Článek
Odmítnutí vlád Německa, Itálie, Česka a dalších zemí podepsat v tomto týdnu v Radě Evropské unie na úrovni resortních ministrů definitivní zákaz registrace nových aut se spalovacím motorem od roku 2035 je za řadu let první nejviditelnější porážkou stoupenců extremistické a ekonomicky zničující zelené tranzice v bezuhlíkovou EU v roce 2045. Zelení ideologové si právě auta se spalovacím motory, (jejich počet kolem 300 milionů v zemích EU má podíl menší než dvě procenta emisí CO₂ celého světa) vybrali jako nejviditelnějšího fackovacího panáka.
Znovu se to ukázalo minulý týden v diskuzním pořadu České televize, kdy europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa neúspěšně obhajoval hlasování tří pirátských poslanců a Luďka Niedermeyera z TOP09 v Evropském parlamentu pro zákaz spalovacích aut, který je v rozporu s národními zájmy ČR. Zřejmě se nyní v EU prosadí požadavek, aby se i po roce 2035 mohly vyrábět stávající auta se spalovacími motory, jež ovšem při podmínce technologické neutrality budou moci být poháněna také vodíkem či syntetickými palivy, ne jen bateriemi.
Evropská autobranže, deklasovaná skandálem Dieselgate z roku 2015, ovšem lobbisticky opět nabírá na síle s politickou super těžkou váhou svých 14 milionů zaměstnanců a daňových výnosů pro deficitní národní evropské rozpočty. Nemluvě o inovativní síle automobilového průmyslu Evropy, jehož technologii spalovacích motorů nedokázal významněji nikdo čelit. U e-aut, jejich poloviční hodnotu tvoří baterie a dále potřebný software, už ovšem zejména Čína hrozí západnímu světu dominovat se všemi hospodářskými a politickými důsledky. Zelení vůdci EU geopolitická rizika pro Evropu velkoryse přehlížejí a bagatelizují.
Podle průzkumu společnosti Rystad Energy se v lednu na celém světě prodalo pouze 672 000 EV, což je téměř polovina prodejů v prosinci 2022. Podíl elektromobilů na trhu mezi všemi prodanými osobními automobily se v lednu rovněž propadl na 14 %, což je výrazně méně než prosincových 23 %. Je to výsledkem skutečnosti, že většina států už není z důvodů deficitních státních rozpočtů schopna motivovat nákupy EV velkorysými daňovými úlevami a přímými dotacemi.
Prodeje EV v Německu se v lednu oproti roku 2022 propadly zhruba o třetinu a za celý měsíc činily pouhých 27 000 kusů. Tržní podíl v zemi se rovněž prudce snížil: poté, co v prosinci 2022 tvořily elektromobily 55 % všech prodaných vozů, klesl podíl na trhu na pouhých 15 %. Jinde v Evropě se podíl elektromobilů na trhu ve Velké Británii meziměsíčně snížil na polovinu z přibližně 40 % na 20 % a v Nizozemsku z 50 % na 24 %. Tento klesající trend se opakuje ve většině Evropy, a výrobcům automobilů tak připraví bezesné noci.
Mimounijní „zelené“ Norsko, jehož ekonomika je pokrytecky postavena na vývozu ropy a zemního plynu, zaznamenalo nejhorší měsíční prodeje osobních automobilů za posledních 60 let, kdy se prodalo pouhých 1860 vozidel včetně 1419 elektromobilů. Na bateriové elektromobily norská vláda nově uvalila dvě nové daně, které budou mít negativní dopad na prodeje. V Česku je nedotovaný prodej elektromobilů soukromým osobám s 3800 vozy vůči celkovým prodejům (195 000 nových aut) zanedbatelný.
