Článek
Debata o televizních a rozhlasových poplatcích není jen debatou o médiích. Je to test, jestli v této zemi ještě platí zdravý rozum.
Současná vláda konečně otevřela cestu ke zrušení povinných televizních a rozhlasových poplatků. A okamžitě přišla známá reakce: protesty, výzvy, emotivní hesla a strašení koncem demokracie. Najednou se má tvářit jako „veřejný zájem“ něco, co je ve skutečnosti hlavně zájmem těch, kteří chtějí zachovat starý systém povinného financování a s ním i dosavadní mocenské a mediální poměry.
Jenže tady je potřeba říci úplně otevřeně.
Nezávislé zpravodajství neznamená automatický nárok na povinné peníze od všech občanů.To jsou dvě různé věci.
Jestliže jsou veřejnoprávní média tak důležitá, a tak kvalitní, jak se tvrdí, pak mají obstát i v novém modelu financování. Nemohou si ale osobovat právo na to, aby je musel platit i člověk, který je nesleduje, nevyužívá nebo k nim nemá důvěru.
Dnes občané stále platí 150 korun měsíčně za televizi a 55 korun za rozhlas. Na jednotlivce to může působit jako malá částka. Jenže v součtu nejde o drobné, nýbrž o přibližně 7,8 miliardy korun ročně, které vybraná skupina institucí získává na základě zákonem vynucené platby. Spor proto není jen o princip nuceného financování. Je i o tom, zda má veřejnost dál povinně živit miliardový privilegovaný aparát, u něhož zcela oprávněně požaduje maximální hospodárnost, transparentnost, odpovědnost a objektivitu zpravodajství.
Není přitom překvapivé, že kolem zachování tohoto systému vzniká silný obranný val. Každý systém, kterým každoročně protékají miliardy korun, si totiž přirozeně vytváří okruh lidí a skupin se silným zájmem na jeho zachování.
A právě tady se ukazuje ještě větší problém. Organizované protestní skupiny se snaží vytvořit dojem, že mluví za celou společnost. Nemluví. Mluví samy za sebe. Mluví za zachování systému, který jim vyhovuje.
Mlčící většina občanů, která už má povinných poplatků dost, stojí mimo kamery, mimo transparenty a mimo aktivistické happeningy. To ale neznamená, že neexistuje. Naopak. Je nejvyšší čas, aby se ozvala.
Často slýcháme, že zrušení poplatků ohrozí svobodu médií. To je ale politický slogan, ne posvátná pravda. O způsobu financování veřejné služby je možné vést legitimní demokratickou debatu. A stejně legitimní je říct, že dnešní model je zastaralý, nespravedlivý a společensky vyčerpaný. I komentáře k aktuálnímu návrhu uznávají, že zrušení poplatků je legitimní politický cíl a že samotná změna způsobu financování neznamená konec médií veřejné služby.
Vláda proto nesmí couvnout.
Právě teď se ukazuje, jak snadno umí křičící menšina zabrat veřejný prostor a vydávat svůj zájem za obecné dobro. Pokud tomu politici ustoupí, vyšlou občanům jasný signál: kdo víc křičí, ten rozhoduje.
V demokracii však nemá rozhodovat nátlaková hlasitost, ale veřejný mandát, férovost a respekt k občanovi. A občan nemá být povinným sponzorem systému jen proto, že si to přeje hlasitá a dobře organizovaná menšina.
Proto podporuji tuto petici za bezodkladné zrušení povinných TV a rozhlasových poplatků jako obranu svobody volby, spravedlnosti a zdravého rozumu.
Můžete ji elektronicky podepsat zde:
https://gov.cz/e-petice/1702-petice-vlado-neustupujte-zruste-povinne-tv-poplatky
