského vývoz některých vzácných zemin s dopadem na evropský automobilový nebo obranný sektor, ale částečně i energetický sektor – tedy na klíčová až existenciálně důležitá odvětví na kontinentě.
Poměrně ostré debaty se vedou i v souvislosti s uhlíkovou stopou v průmyslu, například u tradičnějších energeticky náročnějších odvětví jako je například chemie, ocelářství, sklářství apod. Zde je však nutno poukázat na to, že útlum daných sektorů v ČR či v EU neznamená celkové zmizení daných emisí, neboť moderní ekonomika dané suroviny stále poptává a bude poptávat ještě více.
Ocel, sklo či jiné výrobky tedy budou vyráběny v zemích mimo EU, avšak pravděpodobně s horšími následky na tamější životní prostředí, a s další uhlíkovou stopou v důsledku mezikontinentální přepravy . Například výroba tuny oceli patří dle studie Evropské komise (JRC) paradoxně mezi nejméně emisně náročné výroby v mezinárodním porovnání a obdobná produkce v Indii či v Jihoafrické republice dosahuje až násobných emisních hodnot.
Nemluvě o tom, že Evropa pak může být také potenciálně vydíratelná omezením dodávek klíčových surovin. Z hlediska ekologické šetrnosti je tak (někomu na první pohled překvapivě) účelnější provozovat průmyslovou výrobu v tuzemsku či na domovském kontinentu.
Singapur, Jižní Korea či Tchaj-wan jsou ekonomiky s vysokým podílem moderního průmyslu
V tuzemském průmyslu se nicméně nenachází jen tradiční, výše uvedená odvětví, ale široká škála firem od obranného sektoru (klíčového v dnešní době geopolitických nejistot) či dronů, konstruktérů čipů či high-tech výrobků, energetiky, kosmického průmyslu, nebo tzv. práškové metalurgie – 3D výroby specifických materiálů z kovových prášků.
Některá tato odvětví zatím nemají příliš významný podíl na celkovém výstupu průmyslu, ale je patrný jednoznačný růstový trend. To dokládá například obranný sektor, jež svojí váhou posouvá mezi nejvýznamnější průmyslovou pětku. Nezanedbatelná je také plánovaná investice společnosti Onsemi do výroby polovodičů v ČR, která může dosáhnout v následujících letech až 0,5 % HDP.
Česká republika má také dlouhou tradici ve farmacii (významnou stopu zanechal např. prof. Antonín Holý, jehož léčivy se nyní léčí miliony lidí po celém světě). Tuzemský farmaceutický průmysl se řadí mezi sektor s velmi vysokou přidanou hodnotou na zaměstnance - téměř dvojnásobek oproti ekonomice jako celku - a také patří mezi nejrychlejší rostoucí odvětví celé ekonomiky. Jen mezi roky 2018-2024 vzrostl zhruba o 50 % a další růst se očekává vzhledem k demografickým trendům a obecné snaze přibližovat výrobu k místu spotřeby z důvodu bezpečnosti dodávek.
Produkce vybraných sektorů průmyslu mezi lety 2018-2025 (ČSÚ) -zpracováno autorem Pozn.: úroveň v 1Q 2018 = 100
Vzhledem k výše uvedenému je zjevné, že výrobní sektor bude mít nezastupitelné místo i nadále. Vzorem pro jeho další rozvoj pak může být hned několik moderních ekonomik s vysokou přidanou hodnotou, technologickou vyspělostí a slušnou životní úrovní – které ale mají stejně jako ČR silný podíl průmyslu.
Jedná se například o Jižní Koreu nebo Tchaj-wan, které patří mezi nejvýznamnější světové výrobce polovodičů. Existence silného polovodičového průmyslu na Tchaj-wanu (a jeho role nenahraditelného producenta v regionu) je mnohými experty považována dokonce za bezpečnostní záruku ostrova proti možnému vojenskému napadení.
Vzorem úspěchu ale bývá i Singapur, stát s jedním z nejvyšších HDP na obyvatele na světě. Ostrovní ekonomika vyváží kromě elekroniky a elektrotechniky (herní myši, Bluetooth reproduktory, senzory) také strojírenské produkty a klíčovou roli nyní hraje biomedicínský a biotechnologický sektor – od klasických farmacií a diagnostických nástrojů až po regenerativní medicínu jako jsou opravy a náhrady tkáně. Nedávno byl např. zaveden průkopnický systém určení k regeneraci oční rohovky jako následek věkem podmíněné slepoty.
Výše uvedené příklady mohou být oporou pro důraznější podporu moderního průmyslu a diskuze o jeho roli v tuzemské hospodářské transformaci. Česká republika má dlouhou tradici výrobního sektoru a do budoucna tedy je na co navazovat, což dokládá mj. i současný úspěch tuzemského obranného sektoru.
Představitelé státu by však měli více naslouchat dlouhodobým překážkám rozvoje českých firem, jako jsou například vysoké ceny energie v mezinárodním porovnání, nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, ale také výrazná a neustále stoupající byrokratická zátěž. Bez koncepčního řešení těchto problémů bude vývoj průmyslu (ale i ekonomiky jako celku včetně např. služeb) nadále limitován.