Výrobci automobilů se tak dostávají do pasti politiky nařízené regulace a dekarbonizace, která je dovedla k obrovským investicím do projektu elektromobility. Ten se však hroutí do sebe, když se trh nasytil poté, co si mohli dotovaná auta nakoupit bohatí spotřebitelé. Investice do EV se tak hrozí pro evropské automobilky proměnit v těžkou ztrátu, protože plány na milionové prodeje mimořádně drahých elektroaut s problematickou užitnou hodnotou se setkají s tvrdou realitou. Důsledkem může být nejen masové propuštění zaměstnanců někdejší průmyslové pýchy Evropské unie, automobilek, ale i dokonce insolvence a bankroty renomovaných značek. Německé odbory už vyhlásily pohotovost, když se ukázalo, že zákazem spalovacích motorů by ztratilo práci 900 000 dobře vydělávajících Němců, násobeno počtem rodinných příslušníků.
Německý ministr financí za liberální FDP Christian Lindner v rozporu s ideologickými postoji spoluvládních Zelených a sociálních demokratů prohlašuje, že německý státní rozpočet má potřebnější položky než subvencovat nákupy elektrických aut bohatým Němcům, kteří si EV kupují jako 2. či 3. auto do rodiny. Přes ještě loňskou velkorysou dotaci 9000 eur (cca 240 000 Kč) na jedno EV dodávali bohatí Němci ze svého další více než milion korun. Na takové „spolufinancování“ samozřejmě žádná chudší domácnost ani v Německu nemá. Očekává se, že již v lednu 2023 prudce snížené německé dotace zcela skončí příští rok, až se v roce 2024 vyčerpá v přepočtu 200 miliardový rozpočet na podporu nákupu EV. Pak nastane střet s tvrdou realitou trhu, zda i navzdory chybějícím daňovým výhodám a dotacím budou zákazníci e-auta chtít.
Pokles prodeje elektromobilů v Číně v lednu byl s 50% meziměsíčním propadem tak dramatický, že to dokonce srazilo cenu lithia, klíčové suroviny na výrobu baterií EV, kterou kontroluje dominantně Čína, takže se lithium dokonce obchoduje na světových burzách v čínské národní měně. A to ještě řada domácích výrobců nabízí v Číně oproti světu daleko levnější elektromobily. Problémy s odbytem svých EV na čínském i světovém trhu vyřešil majitel značky Tesla Elon Musk, když ceny od ledna snížil v průměru o 20 %. Marné byly požadavky Číňanů, aby jim kompenzoval ztrátu hodnoty jejich vozů Tesla, které jsou dnes i jako ojeté dražší než zlevněné nové vozy. Muskova Tesla a další firmy se přitom nyní maximálně soustřeďují na trh USA poté, co zde na podporu domácí ekonomiky prezident Joe Biden vyhlásil dotace 369 miliard dolarů včetně podpory elektromobility. Díky nově zavedeným pobídkám se v lednu v USA prodalo přibližně 80 000 elektromobilů, což představuje 7,8% podíl na trhu.
Ovšem prostor ke snižování cen elektrických aut v západním světě z výše uvedené pasti velkých investic a malých objemů prodeje neexistuje. Protože v ještě větší pasti než finální výrobci aut jsou jejich dodavatelů dílů a komponent, na které tvrdě dopadá růst cen energie a materiálu. Jak popsal 2. března reportážně deník Hospodářské noviny, Česko zásadně závislé na automobilovém průmyslu (10 % HDP, čtvrtina exportu, půl milionů zaměstnanců) čeká zemětřesení a krachy dodavatelů automobilových dílů, kteří zatím u finálních výrobců automobilů nedokázali prosadit odpovídající zvýšení ceny. To by se totiž promítlo do dalšího růst cen aut se spalovacími i elektrickými motory, jež se kontinuálně zvyšovaly minulé dva roky, naposledy v lednu 2023. Pokud by se zastavila výroba u významných dodavatelů, nutně by přišla stopka i pro finální výrobu automobilů.
Ukazuje se, že zejména prudké zdražení aut se spalovacími motory má pomoci s placením pokut 95 eur za každý gram nad limitní emise 95 g CO₂/km, kdy se uměle brzdí prodeje aut se spalovacími motory, aby automobilky nemusely ve flotilovém mixu odvádět do pokladny EK miliardové pokuty. Jednak zvýšené výnosy z prodeje konvenčních pomáhají s křížovým financováním elektromobility, a jednak dražší konvenční auta mají zřejmě opticky vylepšit tržní přijatelnost velmi drahých plně elektrických aut. Výsledkem je všude v Evropě propad prodeje všech druhů automobilů s návratem k souhrnným číslům starým desítky let.
Zatímco zelená ideologie po zemích EU prosazuje stále větší elektrifikaci mobility i zavádění tepelných čerpadel pro vytápění obydlí, vinou překotného zavírání stabilních uhelných zdrojů se zhoršují vyhlídky na zásobování stabilní elektřinou. První březnový den státní podnik ČEPS zveřejnil alarmující předpověď, že už v roce 2025 se ČR stane ze země dosud exportující elektřinu (za rok 2022 celkem 13,5 TWh) jejím dovozcem. Takže rozdíl mezi rokem 2022 a 2025 slibuje výpadek kolem 20 TWh, což je třetina loňské čisté spotřeby elektřiny (60 TWh) v ČR. Odkud a za kolik, zda-li vůbec, budeme deficitní elektřinou pohánět průmysl, domácnosti, tepelná čerpadla či elektromobily (i když jejich podíl na celkovém vozovém parku 6,9 milionu vozidel dosud činí jen několik zanedbatelných promile)?
Německý ministr hospodářství a ochrany klimatu za Zelené Robert Habeck už odsouhlasil, že v případě deficitu elektřiny budou mít čtyři tamní správci sítě (jako u nás ČEPS) právo odpojit elektromobily a tepelná čerpadla dálkově od napájení proudem. S regulací (omezováním) na straně spotřebitelů počítá ve své analýze také český ČEPS. Německo přitom nadále sveřepě trvá na své ideologii odchodu od jádra, uhlí a od roku 2035 od zemního plynu. Vše mají zachránit občasné zdroje energie (OZE), dominantně solární panely a obří větrné elektrárny, kdy jejich produkce energie má napomoci vyrábět obří množství vodíku elektrolýzou vody.
Dle kancléře Olafa Scholze má Německo od letoška každý den zastavět na zemi i střechách soláry o ploše 43 fotbalových hřišť a denně postavit 31 obřích větrných elektráren, z toho 4 na moři a zdvojit 800 000 km elektrických sítí. Náhradou za plyn a topný olej má být každý den u našich západních sousedů instalováno 1600 tepelných čerpadel. V roce 2035 už má mít Německo energetickou kapacitu ze 100 % právě OZE (368 GW ze současných 150 GW). Na realizaci těchto fantasmagorických plánů má podstatnou část této technologie dodat diktátorská Čína. A co když při možné budoucí konfrontaci s demokratickým Západem nedodá?
Sama komunistická Čína v roce 2022 uvedla do provozu v uhelných elektrárnách neuvěřitelnou novou kapacitu 106 GW, tedy v průměru dvě velké nové tepelné elektrárny každý týden. Tím snadno eliminovala všechny projekty pro zmírnění emisí CO₂ pro planetu na Západě. Ano, Čína také staví jaderné, i solární a větrné zdroje, ke zprovoznění se blíží první malý modulární reaktor. Protože Čína ví, že bez stabilní, bezpečné a cenově dostupné energie ve všech formách se nemůže dobře rozvíjet.
Západní ideologičtí vůdci prosazují a realizují oddělení dodávek stabilní energie od rozvoje společnosti. Vrací nás tak o desítky, ne-li stovky let zpět nejen v energetice, ale celkově ekonomicky, sociálně i politicky. A co je výsledkem horečné dekarbonizační snahy: v EU (a dominantně v chudších zemích střední a východní Evropy) se prakticky všude zvýšil prodej a stáří ojetých vozů se spalovacími motory a desítky milionů domácností se vrátily k lokálním topeništím na dřevo, uhlí a kdoví co ještě. Pro zelenou ideologii v EU platí totéž, co pro všechny ideologie před ní: cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
